V půlce října jsem vzal jsem bráchu a kamaráda na pár dní na loď, ať si taky letos trochu užijí. Z "domovského" Maasholmu v německu jsme přepluli do dánského Mommarku, AEroeskobingu, a zpátky do Maasholmu. Před návratem jsem se koukl na předpověď na windfinder.com, kde byly 50 uzlů nárazy z východu - říkám si "jasně, musíme se vrátit do přístavu před tím, než začne apokalypsa". Dánskou výstrahu před 2m vzedmutím vody jsem vůbec neřešil, přece budu tou dobou už v německu, kde bude jen vichr. Tehdy mi to nedošlo, teď bych si nejradši nafackoval. Do přístavu jsme zaplouvali ve 20-25 uzlech. Rozhodl jsem se vyvázat bokem k molu a nezaplouvat až na moje letní místo, abychom měli závětří v kokpitu a mohli snadno nakládat/vykládat věci (tady jsem měl obrovskou kliku, z normálního místa bych se později nedostal). To bylo 18.10, a všechno vypadalo OK.
19.10. ráno nacházím jeden vyfouklý fendr a hladinu vody těsně pod molem. Jedu do města pro nový a pro proviant. Vodní tříšť okamžitě promáčí civilní obuv. Na cestě zpátky je už voda na mole. Uvazuji nové fendry, přidávám záložní lana. Loď je teď schovaná za 44 stopou motorovou lodí. Přivazujeme se na přídi (a na pravoboční vinšnu) na kůl jedno místo před námi, což nás odtáhne metr od mola. Situace se tím uklidňuje, loď nemlátí o molo, příď drží na několika lanech. V téhle chvíli přemýšlím, jestli to bude bezpečný přístav i za 24h, ale nechávám se uchlácholit. Jsme v závětří velké motorové lodi, vlnolam je zatím nad hladinou, vítr hnusný, ale jde to... Jako největší riziko vidím otočení větru směrem od jihu a to, že nás nafoukne na zaplavené molo, ale říkám si, že se přinejhorším zapřeme třeba o spinakrový peň a nějak to přežijeme. Večer je voda na mole dost nad kotníky, a rozhodujeme se, že uvidíme ráno.
20.10. Ráno: Přes noc skoro nespím. Ráno nacházím potápějící se loď v rohu mariny, přetržené levé přední lano a gumový tlumič na zádi. Ale stále si říkám, že snad to bude OK. Voda je nad kolena, opuštění lodi je nebezpečné natolik, že to posádce zakazuji (naštěstí, v té době už na mole v některých místech chyběly prkna, nechci domýšlet, co by se stalo zahučet tam někomu noha....). Plachetnice před motorovou lodí se utrhla a opírá se o ni. Ta se tlačí na závětrné kůly o které se odírá. Naproti nim se uvolňuje plachetnice a začíná naplouvat na zaplavené molo.
Odpoledne: Voda drží na +- stejné úrovni - 4.8m, normální jsou asi 3m. Plachetnice třením o motorovou loď přichází o závětrné vanty a má sedřený celý bok. Připravujeme evakuační lodní pytel se suchým oblečením, klíči od auta, doklady, PLB. Házím tam dvě světlice, pro všechny případy. Ale stále myslím, že to dáme.
Pozdní odpoledne (cca 16:00): Během pár minut situace eskaluje do šílených rozměrů. Vítr zesiluje ze 40 na 60+ uzlů a stáčí se lehce k severu. Plachetnice "přes molo" se dostává nad něj a dost vážně se bojím kolize stěžnů. Příďová lana až na jedno sklouzávají. Vazák uprostřed lodi je poškozený. Následuje minutová diskuze s posádkou. Startuju motor, odvazuju záďové lano, posádka odřezává spring a příďové lano. Úspěšně vyplouváme na zadák z mariny, na motor na volnoběh surfujeme po 3m vlnách přes 5 uzlů. Nevím přesně kolik fouká, jednou jsem na přístrojích záhledl "62" a vím, že byl horní "doraz" grafu na přístorjích na 66 uzlů. Plujeme míli dál po Schlei směrem ke Kappeln, a za zatáčkou kotvíme.
Po pár minutách připlouvá SAR gumák a ptá se, zda jsme volali o pomoc, zda jsme OK a jestli něco nepotřebujeme. Odpovídáme, že jsme OK a nic nepotřebujeme a odplouvají dál ke Kappeln. Po chvíli se vrací a doporučují nové kotviště. Poslechnu. Při vytahování kotvy bez vrátku se nám povede namotat kotevní lano o kýl. Necháme se popotáhnout, abych to nemusel rvát přes vinšnu a překotvujeme na doporučeném místě.
21.10. Po noci na kotvě se vracíme do Maasholmu - slabý vítr proti a proud proti němu vyrobil dost slušné vlny, ale oproti tomu,co jsme zažili je to nesrovnatelné.Vidím spoustu potopených lodí, v "našem" rohu přístavu není nad hladinou žádná. Dvě lodi stojí na mole. Možná 15 se potopilo. Volám přítomnou SAR loď a ptám se, zda neví o bezpečném místu k vyvázání, a končíme na molu, kde typicky kotví výletní lodě. Nějakou dobu se tu ale asi neukážou... Velká část přístavů v téhle části baltu dopadla obdobně - Kiel, Flensburg, Damp... Kdyby někdo toužil po pár fotkách, jsou tady
A odnesené zkušenosti?
* Když mám pochybnosti o bezpečnosti přístavu, vyplouvám hned. Venku to může být nepříjemné, nebude to ale nebezpečnější.
* Zbytečně neriskovat, když to vypadá na průser je lepší se odklidit z lodi a doufat, že to dopadne ok (tak, jak to udělalo x dalších posádek) - havarijní pojistka v tomhle rozhodování dost pomůže.
* "Ochraň loď před pobřežím a ona tě ochrání před mořem" jasně platí. Trajektové společnosti také vyslaly trajekty na moře.
* Je potřeba koukat na weby státních institucí v zemích, kde jsem, nespoléhat na agregační meteo servery.
* Pořádně zvážit to, co někdo (i třeba o dost zkušenější) doporučí, a nesnažit se pospíchat, i když ho to třeba zdržuje.
* Unavený člověk dělá chyby (nesouvisí až tak s obsahem příspěvku)
