V Saarbruckenu to bylo fajn. Stali jsme na nabrezi, zadarmo, za poplatek moznost mit eletriku ci natankovat vodu a to cele kousek od centra mesta. Asi jako by jsme v Praze stali cca 300m od Staromaku, ale zaroven kousek od parku a velkeho detskeho hriste. Tak jsme se rozhodli, ze tam chvili zustaneme. Ve středu jsme se rozhodli, že poslední parný den strávíme na koupáku, užijeme si to a pak vyplujeme a dáme v době spánku kluku ty tři pidi komory co nás čekají a zakotvíme v marině. Zdánlivě pohodový den. Ovšem bylo to peklo. Všechno, kromě času od vstupu do výstupu na koupaliště. Němci asi nepředpokládají, že někdo se jezdí koupat na kole a když už, neveze na tyči a v sedačce deti. Takže klidně postaví koupací areál na největším kopci ve městě. Navíc už od rána bylo děsné vedro, než jsme tam dojeli, my byli pekne splaveny, zatímco děti hýřili energií. A všude okolo ty svěží němci co přijeli svým milovaným autem.
Za Saarbruckenem je řeka daleko užší, spíš takový řeko-kanál. Komory jsou jen asi 38x5m. Jedna byla s obsluhou, druhá s čumilem a třetí bez nikoho. Ovšem ve stěně nebyly žádné vazáky, jak jsme byli zvyklí. Ty byly jen na břehu nahoře nad stěnou a jen vlevo. Takže tentokrát ve dvou a hodně hodně narychlo jsme všechno předělávali, prevazovali fendry, místo jednoho lana co je uvázaný vzadu a vepředu jsme zezadu a zepředu házeli pánovi lano a zaroven tyci odstrkávali. Voda se valí zepředu, takže se musí držet hlavně příď, aby loď neujížděla dozadu do vrat nebo na strany.
Uz po nekolikate jsme se mohli presvedcit ze plachetnice neni zrovna idealni lod do komor. Zatimco klasicka kanalovka ma v podstate rovne boky, takze staci se pridrzovat u rovne sten a vsechno je OK, tak nase plachetnice je takova obla baculka, takze v podstate porad bud prid nebo zad nekam ujizdi. A jeste horsi to je kdyz na plachetnici mate jeste nalezato polozeny stezen (coz je nas pripad), ktery precuhuje cca 1.5 metru na kazdou stranu, takze porad hrozi ze s nim do neceho narazite a poskodite ho.
V první komoře jsme od pána ještě dostali ovladač na dalších komory, ktere uz jsou automaticke. Samozřejmě jen se stručným, tezko srozumitelnym německým vysvětlením. Návod nepřiložil. Nechci pana zbytecne stresovat tim ze mu budu vysvetlovat, ze mu nerozumim takze to resim osvedcenou vetou "Ja ja, danke, čís"
Dopluli jsme do posledni nemecky mariny na Saare. Totálně spařený sluncem jsme si konečně oddychly, že je to za námi. Jak jsme se mýlili, nejhorší zážitek nás čekal, když jsme se chtěli uvázat u molíčka v posledni nemecky marině. Celou dobu jsme jeli po temer stojaté vodě, ale v teto marine nebylo moc mista a tak nas posilaji na male misto kde je ale bocni proud od pritekajici reky. Bylo to maso, pomáhali nám tři lidi asi 15 minut, ale pořád nás to buď hnalo na loď za námi nebo nám to bralo špici. Nebo obojí. Když už jsme potřetí skoro narazili na tu loď za námi, nevim ani jak, ale konečně se podařilo nasi těžkou bárku přivázat. Nakonec to v tyhle posledni nemecky marine nebylo tak spatny. Mistni udrzbar, co si pred nama hral na Hafenmaistra, je sice porad trochu namazanej ale jinak fajn chlap. Dal jsem mu pivo z nemeckyho Globusu v cene 8 Kc za pomoc s kotvenim a tak se tvari ze je muj kamarad. Ale kdyz se ho ale ptam kde koupit naftu tak se nejdriv pta ze kolik toho prej potrebujeme, jestli 20 litru nebo kolik. Rikam mu ze asi 100 a on
protoci oci a pak uz jen furt dokola opakuje - problem, problem. No nic, nejakou naftu jeste mame, takze krizovka neni, ale chteli jsme zde doplnit nadrz protoze ve francii je pry nafta o dost drazsi. Nakonec zjistuju, ze pumpa je ani ne 1 km od mariny a jsou tam take dva velkem supermarkety. Takze beru kolo, na nosic vazu 30 litrovel kanistr a vyrazim. Bez problemu jsem za 20 minut zpatky s plnym kanistrem. Ale protoze prisla bourka, rozhoduju ze nafta nam zatim staci a pro dalsi kanistr uz nejedu. Odvazujeme, prejizdime ke druhemi brehu reky a tim jsme ve francii. Ovladacem otevirame komoru a vplouvame.
Canal de la Sarre byl vybudovan okolo roku 1860. Clovek az zasne jak to ti lidi s tehdejsi technikou dokazali. Vymerit, vykopat a postavit. Vzdyt takovych kanalu jsou po francii tisice kilometru. Prvnich asi 20 km Canal de la Sarre ja takovych slabsich. Okoli takove jakesi zanedbane, zarostle brehy, stav komor
napovida ze uz neco pamatuji, vrata casto moc netesni. Inu francouzske pohranici. Pryc je nemecka preciznost a smysl pro poradek. I ve vesnicich a mesteckach kterymi projizdime je spousta starych domu ktere uz davno potrebovali opravit ale nestalo se tak. Skoda. Pripadame si jako bychom byli spis v rumunsku nez ve francii - spousta omselych, zanedbanych domu a kazdou chvili vidime Dacii. Dalsi prekvapeni je, ze v tech vesnicich casto neni jediny, byt i maly, kramek kde by se dalo neco koupit. Zastavili jsme napriklad ve vesnici, kde meli kostel velky snad jak v Kutne hore (no dobre, to jsem si trochu zaprehanel
) ale nemeli tam jediny obchod, cukrarnu, pekarnu nebo tak neco. Jen jednu restauaci ktera oteriva v 7 vecer a zavira v deset.
