Moje první plavba.

Jsou mezi námi velmi zkušení námořníci, kteří pamatují časy kdy to všechno (nebo skoro všechno) bylo v jachtingu jinak než dnes. A abychom se mohli od nich něco přiučit, máme zde prostor pro jejich postřehy a vyprávění z dob dávno (i nedávno) minulých.

Moderátoři: MARIS, Pepa, vilma

Uživatelský avatar
geronimo
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 2368
Registrován: čtv říj 26, 2006 2:00 am
Reputace: 180
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Moje první plavba.

Příspěvekod geronimo » čtv pro 23, 2021 1:01 pm

Určitě si každý pamatuje na svojí první plavbu a je jedno, jestli to byla odpolední projížďka na Orlíku, nebo týdenní dovolená v Chorvatsku (nebo v Jugoslávii :D ) nebo dokonce oceánská přeplavba. Na tu první plavbu si pamatuje každý celý život. Jaká byla ta vaše ?
Tak začnu já.... :whist:
Uživatelský avatar
geronimo
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 2368
Registrován: čtv říj 26, 2006 2:00 am
Reputace: 180
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Moje první plavba.

Příspěvekod geronimo » čtv pro 23, 2021 1:08 pm

S Milanem Krňákem jsem se seznámil tak, že jsem od něj koupil plány na malou kajutovou plachetnici Rebell, kterou sám vyprojektoval a postavil.
Po několika návštěvách na Slapech mě Milan nabídl, ať sním jedu na tři týdny na Greifswaldskou zátoku do bývalé NDR. Měl jsem čerstvě po vojně a taková nabídka se nedala odmítnout.
Loď jsme vytáhli na Slapech z vody na vlek, olovo z kýlů jsme vynosili z lodi a naskládali ho částečně do speciálně vyrobených kastlíků v motorovém prostoru Wartburgu 353 a částečně pod přední sedadla. Zadní sedadla byla vymontována a na na jejich místo jsme uložili přívěsný motor, kotvy, lana, plachty, konzervy a zásoby potravin na tři týdny. Situace ve východním Německu byla totiž s nákupem potravin ještě horší, než u nás ! Lod musela být úplně vyklizena, aby se vešla i s vlekem do předepsané hmotnosti, kterou směl dvoutaktní Watrburg 353 o obsahu 992 cm2 a výkonu 33 kW táhnout. S takto naloženou soupravou jsme se vydali v pátek na cestu po východoněměckých dálnicích. Maximální rychlostí 80 km/h, na trojku, čtyřka to neutáhla. Celkem v pohodě jsme přes noc dojeli do Stralsundu, do obchodního přístavu, kde nám loď sundali na vodu obrovským přístavním jeřábem. Milan si sedl do kokpitu, jeřábník ho i s lodí obrovskou rychlostí zvedl asi do 10-15 metrové výšky, otočil se nad vodu a téměř volným pádem loď spustil metr nad hladinu a pomalu posadil do vody. asi se tím jeřábníci bavili. Milan pak na motor přeplul do sportovního jachtklubu, já jsem vlek zaparkoval u Milanovo přátel na zahradě.
V jachtklubu jsme nanosili olovo a ostatní věci do lodě, postavili stěžeň a vše připravili k vyplutí. V neděli ráno jsem poprvé zažil vyplutí z přístavu, vytažení plachet a ticho po vypnutí motoru. Loď se naklonila a my jsme pluli.
Za tři týdny jsme navštívili přístavy Wieck, Freest, propluli kanlem Peenestrom do Wolgastu, Zinnovitz, Usedom, až do Kamminke, pak zpět do Lauterbachu, kolem ostrova Vilm do Seedorfu, kde jsme obdivovali staré rybářské lodě vytažené na břeh a přestavěné na chaty.
Za zmínku stojí i "malý" incident s německými pohraničníky, kdy jsme se marně pokusili vyplout na noc na volné moře, směrem na Dánsko.
Po návratu do Stralsundu jsme loď opět vyklidili, položili stěžeň a jeřábem ji usadili na vlek.
Na zpáteční cestě jsme navštívili Berlín a známou jachtařskou prodejnu Neptun, kde jsme nakoupili pro nás nedostatkové vybavení, které jsme před celníky ukryli v lodi. Zpáteční cesta proběhla bez problémů, až na to, že jsme omylem odbočili na Cínovec a ve stoupání před státní hranicí nás nějaká Němka s Trabantem donutila zastavit a tak rozjetí soupravy stála chudáka Wartburga málem spojku.
Při této plavbě jsme zažili silný vítr a vlny, kdy jsme měli obavy o malou překližkovou loď, zažili jsme uvíznutí v bahně v mělčinách Peenestromu, kde 10 metrů od bóje plavební dráhy stál racek po kolena ve vodě.
Zažili jsme krásné počasí a koupání i setkání s místními jachtaři...
Nebyla to nijak významná nebo dlouhá plavba, ale byla první a na zážitky z ní do smrti nezapomenu.

