Moje první plavba.

[geronimo]

Určitě si každý pamatuje na svojí první plavbu a je jedno, jestli to byla odpolední projížďka na Orlíku, nebo týdenní dovolená v Chorvatsku (nebo v Jugoslávii ) nebo dokonce oceánská přeplavba. Na tu první plavbu si pamatuje každý celý život. Jaká byla ta vaše ?
Tak začnu já....

[geronimo]

S Milanem Krňákem jsem se seznámil tak, že jsem od něj koupil plány na malou kajutovou plachetnici Rebell, kterou sám vyprojektoval a postavil.
Po několika návštěvách na Slapech mě Milan nabídl, ať sním jedu na tři týdny na Greifswaldskou zátoku do bývalé NDR. Měl jsem čerstvě po vojně a taková nabídka se nedala odmítnout.
Loď jsme vytáhli na Slapech z vody na vlek, olovo z kýlů jsme vynosili z lodi a naskládali ho částečně do speciálně vyrobených kastlíků v motorovém prostoru Wartburgu 353 a částečně pod přední sedadla. Zadní sedadla byla vymontována a na na jejich místo jsme uložili přívěsný motor, kotvy, lana, plachty, konzervy a zásoby potravin na tři týdny. Situace ve východním Německu byla totiž s nákupem potravin ještě horší, než u nás ! Lod musela být úplně vyklizena, aby se vešla i s vlekem do předepsané hmotnosti, kterou směl dvoutaktní Watrburg 353 o obsahu 992 cm2 a výkonu 33 kW táhnout. S takto naloženou soupravou jsme se vydali v pátek na cestu po východoněměckých dálnicích. Maximální rychlostí 80 km/h, na trojku, čtyřka to neutáhla. Celkem v pohodě jsme přes noc dojeli do Stralsundu, do obchodního přístavu, kde nám loď sundali na vodu obrovským přístavním jeřábem. Milan si sedl do kokpitu, jeřábník ho i s lodí obrovskou rychlostí zvedl asi do 10-15 metrové výšky, otočil se nad vodu a téměř volným pádem loď spustil metr nad hladinu a pomalu posadil do vody. asi se tím jeřábníci bavili. Milan pak na motor přeplul do sportovního jachtklubu, já jsem vlek zaparkoval u Milanovo přátel na zahradě.
V jachtklubu jsme nanosili olovo a ostatní věci do lodě, postavili stěžeň a vše připravili k vyplutí. V neděli ráno jsem poprvé zažil vyplutí z přístavu, vytažení plachet a ticho po vypnutí motoru. Loď se naklonila a my jsme pluli.
Za tři týdny jsme navštívili přístavy Wieck, Freest, propluli kanlem Peenestrom do Wolgastu, Zinnovitz, Usedom, až do Kamminke, pak zpět do Lauterbachu, kolem ostrova Vilm do Seedorfu, kde jsme obdivovali staré rybářské lodě vytažené na břeh a přestavěné na chaty.
Za zmínku stojí i "malý" incident s německými pohraničníky, kdy jsme se marně pokusili vyplout na noc na volné moře, směrem na Dánsko.
Po návratu do Stralsundu jsme loď opět vyklidili, položili stěžeň a jeřábem ji usadili na vlek.
Na zpáteční cestě jsme navštívili Berlín a známou jachtařskou prodejnu Neptun, kde jsme nakoupili pro nás nedostatkové vybavení, které jsme před celníky ukryli v lodi. Zpáteční cesta proběhla bez problémů, až na to, že jsme omylem odbočili na Cínovec a ve stoupání před státní hranicí nás nějaká Němka s Trabantem donutila zastavit a tak rozjetí soupravy stála chudáka Wartburga málem spojku.
Při této plavbě jsme zažili silný vítr a vlny, kdy jsme měli obavy o malou překližkovou loď, zažili jsme uvíznutí v bahně v mělčinách Peenestromu, kde 10 metrů od bóje plavební dráhy stál racek po kolena ve vodě.
Zažili jsme krásné počasí a koupání i setkání s místními jachtaři...
Nebyla to nijak významná nebo dlouhá plavba, ale byla první a na zážitky z ní do smrti nezapomenu.

Bohužel, 7. prosince 2013 Milan Krňák zemřel ve věku 86 let.

naše loď je ta vpravo...

[geronimo]

Nějak mi z textu vypadl datum...plavba se uskutečnila od 15.června do 5. července 1984...takže téměř před 38 roky
zdá se, že tu všichni na svou první plavbu teprve čekají...

[Michal1]

Ahojte moja prvá vážna plavba bola s otcom na gumenom kajaku Barum zo Zemného do Komoče cca 5km po Váhu. Viem že je to nič moc ale človeka to ovplyví.

[david]

Tak já taky. První plavba, kterou to všechno začalo, byla někdy v létě roku 1963. Kempovali jsme celá rodina v Braníku na louce, což bylo tehdy běžné. Na přilehlý ostrov řečený Nudle připlul tátův kolega s lodí cca pět metrů, klingr stavba, poháněná motorem Orlík 3. Nabídl se, že nás, tedy rodiče, ségru a mě, proveze do Podolí, kde kotví v loděnici Tatran.
Úspěch byl takový, že se táta prásknul přes kapsu a koupil Trenéra s Orlikem. Na silnější stroj už nebylo. Další rok plavba s rodiči až do Kořenska. Nutno podotknout, že tehdy ještě nejezdil na Orlíku výtah a bylo potřeba sehnat jezedáka s traktorem a valníkem, loď ručně naložit a nahoře složit. Totéž zpět. Na Slapech Tatra 138 jeřáb s na zadku navařenými dvěma traverzami, na které loď jeřábem posadil. Dodnes tátu obdivuju, jak vše zmáknul a organizoval.
V dalším roce, tedy 1965 a bylo mi 14, jsem už loďku okupoval víceméně sám, papíry a technické už a ještě nebyly. To přišlo až cca 1976. Ze školy rovnou do přístavu Tatran Podolí.
Takže už takhle blbnu 59 let. Děsný.

[kapo]

Taky se přidám, vyrostl jsem na Vranově,takže na různých lodičkách jsme blbli od mala. Na chatě byla dřevěná pramice ,motor takovej ten s dlouhou hřídelí , Tomos ? Jednou jsme se vydali na Bítov,je to 17 km, foukal silnej protivítr takže nám samozřejmě došel benzín. Běhali jsme po břehu a hledali někoho s dvoutaktem aby nám natahl z nádrže do kanystru. Ještě nás chytla prudká letní bouřka, prostě dobrodružství. Pak když jezdil u lodní dopravy a byl jsem na Bítově 3x denně tak už to tak zajímavý nebylo. Ale každý rok se vydám údolím,většinou po sezoně a užívám si to.

[Pavel63]

První plavba - když pominu rok 1969 - tehdejší Jugoslávie, někde u Ulcinu, skoro u albánských hranic, to bylo na nafukovací matračce, neuměl jsem ani plavat a samozřejmě při otáčce bokem na vlny jsem se převrátil a topil ..., pak někdy ve 13. letech jsem začal jezdit na kajaku (divoká voda) u již neexistující loděnice v Olomouci pod jezem u plynárny, tak moje první plavba na skutečné lodi byla na 6 m lodi Alvin 1 typu Axa v r. 2001, kdy jsem jel na dovolenou na plachetnici s rodinou a spolužačka nám zajistila loď a dělala kapitána. První plavba byla ze Sukošanu přes prolaz Ždrelac, na Kornati, pak kolem Ugljanu zpět. Pohádkový týden, většinu jsem odkormidloval já, počasí jako z reklamních šotů, za celý týden jen jedna bouřka někde v dálce. Tehdy jsem si myslel, jak ta dovolená na plachetnici je krásná dovolená a vedení jachty jednoduché ...
V zimě jsem si udělal průkaz VMP od SPS a další rok se vydal tamtéž na sesterské lodi stejného typu, opět s rodinou, ale už jako skiper. Ovšem počasí bylo zcela jiné, za týden asi 7 bouří, 2x uvolněná kotva, prostě taková tvrdá škola života. Ale aspoň jsem se poučil a do té doby neponechávám nic náhodě a taky vím, že i uprostřed léta v lijáku a větru je člověk za kormidlem bez řádného oblečení za 20 minut zmrzlý jak drozd a neudrží ani hrnek s čajem ... Ale to už je jiná kapitola a to jsem psal někdy dřív v sekci "moje první kapitánská plavba".

Pavel.