Neuvěřitelná námořní dobrodružství

Tipy od čtenářů pro čtenáře na zajímavé knihy s lodní tématikou

Moderátoři: MARIS, Pepa, vilma

Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Neuvěřitelná námořní dobrodružství

Příspěvekod JardaF » úte říj 16, 2012 10:19 am

V rámci dohody mezi Liborem JI a naším malým nakladatelstvím jachtařské literatury (doufám, že ne úplně neznámým) bych chtěl členům Jachting infa představit novou knihu, která za dva týdny vyjde. Jedná se o titul NEUVĚŘITELNÁ NÁMOŘNÍ DOBRODRUŽSTVÍ (překlad z angličtiny, pův. WILEY Nautical), který obsahuje téměř šedesát skutečných námořních příběhů a dramat. Kolekci sestavil Dick Durham (redaktor Yachting Monthly). Jde o příběhy námořníků na plachetnicích z dob velkých plnoplachetníků až po zážitky moderních jachtařů.

Jako ukázku si zde dovoluji uvést příběh Fast netu 1979, který také v knize najdete

FAST NET 1979: BOUŘE ZABIJÁK

Závod Fastnet Race, kterého se v roce 1979 zúčastnilo 306 plachetnic, postihla bouře o síle stupně 10 Beaufortovy stupnice. Zahynulo dvacet jedna jachtařů.

Všechno to začalo na velkých pláních Severní Ameriky. Nejsou tam žádné stromy, jen nekonečné lány bílé kukuřice. Horký letní vzduch, který se nad nimi tetelí, stoupá k obloze, kde se setkává se studeným vzduchem z Kanady. Oba proudy vzduchu se začínají otáčet. Vzniklý vír brzy opustí kývající se kukuřičné klasy a ještě předtím, než zesílí a změní se v tornádo, shodí záplavu deště na město Minneapolis. Pak je z něj mladé tornádo a rychlostí 110km/hod rve střechy, strhává elektrické dráty a láme větve stromů. Jedna z větví zabila ženu, která se procházela po Central Parku v New Yorku.

Zdálo se, že obloha je stočená do bouřlivého černého kornoutu, který se přehnal přes Halifax v Novém Skotsku a zamířil přes Atlantik na východ. Ve stejný okamžik odstartovalo 2700 námořníků na 306 plachetnicích u Cowesu na ostrově Wight. Mířili na Fastnet Rock u jihovýchodního Irska, kde byl bod obratu 1.200km dlouhého jachtařského závodu Fastnet Race.

O tři dny později už bylo 21 jachtařů mrtvých. 15 z nich bylo účastníků Fastnet Race a 6 dalších bylo z jiných dvou jachet, které se dostaly bouři do cesty. Ze závodících jachet byla nejhůře postižena Ariadne, typ Carter 35, z West Mersea v Essexu. Plavil se na ní jednašedesátiletý americký majitel Frank Ferris a jeho pětičlenná posádka. Po dvou dnech závodění roztrhla vichřice narefovanou hlavní plachtu, takže Ariadne zůstala jen zrefovaná kosatka číslo tři. Přesto pokračovali v závodu. O půlnoci vyslechla posádka předpověď počasí, která ohlašovala zesílení větru až na stupeň 10 Beaufortovy stupnice. Vyměnili tedy kosatku číslo tři za menší, ale nakonec sundali i jí a vytáhli pouze malou bouřkovou plachtu – speciálně určenou do těch nejhorších podmínek. O dvě hodiny později byly z bouřkové kosatky jen cáry. Pak se přes loď převalila obrovská vlna a zatopila ji. Jeden jachtař byl vržen přes palubu, ale díky tomu, že byl přivázán, vyšplhal se zpátky do lodi. Další jachtař, Bill LeFevre, byl vážně zraněn. Také stěžeň byl zničený a do lodi se valila voda. Posádka se snažila vybírat vodu pomocí věder a hrnců. Za ranního úsvitu se přes Ariadnu převalila další třináctimetrová vlna a smetla do moře dva členy posádky. Harness (bezpečnostní úvazek) Davida Crispa vydržel, a tak se ho podařilo vytáhnout zpět na loď. Ale úvazek Boba Robieho nevydržel a povolil. Viděli ho, jak mává rukama asi 50 metrů za lodí, než zmizel za hřebeny vln. Už ho nikdo nikdy nespatřil.