Bohužel, 7. prosince 2013 Milan Krňák zemřel ve věku 86 let.
Obrázek-1.jpg

Obrázek-87.jpg

Nase lod, ta v pravo. Wolgast.jpg

naše loď je ta vpravo...
já ,.jpg

Milan.jpg

Obrázek-25.jpg

Obrázek-35.jpg

Stralsund odjezd.jpg
Uživatelský avatar
geronimo
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 2368
Registrován: čtv říj 26, 2006 2:00 am
Reputace: 180
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Moje první plavba.

Příspěvekod geronimo » pon led 03, 2022 1:11 pm

Nějak mi z textu vypadl datum...plavba se uskutečnila od 15.června do 5. července 1984...takže téměř před 38 roky :o
zdá se, že tu všichni na svou první plavbu teprve čekají... :whist:
Uživatelský avatar
Michal1
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 101
Registrován: ned úno 16, 2014 1:00 am
Reputace: 9
Bydliště: Nové Zámky

Re: Moje první plavba.

Příspěvekod Michal1 » úte led 04, 2022 4:03 pm

Ahojte moja prvá vážna plavba bola s otcom na gumenom kajaku Barum zo Zemného do Komoče cca 5km po Váhu. Viem že je to nič moc ale človeka to ovplyví. :D :D :D
david
moderátor
Příspěvky: 5782
Registrován: pon led 02, 2006 9:30 pm
Reputace: 216
Bydliště: loď,momentálně v Davli

Re: Moje první plavba.

Příspěvekod david » úte led 04, 2022 7:02 pm

Tak já taky. První plavba, kterou to všechno začalo, byla někdy v létě roku 1963. Kempovali jsme celá rodina v Braníku na louce, což bylo tehdy běžné. Na přilehlý ostrov řečený Nudle připlul tátův kolega s lodí cca pět metrů, klingr stavba, poháněná motorem Orlík 3. Nabídl se, že nás, tedy rodiče, ségru a mě, proveze do Podolí, kde kotví v loděnici Tatran.
Úspěch byl takový, že se táta prásknul přes kapsu a koupil Trenéra s Orlikem. Na silnější stroj už nebylo. Další rok plavba s rodiči až do Kořenska. Nutno podotknout, že tehdy ještě nejezdil na Orlíku výtah a bylo potřeba sehnat jezedáka s traktorem a valníkem, loď ručně naložit a nahoře složit. Totéž zpět. Na Slapech Tatra 138 jeřáb s na zadku navařenými dvěma traverzami, na které loď jeřábem posadil. Dodnes tátu obdivuju, jak vše zmáknul a organizoval.
V dalším roce, tedy 1965 a bylo mi 14, jsem už loďku okupoval víceméně sám, papíry a technické už a ještě nebyly. To přišlo až cca 1976. Ze školy rovnou do přístavu Tatran Podolí.
Takže už takhle blbnu 59 let. Děsný.
Uživatelský avatar
kapo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 638
Registrován: úte lis 06, 2007 1:00 am
Reputace: 39
Bydliště: Phobos 24

Re: Moje první plavba.

Příspěvekod kapo » čtv led 06, 2022 5:35 pm

Taky se přidám, vyrostl jsem na Vranově,takže na různých lodičkách jsme blbli od mala. Na chatě byla dřevěná pramice ,motor takovej ten s dlouhou hřídelí , Tomos ? Jednou jsme se vydali na Bítov,je to 17 km, foukal silnej protivítr takže nám samozřejmě došel benzín. Běhali jsme po břehu a hledali někoho s dvoutaktem aby nám natahl z nádrže do kanystru. Ještě nás chytla prudká letní bouřka, prostě dobrodružství. Pak když jezdil u lodní dopravy a byl jsem na Bítově 3x denně tak už to tak zajímavý nebylo. Ale každý rok se vydám údolím,většinou po sezoně a užívám si to.

270186875_1290705568113424_1653388617532270648_n.jpg

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host