Jak se ale vzdalujeme od hranic tak se to rychle zlepsuje a kanal rychle nabira vzhled jaky zname z reklamnich prospektu. Oproti nemeckym rekam je zde velka vychoda, ze dne neni problem najit vhodne a pekne stani zadarmo. Zejmena pro toho kdo nepotrebuje vodu ani elektrinu tak jako my - mame totiz velke solarni panely ( ktere bez problemu drzi plne nabite baterie i kdyz neni uplne slunecno) a velke nadrze na vodu. Takze do marin mirime tak 1 az 2 krat tydne kdyz chceme doplnit vodu a nebo se vysprchovat. Takze kdo chce, muze tu utratit vice mene jen za za jidlo a naftu. My si misto zajizdeni do placenych marin radsi koupime neco na gril
Jinak provoz na kanalu je minimalni. Kazdy den potkame tak max 3 lode. Dost nas to prekvapuje protoze uz je leto a tedy sezona by mela byt v podstate v plnym proudu. A temer na vsech lodich jsou bud nemecni nebo holandsti duchodci, nikoho mladeho jsem zatim nepotkali. A tak jsme se rozhodli, ze az budeme starsi chceme byt nemecti nebo holandsti duchodci a plout si
Plujeme jen par hodin denne, vetsinou pres obed kdyz kluci spi. Zbytek dne s klukama bud jedeme nekam na vylet na kole, jdeme na hriste, rybarime, hrajeme fotbal nebo tak neco. Jizda po kanalu vam opravdu zpomali zivotni rytmus - je to jak kdyz autem sjedete z okresky na polnacku, pohybujete se krokem a krajina ubyha dozadu jen velmi pomalu. Libi se nam to. Rychle ziskavane zrucnost v komorach. Jeden den jich zdolavame 13 behem asi 3.5 hodiny kdy komory byli 400 - 500 metru od sebe, takze v podstate z jedne vyjedete a do druhe uz vjizdite. Cca 65 km Canal de la Sarre projizdime za asi 5 dni. V nedeli 23.6. se chceme vysprchovat a tak zajizdime do mariny asi 2 km pred soutokem s Canal de la Marne au Rhin. Fouka celkem silnej vitr takze davame pri kotveni zlast bacha, abychom neposkodili nejakou jinou lod. Vyhlidneme si volne misto u nabrezi, najizdime, chystame se prirazit, ale najednou vybehne nejak chlapik a mava a vola na nas ze prej tam ne, ze mame plou k molu. Vubec se nam to nelibi, protoze to molo je asi jen 6
metru dlouhe zatimco nase lod ma 11m + plus presh stezne na obe strany. Ale co se da delat, kdyz nas tam poslali. Tak tam pristavame, i v tom vetru celkem bez problemu a doufame ze to molo nasi cca 9t tezkou lod v tom vetru udrzi. Za chvili priplouva dalsi lod, malej asi 6ti metrovej plastovej motorak se 150 konovym motorem. Pan z mariny ho posilal at se vyvaze vedle nas. Zprvu toho nemeckyho duchodce v motoraku obdivuju jak se toci v tom vetru tesne kolem ostatnich lodi a rikam si - no jo, to je videt, ten umi. Ale za par vterin se deje neco co vubec nechapeme - pri couvani k molu vitr zacal ten motorak hnat na nasi lod a ten duchodce misto toho aby popojel a najel znovu tak pustil kormidlo, vybehl na prid a snazil se zmatkovite lod odkopnout od te nasi. Jenze jaksi jeste zapomnel vyradit rychlost. Nastesti Katka je v te chvili na lodi a bravurne ho odkopava svou nohou vytrenovanou z cyklistickych vyletu. Ale jak mel zarazenou rychlost tak v zapeti ho to navalilo na dalsi lod o 2 mista vedle. No, nakonec se k molu s pomoci nekolika lidi dostal. Rano jsme ale radsi odpluli pred nimi:-)
Rano vyjizdime asi v 9 protoze jsme domluveny s Dedkom (zde z jachting.info, co prevazi koupenou lod z Holanska na Slovensko) ze se potkame. Puvodne jsem myslel ze bychom se mohli sejit vecer v nejake marine ale oni maji bohuzel zpozdeni a tak hodne spechaji. Nakonec se potkavame na 222 km kanalu Canal de la Marne au Rhin pod nejvetsi francouzkou komorou, vysokou 15.4 metru. Tato komora byla postavena v roce 1965 a nahradila 6 puvodnich malych komor. Drive pomoci tech 6ti komor trval sestup 6 hodin, ted uz jen 30 minut. Bohuzel setkani s Dedkom a jeho posatkou bylo opravdu velmi kratke, protoze asi po 15 minutach se na semaforu komory rozsvitila zelena, Dedko nakopnul motor a zmizel v te 15 metru vysoke betonove dire.
Startujeme tedy i my a se Zlatym Bazantem od Dedka v ruce pokracujeme dal smer Nancy.
Dodo
p.s.
nejaky fotky jsou k videni
TADY
.
