FRÍSKO - Vodami Ijselmeer a Waddenzee, návštěva ostrovů,....

Evropské regiony které nemají vlastní kategorii..

Moderátoři: Pepa, david, vilma

Máte zájem zkusit jachting na lodích s plochým dnem?

ano
4
80%
nikoliv
1
20%
 
Celkem hlasů: 5
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

FRÍSKO - Vodami Ijselmeer a Waddenzee, návštěva ostrovů,....

Příspěvekod spuzva » úte črc 29, 2014 9:12 am

PLAVBA NA HISTORICKÉM TJALKU BOPPELANS

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Propadl jsem vášni plachtění na tradičních fríských lodích, které jsou staré desítky či stovky let. Začalo to plachtěním na tradičních kliprech s holandskými skippery, až jsem vloni poprvé okusil kapitánovat loď typu lemsteraak. (viz článek http://www.sailing-club.cz/data/2_528_034_Waddenzee.pdf).
Týden strávený na Wattovém moři na mne zapůsobil tak, že jsem se okamžitě po návratu jal vyhledávat další typy lodí s plochým dnem, které se dají zapůjčit k samostatné plavbě bez místního kapitána. Našel jsem ji!

Loď typu tjalk, postavenou v roce 1898. Plavili jsme se na lodi jejíž paluba patřila k nejstarším vyrobeným ve Frísku. Tjalk jménem Boppelans byl repasován a přestavěn v roce 1985.

Vzhledem k tomu, že byla kotvena v přístavu ve vnitrozemí, od počátku jsem řešil s majitelem otázku oprávnění k řízení tjalku. Loď má na délku necelých 18m, plachty 120m2.
Potřeboval jsem doložit licenci ICC (International Certificate of Competence). Nic takového nemám, jen mezinárodní VMP a „Béčko“ MDČR – Yachtmaster Offshore. Šlo o to, že jsem potřeboval doložit, že mohu plout s lodí i na vnitřních vodách s plachtami nad 120m2. A na mém mezinárodním průkazu VMP jsem měl omezení plachet na 100m2. Mohl jsem si „zvýšit“ kvalifikaci někde pod Vyšehradem za pár tisíc korun, ale to mi přišlo jako neskutečná byroktacie a z principu jsem to neudělal. Nakonec se celá záležitost s licencemi kulantně vyřešila po zaslání oscanovaných dokumentů.

Ve fríském městečku Gaastmeer na nás čekala. Loď, která ve skutečnosti vypadala jako velké ocelové monstrum. Budila respekt. Natřená novým lakem na tmavěhnědo mne na první pohled nepřišla moc krásná. Majitel charterové firmičky – kluk, kterému je 28 let, se mně dotázal, zda mám zkušenost s jízdou a plachtěním s loděmi s plochým dnem. Podělil jsem se s ním o pár svých zážitků z plavby na lemsteraaku a on usoudil, že se mnou na loď ani nemusí jít.. Domluvili jsme s nakonec, že si ji sám projdu a osahám, a pak že se pro Rona zastavím v kanceláři a dokončíme formality.
Po bližším prozkoumání lodi jsem zjistil, že nemá vůbec žádný přístroj. Prostě vůbec nic, co byste očekávali na charterové lodi. Nenalezli byste hloubkoměr, log, windmetr, plotter, prostě vůbec nic. Ani VHF stanici. V duchu jsem poděkoval za prozřetelnost vzít si své vlastní mapy, pilota, ipad s Navionicsy (Uk + Holland) a ručku. Ostatní nebylo zapotřebí. Vítr jsme poznali podle vlajky, jeho rychlost odhadli a s ponorem 90cm jsme měli akční radius rozšířený. Uvnitř byl tjalk velmi prostorný. Dominantním místem interieru vytváří rozlehlý salon s masívním dubovým rozkládacím stolem. Plavby se zúčastnilo celkem 9 dospělých a 5 dětí, avšak žádný přetlak v salonu a nakonec ani na palubě jsme nepocítili. Ke spaní sloužily 2 dvojlůžkové kajuty se skříněmi, jedna velká kajuta v přední části lodě pro 7 námořníků a 3 junioři spali v salonu, kde vznikla po rozložení prostorná lůžka. Loď byla vybavena topením, ketré jsme však nevyužili.

Po hodině dorazil Ron a probrali jsme lana. Nebylo to nic složitého. Výtah fogu, otěž fogu konstruovaná na principu příčné samoréčkovací hrazdy (které se ovšem muselo hodně pomoci). Dále dvě lana na výtah gafflu, jedno dlouhé lano jako otěž hlavní plachty připevněna dřevěnou kladkou k podlaze kokpitu. A dále dvě lana ovládající zdvih postranních kýlů a konečně dvě průběžná lana zadních stěhů. Lana konopná, kladky dřevěné, aretovací kolíky dřevěné, vinšny žádné. Klasika, parádní klasika. Kauci, kterou jsem na loď skládal, nechtěl Ron hotově ani kartou. Jen mi dal vyplnit papír, kde jsem uvedl svou adresu a číslo bankovního účtu. Zíral jsem... Pak nám všem popřál krásné zážitky při plavbě a odešel domů, byla nedělě večer a Holanďané hrají fotbal s Mexikem. My jsme využili komorních sprch v maríně, prohlédli si další tjalky a skutsje a odebrali se do spacáků načerpat sílu na první den plavby.

