V roce 1778 vynalezl Joseph Bramah visící ventil (otočný) ventil, který uzavíral dno mísy a plovoucí ventilový systém pro splachovací nádrž. Tento model se nejvíce ujal na lodích. zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Splachova ... %C3%A1chod
Co by to bylo za "pohodu" na lodi bez tohoto vynálezu? Jistě, jsou dobrodruzi, kteří to neřeší. Jsou ale i lidé, kteří by na loď bez toalety nikdy nevstoupili, alespoň ne na delší dobu, než dvě hodiny nebo na dohled břehu.
Mnohdy je absence záchodu (třeba i smyšlená) jediná záchrana před nechtěným spolucestujícím. Znáte to: "... ne drahá, to vážně nebude pro tebe ani pro tvoji maminku, není tam záchod!" když už informace o elektřině a fénu nevystraší.
Záchod a jeho splachovací mechanizmus na lodi je zdrojem opravdu vtipných historek. Kdo z nás nezažil ten pocit "cože!?" po tom, co uslyšel ono zlověstné " uááá, něco se stalo, nejde to spláchnout"? Kapitán se rovnou opotí, ví, že je to na něm. Posádka se jen lehce orosí, ale jedno to opravdu nikomu není.
V drsnějších podmínkách, v noci, v bouři, ve vlnách, je vždy bezpečnější použít záchod. Pro někoho to sice znamená nepříjemných pár minut v podpalubí v malinké místnůstce, která ubohým uživatelem pohazuje jako tři holčičky koťátkem, ale lepších pár minut "podivna", než být další do statistiky MOB.
Osobní zážitek coby kapitánky prvničky:
Podtitul: když nejde o život, jde o h….
A to byl přesně problém číslo 1 dnešního dne. Při vaření ranního čaje (samozřejmě i s dávkou anestetik, prognóza je dnes obzvláště vypečená) se z oné místnůstky ozve: „máme problém!“
Nó jó, tak na tohle jsem čekala. „Tys tam hodila papír?“ První informace k toaletě zněla jasně: žádný jiný než biologický odpad, vše ostatní může jít do moře jinou cestou. Odpověď: „ne!, pouze bio, ale nejde to!“. Co nejde? Pokud tam nebyl papír, nemůže být žádný problém, loď je po vytažení a po zimních údržbách, jsme první, kdo s ní jede…
Dotyčná vyjde ven a zaujme obrannou pozici, zády se opírajíc o dveře, ruce připraveny, že i Čech by jí záviděl a doplňuje informaci: „prostě voda přitéká, ale už nic neodtéká“. Udělám krok ke dveřím, že se jako kouknu, ale je mi jasné, že dřív bych prošla zápasníkem sumo, než dotyčnou. „Ok, tak co se děje?“, ptám se a začínám se smát. „Co bys chtěla, po pěti dnech, no prostě to nechce projít! Mám to prošťouchnout štětkou?“ To už se smíchy sesouvám na sedačku v salonku a zmůžu se pouze na: „tak šťouchej…“ viewtopic.php?f=85&t=4434&start=75) ...
Z posledního závodu na Baltu mám ale vtipnější historku. Jeden nejmenovaný člen posádky po návštěvě oné místnůstky vyšel ven a pronesl cosi ve smyslu " ... kuwa, Matte, jeď s tím normálně, když už se mi chca.., oprava - čůrání vylívá do kalhot, tak je ten náklon už moc!"
No jo, někdy rada "čůrej a rovnou pumpuj" je houby platná, když náklon pumpě nepřeje.
Tohle je vyšší level spachovací lodní toalety. Ponorka v muzeu v Lorientu. Na ponorce se v té době i jídelníček podřizoval tomu, jaká by byla "produkce" na toaletách po určitém jídle.
Co vy, jaké máte zážitky?