Ferris jako kapitán vydal rozkaz k opuštění lodě. Pět zbylých mužů nastoupilo do záchranného raftu a začali se vzdalovat od napůl potopeného trupu Ariadne. Asi po dvou hodinách strastiplné plavby, kdy si s nimi moře pohazovalo jako s korkovou zátkou, spatřili německou nákladní loď Nanna, ale než se k nim mohla dostat, záchranný raft se převrhl. Přesto se nakonec povedlo Nanně skvělým manévrováním dostat převržený záchranný raft ke svému boku. Pětice mužů se držela na jeho obráceném dnu z posledních sil. Ale šťastný konec nepřicházel. Při obtížném šplhání po žebříku do kymácející se lodi zmizel Frank Ferris beze stopy. Spláchla ho voda. Buď špatně odhadl správný okamžik k naskočení na žebřík, nebo ho smetl náraz o bok lodi. Ať to bylo jakkoliv, moře ho spolklo.

Matthew Hunt úspěšně přeskočil z převrženého raftu na žebřík a rychle šplhal do bezpečí. Tam si s hrůzou všiml, že další člen posádky, David Crisp, který už také stál na žebříku, je svým bezpečnostním úvazkem stále přivázaný k raftu. Jak sebou loď na vlnách házela, strhl úvaz Davida Crispa ze žebříku i se zraněným Billem LeFevrem. Oba byli smeteni pod lodní záď. Po žebříku do lodi úspěšně vylezl už jenom Rob Gilders, a tak on a Matthew Hunt byli jediní, kteří ze šestičlenné posádky Ariadny přežili.

Mezitím probíhala záchrana ostatních jachtařů. Podílelo se na ní pět záchranných člunů, sedm helikoptér, tři letadla pobřežní hlídky Nimrod, remorkéry, rybářské lodě a tankery, vojenské lodě Royal Navy a lodě holandského a irského námořnictva.

Pět plachetnic se potopilo, 100 se jich převrátilo na bok a nejméně 75 dalších bylo zatopeno vlnami, přičemž přišly o stěžeň. Mnoha jachtám utrhalo rozbouřené moře málo odolné kormidelní listy.

Mezi plachetnicemi, které byly zachráněny a odvlečeny k pobřeží, byla také Ariadne.

Poznámka editora: Je ironií osudu, že pokud by posádka na lodi zůstala a nepřestoupila do záchranného raftu, pravděpodobně by všichni, až na nešťastného Boba Robieho, přežili. Nebyl to jen osud Ariadne, více jachet bylo nalezeno zpola zatopených, ale plovoucích, zatímco jejich posádky strádali v záchranných raftech, kde i zahynuly. Události závodu Fastnet Race značně změnily pohled na taktiku užití záchranných raftů a námořní autority od té doby varují, že pokud není na sto procent jasné, že se loď potopí, raději do raftu nepřestupovat.
Uživatelský avatar
Danar
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 292
Registrován: pát zář 11, 2009 2:00 am
Reputace: 14
Bydliště: Plzeň

Příspěvekod Danar » čtv říj 18, 2012 10:34 am

Kniha vypadá lákavě, ukázka děsivě. Asi napíšu ježíškovi :)
Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod JardaF » čtv říj 18, 2012 10:37 am

Napiš :-)
A mám připravený pro Jachting.info ještě děsivější příběh - o ztroskotání Generála Granta (trojstěžník) v jeskyni jižně od Nového Zélandu :)
Uživatelský avatar
FerenCS
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 629
Registrován: pát srp 10, 2007 2:00 am
Reputace: 2
Bydliště: Zvolen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod FerenCS » čtv říj 18, 2012 12:28 pm

Pekný obal a zaujímavý obsah. Máš aj distrbútora na slovensku?
Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod JardaF » čtv říj 18, 2012 2:06 pm

Zatím jednáme s Magnet Pressem... máš třeba nějaký typ? Slovensko nás zajímá!
Uživatelský avatar
fishmaster
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 754
Registrován: úte bře 09, 2010 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Libčice na Vltavou

Příspěvekod fishmaster » čtv říj 18, 2012 4:14 pm

Nezapomeň sem napsat až bude v prodeji. :good: :good:
Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod JardaF » čtv říj 18, 2012 4:57 pm

Je možné jí tady předobjednat. JInak vyjde na konci října, takže první týden vlistopadu by měla být v prodeji.
Uživatelský avatar
FerenCS
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 629
Registrován: pát srp 10, 2007 2:00 am
Reputace: 2
Bydliště: Zvolen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod FerenCS » čtv říj 18, 2012 8:31 pm

Nie, v tom ako na Slovensku predavat knihu ti neporadim. :(
Uživatelský avatar
Corwin
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 286
Registrován: úte kvě 31, 2011 2:00 am
Reputace: 8
Bydliště: Praha / Stará Boleslav

Příspěvekod Corwin » čtv říj 18, 2012 8:39 pm

Naznačil jsem manželce (rozuměj poslal jsem jí odkaz :D ) - tak už se začínám těšit....
Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod JardaF » stř říj 31, 2012 11:16 pm

Tak kniha je venku! Musím říct, že jsem rád. :-) Dneska jí dovezli, takže během tohoto týdne by měla být i na pultech obchodů. Samozřejmě ji můžete objednat zde XXXXXXXXXX a určitě bude taky tady v místním e-shopu u Libora.
Uživatelský avatar
Libor
bez hodnocení
Příspěvky: 8716
Registrován: úte lis 08, 2005 1:40 pm
Reputace: 109
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Libor » ned lis 11, 2012 5:29 pm

Od pondělí je kniha v prodeji jak zde v místním e-shopu tak u vydavatele.

Začínám, číst, příběhy zajímavé.
Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod JardaF » čtv lis 15, 2012 10:53 am

Jak jsem slíbil, dávám sem ještě jeden příběh z knihy - o ztroskotání lodě General Grant. Mám ho asi nejradši... Celou knížku můžete kromě Liborova eshopu zakoupit přímo tady.


LOĎ V JESKYNI

První plavba lodě General Grant, šedesát metrů dlouhé plachetnice naložené zlatými pruty vedla z Austrálie do Londýna. Cestou byla loď zahnána do obrovské jeskyně nedaleko bezútěšného, neobydleného ostrova.

Noc ze 13. května 1866 byla velmi temná. Mlha se sice konečně zvedla, ale obloha byla úplně zatažená. Kapitán třístěžňové plachetnice General Grant William Loughlin znepokojeně pozoroval okolí, když kolem desáté hodiny večerní nečekaně zahlédl zemi.

Loď vyplula na svou první cestu před devíti dny z Melbourne v Austrálii a směřovala do Londýna. Nyní byla ve druhé půlce cesty. Na palubě bylo 33 mužů posádky, většinou z Británie, a 50 pasažérů, mezi nimi 6 žen a 20 dětí. Někteří z pasažérů byli emigranti vracející se domů po letech, kdy dobývali zlato v australském vnitrozemí. Své těžce vydobyté úspory měli obyčejně uschovány v opascích pevně ovázaných kolem pasu. Plachetnice také vezla náklad v podobě zlatých prutů v hodnotě 10 000 liber a další cenný náklad vlny a kůží.

Loď proplula úžinou Bass Strait mezi Austrálií a Tasmánií, známou svými bouřlivými vodami a kapitán William Loughlin zvolil obvyklý kurs na Mys Horn. Lodní cesta vedla mezi Snares, což je skalnaté souostroví asi 90 kilometrů severozápadně od Stewart Island, mezi Novým Zélandem a Aucklandskými ostrovy, které tvoří osamělá skupina skalisek ležícími o 260 kilometrů dále na jihu v Tasmánském moři. Pro plachetnice se zkušenými kapitány to byla běžná cesta. Přesto nebyla prosta nebezpečí. Jenom v druhé polovině devatenáctého století ztroskotalo na nehostinném pobřeží Aucklandských ostrovů nejméně 11 lodí, jejichž kapitáni přecenili své schopnosti.

V Bostonu registrovaná loď General Grant měla v  plachtách dostatečný severozápadní vítr a křižovala levobokem v příznivém kurzu. Když opatrný kapitán spatřil onoho 13. května překvapivě zem, pomyslel si, že se dostali moc daleko na jih. V tu chvíli se však dopustil chyby v odhadu situace. Možná bylo přání otcem myšlenky, možná jednal v dobré víře, když vydával rozkaz, aby loď zamířila více na jihovýchod. Buď jak buď, dopustil se fatálního omylu. Byl přesvědčen, že to, co vidí je severozápadní mys Aucklandského souostroví, takže nový kurs ho v kombinaci s větrem povede čistě na jih. Brzy se však před nimi začaly zvedat mnohem strmější útesy dlouhého nehostinného pobřeží. To, co prve viděl, byl totiž Disappointment Island, ostrov vzdálený devět kilometrů od severozápadního pobřeží Aucklandských ostrovů a ne jejich SZ mys. Loď nyní mířila přímo na drsný břeh Aucklandských ostrovů a kapitán si uvědomil, že se octl v pasti návětrného břehu. Okamžitě povolal všechny muže ovládající plachty a v zoufalé snaze odvrátit neodvratné velel provést obrat na pravobok proti větru. Jenže vítr mezitím přeskočil k západu a přes všechnu snahu vykřižovat od břehu pryč se útesy hrozivě blížily. Burácení vln tříštících se o útesy bylo nyní jasně slyšet. Hukot příboje vytáhl některé pasažéry z teplých postelí na palubu, kde se ptali vyděšené posádky, co se to děje.

General Grant to skoro dokázal, a když už bylo možno doufat, že se lodi podaří z pasti uniknout, vítr ustal. Loď se houpala na mrtvých vlnách s bezmocně splihlými plachtami, které práskaly v ráhnoví. Mořský proud a vlny loď nevyhnutelně snášely k útesům. Poslední naděje spočívala v rychlém zakotvení a kapitán Loughlin rozkázal spustit olovnici a zjistit hloubku. Jenže žádné dno nenalezli. A i kdyby ho dosáhli, na odvázání kotvy bylo už stejně příliš pozdě. Je námořním zvykem při dlouhých plavbách odvázat kotvu od kotevního lana a uložit ji i s řetězem nad ubikací mužstva na přídi. Zlým snem každého kapitána je totiž kotva, mlátící do trupu lodi v divokých vlnách kolem Mysu Horn. Připravit kotvu znovu k použití trvalo šest hodin.

O hodinu později byly už převislé útesy tak blízko, že rozkazy vykřikované na palubě General Granta se vracely strašidelnou ozvěnou k těm, kteří je vydávali. Kapitán Loughlin nemohl dělat nic jiného, než chodit po palubě a modlit se za vítr, zatímco pasažéři a posádka se opírali o zábradli a tiše se bavili. Stewardi rozvážně nakládali zásoby do záchranných člunů.
Skličující ticho bylo tu a tam přerušeno marným šplouchnutím olovnice, když tu první důstojník Bartholomew Brown vykřikl: „Deset sáhů“. Jen to dořekl, ozval se strašný tříštivý zvuk, jak se na přídi roztříštil čelen lodi o vyčnívající skalisko. Od té chvíle byla loď hříčkou proudu a skal. Šedesátimetrovou plachetnici náraz prudce otočil a dál byla unášena zádí napřed. Další náraz na skalní útes zničil kormidlo a utrhl ráhno vratiplachty, které se zřítilo na palubu, a zlomilo dvě žebra námořníkovi u kormidla. Nyní byla loď uvězněna mezi dvěma skoro sto metrů vysokými skalnatými výběžky. Pak ji vlny znovu vrhly proti jednomu z nich, načež se obrátila a přídí napřed byla doslova vtažena do hluboké vulkanické jeskyně. Octla se ve stejné situaci jako loď v láhvi.

Uvnitř jeskyně panovala neproniknutelná tma, takže nebylo vidět z jednoho konce lodi na druhý. Pasažéři křičeli hrůzou a ozvěna jejich hlasy zlověstně parodovala. Jak se loď sunula hlouběji a hlouběji, narazil stěžeň na strop jeskyně a na palubu začala dopadat hlína a kameny, které zabily a zranily několik pasažérů a členů posádky. Kapitán Loughlin zachoval klid, rozkázal rozžehnout olejové lampy a rozvěsit je kolem paluby. V mihotavém šeru se ukázalo, že loď je uvězněna v obrovském, vlhkém a klenutém prostoru, jehož stěny tvoří skály potažené slizkým bahnem. Jeskyně byla asi 250 m dlouhá, 50 m široká a 60 m vysoká. Pokaždé, když do jeskyně dorazila příbojová vlna, sklouzl General Grant hlouběji, až se loď pevně zaklínila mezi zužující se stěny jeskyně.

Ve tmě museli zůstat ještě pět hodin a teprve úpěnlivě očekávané svítání propustilo do jeskyně kalné šero. Příbojové vlny vnikající do jeskyně vytrvale zvedaly loď do výšky, až se přední stěžeň zlomil o strop a spadl na palubu vzápětí následován zadním stěžněm. Zadní stěžeň prorazil zadní palubu a zranil mnoho pasažérů, schovaných dole v salonu. Pak kapitán Loughlin rozkázal připravit dva lodní čluny, naložit do nich přenosné kotvy a pokusit se vyprostit loď z jeskyně. Dva malé záchranné čluny vyvezly ven z jeskyně dvě kotvy upevněné na lanech. Kapitán doufal, že se kotvy před jeskyní zachytí na dně a loď se povede na jejich lanech z jeskyně vytáhnout. Kotvy se ale na skalnatém dně nezachytily a lodní navijáky je obě vytáhly bezmocně zpět na palubu. Loď zůstávala v pasti.

Vítr, který předtím plachetnici tak krutě zradil, nyní zesílil a moře zdivočelo. Kapitán Loughlin rozkázal spustit velký člun, což byla zdlouhavá procedura, protože člun neměl vlastní jeřáb. Měl speciální zvedací zařízení, které se muselo nejprve sestavit.

Zatímco se připravovalo spuštění člunu, přiřítila se do jeskyně obrovská vlna, zvedla loď nejméně o 10 metrů, přirazila hlavní stěžeň ke stropu a ten se zlomil. Při pádu se vytrhl ze svého lože na dně lodi a lodní tesař hlásil, že podpalubí se rychle plní vodou. V tu chvíli propadli pasažéři panice a vrhli se do velkého člunu, přestože dosud seděl na palubě na špalcích. Ale spouštěcího zařízení už stejně nebylo třeba. General Grant se zvolna nořil do vln, a když voda dosáhla na hlavní palubu, sklouzl člun hladce do vody. Kapitán Loughlin stál tiše na zadní palubě své lodi a sledoval, jak se pod ním jeho loď potápí.  Společně s většinou své posádky tiše očekával nevyhnutelný konec. Tak ho viděli naposledy.

Do velkého člunu se namačkalo čtyřicet duší, ale jen šest z nich byli námořníci. Ti se teď chopili vesel a začali veslovat ven z jeskyně. Jenže u vchodu je zalila mohutná příbojová vlna, která člun převrátila. Zbývající dva menší čluny, kterým se zrána povedlo se z jeskyně dostat při vyvážení kotev, vytáhly z vody jen šest přeživších nešťastníků z původních čtyřiceti, kteří do velkého člunu nastoupili.

Oba čluny před sebou měly neradostnou vyhlídku veslovat devět kilometrů otevřeným mořem na Disappoinment Island, protože na padesátikilometrovém západním pobřeží Aucklandských ostrovů nebylo žádné místo, kde by čluny mohly přistát.

Z původních 83 osob na plachetnici zůstalo 15 trosečníků, kterým se povedlo dosáhnout ostrova Disappoinment Island, kde na sedmnácti čtverečných kilometrech strávili dvě noci. Potom čluny obepluly Aucklandské ostrovy a na východní straně našly malou zátoku, kde zakotvily. Blížila se antarktická zima a bylo nutné nalézt jídlo a úkryt. Zatímco západní stranu ostrovů tvoří vlivem bouřlivých západních větrů pustá skála, strana východní je svěží a zelená. Trosečníci zde mohli rozdělat oheň a díky nedaleké tulení kolonii se živit tulením masem.

Postavili si boudu z prken ztroskotaných lodí a příštích šest měsíců strávili lovem tuleňů, albatrosů a sběrem mušlí. Oblečení si vyrobili z tuleních kůží. Dvakrát spatřili loď, založili mohutný oheň, ale ani jedna si jich nevšimla. Vyráběli malé lodičky z kousků dřeva, jako plováky posloužily měchýře zvířat a plachty měly z plechu od konzerv. Na lodičkách bylo jméno lodi a na „palubě“ modelu bylo vyryto datum ztroskotání. Trosečníci vypouštěli lodičky do mořských proudů a doufali, že je někdo nalezne. Později objevili chatrč, nazvanou Musgravova Bouda, kterou postavil v roce 1864 kapitán Musgrave, velitel škuneru Grafton, který zde ztroskotal. V boudě našli dost pláten, která stačila na zhotovení soupravy plachet na jeden z člunů. První důstojník Batholomew Brown a tři další námořníci na něm odpluli pro pomoc na skoro 400 kilometrů vzdálený Stewart Island. Odrazili 22. ledna 1867 a už je nikdo nikdy nespatřil.

Konečně 21. listopadu 1867 zakotvila na ostrově v malém zálivu Port Ross velrybářská briga Amherst. Zbědovaní trosečníci k ní doveslovali ve zbývajícím člunu.
Z původních 83 cestujících a posádky lodi General Grant, zůstalo naživu pouze devět mužů a jedna žena. Amhrest je nakonec vysadila 19. ledna 1868 v Bluff Harbour na Novém Zélandu.

Poznámka editora: Tajemství Generala Granta je stále živé. Loď vezla velké bohatství a to v průběhu let lákalo mnohé dobrodruhy. Dokonce dva z původních trosečníků Generala Granta se na Aucklandské ostrovy vydali loď najít, ale bez úspěchu. Jeden z nich dokonce zaplatil svůj pokus životem. Loď nebyla nikdy nalezena a spočívá na dně obrovské jeskyně dodnes.
Monterey
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 17
Registrován: stř kvě 27, 2009 2:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Bratislava

Příspěvekod Monterey » čtv lis 15, 2012 3:50 pm

Ako kazdeho jachtara a potapaca POKLADY zaujmaju.....
Tak v googlemaps som natukal udavane ostrovy....kde ta lod vlastne stroskotala?

No moc tomu nerozumiem....bud je zly preklad, alebo naschval neprezradia, alebo mne to nezapina :)

" Lodní cesta vedla mezi Snares, což je skalnaté souostroví asi 90 kilometrů severozápadně od Stewart Island...." je to juhozapad
"..... které tvoří osamělá skupina skalisek ležícími o 260 kilometrů dále na jihu....." odkial na juh?

no poklady pojdem asi hladat inde.....
Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod JardaF » čtv lis 15, 2012 4:06 pm

Ten ostrov je TADY. Auckladnské ostrovy. Poklad tam stále někde leží :-)
Uživatelský avatar
ludd
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 49
Registrován: čtv lis 11, 2010 1:00 am
Reputace: 14

Příspěvekod ludd » čtv lis 15, 2012 4:08 pm

Taky jsem hned koukal do Google Earth, když jsem ten článek četl :-)

Dissapointment Island je na pozici: S 50.607487 E 165.970150
Uživatelský avatar
Jakub_Vaurien
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 136
Registrován: stř zář 14, 2011 2:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Brno

Příspěvekod Jakub_Vaurien » čtv lis 15, 2012 7:39 pm

Ahoj, mám pocit, že je tam skutečně chyba v překladu a nebo je to prostě popsané špatně. Jestli jsem to správně pochopil (viz obrázek) tak ať už by to byl SZ mys ostrova nebo Disappointment Island tak se nedalo tak nebo tak točit na jih.

Třeba jsem to jen špatně pochopil...

Obrázek

Jakub
Uživatelský avatar
ludd
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 49
Registrován: čtv lis 11, 2010 1:00 am
Reputace: 14

Příspěvekod ludd » čtv lis 15, 2012 10:51 pm

Na téhle stránce píšou, že loď Kapitán Grant spatřila Deception Island okolo desáté večer a o hodinu později uviděli ostrov Auckland. Foukal lehký vítr a moře bylo neklidné, loď byla obtížně řiditelná. Nepodařilo se jim změnit kurs a okolo 11:30 v noci narazili na útesy.

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host