Atlantik 2015
Moderátoři: Pepa, david, vilma
- VojtechMarek
- nováček na fóru
- Příspěvky: 12
- Registrován: pon kvě 27, 2013 2:00 am
- Reputace: 0
- Kontaktovat uživatele:
Atlantik 2015
Když jsem před dvěma lety začínal s jachtingem, popsal jsem svou první plavbu v příspěvku, který tu ještě někde je.
Protože mi hodně čtenářů napsalo povzbuzující emaily a zprávy, na prahu nových skutečností jsem se odhodlal popsat následující.
Napluté míle jsem přestal počítat na stovky. Zažil jsem při tom ledasco. Bouřky, sálingy na hladině, MOB s bezvědomím, průsery i výhry, srandu i hádky.
Ve chvíli, kdy se moje šestiletá dcera, řídíc BA padesátku, po perfektně provedených obratech zeptala, jestli stačí ještě odpadnou o pět stupňů, že se jí zdá, že to pak víc táhne, jsem si uvědomil, že Středomoří začíná být těsné.
Doma na chodbě mám velikou krásnou mapu. Pokaždé, když jsem kolem ní šel, sklouzl mi pohled kamsi přes 15st W.
Ani sám před sebou, v tom nejnitěrnějsím nitru, jsem nevyslovil tu touhu. Nebo možná klukovský sen. Jen jsem si pokaždé vzpoměl na tu tolikrát položenou otázku: kudy pane zkušený námořníku, vede cesta do Ameriky? Jeď furt za sluncem, a až začne téct máslo, zahni doprava. Tam je Amerika. Zní odpověď. Když se blížily mé kulatiny, manželka se s předstihem zeptala, co že budu chtít.
Vyslovil jsem: „být tři týdny pryč“.
Moudrá žena s pokerovým výrazem několik dní mlčela a pak se zeptala co že to jako vlastně chci dělat?!
Po měsíce nahromaděné chtění vykouklo na hladinu a prvně jsem řekl, že pojedu Atlantik. Opět mlčela, a opět dlouho. Za několik dnů řekla, že ať si tedy jedu, ale ať si sakra uvědomím, že mám čtyři děti, manželku a hypotéku. A že na to mám dva měsíce, a když se nestihnu vrátit, že se nemám vracet vůbec.
Měl jsem svých 59 dnů.
Touha počala plán.
1.Začal jsem na webu.
Ono se řekne jet Atlantik.
Kudy, kdo, kdy, jak, za kolik…..těch otázek bylo tolik (a já jen matně věděl, co sám chci), že jedině přítel google mohl pomoci. KAM bylo jasné. KUDY tolik ne. Jedna věc byla nepřestupitelná. Mám rád teplo. Jachting je pro mě sport tepla. Představa teploty vůkol lodi nižší než 15st, je pro mě strašná. Má-li voda méně než 23 klepu zuby. Tím jsem eliminoval kudy. Pasátová plavba bude moje věc. Přišlo na řadu s KÝM?!
Našel jsem spoustu lodí, setkal se se spoustou kapitánů a projezdil a protelefonoval spoustu času. Zkrátka, dost dlouho jsem otravoval dost lidí. Principiálně se mi však nelíbili tací, co mi po druhém pivu na obědě řekli něco jako: hele vypadáš dobře a já potřebuju posádku, vyjíždím někdy v září, nebo v říjnu a pojedu někam do Karibiku. Dojedem tam možná tehdy a tehdy. Plus mínus autobus. Jedeš?
To se mi nelíbilo.
Pak jsem potkal člověka, který mi únoru 2014 řekl, že na své lodi 5. října vyjíždí z Řecka na Gran Canarii, tam bude na Silvestra, pak přejede dolů na Sao Vincente a 17. 1. 2015 odplouvá z Kaperd. Na Martinik dojede +/- 8. 2. 2015.
A že je pitomost sednout s dalšími naprosto neznámými do kokpitu a vydat se na třítýdenní plavbu s nemožností návratu. Když mi další větou nabídl červnový vzájemně-poznávací týden v Itálii, neváhal jsem.
Měl jsem svou loď a svého kapitána.
Znal jsem termín.
Tak začalo odpočítávání.
Byl den D mínus 302
1.Plán dostával kontrakční přípravy.
4 muži x 20 dní + 5 dnů rezerva. To byly vzorečky, které jsem jako provianťák a kuchař výpravy počítal celý podzim. Energetickou náročnost pečení kilového chleba vysypu z rukávu i o půl noci.
Jídlo, pití, přepravní společnosti, letenky, soupis věcí, které jeden nutně potřebuje sebou na cestě, kde není pomoci.
