Moje první kapitánská plavba - příběh třetí.

Vaše zprávy a cestopisy z plaveb a akcí kolem lodí a vody.

Moderátoři: MARIS, Pepa, vilma

Uživatelský avatar
Pavel63
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 717
Registrován: stř črc 16, 2008 2:00 am
Reputace: 41
Bydliště: okr. Jihlava

Moje první kapitánská plavba - příběh třetí.

Příspěvekod Pavel63 » ned led 15, 2012 9:53 pm

Tak, některými věcmi se člověk nerad chlubí, ale zase na druhou stranu třeba se zase jiní poučí, čemu se vyhnout. A chyby děláme každý a každý jsme jednou začínali. Trochu mne inspirovala Dvojka svým nádherně napsaným příběhem o své první kapitánské plavbě. Takže tímto jí děkuji za inspiraci.

Na moře jsem se dostal poprvé v r. 2000, kdy jsem s rodinou vyrazil do kempu severně od Puly a vzal si sebou starší windsurfing.

Obrázek

Uploaded with ImageShack.us

Takže jsem tam objevil třetí rozměr vody (na našich rybnících je obvykle hladina poměrně rovná, na moři byly vlny i kolem půl metru, s čímž jsem první dny trochu bojoval), málem se nechal přejet osobním parníkem před vjezdem do přístavu (tehdy jsem nic netušil o nějakém znamení houkáním a jeho příď mne minula asi o 4 m, jenže on se v zatáčce hrne zádí vně zatáčky a tam jsem byl ve vodě já ...), nicméně voda je pro mne živel, který mne provází od dětství a když jsem od spolužačky zjistil, že by byla šance jet na týden na malou kajutovou plachetnici, dovolená na příští rok byla jasná. Nicméně po stránce doby a nervů musím říct, že nehoda na moři je horší než na silnici, tam je to prásk bum a je hotovo. Na tom moři to bylo nekonečných snad 20 vteřin, kdy jsem netušil, jestli budu nebo nebudu (dostat se pod trajekt a ještě se potkat s lodním šroubem ...).

Přes zimu jsme domluvili detaily, zaplatili za půjčení 6 m plachetnice a v červenci vyrazili k moři. Díky závadě na rozdělovači jsme vyrazili sice v pátek v 7 ráno od Jihlavy, ale v 8 hod. jsme volali na kraji Brna SOS známému, protože nás předjížděly i kamiony. V 10 hod. jsme odjížděli ze servisu a naložili spolužačku, která konečně dorazila vlakem (2 hodiny zpoždění) z Ostravy do Brna, a vyrazili přes Vídeň do Chorvatska. Rozdělovač se ovšem nevzdal a nakonec po dvou zastávkách jsem to v PÁ odpoledne asi 80 km před Gratzem otočil zpět do ČR, cestou zpět jsem si po čím dál častějších zastávkách vychutnal průjezd přes Vídeň v 17 hod. odpoledne, kdy si to rozdělovač rozmyslel samozřejmě ve 3. pruhu zprava, ale asi ve 20 hod. jsem dorazil do Hevlína, kde jsem vyměnil rozdělovač a vyrazili jsme znovu směr Chorvatsko. To byl rok 2001, to ještě nebyla dálnice přes Slovinsko a dálnice v HR končila kousek za Karlovacem. Bohužel tou dobou odjížděly spousty dalších turistů stejným směrem a tak jsme díky ucpaným přechodům a staré magistrále Karlovac - Gračac - Zadar dorazili do Sukošanu v SO asi ve 14 hod.

Obrázek

Uploaded with ImageShack.us

Malinká plachetnička u mola (foto výše je sice mladší, ale rozměry plachetnice se nezměnily, jen auto na snímku je už novější) u mojí manželky nevzbudila zrovna velkou důvěru a když vstoupila na její palubu zmítanou navíc ve vlnách a podívala se do nízké kajuty, díky částečné klaustrofobii vystřelila ven a hledala nejbližší možnost návratu do ČR. Naštěstí tehdy cesta autobusem do Brna by stála asi 2 tis. Kč, což byla po zaplacení rozdělovače zhruba polovina našich prostředků na dovolenou, a tak zůstala a dnes si jinou dovolenou u moře než na lodi nedovede představit. Dlužno dodat, že foukal poměrně čerstvý vítr od západu a vlny cloumaly lodí přivázanou k molu a pobyt na ní nebyl zrovna to, co jsme si představovali jako dovolenou na lodi. Odpoledne nás naše spolužačka - kapitánka seznámila s lodí, zajeli jsme na kapitanát vyřídit papíry a přespali na lodi u mola.

V neděli bylo počasí už přívětivé, tak jsme ještě dokoupili zásoby, uklidili auto a vypluli na naši první plavbu - pro seznámení s mořem jsme dopluli za mírného větru do Kukljice, tam se vyvázali u mola, prošli městečko, přespali, další den dopluli přes prolaz Ždrelac a dál přes Mala Proversa do Telaščice, pak na Kornati, kde jsme si u Lavsy užili rochnění v teplé vodě za nádherného počasí, přespali u Katiny a pak jsme v podstatě do další soboty obepluli z jižní strany Pašman (zát. Sv. Ante, zát. Landin, navštívili Biograd na Moru, Barotul) a v SO předali loď další posádce a jeli domů.
Celkou dobu krásně, jasno, příjemný vítr, občas bezvětří, jednou jsme někde v dálce zaznamenali v noci nad pevninou bouřku a to bylo vše. Většinu času jsem odkormidloval a spolužačka nás učila obsluhovat plachty, zakotvit, vyvázat k molu a další. To nebyla moje první kapitánská plavba, to popisuji právě pro kontrast s tím, co mne čekalo další rok a co mne tak nějak ukolébalo, že jachting je pohoda. Jak jsem se hluboce mýlil, jsem měl poznat za rok.

Nadšený z první plavby jsem si přes zimu udělal VMP a posléze i mezinárodní VMP (netušil jsem, že to lze udělat hned za sebou při jedné návštěvě) a v létě vyrazil s rodinou opět do Sukošanu - manželka a 2 synové 8 a 6 let a švagrová stejně stará jako já, na celnici se dotyčný ptal, jestli mám 2 manželky ... . Opět na 6 m kajutovou plachetnici. A abych se na moři nenudil, tak jsem si ještě na zahrádce vezl laminátovou slalomku (kajak).

Cesta do Sukošanu tentokrát byla normální, dorazili jsme někdy v noci do Sukošanu, dospali se do rána a po převzetí lodě, doplnění vody a vyřízení papírů na kapitanátě v Zadaru jsme vypluli. Opět směr Prolaz Ždrelac, pak směr Knež a protější ostrůvek Knežak. Tam jsme navečer spustili kotvu, vykoupali se, navečeřeli a šli spát. Počasí celkem v pohodě, jen večer se spolu se západem slunce asi 3x otočil slabý vítr - a asi ve 23 hod. jsem zjistil, že okolí lodě je poněkud jiné, než kde jsme spustili kotvu. Díky opakovanému otočení byť slabého větříku, se kotva uvolnila a vítr a možná i proud nás o pár desítek metrů odnesly jižně. Tak jsem vytáhnul kotvu, nahodil motor, zapnul pozičky a vyrazil do přístavu Knež. Tam s pomocí smíšené italsko-francouzské posádky již vyvázané plachetnice jsme se vyvázali k jejich boku, vzájemně si vyměnili piva (náš Budvar platí) a pochvíli mezinárodního klábosení šli spát.

Neděle byla ve znamení poměrně klidné plavby (na plachty) směr Zverinac, ale někdy odpoledne se od severozápadu začala blížit bouřka. Namířila si to trochu víc k pevnině a chytila nás jen okrajem. Po ní následovalo skoro bezvětří a tak jsme se placatili asi 2 km od Božavy, užívali si koupání a plavání.
Asi hodinu poté se blížila další bouřka, tentokrát šla víc na nás. Před ní foukal jen slabší vítr, pomalu jsme se blížili na plné plachty do Božavy, až do okamžiku, než přišel ten správný silný závan větru na začátku bouřky. Snad během vteřiny byla plachetnice otočená o 180° (kolem svislé osy), náraz větru mi vyrazil kormidlo z ruky, jak fouklo do plachet, kajak tažený na provaze za lodí se několikrát otočil a nabral vodu (byl v něm sice balon proti potopení, ale hledejte ho pak "někde na moři") a zvedl se hodně čerstvý vítr a s ním poměrně rychle i vlny. V prvním momentě jsem nevěděl, co dřív, zda řešit loď, potápějící se kajak ... Rychle jsme stáhli plachty, kajak jsem z větší části vylil, spustil přívěsný motor do vody, nastartoval a otočil do Božavy. Doplouvali jsme tam snad v metrových vlnách (určitě byly tak max. 60 - 70 cm, ale tehdy se mi zdály hrozně velké). Dopluli jsme do Božavy, tam se vyvázali na muring u mola, zaplatili 89 Kun a strávili podvečer a noc v přístavu.

