Jak jsme chytali středomořský maestral.

Vaše zprávy a cestopisy z plaveb a akcí kolem lodí a vody.

Moderátoři: MARIS, Pepa, vilma

Uživatelský avatar
windward
moderátor
Příspěvky: 2725
Registrován: pát lis 16, 2007 1:00 am
Reputace: 48

Jak jsme chytali středomořský maestral.

Příspěvekod windward » úte úno 25, 2014 5:53 pm

[align=center]Jak jsme chytali středomořský maestral.[/align]

[align=center]Obrázky ze života zejmanů
v pekle Mediteranu,
do krátkých odstavců sepsané
rukou kapitánovou
ve vzacných chvílích,
kdy byl střízliv či bděl.
[/align]


Počátek je snadný. Osm zejmanů se rozhodlo, že nastal čas se svézt v jarním maestralu. I pravda – v meastralu má jedinec mokré a funící živly na dosah ruky či zbytku těla.

Byla sobota, check-in. Vše porobíhalo víc než dobře, dokud technici nezačali předvádět plachty. Obecně vzato je to jednoduché. Plachty jsou „salámové“, stačí zatáhnout za šňůrku a stočený salám se rozvine do tvaru plachty. Teoreticky. Ale prakticky v refovacím systému bylo takové odporné tření, že se oba technici potili jako dostihoví sloni. Bylo třeba techniky trochu napínat. V tom smyslu, že my se samozřejmě budeme silně schovávát před větrem po různých temných barech a hospodách, ale co by nám poradili pro případ, že - nedej bože - foukne maestral a plachta se zasekne? Takže je třeba to asi opravit, že? Jinak asi nebudeme moct podepsat protokol o převzetí. Technici popadli telefony a začali žhavit linky. Nevím jak, ale podařílo se jim dovolat přímo na tehcnický servis na loděnici a optat se, jak lze onen nešvar napravit. Inženýři na loděnici se tuze zamysleli a přišli se skvělou myšlenkou, že odporné tření v refovacím systému je na všech jejich lodích. Takže to je vlastně v pořádku. Nač ty nervy, že?

Aha. Tak jestli je to v pořádku, požádal jsem o zápis do protokolu, že plachty se refují velmi obtížně, rychle sbalit je není možné, takže odpovědnost za jejich poškození zůstává na majiteli plavidla. Nějaké to tření nám bylo vcelku jedno, ale maestral – to není žadné tiramisu, takže podobný zápis byl na místě.

Poznamenám, že ve výsledku jsem byl spoluprací s italskou charterovkou Spartivento spokojen a můžu ji doporučit. Technické nesrovnalosti se vyskytovaly, ale všechno se řešilo prakticky ihned. Samozřejmě jen to, co šlo vyřešit. Obzvlášť se mi líbil profesionální přístup jejich manažerky Corine. Ona je jachtařka, takže chápala podstatu věci a jednala vždy operativně. Věděl jsem, že má celých pět nadřízených, kterým se musí zodpovídat. Proto jsme ji průběžně informovali o průběhu plavby. Corine to velmi ocenila a řekla potom, že se jestě nikdy nesetkala s takto pozornými zákazníky, kteří se o loď velmi starají. A že měla jistotu, že se loď vrátí domů.

No... tak samožřejmě, že se loď vrátí domů. Proč by se nevrátila? Co řikáte? Že
v pátek maestral foukal přes 50 uzlů?

Rozloučili jsme se s Italy, posádka se odlepila od zahřátého betonu a začala chystat loď na plavbu. Hlídky jsme stanovili standardní čtyřhodinové po třech lidéch v každé. Kapitán měl svůj vlastní rozvrh, aby byl vždy po ruce, ale oficiálně jsem byl zapsaný do první hlídky. Po ukončení prací jsme provedli malý seznamovací včírek a zapadli do kójí.

Příští den ráno jsem zejmany nebudil, aby si pořádně odpočali. Ovšem tak nějak k té osmé hodině všichni už povstali ze sladkého spánku. Během snídaně byl přednesen bojový plán. Kapitán usilovně řečnil. Nevím, jak ostatní, ale já jsem ho poslechl samozřejmě rád. Když to však shrneme do jednoduchého indianského jazyka gest, pak vsechno bylo docela jednoduché: ihned po snídani otevřeme kompasy a vyměníme nefunkční žárovky za diody, v tempu vídeňského valčíku opustíme Portorozu, k severu od ní provedeme plachetní cvičení a nastoupime kurz na Cagliari. Do Cagliari by nás mělo dohnat pořadné sirokko.

Odrazili jsme někdy kolem jedenácté a pustili se do nácviku. Vytáhnout plachty, zatáhnout plachty. Nasadit kontrašot, uklidit kontrašot. Obraty a ještě obraty. A každá hlídka zvlášť. Zejmani se snažili co nejvíce a již v té chvíli jsem byl na ně hrdý a věděl, že s takovou šikovnou posádkou můžu být v tom očekávaném pekle klidný. Během cvičení jsme postupně dorazili někam k Liparům a odtud nasadili generální kurz na Cagliari.

Svou hlídku jsem nastoupil někde na poledníku Palerma v šest večer a do osmi. Na prahu noci měl jižní vítr značně zesílit a to znamenalo, že musím být odpočatý do zásoby, dokud moje momentální přítomnost na palubě není nutná. Potěšen, že se mohu svým povinnostem na hlídce vyhnout zcela zákonně, zamáčknul jsem se do sedačky dole v salonu. Ale nebylo mi to dopřáno. Vítr se ustálil na 25-ti uzlech a hlídka mne volala nahoru asi za 15 minut v souladu s předchozími pokyny. Ve třech jsme zvážili situaci a došli k závěru, že vítr bude dále zesilovat a zmenšili plachty raději hned o něco více.

Podruhé mě volali blíž ke konci hlídky, protože se vítr ustálil na 35-37 uzlech. Tu bylo třeba situaci důkladně promyslet. Všichni se chovali velmi statečně, ale bylo vidět, že část posádky již cítí účinek vlnitého moře. Za pár hodin dorazíme na západní konec Sicílie, kde již nebudeme kryti tímto ostrovem, takže jižní vítr a vlna pravděpodobně ještě zesílí. Moji zejmani se prozatím nestihli adaptovat na takový nářez ihned v první noc plavby. Kdyby se něco pokazilo a loď by byla nucena do dryftu, pak na závětrné straně k severu od nás není žádný rozumný úkryt (Lipary se nepočítají), přičemž podmínky během takového nuceného dryftu se budou jenom zhoršovat. Jsem si jist svou posádkou i lodí, ale lidé nemusí být sedření jak plyšáci ihned na začátku plavby.

Závěr byl jasný - přiblížíme se k Palermu a buď se zašijeme do svítání anebo budeme pokračovat podél pobřeží na Trappani. Tak jsme sbalili hlavní. A pak jsme sbali... ježkovy voči! Jak jsem na to mohl zapomenout?!

Říká se, že kapitán může řídit loď, dokud udrží kurz a moč. Jen to mě uklidňuje. Protože skleroza – to je prevít.

Během předchozího plachetního nácviku se ukázalo, že gena nejde zarolovat úplně – bylo třeba přidat ze pár obrátek provazu na refovacím kotouči. Nic nového, je tomu tak na většině charterových lodí. Tak dobrá, třeba se mi nechtělo rušit cvičební elán a opravovat to ihned, ale udivuje mne, že jsem to ani nikomu neřekl. Pořád ale ještě doufám, že to se mnou není až tak úplně špatné.

Zkrátka, nedorolovaná gena stočená v silném větru zůstala trčet asi půl druhého metru. Čert by to vzal, ale již samo o sobě to může být nebezpečné, přičem teď na nás čekala plavba proti větru. A myslím si, že za pár hodin by z ní mohly zbýt jen cucky. Červenat se ostudou jsem čas neměl, bylo třeba jednat.

Na palubu dorazila další hlídka a museli jsme se s tímto problémem vyspořádat společnými silami. Kolega Mára již v jiném vlákně popsal, jak jsme se točili kolem dokola a postupně namotávali potvoru-genu pomocí větru silami dvou hlídek.

Řeknu jen, že trest za blbost mě stejně neminul. Za větru kolem 40-ti uzlů a na třech- až čtyrmetrových krátkých vlnách jsme s Márou na přídi občas viseli na otěžích jak tlusté mořské krávy. V tomto stavu bylo těžko sledovat vlny, obzvlášť když se příď převalovala přes vyrchol proti větru. Nuže, jedna z vln se ke mně pěkně přiblížila z kapitánské čelní strany a pevně objala kolem krku. Pod sucháče se mi dostalo tak ze tři kýblů vody, a pěkně studené. A to je něco na mě. Ten zážitek lze jen těžko popsat. Jestě že syntetika schne poměrně rychle, obzvlášť pak, když je do ní zasazen soptící kapitán.

Po ukončení manévru jsem shromáždil statečné zejmany a vysvětlil nápad pokračovat směrem ke břehu. Alternativní názory nezazněli, takže posádka asi opravdu potřebovala trochu odpočinku. Zkontroloval jsem loď, rozdal moudré pokyny, léky pro případnou mořskou nemoc a zasekl se do dolního úhlu v salonu. (Před čímž jsem ještě stihl loknout řádně rumu, abych neonemocněl třeba kurdějemi). Do rána se blato pod nepromokavými hadry vstřebalo a bylo možné žít dál.

Myslím si, že noční manévr byl hodně prospěšný v tom smyslu, že posádka se blíže seznámila s plánováním a prováděním složitějších manévrů v těžkých podmínkách.

Jak se ráno ukázalo, během noci se vítr držel kolem 47 uzlů. Moji výteční zejmani to vyřešili samostatně a svého kapitána nechali prospat. Spal jsem klidně. Díky za to!

Přejdu teď k nejzajímavější části plavby z Marsaly do Valetty.

E-e-e... Takže takto. Do Marsaly jsme se vcelku nechystali. Avšak po odplutí z Cagliari se přihodila zajímavá věc. Ukázalo se, že nějaký mudrc z francouzské loděnice si vymyslel vlepit silikonem kolejnici do podélné škvíry na horní straně ráhna. (Ihned je vidět moderní technická škola.) Tento, s dovolením, spoj povolil, kolejnice se pohla kupředu a během vytahování hlavní plachty její jezdec seskočil z kolejnice směrem dozadu. Tarlonové kuličky se rozběhly do všech zákoutí po palubě. To, co jsme považovali za brzdicí šroub kolejnice, bylo doopravdy stoperem jezdce. Takže kromě uvedeného silikonu nedrželo kolejnici na ráhně vůbec nic.

Nuže, vyrazili jsme k Marsale napravovat cizí pitomost. Žadné tarlonové kuličky v Marsale samozřejmě nebyly, ale čekat jsme nemohli, jinak prošvihneme maestral. Vzali jsme do rukou provaz a hodně tuze přitáhli jezdce i s koljenicí k ráhnu tak, aby bylo možné s jistotou používat přibližně třetinu hlavní plachty. Jezdec se přitom vůbec nehýbal. Systém se ukázal jako dostatečně funkční a tímto jsme byli připraveni na setkání s Panem Maestralem. Marsalu jsme opustili v neděli kolem západu slunce.

A stalo se! Chytili jsme maestral! K severu od nás zuřila sympatická cyklona a postupně se posouvala přibližně severo-východním směrem, jak bývá vždy. To znamenalo, že původně zapadní vítr se bude stáčet k severo-západu. Plán býl jasný – držet kurz severně od Malty a pozdějí někde na jejím poledníku stočit k jiho-východu nebo k jihu a dorazit k cíli bočním větrem. Tímto jsme se snažili vyhnout zadnímu větru. Kromě toho, taková oklika umožňovala případně se schovat v Licatě na jižním pobřeží Sicílie, kdyby maestral ukázal příliš ozubený úsměv.

Komu bouřkový březnový maestral nebušíl do zad, vůbec netuší, jaký je to ohromný pocit! To je jeden z nejlepších bouřkových větrů – takový je můj názor. Nastupuje vždy postupně, velmi rychle nabírá na síle a potom fouká rovně a pružně, občas až do síly hurikánu.

Během nejkratší doby bylo zřejmé, že vše proběhne přesně podle předpovědi. Masetral rychle dosáhl 25 uzlů a začal se opírat do lidí, obloha zůstávala jasná, barometer pokračoval ve strmém poklesu – to jsou typické příznaky. Musel jsem neprodleně zalehnout na pár hodin, abych byl později schopen se své posádce věnovat bez přestavek.

Noc proběhla bez přihod. Byl jsem odpočatý a až do samé Valetty mohl zůstávat v kokpitě, napovídat na kormidlo a vysvětlovat různé zajímavé kormidelní finty v silném větru s odpovídající vlnou.

To je na mojí práci nejkrásnější – pozorovat, jak se zejman postupně sžívá s kormidlem a lodí, přestává se vnitřně napínat, a pak už jen letí nad mořem dokonale spojený s zuřícími živly.

K ránu si zejmani už řádně zakormidlovali a maestral se prozatím stihl rozofukat do 40 uzlů. Bravo! Letíme a letíme – trochu více plachet, o něco pevněji natažený kontrašot, vlny 3-4 metry, protáhlé pěnové pruhy na hladině, matná voda, pružný vítr, jasná obloha.

Ty ze zejmanů, kdož neměl hlídku, nebylo možné zahnat dolů. Každý chtěl být venku a kochat se okolním světem. A když lecjaká vlna vesele uhodila do návětrného bordu a její vrchol skočil do kokpitu, pak se všichni, jako na povel, se k ní otáčeli zády a vlna se přelívala přes ohnutou posádku a zalévala kormidelníka stojícího u návětrného kormidla.

O něco později jsme trochu vyostřili, doběhli k Valette a k večeru se vyvázali ve Msidě ze severní strany Valetty.

Příštího dne posádka navštívila pevnosti. Kromě prohlídky zdiva v různých obměnách, bylo možné také navštívit světoznámý tzv. Oly's Pub. Tento bar má důmyslný název The Pub (jak neotřelé), ale všichni mu říkají Olyho bar. Podle herce Olivera Stonea. Stejně, jako vždy během svých návštěv Malty, popíjel tam tenkrát společně se svou ženou a davem námořníků. Tucet pint, půl láhve whiskey a něco navíc se ukázalo jako osudové. Oly se odporoučel z tohoto života aniž by dokončil svou poslední roli ve filmu Spartak.

Ochutanli jsme něco málo výtečného Guinessa a pak mi posádka věnovala čerstvé doutníky, čímž mě velmi dojala.

Dálší den jsem navštívil oblíbený obchod s alkoholem Dowling Cellar. Tento obchod vlastní sympatická postarší lady. Mluví několika jazyky a komunikuje natolik vstřícně a přirozeně, že každá návštěva se mění na společenskou událost.

Tentokrát návštěva nebyla veselá. Neviděli jsem se s lady dva roky. Za tu dobu silně zeslábla. Obdarovala příchozí úsměvem, pozdravila a pak si postěžovala na špatné dýchání. Ukázala velký respirační stroj stojící u stolu a řekla, že dnes otevřela obchod čistě náhodou.

