V poklidu jsme se konečně doštrachali do Splitu, kde jsme si od Orvasu půjčovali solidně zachovanou Bavárku 36, slabší ročník 05, ale na mou první samostatnou plavbu pohoda jazz. A zde má ‘kariéra’ kapitána začíná ihned u charterovky.
Příjemná slečna si ode mě vzala všechny papíry a její první zděšení nastalo v momentě, kdy zjistila, že mé papíry jsou, jak se říká ještě z tiskárny. Trochu ji uklidnilo, že jsem si měsíc předtím u stejné charterovky půjčoval loď, kvůli kurzu, který pro nás dělal soukromě Baharis a hlavně to, že jsme na místě zaplatili pojištění kauce
Přebrání lodě proběhlo v pořádku cca kolem třetí hodiny a doslova jsem hleděl, jak byl Milan (Jméno si nepamatuji, ale pro tentokrát mu budu říkat Milan - Prostě člověk na checkin a checkout) ochotný a vše mi důkladně pomalu anglicky vysvětloval.
Jen hold to nějakou dobu trvalo a než se posádka nabalila, rozdal jsem základní info, tak byly 4 hodiny, což byl čas, kdy už je většina lodí pryč. A samozřejmě také většina zátok okolo Splitu zabraná.
I když loď byla poměrně stará, dali nám pod kapotu půl roku starý motor a nový autopilot, což byla těžká vymazlenost oproti motorům a autopilotům, co jsem viděl dříve jako člen posádky. Vše kupodivu fungovalo, jen si motor sem tam zapípal, když jsem nepočkal cca 5 minut na nažhavení, ale to mi sám Milan říkal, ať to neřeším.
Noc první (sobota)
Ve zkratce, vyjeli jsme pozdě, a kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Objeli jsme všechny blízké zátoky u splitu za vraty a všude plno od Livky, přes Osibovo, Lucicem, atd.. Nicméně večer se již blížil a únava po cestě přicházela. Měl jsem zaplacenou aktuální předpověď počasí bez zkreslení a posunu, takže když jsem viděl, že se nic neděje a dít nebude, tak jsem zvolil na mé zkušenosti možná trochu riskantnější krok. Nakonec jsme to zakotvili ihned za vraty vlevo (pohled od Splitu), kde i podle osmiček neměla být možnost kotvení, ale chtěl jsem se tam aspoň podívat. A ejhle, vyrostla před lodí krásná zátoka, ze 3 stran chráněná ale, od moře zcela vůbec. Byla přesně na jednu loď, popřípadě 2 kotva->břeh. Ale víc ani prd. Kolem pevniny hezky hluboká voda, žádné výčnělky ani nebezpečí.
Přišla na řadu tedy má vlastní první kotva. Samozřejmě byl strach z toho, jak každý píše, jestli bude držet nebo nebude, ale buď štěstí či náhoda, držela perfektně a nehnula se ani na skoro plný tah zpátečky. No hleděl jsem, ale byl jsem naprosto spokojený. Kotva držela, kotevní alarm nastavený na extrémní citlivost, znovu kontrola předpovědi a pak už koupačka, přivítačka, další instrukce a spánek.
Neděle
No musím říci, že když jsem viděl ráno břeh stále daleko od nás, kotevní alarm v klidu celou noc a loď se skoro ani nehla jsem se probudil s krásným pocitem sebeuspokojení, že jsem první zatěžkávací zkoušku zvládl, mohu říci na výbornou .
Další dny
Nechci se zbytečně rozepisovat o věcech, které většina zná, takže spíše jen vypíchnu zajímavosti a události, co se nám jak podařili, tak nepodařili po cestě. Jen zrovna vypíchnu, že celý týden od pondělí do pátku nám foukalo dost zajímavé a trochu silnější jugo.
První pocit strachu
Taťka (Baharis) kdysi přede mnou řekl, že člověk má refovat v době, kdy cítí první strach. Musím říci, že jsem za to celkem rád. Stoupali jsme těžce proti větru z Visu do Zavaly. Fučelo dost na to, že nás vítr velmi lehce položil na bok a jachting začínal. Nicméně na mé čerstvé papíry a ne moc zkušeností se hned druhý den stahovala gena a půlka hlavní. Přesto si loď držela proti větru hezkých 6 uzlíků. Později jsem byl za tu půlku hlavní pokárán, že jsem raději měl nechat genu, ale to už bylo .
Zavala, přistávání na molo bokem
Jelikož fakt celý týden foukalo a mělo foukat jugo, tak když jsme projížděli okolo Zavaly, všiml jsem si volného mola. Tak samozřejmě šup se tam schovat za molo proti větru. A tak začalo první přistávání k molu bokem. Až teď zpětně si uvědomuji, že říci něco dvakrát na začátku nestačí, jsme stále jen lidé, tak se nám stala trochu nepěkná věc.
