Ano, někdo to dělá ručně podle přijatých zpráv telegrafem. Zde na foto jsou nNastavovací páčky indikátorů rychlosti větru:
Windsemaphor na "Alte Liebe" v Cuxhaven je zařízení pro optický přenos informací o počasí pro plavidla v ústí řeky Labe směrem k Severním moři. Označuje rychlost a směr větru na ostrovech Borkum a Heligoland s ukazateli a signálními rameny.
První stavba z roku 1883/84 byla přestavěna v roce 1904 po poškození bouří. Se zavedením bezdrátové technologie brzy ztratila důležitost pro námořnictvo a nyní je v provozu jako technická památka . Semafor v Cuxhavenu je posledním svého druhu zachovaný v Evropě v jeho původním stavu.
Historie
Technika semaforu ( řecky : semaphor - je slovo pro nosiče značek) byla poprvé použita ve Francii a později i v dalších evropských zemích od roku 1794 pro optickou telegrafii . Již v roce 1837-1850 obchodník Johann Ludwig Schmidt z Altony provozuje optickou telegrafní linku s několika stanicemi z Cuxhaven Elbmündung do Hamburku jako služby hlášení lodí . [Služba hlášení lodí shromažďuje informace o pohybech lodí, nákladech, místech stání v celé oblasti německého zálivu, na Laby a Weseře , v Kielském kanále a v mnoha přístavech podél severního evropského moře a vodních cest , včetně Rotterdamu po celý den.] Tyto linky na pevnině byly nahrazeny ve druhé polovině 19. století spolehlivějším a rychlejším elektrickým telegrafem. Vzhledem k tomu, že nová technologie na bázi drátu nebyla použitelná pro zprávy mezi loděmi a pobřežím, až do doby, než byla na počátku dvacátého století zavedena radiotechnika na hladině moře, byla komunikace prováděna pouze opticky a akusticky .
Původně neznámé větrné a meteorologické podmínky na moři pro vyplouvající lodě značně zvýšily rizika pro posádku, loď a náklad. Semafor Cuxhaven byl proto vybudován na základě iniciativy Námořní asociace v Hamburku , kde si námořníci vždy dokázali přečíst aktuální počasí v Německém zálivu. Větrný semafor podobného typu byl postaven také v ústí řeky Weser u majáku Hoeheweg, ve východopruském Memelu a v Pillau , v Schiewenhorst a také na poloostrově Hela.
Semafor Cuxhaven byl provozován do roku 1902 společností Seewarte Cuxhaven. Poté tento úkol převzal námořní správa. V těžké bouři 21. listopadu 1903 byl semafor zničen. Větší a stabilnější zařízení bylo uvedeno do provozu na stejném místě dne 1. prosince 1904. V roce 1968 bylo plánováno zrušit a demontovat semafor, který už nebyl zapotřebí. Po odporu obyvatelstva Cuxhavenu byla stavba zachována, od 3. dubna 1971 je chráněna jako technická památka a udržována oficiálně v provozu. V roce 1982 byl semafor nakonec vyřazen z provozu. Ze soukromé iniciativy je však stále provozován a zobrazuje aktuální údaje o počasí z Borkumu a Heligolandu. Větrný semafor je jednou z turistických atrakcí Cuxhavenu. Nyní byla přidána deska s popisem z městského muzea v Cuxhavenu .
Stavba
Nastavovací páčky indikátorů pro přenos rychlosti větru
V prvním systému 1883/84 se používal stěžeň z lodi „Aurora“ , která se plavila na dolním Labi,pravděpodobně to bylo důvodů nákladů na výstavbu. Druhá zařízení, která bylo uvedena do provozu na konci roku 1904, bylo postaveno jako ocelová konstrukce a je zachováno dodnes.
Semafor, který stojí před ústím Labe, se skládá z ocelových konstrukcí, které jsou vzájemně propojeny ocelovými lany a se zemí. Dva masivní boční sloupy nesou ve zhruba deseti metrech ukazatele pro směry větru na Borkumu (vlevo) a Helgolandu (pravá strana).
Křížová výztuha spojuje tyto dva vnější stožáry na úrovni osy ukazatelů s vyšším středovým stožárem. Tento nese šest párů indikátorů pro zobrazení rychlosti větru na obou ostrovech. Tyto ramena indikátoru síly větru a indikátory směru větru se nastavují pomocí páček na zemi, jejichž pohyby jsou přenášeny na indikátory pomocí ocelových lan.
Pod ukazatelemi jsou velká písmena B a H připojena ke střednímu stožáru jako zkratka pro jména ostrovů.
Provoz
Informace o rychlosti a směru větru byly obdrženy dvakrát denně telegrafem z Borkumu a Heligolandu a semafor byl odpovídajícím způsobem upraven, nastaven. Kruhový displej vlevo a vpravo s jedním ukazatelem směru větru na těchto dvou ostrovech, směr znázornění odpovídá kompasové ružici.
Šest indikátorů pro každý ostrov buď zůstaly v nulové poloze (svisle dolů), nebo stojí kolmo na stožár, každý ukazatel je pro 2 stupně Beaufortovy stupnice . To znamená, že síla větru je znázorněna ve stupních 2, 4, 6, 8, 10 a 12. Jedná se o poměrně jednoduché kódování: pruský optický telegraf s polovinou ukazatelů (jen 6) s využitím různých úhlových poloh (0°, 45°, 90° und 135° dokázal 4096 různých značek zobrazit. Jednoduchá indikace Windsemaphorů však měla učinit mnohem jednodušší a bezpečnější čitelnost.
Pozn.
S využitím některých originálních dílů (písmena „B“ a „H“ a dvě větrné růžice) stojí od roku 2005 také zrekonstruovaný Windsemaphor od majáku Hohe Wegh u vstupu do Nového přístavu v Bremerhavenu. Všechny ukazatele byly vybaveny motorem a zobrazuje každé dvě hodiny meteorologické údaje zaslané online německou meteorologickou službou.
