Vrátil jsem se z Mazur 25.5.2013. Měli jsme 4x Antilu 27, celkem 18 lidí.
První den jsme strávili na protějším břehu Rydzewa, u Černé Labutě bylo plno, zrušili stání pro veřejnost a nasáčkovali tam samé motoráky. Kolega si v noci probodl ruku, takže jsme testovali 112, vše dobře dopadlo, má se čím dál šťourat v nose. Počasí krásné a teplé.
Druhý den byl ve znamení kanálu a cesty do Mikolajek a celodenní hádky „krém na opalovaní stačí 10ka nebo 30ka“, večer to rozhodla barva posádky (červená) a jednoznačná odpověď byla, že ideální by byla 40ka ve spreji, ale měli jsme je 30ku pro děti (nešla ani rozetřít, měli by k tomu dávat špachtli).
Třetí den, pokračovali jsme na jih do místa zvaného Galindia, po cestě jsme se zastavili na jezeře Šniardwy, udělali pár fotek a uháněli ke Galindii, opět v doprovodu pečícího slunce. Kolem 15:00 lehl vítr, přirazili jsme ke břehu a šli na ryby. Mimochodem jsme tu nechali sekeru, tak ať slouží. Kolem 16:00 začala blikat výstražná světla a kolem 22 hodiny se přihnala bouřka, naštěstí bez deště.
Den čtvrtý začal sázkou, dá se dostat z Galindie do Sztynortu za jeden den? Dá, takže se za vydatného slunce a totálního spáleni v 19:30 vyvazujeme ve Sztynortu. Po zjištění že jídlo v místní hospodě není k jídlu a pivo je na tom asi tak nějak stejně, konstatoval kamarád, že hlad je převlečená žízeň, začal na mole číslo 1 rozjíždět párty, na které se sešli všichni zde kotvící účastníci bez rozdílu národnosti a vyznání. Večeře končila kolem 4:00 a někteří končili až v poledne.
Den pátý, je pod mrakem, všichni jsou po včerejší večeři ještě přejedeni a tak mraky vítají, máme domluvenou večeři u ústí Mazurského kanálu, je tam chlapík „Mundek mu říkají“, u kterého máme domluveno štiku a úhoře, bylo toho tolik, že ryby i snídáme. K večeru opět světýlka a zase bouřka, pršelo jen lehce asi tak 30 min.
Den šestý, zase mraky. Naše kůže už začíná vypadat zdravě a někteří začínají toužit po sluníčku. Celý den se pohybujeme na jezeře Mamry, kolem poledne refujem na první ref a přesunujeme se na jezero Šwiecajty, vyvazujem se v areálu Ohnivý Pták, je tady malé wellness, zabíráme ho celé na 2 hodiny.
Den sedmý, je slunečno vydáváme se do domovské maríny Wilkasy, krásně fouká, takže si užíváme poslední den, v kanále Negocinskym potkávám „vodní autobus“ skoro jsem si cvrknul, ale vyšlo to, myslel jsem, že tady v tom bočním kanále nejezdí, jezdí jezdí jezdí!
Pár koleček po jezeře Niegocin a na večer kotvíme v maríně Wilkasy, Dopíjíme poslední zbytky ohnivé vody a kolem 23:00 uleháme.
To je konec chlapince 2013, krom probodnuté ruky, perfektně schované sekery, zlomené pilky a pošramocenému egu jednoho nejmenovaného kapitána, který přišel na to, že kapitána nedělá průkaz, se nikomu nic nestalo a všichni jsme dojeli domů.
Později dodám video, testovali jsme dvě kamery GoPro, a je toho hromada ke stříhání.




Jirka

Tedy v posledním kempu jsme narazili na školní výlet...teda studenti nějaké střední školy - už kolem 18 let na 6-ti lodích plus 6 učitelů. Už jsme chtěli jít od ohně a popíjet na lodi, když si dva přisedli, začali jsme konverzovat, ochutnali slivovici a kalvádos, začali se svolávat....a už to bylo. Oni také přitáhli nějakou tu vodku a pivo a už to jelo. Já tedy vyklidil pole po té, co studentíci vytáhli....eee lehké drogy
Ale ráno jsem se zbytek dozvěděl. Studenti měli samozřejmě večerku, ale když ve tři ráno nebyli v lodích, přišla je vyhodit jejich učitelka. A vysvětlujte jí, že půlku alka a mariánu přitáhli její hodní chráněnci. Ale prý ani nic neříkala, po dlouhém pohledu na kamaráda, co vypadá jako typický konzument a zbytek podnapilé posádky to radši vzdala. Ale studenti pak říkali, že byl problém jen v tom, že porušili večerku - pití se nijak moc neřešilo. Takže dobrá akce
. A přes to všechno ani nechtěli vidět loď při vracení - vrátili kauci a jeďte. Nejspíš loď dali rovnou dalšímu zákazníkovi pod heslem "dokud jezdí, neřeším".