Přestože byl začátek prázdnin, ráno jsme se oblékli do žluťáků, protože nás vítal drobný deštík. Měli jsme připraveny nejen námořní mapy, ale i mapy vnitozemských vod. Potřebovali ujet cca 15km kanály do vnitřního moře či spíše jezera Ijselmeer. Mapu jsem lepil páskou na kryt motoru v kokpitu, aby byla po ruce.
V 9.00 ráno jsme vypluli z maríny směrem na jih do Stavorenu, zahnuli jsme doleva a asi po 200m se před námi zjevil most. Na mapě žádný nebyl a v reálu tam stál a nebyl zvedací. Následoval manévr otočení 18m dlouhé lodi v cca o 4m širším kanálu. Starší pán na mostu si nás po očku pěkně vychutnal. Myslel jsem si, že manévr bude složitější, ale šlo to nečekaně jednoduše. Pak jsme již pokračovali kanály a jezery ke Stavorenu. Kochali jsme se výhledy na krásné fríské domky s okny bez záclon. Za každým druhým oknem malá lodička, krásné květiny, kolem se pásly ovce a kravky, občas se mihne větrný mlýn. Holandská, či spíše fríská klasika. Míjíme motorové lodě na kanálech, ale já se už nemohu dočkat vyplutí na Ijselmeer a na Waddenzee. Za dvě hodiny přijíždíme kousek před Stavoren, kde je místní jacht klub se skleněnou pyramidou a také zvedací most. Obsluha mostu nás nenechá dlouho čekat a rozsvěcí semafor na silnici. Zastavuje provoz aut a umožní nám proplout do prostoru před stavorenské zdymadlo, které má dvoje průjezdná vrata.
Jedny – ta širší – jsou zavřena a na semaforu svítí dvě červená světla, druhá, ta menší jsou připravena k naplutí. Svítí červené a zelené světlo. Spojuji se pomocí ruční VHF stanice se službou na zdymadle. Chlapík mne ujišťuje, že můžeme vjet do těch užších vrat. Jsem lehce nejistý, zda se tam s lodí vejdeme a malinko si vynucujeme přední pozici. Prostor zdymadla je velmi úzký, což se ukáže až při odjezdu z bazénu, který končí ostřejší zatáčkou napravo. Dáváme to jak se říká o prsa, ale bez problémů, za zdymadlem vplouváme do vnitřního moře Ijselmeer. Vím však, že pokus se tudy budu vracet, pak že si určitě počkám na otevření zámku před těm většími vraty. Fouká vítr ze SW a odhaduju tak a 10-13kn. Posádka je připravena, a tak si dělíme úkoly na lanech, plachtách a za pínou. Dva chlapi vytahujou hlavní plachtu pomocí horního ráhna zvaného gaffl. Jde to poměrně lehce, lana jsou oběhaná v kladkách a výhoda gafflu je ta, že nemusíte držet pozici přesně proti směru větru, pokud máte povolené zadní stěhy (backstay). Přesto vytažení vyžaduje chlapskou sílu a tak se na této pozici během týdne vystřídají všichni siláci. Po úspěšném vytažení hlavasky jdeme na fog. Přední plachta je vytažena velmi rychle, zafixujeme ji na postranním vazáku a můžeme se věnovat trimování a dotažení lan.
Jak říkám, vyžaduje to přeci jen trochu síly, nejsou zde žádné vinšny ani jiné moderní vymoženosti. Konečně se můžeme věnovat jachtingu, vypnout motor a vychutnat svištění větru o napnuté plachty. Tjalk parádně stoupá a přestože jeho hmotnost je necelých 30 tun, uhání jak o závod. Nadšeně po sobě pokřikujeme, fotíme plachty a náklon, kontrolujeme lana a ponor bočního kýlu. Hezky to, jak se říká, odsejpá. V počáteční euforii se ani moc nevěnuji kontrole navigace, jsme přece na vnitřním moři a tady příliv s odlivem nefungují. Bohužel mělčiny ano a při troše nepozornosti se nám daří na jednu z nich lehce najet. No... moc pěkný, lehce dosedlí na písečný bank s lodí, která má ploché dno jako deska stolu. Počet přibližujícíh se mladíků na kitech mi napovídá, že je tu opravdu asi mělko. Shazujeme plachty a obratně se snažíme vycouvat z onoho místa. Po 20ti minutách jsme již v bezpečné hloubce a pokračujeme v plachtění ke zdymadlu Kornwerderzand, které tvoří severní propusť hráze Afsluitdijk, postavené ve 40.letech minulého století. Hráz je přes 30 km dlouhá a tvoří tak přehrazení Wattového moře a odděluje Ijselmeer. Tentokrát jsme měli ve zdymadle místa dost. Jsme tupouze dvě lodě – náš tjalk a 30m dlouhý klipr. Po otevření výjezdových vrat směrem do Waddenzee dávám pokyn k vytažení plachet, spuštění závětrného kýlu a dotažení návětrného backstaye. Vítr fouká stabilně a nic nebrání vypnutí motoru. Avšak další překvapení. Odliv je právě před kulminací a s neší malou rychlostí a bez motoru nás proud vynáší mimo plavebního dráhu a po velmi krátké chvilce opět nasedáme na dno.
Podruhé nechtěně, ale tentokrát mne uklidňuje skutečnost, že za hodinu přijde opět příliv. Čekání si krátíme pozorováním racků a bahníků procházejících se po písečných dunách tak 30m od lodě. Mladší námořníci vytahují kytaru a hned skládají píseň o uvíznutí. Společně pak povečeříme výtečnou polévku a než stačíme vše poklidit, loď se začne vzdouvat. Ne však tak plachetnice o délce 50 stop s hlubším ponorem nasedlá tak 30m od nás, ti si budou muset ještě nějaký čas počkat.