Obrázek

Uploaded with ImageShack.us

Mimochodem, kdo tam plujete, všimli jste si, jak rychle se ten vrak rozpadá? Tohle je fotka z r. 2002. Dnes je tam jen zlomek toho, co tehdy.

V pondělí jsme pluli dále na SZ Dugi Otoku, prohlédli si vrak (viz foto) a maják Veli Rat, zapluli do zátoky Soliščina a zakotvili kotva - břeh nedaleko dřevěného vraku, který je dobře viditelný v zátoce pod vodou. Navečer jsme se šli podívat na břeh a stihli jsme se vrátit na loď akorát krátce před bouřkou. Kolem 22 hod. udeřila bouřka naplno, uvolnila se kotva a silný vítr přicházející z boku nás natlačil (než jsem stihl odvázat lano na břeh a nahodit motor) na lano, kterými byly na břeh nedaleko od nás vyvázány (rovněž kotva - břeh) tři větší německé motoráky. Jejich hmotnost, kotvy a lana byly někde o 2 třídy jinde, než naší 6 m plachetničky s výtlakem asi 800 kg, německý kapitán vylezl z kajuty a po krátkém zhodnocení situace mi pokynul, že to nemám řešit a ať zůstanu. Tak jsem jejich lano vedoucí na břeh použil místo muringu, přivázal na něj příď a zůstali jsme takto až do rána. V noci přišla ještě jedna bouřka, ale to jsme už byli v klidu vyvázaní na mohutné lano německého motoráku. Další palchetnice kotvící nedaleko od nás ještě v první bouři zvedla kotvu a přeplula někam na protější stranu zátoky. Brzy ráno pak o kousek dál za pomoci motoráku a lana uvázaného za kýl stahovali jinou plachetnici, které se patrně taky uvolnila kotva a příboj a vítr ji zanesl na pozvolně se zvedající mělčinu. Na druhý pokus se podařilo plachetnici stáhnout na hlubokou vodu a mám dojem, že to jejich loď přestála bez větších škod.

V úterý jsme pluli kolem Dugi Otoku směrem na jihovýchod, navečer po předchozích zkušenostech rovnou zajeli do přístavu Žman a vyvázali se po dohodě s kapitánem patrně místní motorové lodě délky asi 14 m k jejímu boku. Jo, holt výhoda malé lodičky je v tom, že ji spíše přijmou ke svému boku než 12m loď s výtlakem 8t. Večer se přes ostrov začala obloha od západu zatemňovat a kolem 20. hod. přišla bouřka. Začala opět oním typickým prudkým větrem, svistem v lanoví, protější návětrná strana mola okamžitě ožila a všichni začali dotahovat muringy, aby neskončili záděmi na mole. Nicméně my byli bezpečně vyvázaní a vše jsme jen pozorovali.

Ve středu jsme po ránu ještě ve Žmanu nakoupili další zásoby, na pláži se trochu odsolili pod sprchou a vypluli směr Mala Proversa. Úspěšně jsme propluli průplavem, zapluli do Telaščice a zakotvili východně od slaného jezera Mir. Přešli jsme jen přes hřbet ostrova a prohlédli si jezero, útesy, vyzkoušeli teplejší vodu v jezeře a pak jsme se vrátili na loď, ohřáli oběd a po obědě posádka dala odpolední siestu, zatímco já s foťákem a teleobjektivem (tedy měl jsem ještě botasky a čepici) vyrazil na vrchol kopce východně od jezera Mir. Výstup za jasného a teplého dne do výšky asi 125 m byl náročný, zato výhled odtud naprosto úžasný a vyvážil náročnost výstupu. Cestou jsem potkal nějakého hada, stačil se uklidit ale dřív, než bych na něj šlápnul, což jsem se vůbec nezlobil. Až jsem se trochu vydýchal, chtěl jsem zachytit ty nádherné výhledy na filmová políčka. Vzal jsem foťák, abych vzápětí zjistil, že mi došel film ... Po pár nadávkách jsem chtěl kinofilm namotat zpět do kazety a ten se utrhnul ... Opět jsem zanadával a ještě naposledy jsem se rozhlédl a vydal se na cestu zpět k lodi. Tam jsem zjistil, že nemám v lodi nikde místo, kde bych ve tmě mohl foťák otevřít a film ručně nasoukat do kazety, abych mohl založit novou kazetu. Tak jsem si půjčil foťák od manželky (jenže já měl zrcadlovku Zenit a k němu teleobjektiv, ona jen kompakt) a vydal se znovu na vrchol kopce. Zde jsem nafotil pár fotek Telaščice, útesů, Kornat a Proverzy a opět slezl dolů k lodi.