Najížděl jsem předem, dva kamarádi připraveni na vyskočení z lodě a zachycení. Jen bohužel ten vepředu si s sebou nevzal lano a pak se hodně divil, jak loď, která drží jen zadkem hodně rychle začne odplouvat od mola. Trochu jsem zazmatkoval a místo toho, abych dal jen více plynu, mě voda již odnesla zadkem mimo molo a začali jsme se kolem něj točit, takže jsem narychlo zařval, ať pustí lana, zapl pilota, nasměroval mimo lodě, bojé atd a v jednu chvíli jsem lovil z vody lana, řídil loď a připravoval se na další nájezd. No další pokud nám již vyšel.
Muž přes palubu
Toto se stalo již při plutí zpět na severní straně Hvaru, takže i když Jugo stále hučelo, byla to naprosto pohodová plavba na zadák, koupačka, opalovačka. Sám moc rád dělám věci typu přivázat lano a nechat se chvíli potahat a osvěžit po cestě, takže i nyní se to ujalo. Jen opět to stejné, jednou říci, aby si všichni vždy kontrolovali, že je lano přivázané nestačí. No stalo se, že jsme jeli na autopilota, já jsem ležel, koukal dopředu a všiml jsem si, jak kamarád leze s lanem do vody. Nic neobvyklého po celý týden plavby a už jsem slyšel, jak skočil do vody. Jen jsem podezřele dlouho neslyšel čeřit vodu za lodí. Tak jsem se lehce otočil a zjistil, že kámoš je asi 300m za lodí a zmateně mává . No tentokrát to byla úsměvná situace. Foukalo zlehka, na zadák, takže sbalit plachty a šup pro něj. Jen si to nedovedu představit při větším větru, křižování a podobně.
Neprovazujte lana oky u mola
Tak jako každý skipper mně tloukl do hlavy, tak jsem také dělal já. Neprotahovat u mola lano železnými oky. Ale dvakrát opět nestačilo. Připluli jsme v Milně na benzinku, natankovalo se a dal jsem povel k odvázání a přidržení zadního lana. Vše v pohodě, čumákem jsem byl dostatečně vykloněný na vyplutí a najednou ejhle. Kámoš si tam něco šuškal, a když jsem se otočil, tak jsem si všiml, že na jedné straně je lano přivázané k našemu vazáku a na druhé je lano zasukované právě v tom oku, kam jsem říkal, ať ho neprotahují. Díky bohu, Chorvat zvyklý na takovéto představení, ihned doběhl a bez toho, abych musel zpět k molu lano vymotal a hodil do vody.
Nejlepší na tomto všem je to, že to jsou opravdu věci, které každý zkušený kapitán opakuje desetkrát za plavbu. A i když jsem si dříve říkal, proč tak často, tak už vím proč.
Perfektní týden a zkušenost
Musím říci, že ten týden byl perfektní jak tím, že vše dobře dopadlo, tak počasím, posádkou a nabráním zkušeností. Nechtěl jsem se rozepisovat tím, že mi kotva zabrala až po desáté a podobně. Ale chtěl jsem tím říci, že i když si člověk není zrovna zcela jistý, tak to zvládne. Hold prostě to chce jen někdy upustit z arogance a i když třeba blbě, tak se zeptat nebo si nechat poradit. A držet se pravidla, jakmile mám první náznak strachu, jdu od toho. Určitě při prvních krůčcích jako já.
Tímto bych chtěl i poděkovat samozřejmě všem zde na fóru, protože jak teoretické zkušenosti, které jsem poté aplikoval v praxi, tak také praktické jsem se z 90-ti procent dozvěděl zde a byly a jsou hodně užitečné.
Takže jak nováčkům (včetně mě), tak těm, kteří o tom teprve přemýšlí, jen vzkazuji. Nebojte se té samostatné jízdy. Obzvláště v Chorvatsku. Bezpečnější vody prostě na světě již neexistují
. Jinak se to stejně nenaučíte.
Nyní opět první týden v červenci se chystám na mou druhou plavbu po jadranu jako kapitán, tak pevně doufám, že plavba bude stejně úspěšná a přínosná, jako ta loňská. A kdyby tam byl náhodou někdo zrovna taky, tka dejte vědět. Můžeme dát někde scuka. Pojedeme ze Sibeniku nahoru. Přesněji podle počasí
. Nie že by som bol nejak moc skúsený jachtár, ale spring som použil len keď hodne fúkalo a z blbého smeru. Samozrejme v rámci nácviku je to príjemná zábava ťahať laná krížom krážom, zábava pre posádku aj pre očumujúcich dovolenkárov.
a nebo jen plout a plot a plout ....a nepřistávat 
Předpokládám, že to byla dobrá škola i pro něj 