Pokračujeme plavbu réčkováním vybojkovanou plavební dráhou směrem k městu a přístavu Harlingen a proti větru dosahujeme rychlosti 8,5kn. Myslím, že by to nikdo z přítomných na první pohled do téhle lodi neřekl. Za 2 hodiny dojíždíme do Harlingenu. Staré fríské město je známo z historie jako přístavní dělnické město, kde byly soustředěny nákladní lodě, které vozily stavební materiál na výstavbu hráze Afsluitdijk a také jako rybářský přístav. Dnes patří Harlingen k jdním z nejkrásnějších fríských měst, kde kotví mnoho kliprů, tjalků, skutsje, lemsteraaků a dalších lodí, které slouží k rekreačním plavbám. V jižním přístavu (Zuiderhaven) dostáváme povolení k vyvázání. Jedná se o klidnou část přístavního bazenu, kde se s lodí můžeme v pohodě otočit a vyvázat jí na dlouhé springy k přístavnímu městskému molu. Lana musí být dlouhá, protože rozdíl mezi HW a LW činí kolem 2,5m. Tjalk je bezpečně vyvázán a tak se můžeme vydat na prohlídku města a ochutnávku místních piv.

V Harlingenu vládla slavnostní atmosfera. ZA tři dny do tohoto města přijedou všechny významné Tall Ships, neboť právě zde se koná první etapa závodu Tall Ship Race 2014. To je právě také jeden z důvodů, proč jsme si pro plavbu vybrali tento týden.

Ráno se všichni probouzíme do klidného pondělí a navštěvujeme místní obchůdky – pekárnu, pohledy, kávička. Svítí slunce a všichni se už těšíme na další jachtařské zážitky, takže po chvíli vyplouváme směrem na ostrov Vlieland. Po 11. Hodině míjíme zeď přístavního mola Harlingen a vytahujeme plachty, vítr tak kolem 3Bf a v plavební dráze poměrně rušný provoz. Tudy totiž vede hlavní „tah“ na významné fríské ostrovy. Střídáme se za kormidlem – pínou, pracujeme s plachtami a učíme se synchronizovat pohyby při réčkování se spouštěním a vytahováním zwaarts (postranních kýlů) a zároveň dotahování a povolování zadních stěhů. Kolem druhé hodiny hodiny vítr odpoadá, takže další část plavby motorujeme. Vlieland je jedním z nejhezčích fríských ostrovů, má však poměrně frekventovaný a ne příliš široký přístav. Je třeba sem vjíždět za odlivu, aby voda úzkým přístavním vjezdem šla proti vám. Byl jsem upozorněn, abych nevolal dopředu hrbour masterovi s dotazem o rezervaci místa, nebo’t v sezoně je prý vždycky plno. Dostal jsem radu – když už tam budeš, nějaké místo ti musí najít. A přesně tak to bylo.
Vjíždím do přístavních vrat a master na gumáku nám jede naproti, dostávám místo, ovšem to mi nejdřív musí uvolnit nějaká B38. Skipper z nás musí mít velkou radost, ale rekreační jachty prostě musí dát přednost kliprům a tjalkům. S lodí, na které plujeme, totiž nemůžete jednoduše zajet na mooringy či mezi kůly. Je tak velká, že byste ji tam nevyvázali. Musíte přirazit bokem, takže moc možností vskutku není. Po páté odpolední je loď napojena na elektřinu a my pospícháme do půjčovny kol, abychom si mohli ostrov projet na kolech. Stojí to za to, okruh dlouhý necelých 20km přináší spoustu krásných výhledů a nejhezčí je zajet si na pláž severní části ostrova. Pláže jsou tu rozlehlé, kilometry dlouhé a stovky metrů široké, severní moře drsné, vlny obrovské a příroda ryzí, čistá a překrásná. Totální brain wash, nikde ani noha. Sbíráme mušle, fotíme stopy v písku, pozorujeme ptáky, skáčeme v dunách a nakonec se i koupeme v Severním moři, které si zjednává respekt. Nazpátek se vracíme kolem 9 hodiny se zastávkou u Vlielandského majáku. Dnešní den jsme toho hodně zažili, tak to u vínka probíráme v kokpitu a pak rychle do pelechů, zítra je taky den.

Ve středu jsme si malinko přispali a ze sprch se loudáme až kolem 10té hodiny. Na dnešní den máme naplánovanou návštěvu ostrova Terschelling. Ještě nakoupit pohledy, čerstvé pečivo, dětem zmrzku a jedem... Tedy, daří se nám to až ve 12hod, ale jak se říká „houby zle“, jsme tu přeci jen na dovolené. Po výjezdu z maríny jsme zjistili, že venku je pěkné dusno a že ani moc nefouká. Vytáhli jsm esice plachty, ale rychlostí mězi 2-3kn jsme se sunuli k Terschellingu. Nevadilo nám to však. Fotili jsme, kochali se parádními výhledy na moře a ostrovy a těšili se na další zážitky. Měli jsme v plánu vyzkoušet tzv. „dry fall“, totiž řízené nasednutí na dno. Vybral jsem si k tomu místo na západ od vjezdu do maríny na Terschellingu. Probral jsem s posádkou manévr, jak to celé bude vypadat a pak jsme vyjeli z vybojkované dráhy směrem na pláž. Rychlost tjalku se pohybovala kolem 2-3kn a posádka vzorně zasedla pro ráhno. Okolní terén vypadal dobře, nikdy žádný vyčnívající bank nebo naopak proláklina. Dosednutí jsme načasovali na 2 hodiny před kulminací odlivu (LW). Jeli jsme a jeli, až jsem najednou pocítil, že to už dál nejde. Viseli jsme dnem na písku a loď již nemohla plout dál. Mladíci na palubě odvázali kotvu a jali se ji přenést na břeh a hodit do písku. Dělá se to proto, že kdybychom se náhodou zdrželi ve městečku a přišel příliv, aby nám loď neodplula. Musíte mít jasno, kam chcete kotvu položit, a to vzhledem ke větru, vlnám i proudu.