Jaká antibiotika a přemlouvání manželky – lékařky ať mi půjčí novokain, jehly a nitě a vysvětlí jak, co, kde (nedej Bůh) zašít. Jaké nástrahy na ryby se dají smysluplně použít? Sakra!!! Jaký jsou tam vlastně ryby?! O různých vlastnostech několika antifoulingových nátěrů můžu psát diplomové práce. S tím jsem dva měsíce usínal a probouzel se.
S autory jako Peter Bruce, Petr Ondráček a podobní jsem strávil nespočet hodin. Web windyty.com začal předčit ve sledovanosti naší domácnosti manželky a dětí facebook.
Přišel konec roku a rok nový. Už to nebylo „někdy za půl roku“.
Byl den D mínus 17.
Tak jsem začal psát seznam.
No jo, řekne se seznam! Když se člověk dostane na dvoustý řádek a začne vážit. Kdo nezažil, neuvěří. Pokoj pro hosty našeho domu už dva týdny okupuje strašná hromada věcí. Tu teď musím sesumírovat do daných rozměrů a váhy. To znamená, že tak 1/3 věcí které „nepotřebuju“, vyřadit. Čtrnáct dní práce, ale podařilo se. Taška stojí za dveřmi.
1.Porod samotný.
Naplánování a příprava cesty je, přes výše popsané, celkem snadná věc. Proti tomu, co člověk musí udělat a zařídit pro případ toho horšího.
Za čtyřicet let se nahromadí tolik věcí, co se nepodaří dotáhnout do konce. Tolik nedokončených akcí. Tak moc nedokonalostí, co si jeden uvědomí, až když má odjet, a neví, jak to dopadne s návratem.
Je den D mínus 1.
Sedám do letadla a broukám si…..
Vzhůru na palubu, dálky volají.
Vítr už příhodný vane nám.
Tajemné příběhy nás teď čekají,
mým domovem bude oceán.
Však ono to nějak dopadne, a bude to VELKÝ.....
PS: pánská část letadla právě slyšitelně vydechla…….letuška s postavou, kvůli které by biskup vykopl vykládané okno katedrály, se zrovna sehnula pro upadnutý ubrousek a říká něco o elektronických přístrojích….
To be continued….
Protože mi hodně čtenářů napsalo povzbuzující emaily a zprávy, na prahu nových skutečností jsem se odhodlal popsat následující.
Napluté míle jsem přestal počítat na stovky. Zažil jsem při tom ledasco. Bouřky, sálingy na hladině, MOB s bezvědomím, průsery i výhry, srandu i hádky.
Ve chvíli, kdy se moje šestiletá dcera, řídíc BA padesátku, po perfektně provedených obratech zeptala, jestli stačí ještě odpadnou o pět stupňů, že se jí zdá, že to pak víc táhne, jsem si uvědomil, že Středomoří začíná být těsné.
Doma na chodbě mám velikou krásnou mapu. Pokaždé, když jsem kolem ní šel, sklouzl mi pohled kamsi přes 15st W.
Ani sám před sebou, v tom nejnitěrnějsím nitru, jsem nevyslovil tu touhu. Nebo možná klukovský sen. Jen jsem si pokaždé vzpoměl na tu tolikrát položenou otázku: kudy pane zkušený námořníku, vede cesta do Ameriky? Jeď furt za sluncem, a až začne téct máslo, zahni doprava. Tam je Amerika. Zní odpověď. Když se blížily mé kulatiny, manželka se s předstihem zeptala, co že budu chtít.
Vyslovil jsem: „být tři týdny pryč“.
Moudrá žena s pokerovým výrazem několik dní mlčela a pak se zeptala co že to jako vlastně chci dělat?!
Po měsíce nahromaděné chtění vykouklo na hladinu a prvně jsem řekl, že pojedu Atlantik. Opět mlčela, a opět dlouho. Za několik dnů řekla, že ať si tedy jedu, ale ať si sakra uvědomím, že mám čtyři děti, manželku a hypotéku. A že na to mám dva měsíce, a když se nestihnu vrátit, že se nemám vracet vůbec.
Měl jsem svých 59 dnů.
Touha počala plán.
1.Začal jsem na webu.
Ono se řekne jet Atlantik.
Kudy, kdo, kdy, jak, za kolik…..těch otázek bylo tolik (a já jen matně věděl, co sám chci), že jedině přítel google mohl pomoci. KAM bylo jasné. KUDY tolik ne. Jedna věc byla nepřestupitelná. Mám rád teplo. Jachting je pro mě sport tepla. Představa teploty vůkol lodi nižší než 15st, je pro mě strašná. Má-li voda méně než 23 klepu zuby. Tím jsem eliminoval kudy. Pasátová plavba bude moje věc. Přišlo na řadu s KÝM?!
Našel jsem spoustu lodí, setkal se se spoustou kapitánů a projezdil a protelefonoval spoustu času. Zkrátka, dost dlouho jsem otravoval dost lidí. Principiálně se mi však nelíbili tací, co mi po druhém pivu na obědě řekli něco jako: hele vypadáš dobře a já potřebuju posádku, vyjíždím někdy v září, nebo v říjnu a pojedu někam do Karibiku. Dojedem tam možná tehdy a tehdy. Plus mínus autobus. Jedeš?
To se mi nelíbilo.
Pak jsem potkal člověka, který mi únoru 2014 řekl, že na své lodi 5. října vyjíždí z Řecka na Gran Canarii, tam bude na Silvestra, pak přejede dolů na Sao Vincente a 17. 1. 2015 odplouvá z Kaperd. Na Martinik dojede +/- 8. 2. 2015.
A že je pitomost sednout s dalšími naprosto neznámými do kokpitu a vydat se na třítýdenní plavbu s nemožností návratu. Když mi další větou nabídl červnový vzájemně-poznávací týden v Itálii, neváhal jsem.
Měl jsem svou loď a svého kapitána.
Znal jsem termín.
Tak začalo odpočítávání.
Byl den D mínus 302
1.Plán dostával kontrakční přípravy.
4 muži x 20 dní + 5 dnů rezerva. To byly vzorečky, které jsem jako provianťák a kuchař výpravy počítal celý podzim. Energetickou náročnost pečení kilového chleba vysypu z rukávu i o půl noci.
Jídlo, pití, přepravní společnosti, letenky, soupis věcí, které jeden nutně potřebuje sebou na cestě, kde není pomoci.
Jaká antibiotika a přemlouvání manželky – lékařky ať mi půjčí novokain, jehly a nitě a vysvětlí jak, co, kde (nedej Bůh) zašít. Jaké nástrahy na ryby se dají smysluplně použít? Sakra!!! Jaký jsou tam vlastně ryby?! O různých vlastnostech několika antifoulingových nátěrů můžu psát diplomové práce. S tím jsem dva měsíce usínal a probouzel se.
S autory jako Peter Bruce, Petr Ondráček a podobní jsem strávil nespočet hodin. Web windyty.com začal předčit ve sledovanosti naší domácnosti manželky a dětí facebook.
Přišel konec roku a rok nový. Už to nebylo „někdy za půl roku“.
Byl den D mínus 17.
Tak jsem začal psát seznam.
No jo, řekne se seznam! Když se člověk dostane na dvoustý řádek a začne vážit. Kdo nezažil, neuvěří. Pokoj pro hosty našeho domu už dva týdny okupuje strašná hromada věcí. Tu teď musím sesumírovat do daných rozměrů a váhy. To znamená, že tak 1/3 věcí které „nepotřebuju“, vyřadit. Čtrnáct dní práce, ale podařilo se. Taška stojí za dveřmi.
1.Porod samotný.
Naplánování a příprava cesty je, přes výše popsané, celkem snadná věc. Proti tomu, co člověk musí udělat a zařídit pro případ toho horšího.
Za čtyřicet let se nahromadí tolik věcí, co se nepodaří dotáhnout do konce. Tolik nedokončených akcí. Tak moc nedokonalostí, co si jeden uvědomí, až když má odjet, a neví, jak to dopadne s návratem.
Je den D mínus 1.
Sedám do letadla a broukám si…..
Vzhůru na palubu, dálky volají.
Vítr už příhodný vane nám.
Tajemné příběhy nás teď čekají,
mým domovem bude oceán.
Však ono to nějak dopadne, a bude to VELKÝ.....
PS: pánská část letadla právě slyšitelně vydechla…….letuška s postavou, kvůli které by biskup vykopl vykládané okno katedrály, se zrovna sehnula pro upadnutý ubrousek a říká něco o elektronických přístrojích….
To be continued….
- Pavel-Sulc
- zkušený harcovník
- Příspěvky: 1511
- Registrován: stř bře 25, 2015 1:00 am
- Reputace: 231
- Bydliště: Stockholm, Švédsko
- Kontaktovat uživatele:
- Stanislav
- aktívní jachtař
- Příspěvky: 562
- Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
- Reputace: 47
- Bydliště: moře
Re: Atlantik 2015
Je někde jak to dopadlo?
- Pavel-Sulc
- zkušený harcovník
- Příspěvky: 1511
- Registrován: stř bře 25, 2015 1:00 am
- Reputace: 231
- Bydliště: Stockholm, Švédsko
- Kontaktovat uživatele:
Re: Atlantik 2015
Ahoj Stando pokud vím tak to byla skvělá relativně klidná plavba. Ahoj Pavel
- Stanislav
- aktívní jachtař
- Příspěvky: 562
- Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
- Reputace: 47
- Bydliště: moře
Re: Atlantik 2015
No ten začátek byl takovej vzletnej a potom nic. Jenom jsem chtěl vědět jestli jsem nepřehlédl.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti