Poslední novely obou plavebních zákonů – zákona 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě a zákona 61/2000 Sb. o námořní plavbě – spolu s novelami navazujích prováděcích předpisů umožňují ve značné míře delegovat výkon státní správy na soukromoprávní osoby. Pro nás je zajímavých pět osvědčení, která vydává státní správa, ale ověřování způsobilosti může zcela nebo z části provádět soukromoprávní osoba.
Vůdce malého plavidla
Zkoušku odborné způsobilosti k vedení malého plavidla provádí plavební úřad formou ověření teoretických znalostí a praktických dovedností. Ověřováním praktických dovedností může plavební úřad na žádost pověřit odborně způsobilou fyzickou osobu nebo právnickou osobu, která prokázala, že ověřování praktických dovedností při vedení malého plavidla zajistí prostřednictvím odborně způsobilých osob.
Za odborně způsobilého k ověřování praktických dovedností při vedení malého plavidla se
považuje ten, kdo je po dobu alespoň tří let držitelem průkazu způsobilosti k vedení malého plavidla a složil praktickou zkoušku z vedení malého plavidla před plavebním úřadem.
Ověření praktických dovedností pro kategorii M se provádí na člunu s motorem o výkonu minimálně 20 kW, s celkovou délkou nejméně 5 m a minimální obsaditelností 4 osoby, pro kategorii S na plachetnici s celkovou plochou plachet minimálně 20 qm, vybavenou pomocným spalovacím motorem o výkonu větším než 4 kW, s celkovou délkou nejméně 5 m a minimální obsaditelností 4 osoby.
Vůdce rekreačního plavidla
Držitel VMP kategorie M nebo M a S má od osmnácti let věku nárok na vydání mezinárodního průkazu vůdce rekreačního plavidla (ICC) podle rezoluce 40 EHK OSN k vedení plavidla na všech vodních cestách signatářských států úmluvy (prakticky v EU), případně i k příbřežní plavbě na moři. Minimálně v Chorvatsku je ověřeno, že na tento průkaz lze i najmout charterovou loď.
Zádrhel je v tom, že podle eurounijních předpisů má rekreační plavidlo až 24 metry, zatímco v ČR se za malé považuje plavidlo do délky 20 metrů. Úřad tuto disproporci vyřešil zavedením dodatečné zkoušky pro vedení rekreačních plavidel nad 20 metrů. Zkoušku lze složit nejdříve ve 22 letech a praktické dovednosti může ověřit pověřená soukromá osoba.
Nárok na vydání mezinárodního průkazu způsobilosti vůdce rekreačního plavidla s délkou trupu do 24 m má osoba, která je držitelem průkazu vůdce malého plavidla pro oprávnění kategorie M nebo M a S nejméně 48 měsíců a úspěšně složila zkoušku odborné způsobilosti formou ověření praktických dovedností při vedení malého plavidla s délkou trupu nejméně 10 metrů, s výkonem motoru 45 kW a více a s obsaditelností nejméně 6 osob.
Velitel námořní jachty
Způsobilost k vedení námořní jachty prokazuje žadatel doložením předepsané praxe a složením zkoušky před komisí tvořenou nejméně čtyřmi zkušebními komisaři, které jmenuje Námořní úřad (funkci Námořního úřadu vykonává Ministerstvo dopravy).
Zkouška se skládá z teoretické části, kterou lze absolvovat v ČR, a z praktické části, při níž jachetní instruktor ověřuje praktické dovednosti na jachtě na moři. Jachetní instruktor je jedním z úřadem jmenovaných zkušebních komisařů a musí být držitelem platného průkazu velitele jachty s oprávněním A nebo B.
Pro oprávnění C a B je navíc třeba prokázat praxi v námořní plavbě, absolvovanou pod dohledem velitele jachty. Obvyklé je, že povinných 100 mil pro průkaz C napluje žadatel v rámci ověřování praktických dovedností pod dohledem jachetního instruktora.
Pouze v tomto případě nelze o přenesení výkonu státní správy na soukromoprávní osobu požádat a o jmenování jachtních instruktorů rozhoduje Plavební úřad dle své libovůle. Na druhou stranu, ministerstvo by jen obtížně zdůvodňovalo například svazu jachtingu, že pro své členy jachetního instruktora vlastně nepotřebuje a má místo něj vozit k moři ministerského úředníka nebo některého již jmenovaného instruktora, který výuku a ověřování jachetních dovedností provozuje jako živnost.
Technická způsobilost malého plavidla
Technickou způsobilost musí mít schválenu všechna plavidla podléhající evidenci. Splnění podmínek pro schválení technické způsobilosti plavidla ověřuje plavební úřad, který také následně provádí pravidelné technické prohlídky. Prováděním technických prohlídek může plavební úřad pověřit (pouze) právnickou osobu na základě její písemné žádosti. Právnická osoba musí splňovat několik podmínek, kromě jiného mít potřebné vybavení, mít ve statutárním orgánu nebo jako odpovědného zástupce osobu s vysokoškolským vzděláním technického směru a nejméně pěti lety praxe v oblasti vnitrozemské plavby, a také mít vnitřní organizační strukturu a systém řízení jakosti pro provádění technických prohlídek odsouhlasený akreditovanou osobou podle technických norem, ať už to znamená cokoliv.
Technická způsobilost námořní jachty
Ačkoliv z logiky věci jsou technické nároky na námořní jachtu výrazně vyšší, než na malé plavidlo, přenesení výkonu státní správy je kupodivu mnohem jednodušší: námořní úřad může na žádost pověřit soukromoprávní osobu nejen prováděním prohlídek, ale rovnou schvalováním technické způsobilosti námořních jachet k námořní plavbě. Pověřena může být jak právnická, tak fyzická osoba a oproti předpisům pro vnitrozemská plavidla požaduje zákon o námořní plavbě jen velmi obecně, aby pověřená osoba byla technicky vybavená a odborně způsobilá k posuzování technické způsobilosti námořních jachet k námořní plavbě nebo zajistila tuto činnost prostřednictvím odborně způsobilých osob.
Pověřená osoba sice schvaluje pouze technickou způsobilost jachty k námořní plavbě, ovšem z aktuálního znění zákona o vnitrozemské plavbě vyplývá, že taková jachta může legálně plout také po vnitrozemských vodách v ČR.
Státní správa si ponechala výhradní pravomoc pouze k několika zbývajícím úkonům: k ověřování teoretických znalostí vůdce malého plavidla a velitele námořní jachty a vydávání průkazů, k zápisu malého plavidla do evidence a vydání dokladu o technickém osvědčení a k zápisu námořní jachty do rejstříku a vydání dokladu o způsobilosti k plavbě. Všechny ostatní pravomoci v oblasti plavebních dokladů mohou na základě zmocnění nebo pověření vykonávat soukromoprávní osoby.
Otevřela se velmi široká možnost pro přenesení výkonu státní správy na samosprávné organizace, sdružující zájemce o rekreační plavbu podobně, jako je tomu například v Německu nebo v Británii. Sportovní a zájmové polky nyní mohou svým členům poskytovat nejen poradenství, školení a výcvik, ale současně také ověřovat jejich praktické dovednosti a technickou způsobilost jejich plavidel. Mohou spojit přípravu ke sportovní plavbě a závodění s výukou dobré plavební praxe, stejně jako mohou spojit měřičské kontroly závodních plavidel s ověřováním technické způsobilosti. Pokud by spolky takovéto služby poskytovaly svým členům kvalitněji, vstřícněji nebo laciněji než komerční subjekty, přivedlo by to do jejich řad i zájemce, kteří sportují pouze rekreačně a neměli dosud potřebu sdružovat se ve spolcích, orientovaných primárně na výkonnostní sport. Silnější členský mandát a zastoupení větší části zájemců o rekreační plavbu by zase spolky legitimovalo v jednáních se státem o liberálnější a přívětivější předpisy pro rekreační plavbu, než jsou ty stávající. Otázka zní, zda takové spolky, jako svazy a asociace jachtingu, vodního motorismu a námořního jachtingu jsou schopny a připraveny se toho ujmout, ať už každá samostatně ve svém oboru, nebo prostřednictvím nějaké společné servisní organizace.
[align=right]Jan Chudoba a Petr Felix Chudoba[/align]
Abych se vyhnul nejpravděpodobnějším kritickým názorům, zdůrazňuji rovnou, že využití přeneseného výkonu státní správy na spolky je a mělo by zůstat POUZE MOŽNOSTÍ, NIKOLIV POVINNOSTÍ. Jak moje názory, tak osobní zkušenost s fungováním spolků (zase už mne z jednoho vylučují, protože jsem si dovolil trvat na dodržování stanov
) rozhodně svědčí proti tomu, aby samosprávné organizace získaly výlučné právo na výkon jakékoliv pravomoci státu. Pokud ale se jim nyní nabízí možnost poskytovat „státní servis“ svým členům a dobrovolným zájemcům, měly by ji, podle mého názoru, využít. Prospělo by to jak členům, tak spolkům.