Všem námořníkům jiskřily oči a roztáhly se úsměvy v obličejích. Je to skvělý zážitek! Vyvázali jsme schůdky, abychom mohli sestoupit na mořské dno a odejít od lodi na suché písky, odložit si svršky, převléci se do plavek a zaplavat si. Kluci vytáhli kajak a nafukovací Pálavu a vyblbli se v překrásně čistém moři, které mělo teplotu 21C. Pozorovali jsme kraby, ptáky, které se živí sezobáváním drobných mlžů a korýšů, sbírali jsme mušle, fotili a nemohli se vynadívat na ten náš ocelový kolos stojící na suchu. Najednou se tjalk zdál být ještě větším, byl to opravdu nezapomenutelný pohled. Když jsme se vyblbnuli, odešli jsme do městečka pod maják Brandaris do retaurace na večeři. Ochutnali jsme místní žebírky, tresku, lososa a další skvělá jídla. Vraceli jsme se a vode začala opět přitékat a po půl hodině se tjalk začal odlepovat ode dna. Ještě jsem tak půl hodiny vyčkal a před půl 11 jsme nahodili motor a odjeli do maríny na Terschellingu. Den se opravdu vyvedl a náš první dry fall zůstává hlubokým zážitkem.

Je čtvrtek a nás dnes čeká jiný zajímavý zážitek. 3.7. se totiž shromažďují všechny zúčastněné Tall Ships v oblasti mezi ostrovy Vlieland a Terschelling. Chtěli bychom být u toho, i když nemáme úplně jasné informace, v kolik hodin a kde přesně setkání lodí proběhne. Velká většina informací v kanceláři Tall Ships v Harlingenu byla totiž k dispozici pouze v holandštině nikdo také neměl úplně přesné informace. Vyjíždíme z Terschellingu a vrháme se s lodí do oblasti zelené barvy (zelená je barva mělčin, které při odlivu vystupují nad hladinu). Můžeme si to snad dovolit, protože kulminuje příliv, proud není už úplně silný a předvším tjalk před námi se touto cestou také vydává a „ten to tady přeci zná“... Plujeme, plujeme a najdnou loď před námi uvízla... Hmm, tak to tu možná tolik nezná.. Soustřeďuju se na plavbu, jedu mírně nad ním směrem k bojkám, které vyznačují potrubí. Zdá se, že jsme také malinko škrtli, ale po 5 minutách pokračujeme pomalu a obezřetně dál, až celou oblastí zdárně proplujeme. V dálce už vidíme první velkou Tall SHip, blížíme se k ní, proplouváme dvakrát kolem, pokaždé z jiné strany. Je to loď Pogoria, veliká a krásná. Námořníci na ní nás zdraví. Je to parádní pocit plout několik desítek metrů od takových kolosů. Postupně potkáváme Alexander von Humboldt II., Kreuzenstern, Mir a také Stad Amsterdam. Je to úžasné defilé těch nejhezčích plachetnic světa. Náležitě si to užíváme a jsme přímými účastníky tzv. „Sail in Parade“ – tedy společné plavby všech Tall ships do HArlingenu. Křižujeme s tjalkem, přibližujeme se k olodím, vzdalujeme, otáčíme se. Míjíme klipry Norder Licht a Frans Horjus a zdravíme se se skippery Johanem a Florisem, které znám již pár let z plaveb Wattovým mořem. Je nádherný den, svítí slunce, vítr fouká přiměřeně, slavnostní atmosfera. Plujeme mezi loděmi rychlostí až 9 uzlů. Paráda! Před Harlingenem začíná být husto a tak se rozhodneme shodit plachty. Při vyostření a sbalení plachet jsem si všiml, že proti nám vyjela velká ferry a že jí křižujeme plavební dráhu. Přestože jsme kopli do vrtule, loď se blížila poměrně rychle, až nakonec musela kvůli nám zbrzdit. Toho si všimli místní coastguardi, kteří k nám přilítli na zodiacu, aby mi poměrně jasně vysvětlili, jak je to s předností. Vím, vím, chlapci, ale my jsme ty plachty už shodit museli a trajekt opravdu neviděli a ta naše loď má přece snos... Vše ok a my se pomalu vzdalujeme od Harlingenu na jih. Město je totiž na několik dalších dnů vyhrazeno pouze pro Tall Ships. Má se zde vystřídat během 4 dnů přes 350 tisíc návštěvníků. Naším dnešním cílem je malý přístav ve mětečku Hindelopen, za hrází – v Ijslemeer. Kolem 7mé cečer přistáváme na krásném místě u podélného mola, kde na nás již harbourmaster čeká. Vyvazujeme loď a michal s Danou již připravují gril. Po skvělém dni sailu mezi velkými plachetnicemi rozebíráme zážitky a labužnicky vychutnáváme krkovičku a klobásky. Holt těžkej život námořníka.

V pátek ráno vstáváme dřív a podnikáme prohlídku města, které bylo kdysi jedním z nejvýznamnějších holandských námořních přístavů, ještě v dobách VOC. Dnes je to především turisticky atraktivní místo s krásným kostelem, námořním muzeem a muzeem maratonů na bruslích – tzv. závodem 11 měst. Je to závod v bruslení na vzdálenost 200km a koná se vždy, když zamrznou kanály, naposledy někdy před 30ti lety...

Před obědem odpolouváme a na boční vítr se blížíme k jižnímu zdymadlu hráze Afsluitdijk – Den Oever. Slíbil jsem posádce, že je vezmu k místu, kde jsou tuleni. Ale znáte to, je to jako kdybyste někomu slíbili, že ho vezmete na houby na místo, kde rostou hříbky, neboť jste je tam vloni našel. Blížil jsem se k mělčinám mezi Den Oever a Den Helder a byli tam! Skutečně jsme jich pár viděli a díky odlivu se měli možnost přiblížit k nim na pár desítek metrů. Pozorovali jsme je a fotili, s patřičnou vzdáleností, abychom je neplašili, ale dostatečně blízko, abychom si je hezky prohlédli. Po půl hjodině plujeme směrem ke zdymadlu a opět vplouváme do Ijslemeer. Cílem dnešní cesty je mětsečko Medenblick, do jehož městského přístavu vjíždíme po 10té večerní. Je tu dost místa k vyvázání a s amlými cedulkami, kde stojí Yachts verboden... To se nás netýká, my nejsme žádné yachts, my jsme tjalks a jsme na to hrdí 

Sobota ráno, lehké mrholení se mění v drobný déšť. Procházíme si městečko, navštěvujeme bleší trhy, nakupujeme s Petrem knihy o starých holandských lodí (v holandštině z blešáku), Jana s Borkem krásné květiny do zahrádky na chalupu. Káva, pivko a odjezd. Máme namířeno do Enkhujisenu – hanzovního města, dalšího historicky významného přístavu Východoindické obchodní společnosti a také do města, kde je překrásný skanzen s ukázkou domů, ve ktrých žili rybáři z Markenu, Medenblicku a dalších zajímavých míst, kdy ještě neexistovalo Ijselmeer, ale Zuiderzee, které bylo jedním z obrovských přírodních mořských zálivů.

Vítr sílil a na bočák jsme pluli něco kolem 7mi uzlů, pršelo a zvedaly se krátké, ale příkré vlny. V Enkhuijzenu bylo všude plno, tak jsme se vyvázali na loď podobné naší. Posádky se rozprchla, někteří šli na herinky, někdo si šel koupit sýry a jiné dobroty a někteří z nás šli do přírodního muzea. Přestože jsem tu byl již mnohkrát dříve, stejně si to tu vždycky náramně užiju. Kotví tu krásné staré lodě s plochý dnem v malebných kanálech, můžete tu ochutnat uzeného herinka či úhoře, naleznete tu rybášskou osadu a máte mosžnost vidět, jak se ručně pletly sítě, lana, jak se pralo a sušilo prádlo, prostě pravý fríský život z minulých století. Poučné především pro děti, aby si uvědomily, že život tenkrát nebyl tablet a wifina.
Kolem páté odpolouváme do Stavorenu. Rád bych se tam dostal do 8mi hodin, protože v 8 zavírají zdymadlo. Bohužel, jsme to nestihli, ale užili jsme si parádní plavbu na zadoboční vítr o síle v poryvech přes 20 uzlů. Plachty vytažené naplno, zadobok opravdu parádní, akorát kamarád Borek měl co dělat, aby pínu udržel, ale udržel. Upřímně řečeno já, který jsem oproti Borkovi dvojnásobný, jsem s ní měl taky co dělat.
Vyvazujeme se u mola před Stavorenem a chvíli povídáme s manželským párem z vedlejšího lemsetraaku. Holanďani dnes hrají s Kostarikou, tak je ujišťujeme, že fandíme Oranjees. Z vedlejší lodi žádné zvuky, až po půlnoci je syšet výkřiky. Sláva, vyhráli!

V neděli ráno se budíme brzy, abychom byli první u zdymadla. Musíme být totiž s tjalkem do 11ti v maríně. Proplouváme zdymadlem a míříme kanály do Gaastmeeru. Prohlížíme si ty překrásné domky a ještě vytahujeme fog, abychom si užili plachtení. Zprava se k nám vedlejším kanálem blíží jiný tjalk. Z dálky to vypadá jako by plachtil po louce, protože přes vysokou trávu není voda vidět. Vjíždíme do přístavu a loď bezpečně vyvazujem. Benzínka je 10m od lodi, doplňujeme palivo a předávka lodě trvá asi 3 minuty. Ron se mně ptá, zda je vše ok. Ujišťuji ho, že ano, vrací papír s kaucí a přeje šťastnou cestu domů. Také říká: „doufám, že se zase vrátíš“ odpovídám „sure“, ale cítím to něco jako „to si piš, že jo, a hodně rychle“. Za dva dny objednávám loď na srpen 

Měl jsem tu čest plout v posádce s:
Renata a Vojta Brožkovi, Helena a Petr Šoupovi, Dana Synková Dorthea a Michal Pestlovi, Jana, Borek a Ondra Eliášovi, Eliška a Kuba Mádrovi, Jirka Maršík.

Cpt. Jirka Brožek

Foto zde:

ObrázekObrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek

Video z plavby, ke shlédnutí zde:

http://youtu.be/1Fmrfmz8HZA


Parametry:
Délka lodi: 17,5m
Šířka: 3,85m
Počet osob max.: 14
Ponor: 0,9m
Plocha plachet: 120m2
Diesel motor: DAF 100HP
Napětí: 24V
Výtlak: 30t
Světlá výška lodi: 18m
Naposledy upravil(a) spuzva dne úte črc 29, 2014 5:06 pm, celkem upraveno 2 x.
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3156
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 320
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » úte črc 29, 2014 11:27 am

Moc hezký popis, krásné fotky.
Úmyslné (to zdůrazňuji :-) ) nasednutí na dno musí být zajímavý zážitek.
Asi není žádoucí ho zkoušet za větších vln, ne?

L.
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

Příspěvekod spuzva » úte črc 29, 2014 12:09 pm

Díky za pochvalu, Lynxi :-) ve větší vlnách se dry fall nedoporučuje, ale tady byly vlny normální.. Ono je to s těmi vlnami na Waddenzee s průměrnou hloubkou asi 6m vůbec všecko jiné. Jsou kratší a zalamují se... Dry fall jinak patří k mým největším jachtařským zážitkům :-)
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3156
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 320
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » úte črc 29, 2014 12:13 pm

Já začínám uvažovat o tom, že bych si příští rok na týden půjčil tohle:
http://www.sailchartersneek.nl/english/ ... rding.html :-)

Tak možná nasednutí taky vyzkouším.
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

Příspěvekod spuzva » úte črc 29, 2014 12:16 pm

znám tu loď, vloni jsem si ji prohlédl, je překrásná. Vím, Ty plachtíš sám, takže pro Tebe dobrá. Já jsem zase hledal a hledám lodě, které jsou nejdelší a lze ji zapůjčit v charteru a s mými papíry :-)

třeba tohle:

http://www.waterrecreatiesyperda.com/fl ... rsons.html
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3156
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 320
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » úte črc 29, 2014 12:23 pm

18 metrů, 15 osob.
Hmmm, netušil jsem, že aspiruješ na pozici kapitána trajektu. :D

Ba ne, ty klasické lodi vypadají moc pěkně.
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

Příspěvekod spuzva » úte črc 29, 2014 12:25 pm

mrkni na to video, je to parádní sail.. :-)
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3156
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 320
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » úte črc 29, 2014 12:29 pm

videl jsem – :good:
Uživatelský avatar
Jardasu
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 663
Registrován: pát bře 30, 2007 2:00 am
Reputace: 76

Příspěvekod Jardasu » úte črc 29, 2014 5:46 pm

spuzva píše:Díky za pochvalu, Lynxi :-) ve větší vlnách se dry fall nedoporučuje, ale tady byly vlny normální.. Ono je to s těmi vlnami na Waddenzee s průměrnou hloubkou asi 6m vůbec všecko jiné. Jsou kratší a zalamují se... Dry fall jinak patří k mým největším jachtařským zážitkům :-)


Ahoj spuzvo,

moc pěkný popis, inspirující. Myslíš, že by se v této oblasti uplatnila i malá lodička? Ty holandské lodě jsou opravdu parádní, je radost se podívat na poctivou dřevěnou loď a pokud se na ní člověk může plavit, tak to musí být super zážitek.

Prosím, nemáš nějakou mapku, kudy jste pluli?

Dry fall jsme letos nechtěně udělali poté co nám během opravy utrženého lanka blbě držela kotva a vítr nás zanesl na velký plochý šutr. Ale u nás to spravilo koloběžkové odstrčení nohou. To by s x desítek tunovou lodí asi opravdu nešlo.

Měj se.

jarda
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

Příspěvekod spuzva » úte črc 29, 2014 5:56 pm

Ahoj JArdo,

díky za zájem, jsem rád, že se Ti článek líbil, ale k věci:
1. nerozumím dotazu - zda by se uplatnila malá lodička..? jezděj tam všechny možné lodě, kýlovky i s plochým dnem. Když se podíváš na příspěvek lynxe, zjistíš, že jde o malou lodičku :-)
2. bacha na to, lodě nejsou dřevěné, ale ocelové, trup je ocel, nástavba taky, stěžeň a ráhno dřevěné, ale některé mají také oelové štěžně. Jde o tradiční lodě, které sloužily k přepravě materiálu, byly to cargo lodě..
3. mapku vložím, jen co ji upravím, ale pokud se podíváš na google mapy, jde o Waddenzee a fríské ostrovy.

Hezký den, Jirka
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3156
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 320
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » úte črc 29, 2014 6:07 pm

Jarda myslí ještě trochu menší loď. :-)
Ale tahle oblast je jistě vhodná i pro ni.
Uživatelský avatar
kedar
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 100
Registrován: pát zář 25, 2009 2:00 am
Reputace: 3

Příspěvekod kedar » stř črc 30, 2014 8:19 pm

Ahoj,
pěkná reportáž, trochu mě to vnadí protože mám v plánu podobnou trasu za dva týdny s kýlovkou Aloa 23 má 1,1m ponor tak snad nenasednu.......
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

Příspěvekod spuzva » čtv črc 31, 2014 1:32 pm

doplňuji track log:

Obrázek
Uživatelský avatar
err_
bez hodnocení
Příspěvky: 2516
Registrován: ned črc 14, 2013 2:00 am
Reputace: 163

Příspěvekod err_ » čtv črc 31, 2014 5:44 pm

Pěkné. Náš domovský přístav je v Lemmeru. Takže na Ijsselmeeru jachtáme, dá-li se tomu našemu učení bez větších znalostí tak říkat. Na Wattové si zatím netroufám. Ale časem bych velmi chtěl ... Nasedneme ale s klasickou kýlovkou.

Jardasu:
Malá lodička příbřežní plavbou za pěkného počasí asi ok. Ale pozor, mám za to, že Ijsselmeer je klasifikováno jako moře a běžné kanálovky tam nesmí. Takže pouze plachetnice nebo čluny s klasifikací min. C .

Během naší poslední návštěvy jsme viděli zasahovat SAR i pro menší plachetnici, takže bych měl respekt ... Navíc přechod z pěkného do špatného počasí v této lokalitě je otázkou desítek minut.
Uživatelský avatar
Jardasu
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 663
Registrován: pát bře 30, 2007 2:00 am
Reputace: 76

Příspěvekod Jardasu » čtv črc 31, 2014 6:06 pm

err_ píše:Během naší poslední návštěvy jsme viděli zasahovat SAR i pro menší plachetnici, takže bych měl respekt ... Navíc přechod z pěkného do špatného počasí v této lokalitě je otázkou desítek minut.


Vážení kolegové, díky.
Respekt k vodě máme. Když koukám na ten log a na video, tak ještě větší.

Díky za informace a přejeme vám oběma příjemnou a šťastnou nastávající plavbu v této lokalitě.

Mějte se

Jarda
Uživatelský avatar
Ismael
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 132
Registrován: pát zář 10, 2010 2:00 am
Reputace: 0

Příspěvekod Ismael » pát srp 01, 2014 1:32 am

Zdravím po půlnoci.
Návštěva Nizozemska a plavba po Ijsselmeer a Waddenzee ve mně také zanechala pořádný dojem. Je tam vidět na každém kroku, že jsou Holanďani velký mořský národ. Hodně jsem si o nich poopravil mínění. Lodě plovoucí na kanálech i stojící uprostřed měst jsou úžasný kolorit. V Utrechtu jsem viděl na vodě i uličku lásky. Pěkně vyskládané ty jejich plattbodenschiff´s i s holčinama za okny. A za těmi okny na lodích tam měly porcelán a spousty kytek v květináčích a hned několikery vyšívané záclonky.
Holandsko stojí za plavbu i za shlédnutí. Plachtili jsme tam v říjnu, takže už bylo více mlhavo a větší zima, ale byl to jachting jaksepatří. I když tochu mokřejší a nesrovnatelně studenější než na Jadranu v létě.
Po návratu jsem nechtěl jinou loď, než tu jejich skutsje. Odepisoval jsem na inzeráty o prodeji, které jsem si opsal přímo z lodí stojících v Lemmeru v centru města. No, nakonec to neklaplo. Ocelovku s plochým dnem a gaflí doma nemám, ale ještě není všem dnům konec.
Určitě se tam ještě chci vrátit.
Dobrou noc.
P.

P.S. Waddenzee je moře mělké a jeho název je odvozen ze slova Wadde = brod. Překládat to do našeho jazyka jako Wattové moře je poněkud neumělé. Brodivé moře není o moc lepší a Mělké moře jakbysmet. Přimlouvám se za ponecháni původní transkripce Waddenzee = Waddenzee. Jen návrh, nechci se nikoho dotknout.
P.
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3156
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 320
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » pát srp 01, 2014 10:42 am

Domnívám se, že wattové moře (úmyslně píšu s malým w) je obecný výraz pro mělká moře, která jsou zaplavována přílivem a za odlivu jsou bez vody. Vyskytují se v Holandsku, Německu a trochu v Dánsku. Jde o rozsáhlé oblasti – nikoli tedy o běžné přílivové plochy. V Evropě jsou wattová moře od Severního moře oddělena řadou Fríských ostrovů. Ve wattových mořích se vyskytují unikátní živočišná i rostlinná společensva.
Takže Waddenzee je také wattové moře – jedno z většího počtu.
Uživatelský avatar
Ismael
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 132
Registrován: pát zář 10, 2010 2:00 am
Reputace: 0

Příspěvekod Ismael » pát srp 01, 2014 11:53 am

Ahoj.
Takže ne neumělý překlad , ale germanismus jako prase. Škoda, že v našem krásném jazyce nemáme adekvátní termín. " Obnažující se" moře?
Nenapadlo mne nakouknout do Wikipedie. To malé w je tady, řekl bych, asi na místě.
Díky Lynxi.
P.
Uživatelský avatar
DonTragedy
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 138
Registrován: pon úno 20, 2012 1:00 am
Reputace: 6
Bydliště: Praha

Příspěvekod DonTragedy » pát srp 01, 2014 1:00 pm

Preboha len nie "obnažujúce se" more. Vačšina slov má pôvod v iných jazykoch a umelo vytvarať "čecháčkovský" výraz je zlý nápad (pre úplnosť som Čech, takže to nemyslím hanlivo). Nestačí, že máme mesiace iné než väčšina sveta ? Nestačí, že pred pár rokmi sa tu nejaká jazykovedkyňa pokusila zaviesť miesto dvojklik - "dvojité ťuknutí" ....
wattové more si dohladám, ale myslím, že s obnažujúcim morom moc nepochodím
Uživatelský avatar
Ismael
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 132
Registrován: pát zář 10, 2010 2:00 am
Reputace: 0

Příspěvekod Ismael » pát srp 01, 2014 1:06 pm

Klid Done, nesmíš na všechno nahlížet tak tragicky. To obnažující se moře bylo v úvozovkách. Po čecháčkovsky řečeno jsem si dělal p r d e l.
P.
Uživatelský avatar
DonTragedy
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 138
Registrován: pon úno 20, 2012 1:00 am
Reputace: 6
Bydliště: Praha

Příspěvekod DonTragedy » pát srp 01, 2014 1:17 pm

NJ dnes mám dlhé vedenie :whist: - mne tie germanizmy vyhovujú. Myslím, že David ich hodne používa a vždy ma to donúti si vyhľadať, čo je to vlastne za slovo a o čom je reč. Človek by mal vedieť aj tie staré názvy.
Uživatelský avatar
Martin88
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 716
Registrován: úte zář 16, 2008 2:00 am
Reputace: 14
Bydliště: Praha

Příspěvekod Martin88 » pát srp 01, 2014 1:45 pm

Ismael píše:Ahoj.
Takže ne neumělý překlad , ale germanismus jako prase.
P.

V tomto případě to kupodivu je právě naopak, wiki tvrdí, že jde o slovo ze starofrízského wad, níže originál
Als Watt bezeichnet man Flächen in der Gezeitenzone der Küsten, die bei Niedrigwasser trocken fallen. Dabei kann es sich um Sand-, Misch-, Schlick- oder Felswatt handeln. Der Begriff Watt entstammt dem altfriesischen Wort wad „seicht, untief“.[1] Sehr ausgedehnte, von Prielen durchzogene Wattgebiete an Flachküsten bilden zusammen mit unmittelbar angrenzenden Gebieten, wie z. B. Salzwiesen, ein Wattenmeer. Watt gibt es aber auch in der Uferzone und in Seitenarmen von Flussmündungen. Die Wattflächen fallen durch die Gezeiten innerhalb von 24 Stunden zweimal trocken und werden auch zweimal wieder überflutet.
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

Příspěvekod spuzva » úte srp 05, 2014 4:45 pm

Hoši, asi takhle:

Waddenzee (německy Wattenmeer, dánsky Vadehavet, frísky Waadsee) je pobřežní část Severního moře mezi Frískými (též Wadskými) ostrovy a pevninou Nizozemska, Německa a Dánska. Jedná se o tzv. wattové moře, které je 500 km dlouhé a průměrně 20 km široké a které má nesmírnou ekologickou hodnotou. Většina jeho rozlohy je prohlášena ramsarským mokřadem, německá a nizozemská část je od července roku 2009 světovým přírodním dědictvím UNESCO (dánská od roku 2014). Wadenzee se také využívá pro rybářství, turistiku a v nizozemské části pro těžbu zemního plynu.

Holanďani tomu říkají Waddenzee, Holanďan žijící v Praze mi sdělil, že je to Wattové moře s veůkým W. Takže to tak píšu a pokud je to špatně, nebolí mně to. Důležitý je, že se v neděli bduu opět plavit na skûtsje:

Máte chuť zažít něco neobvyklého? Zkuste plavbu historickou plachetnicí typu skûtsje. Kdy? 10.-17.8. v holandském Frísku. Neváhejte! Víc info přes zprávu.
Uvedená loď typu skûtsje s poetickým jménem Tři bratři byla postavena v roce 1910 v Heegu. Loď byla rekonstruována v roce 1998 a byla opatřena novým stěžněm a ráhnovím. Jedná se o pohodlnou loď s příjemnou šířkou, poskytující dostatečný komfort. Loď je vhodná pro plavbu 10ti lidí.
Technická data:
Počet lůžek: 9 + 1
LOA: 15,7m
Šířka: 3,4m
Ponor: 0.95 cm
Stěžeň: 17m
Plocha plachet: 120m2
Motor: Ford 80 HP
Elektrika: 12V
Domovský přístavem lodi je Gaastmeer – centrálně situovaný přístav mezi frískými jezery. Odtud vedou překrásné vodní cesty k jezerům jako je Sneekermeer, Slotermeer a Langweerder Wielen. Kolem těchto jezer, kanálů a další vodních cest se nalézá mnoho krásných a autentických fríských vesnic a měst. Například město Workum. Jakmile se ocitnete ve Workum, minete několik mostů a zdymadlo a za hodinu se ocitnete v jezeře Ijslemeer. Můžete se vydat cestou na jih a za den doplujete do Amsterdamu. Anebo se vydejte na severozápad – do Wattového moře! Velmi oblíbené destinace pro pěstování vodních sportů a pobytu v překrásné fríské přírodě.
A samozřejmě v závislosti na počasí a přílivu či odlivu můžete navštívit několik fríských ostrovů.
Skûtsje (vyslovuj skutčje) je fríská plachetnice typu tjalk. Původně byly tyto lodě stavěny pro přepravu nákladu. Ale v dnešní době slouží rekreačním účelům a také se na nich jezdí prestižní závody. Patří mezi ikony Fríska. Skûtsje se stavěly od 18. století do roku 1930. Stavěly se v délkách 12 až 20 m a cca 3.5 m široké (max 4 m) – aby byly schopné proplouvat pod frískými mosty a zdymadly.
V letech 1920 – 1930 bylo mnoho skûtsje osazeno motory a po 2.sv. válce z lodí zmizely stěžně. Poté nahradily tyto lodě mnohem delší a větší nákladní čluny a skûtsje byly předělány na obytné hausboty nebo luxusní plachetnice. Postupem času jsou stále víc a více obnovány do původního stavu.
Ve Frísku se každoročně organizuje závod, který se jmenuje Skûtsjesilen. Závody byly organizovány již v 19. století, ale od roku 1945 jsou řízeny výborem SKS. V těchto závodech každá skûtsje reprezentuje své město nebo vesnici. V roce 1981 další organizce - IFKS – take založila svou vlastní soutěž.
Závody byly organizovány již počátkem 20. Století, kdy jednotlivé vesnice, nebo přesněji řečeno restauratéři a hoteliéři poskytovali vítězům hodnotné ceny. V těchto dobách majitelé lodí žili se svým rodinami přímo na lodích a před závody vynášely veškerý nábytek a prvky interieru na břeh, aby byly loděna závod co nejlehčí.
Vítěz Každoročního závodu lodí získá putovní pohár pojenovaný po fríském lidovém hrdinovi Pieru Gerlofsu Doniovi, zvaným Grutte Pier.
Muzeum lodí naleznete v Eernewoude (frísky: Earnewâld) – Skûtsjemuseum.
cpt. Jirka Brožek

Obrázek
Uživatelský avatar
err_
bez hodnocení
Příspěvky: 2516
Registrován: ned črc 14, 2013 2:00 am
Reputace: 163

Příspěvekod err_ » úte srp 05, 2014 5:50 pm

No teď tam byly hry. Takový fanda a vypadá, že jsi se nezúčastnil ...
Uživatelský avatar
spuzva
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 339
Registrován: pon zář 29, 2008 2:00 am
Reputace: 22
Bydliště: Praha

Příspěvekod spuzva » úte srp 05, 2014 5:58 pm

err_ píše:No teď tam byly hry. Takový fanda a vypadá, že jsi se nezúčastnil ...


hry jsou tam každej tejden te'd v létě. nemohu tam bydlet... :-)

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti