V pondělí jsem se přiřadil k té první skupině.
V pondělí jsem se vracel s plachetnicí SAL 45 zpět do mariny v Zadaru. Před vrácením lodě mě dělilo již jen dotankování. V charterovce mi dokonce řekli, ať tu dotankuju a kdyby tam měli kvůli velikonočnímu svátku zavříno, tak ať jedu naproti do Preka...
Rychlostí asi půl uzle jsem nasedl těsně vedle mola benzínky. Posádka si ani ničeho nevšimla, protože tou dobou už byla vyhozená lana na břeh a motor dobržďoval poslední zbytkovou rychlost. Mě to ale bylo jasné hned. Ano, byla to moje chyba jak prase, páčto jsem se do pilota opravdu nepodíval.
Nechal jsem se přesvědčit tím, že benzínka je hned vedle (cca 30 metrů) od vjezdu do vlastní mariny. Všude v blízkosti kotví i mnohem větší lodě (cca do 100 metrů) (myšleno s větším ponorem) a také, že mě tam mariňák poslal.
Nuž nic, dotankoval jsem a byl zvědav co bude. Ale ejhle ani plný zpětný výkon motoru s touhle desetitunkou nepohnul. Tak jsem nakázal posádce rozhoupat loď synchronním přecházením z boku na bok. Sotva do minutky jsem byl zase volný a vše mělo šťastný konec. Až tedy ty šrámy na duši. Byl jsem na sebe opravdu nasratý
Alespoň stopu vody pod kýlem pro všechny.