Obrázek

Uploaded with ImageShack.us

Na snímku (omluvte, prosím, kvalitu) je pohled na Proversa Mala ze západu.


Po předchozích zkušenostech jsem nehodlal ponechat nic náhodě a zaplul jsem na noc do protější úzké a dlouhé zátoky Čuška Duboka, kde jsem hodil kotvu z přídě, příď vyvázal na oba břehy (za námi už by stejně nikdo nezakotvil kvůli malé hloubce) a ze zádě vyvezl záložní kotvu. V noci opět bouřka, ale díky reliéfu terénu a poměrně zaříznuté úzké zátoce jsme neměli žádný problém.

Obrázek

Uploaded with ImageShack.us

Z fotky jsem záměrně nedělal výřez, aby vyniklo, jak úzká a zaříznutá zátoka to je. A to je jen její konec.

Ve čtvrtek jsme propluli přes Vela Proverza a kolem Žmanu jsme dopluli do zátoky Landin na jihu Pašmanu. Tam jsme zakotvili, vykoupali se, podívali trochu po břehu a po večeři zalehli. Noc byla výjimečně klidná. Jen brzy ráno mne vzbudilo nějaké plácání ve vodě a pak asi hodinu poté nadávání rybářů, kteří přijeli vyndat své sítě rozhozené přes noc. Jejich konstatování "Nema ryba - delfin" vysvětlilo, co bylo ono divné plácání ve vodě tak hodinu předtím.

V pátek ráno drobně pršelo, vypluli jsme směrem na jihovýchodní cíp Pašmanu a pak mezi Pašmanem a pevninou postupně dopluli do Sukošanu.

V SO jsme po ránu předali loď a vyrazili k domovu. Napluli jsme za týden 106 NM, zažili 6 bouřek, naučil jsem se využívat olověnou zátěž ke kotvě (tu jsem si pak odlil novou o váze asi 10 kg a vozím ji i dnes na charterové Bavarie 36), ovládat loď a plachty i za horšího počasí a pochopil jsem, že dovolená na lodi nemusí být vždy jen za krásného a slunného počasí.

Nemám ten správný vypravěčský talent jako Dvojka a některé svoje zásadní chyby nechci zbytečně rozpitvávat (uvolnění kotvy a pod.). Dlužno jen dodat, že od té doby se mi už nikdy kotva neuvolnila a taky si nikdy nedovolím jít spát (na kotvě) nebo opustit loď, aniž bych se přesvědčil s ploutvemi a brýlemi přímo pod vodou, že kotva drží, případně používám ještě zmíněné pomocné závaží (známý, který nás poslední 3 roky vozil do Chorvatska, z mého "olůvka" byl velice odvázaný) a když se kotvě nechce do dna, tak po dohodě s někým poučeným u kormidla ji na zpátečku rukama zareju do dna (kotvím proto zásadně na hloubce, kam se potopím). Taky jsem si pořídil ruční VHF stanici hlavně kvůli předpovědi počasí, protože na té malé plachetnici bylo pouze autorádio a ne všude se dala naladit stanice vysílající zprávy se solidní předpovědí počasí. Teď ji využívám k tomu, že ji můžu mít u kormidla (např. při plavbě na motor bych zabudovanou VHF z kajuty ke kormidlu stejně neslyšel) nebo u sebe při výletu na břeh a odchytnout tak počasí i při procházce po ostrově. Pozor jen při umístění u kormidla, radiostanice dokáše slušně ovlivnit kompas.

Od té doby se mnohé změnilo, možností kotvení ve volných zátokách pomalu ubývá a půjčit si loď od českého majitele mimo charter je v Chorvatsku již prakticky téměř protizákonné (lze více-méně jen jednou změnit celou posádku). Nicméně na dovolenou jezdíme od té doby na moře každý rok a zažili jsme tam spoustu krásných dobrodružství.

Pavel.
Naposledy upravil(a) Pavel63 dne pát úno 03, 2012 6:10 pm, celkem upraveno 4 x.
Uživatelský avatar
morhen
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 60
Registrován: čtv dub 07, 2011 2:00 am
Reputace: 0

Příspěvekod morhen » pon led 16, 2012 9:29 am

Ahoj,

pěkné a inspirativní čtení. Ony ty složitější první kapitánské plavby slouží k tomu, že člověk získá respekt, který je na moři potřeba.

Skoro se mi začíná zdát, že kapitánem se člověk nestává, ale kapitány si vybírá samo moře :-)
Uživatelský avatar
Dvojka
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 382
Registrován: pon říj 20, 2008 2:00 am
Reputace: 97
Bydliště: Praha

Příspěvekod Dvojka » pon led 16, 2012 5:35 pm

Pěkně napsané, tak klidně, aby se žádný nováček nevyplašil ;) .

Jinak díky, že ses přidal k akci "veselé historky (a hysterky na palubě) z první kapitánské plavby".
Pro klid nás všech, věčných začátečníků - ten, kdo nemá první plavbu „veselou“, má pak obvykle nějakou další ještě veselejší. Neb není horší stádium ve vývoji jachtaře, než období, kdy máme pocit, že všechno víme a všemu rozumíme a vše je triviálně jednoduché.
Zdar všem příhodám, ze kterých se můžeme poučit a nic nás to nestojí.
Uživatelský avatar
JardaF
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1379
Registrován: ned úno 01, 2009 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod JardaF » pon led 16, 2012 7:27 pm

Nebyly by nějaké fotky té šestmetrovky prosímpěkně?
Uživatelský avatar
kanic
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 822
Registrován: ned led 06, 2008 1:00 am
Reputace: 21
Bydliště: Hukvaldy

Příspěvekod kanic » úte led 17, 2012 5:11 pm

Ono půjčení si lodě od českého majitele je Pavle protizákonné spíše teoreticky.
Uživatelský avatar
seemann
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 304
Registrován: čtv led 17, 2008 1:00 am
Reputace: 4
Bydliště: Pardubicko

Příspěvekod seemann » úte led 17, 2012 5:38 pm

kanic píše:Ono půjčení si lodě od českého majitele je Pavle protizákonné spíše teoreticky.

Nemohl by jsi to trošku rozvést. Všichni známe 2,3 násobek na seznamu osob za sezónu. Tedy mluvíme o Chorvatsku.
Existuje ještě jiné pravidlo? Díky.
Uživatelský avatar
kanic
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 822
Registrován: ned led 06, 2008 1:00 am
Reputace: 21
Bydliště: Hukvaldy

Příspěvekod kanic » úte led 17, 2012 5:58 pm

Jasně.
Nic za tím není. Když ten 2,3 násobek vyjde např. 18 tak z toho mohou být např. 4 posádky ?
Uživatelský avatar
Pavel63
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 717
Registrován: stř črc 16, 2008 2:00 am
Reputace: 41
Bydliště: okr. Jihlava

Příspěvekod Pavel63 » úte led 17, 2012 6:54 pm

Takže můj původní příspěvek výše jsem doplnil (dlužno dodat, že po delším boji na "pískovišti a bábovičkách" a čtení návodu o vkládání obrázků) o fotky, které sice nejsou všechny z mé první kapitánské plavby, ale je tam ta plachetnice a pár míst, o kterých je řeč.

Pavel.
Uživatelský avatar
Pavel63
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 717
Registrován: stř črc 16, 2008 2:00 am
Reputace: 41
Bydliště: okr. Jihlava

Re: Moje první kapitánská plavba - příběh třetí.

Příspěvekod Pavel63 » čtv zář 15, 2022 1:27 pm

Ahoj všichni,

tak jsem se trochu "vrátil do dětství", když jsem našel svůj výše uvedený příspěvek o mé první kapitánské plavbě. Pokusím se nějak dát znovu snímky do příběhu, neboť dnes to hlásí, že jsou nedostupné. A nebo tam dám odkazy na rajce.cz, kde jsou patrně také.
Ohledně poznámky, že nejhorší je stadium, kdy si člověk už myslí, že "to umí", tak mohu potvrdit. Samozřejmě po letech, kdy jsem opakovaně plul ze Sukošanu na jihovýchod a s oblibou kotvil v tehdy ještě volně přístupné zátoce Tijaščica na Tijatu (to tam ještě nebyly bóje), tak jsem ze Sukošanu takhle plul na Tijat a navečer při doplouvání k Tijatu jsem se díval pozorněji a přemýšlel, kam se poděl ten kříž na vrcholu ostrova, protože jsem ho nějak neviděl. Teprve až jsem vytáhnul mapu a buzolu a vzal si pár náměrů na jasné body pro upřesnění polohy, tak jsem zjistil, že sebevědomě pluji k sousednímu ostrovu, že ten přede mnou opravdu není Tijat a kříž na něm tedy hledám marně ...
No, pro současné jachtaře jen připomenu, že tehdy (podívejte se na datumy příspěvků ...) ještě nebyly GPS navigace a placaté mobily s mapami a program windy a podobně ... Ale bylo to krásné.

Pavel.

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů