Každý nechť si vybere co je pro něj podstatné pro volbo jednoho nebo druhého.
PROČ JSOU DVOUDOBÉ MOTORY VÝKONNĚJŠÍ NEŽ ČTYŘDOBÉ?
Velká část naší motoristické veřejnosti se jen nerada začíná smiřovat se skutečností, že vozidla s dvoudobými motory postupně zmizí z našich silnic. Určitá - i když možná jen malá část automobilistů - se s tím nesmíří nikdy. Dlouholeté věrné a spolehlivé služby dvoudobých motorů z nich totiž učinily "skalní" zastánce těchto jednoduchých a nenáročných, dalo by se říci až "nezištných" strojů. Není to však jen menší počet součástek a z něho vyplývající jednodušší montáž a demontáž těchto motorů, jež jsou důvodem jejich oblíbenosti. Dvoudobé motory jsou také lehčí a výkonnější. Jejich výkonová hmotnost může být dnes i dvakrát příznivější než u motorů čtyřdobých. Z toho potom vyplývají i další přednosti vozidel opatřených dvoudobým motorem. A to bychom měli vědět i my, "zapřísáhlí" příznivci motorů čtyřdobých.
Proč tomu tak je si stručně řekneme v následujících řádcích. Připomeňme si nejdříve několik základních pouček ze školy. Tedy: síla působící po dráze ve směru pohybu vykonává práci. Výkon není nic jiného než práce vykonaná za jednotku času. Porovnáme-li dva stejně veliké motory - dvoudobý a čtyřdobý - běžící stejně rychle (viz. obr. 1,a - čtyřdobý, b - dvoudobý), vidíme, že za stejný časový úsek - dvě otáčky - vykoná píst dvoudobého motoru dvakrát větší práci (černé šipky). Za předpokladu, že bychom dvoudobý motor dokázali stejně dobře naplnit jako čtyřdobý a směs v jeho válci stejně dobře spálit, měl by vyvinout i dvakrát větší výkon. Teoreticky by tedy dvoudobý motor měl být při stejných otáčkách dvakrát výkonnější. Samozřejmě že tomu tak v praxi není. V každém případě je však moderní dvoudobý motor výkonnější než stejně velký motor čtyřdobý, a to v průměru o 15 až 25%. Má také lepší průběh točivého momentu v nízkých otáčkách. Tam, kde nejde o ekonomii provozu a čistotu výfukových plynů - jako je tomu například u motocyklových motorů závodních - je výkonová převaha dvoudobých motorů tak výrazná, že použití "čtyřtaktů" se stalo úplně bezpředmětným. V celé řadě motoristických sportovních disciplín je převaze dvoudobých motorů zabráněno příslušnou formulací technických předpisů.
Dvoudobý motor má stále celou řadu vážných nectností. K těm nejzávažnějším patří nízká tepelná účinnost a z ní vyplývající vyšší spotřeba paliva a nepříznivé složení spalin. Není to však způsobeno jenom olejem v palivu, jak se často nezasvěcení motoristé domnívají (velká část moderních dvoudobých motorů ve světě pracuje již s odděleným tlakovým mazáním z oddělené nádrže). Příčinou jsou dva pracovní cykly, odehrávající se v průběhu jednoho pracovního cyklu nad pístem. V jejich průběhu dochází k mísení spalin s čerstvou směsí. Nečistá směs zhoršuje hoření, snaha po dokonalém vypláchnutí spalovacího prostoru vede zase k vysoké spotřebě. Nežádoucí mísení čisté směsi se zbytky spalin odstraňuje vynález přímého vstřikování paliva prostřednictvím vzduchového injektoru. Dvoudobý motor vybavený tímto zařízením je znázorněn na obr. 2. Protože ke vstříknutí paliva injektorem V dochází až těsně před zažehnutím zapalovací svíčkou Z, je spalovací prostor předem dostatečně vypláchnut čistým vzduchem (jde o konvenční dvoudobý motor, pouze mazání je tlakové, oběžné), Do stlačeného vzduchu, uvedeného pístem a tvarem spalovacího prostoru v krouživý pohyb, je nízkotlakým pneumatickým systémem vstřikováno elektronicky dávkované množství paliva. Proti konvenčnímu vstřikováni jsou kapičky paliva vstřikovaného vzduchem asi dvacetkrát menší. Bohatší směs v těsné blízkosti zapalovací svíčky a precizní rozprášení vzdálenější chudé směsi umožňuje dokonale kontrolované vrstvené spalování bez detonací. Tato moderní technologie naznačuje další možnost zvyšování výkonu - respektive snižování spotřeby - dvoudobých motorů. Vysoká teplota výfukových plynů však vylučuje použití konvenčních katalyzátorů a to je stále důvod k pesimistickému posuzováni perspektiv dvoudobých motorů v následujícím desetiletí.
V. Král
(SM 2/88
obr. č.1
obr č.2