Při loučení mně lady potřásla rukou, vyjádřila radost z našeho opětovného setkání a pak se rozloučíla s poznámkou, že příští rok se už nejspíše nesetkáme – tolik se už na světe asi nezdrží. S Márou se rozloučila stejným způsobem. Ztratili jsme s kolegou řeč – babička z Dowling Cellar se s námi loučila navždy. Mára se zorientoval jako první a vyjádřil přání, aby zbytek jejího života prošel v klidu a míru, k čemuž jsem se připojil, ačkoliv jsem byl docela dost šokován okolnostmi tohoto loučení.

Po cestě zpět jsem přemítal nad tím, že z tohoto života se nikdo nevyhrabe živý, jak řekl nějaký moudrý a veselý filosof.

Cestou na loď jsme koupili tarlonové kuličky do jezce hlavní plachty. Na lodi pak posádka věnovala našemu hlavnímu kuchaři Pavkovi láhev opravdického anglického námořního rumu Lamb's. Opravili jsme jezdec a vyrazili na Messinu.

Po zbytek plavby bylo teplo a slunečno. Za nějakou dobu jsme dorazili ke Stromboli. Bylo to v noci. Zastavili jsme ze severní, závětrné strany a asi půl hodiny pozorovali, jak vulkán chrlí oheň. Úplné bezvětří blízko pobřeží bylo až neskutečné. A úplně hrobové ticho, jen bylo slyšet vulkanický „provoz“. Mystika.

No, a doma bylo sněhu po kolena.

Těmto námořníkům patří mé díky za pěkné společné zážitky

první hlídka: Mára a Malý Standa
druhá hlídka: Pávka, Honza a Jírka
třetí hlídka: Velký Standa, Aleš a Radek

https://www.yachtnet.cz/stranky/~2014_sicily
Naposledy upravil(a) windward dne pát čer 06, 2014 5:27 pm, celkem upraveno 1 x.
marks
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1416
Registrován: stř pro 26, 2007 1:00 am
Reputace: 33

Příspěvekod marks » úte úno 25, 2014 8:55 pm

:) slzičku na krajíčku, rychle vystřídal úsměv z nezapomenutelných vzpomínek ;) maestrál je opravdu krásný vítr a sledovat ho v prosluněném dni, jak si spolu s vodou hrají, bylo čistým pocitem štěstí z pouhé možnosti prostého bytí na tomto světě. Vrcholky vln nebyli zas tak tmavé a v prosvitu sluncem hráli všemi barvami, moci surfovat na této boží nádheře, je zážitkem na celý život. To vše by si ale zejman nemohl vychutnat, bez absolutní jistoty bezpečí, dodávané kapitánovými schopnostmi. Pro vstup do této vyšší třídy síly živlů, si nedokážu představit lepší možnost a přeji všem aby to jednou mohli zažít.
Snad babičku ještě potkáš, pokud se tak stane, určitě jí vyřiď mé pozdravy. Přeju ti dobrou posádku, snad i zkušených námořníků, ale hlavně dobrých lidí co se na ně můžeš spolehnout.
No a Corine tu samozřejmě taky pozdravuj, hlavně asi neví že s návštěvou je na řadě ona :lol: ;). :lol:
Anonym
účet uživatele zrušen
Příspěvky: 8271
Registrován: pon kvě 01, 2006 12:19 pm
Reputace: 159

Příspěvekod Anonym » úte úno 25, 2014 11:08 pm

Hezké a ftipné :thmbup:
Uživatelský avatar
FordPerfect
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 130
Registrován: stř zář 24, 2008 2:00 am
Reputace: 5

Příspěvekod FordPerfect » stř úno 26, 2014 12:10 am

Mistralu (a tramontany) bolo v minuly rok v marci a aprili v Lionskom zalive a Balearskom mori celkom hodne, mal som tu cest si to tam v tom case uzivat.
Mala korektura: Oliver Stone je reziser, nie herec. Vdaka bohu je zatial nazive. Vo Vallette sa dorazil Oliver Reed. Film v ktorom hral bol Gladiator, nie Spartakus. :)
Uživatelský avatar
windward
moderátor
Příspěvky: 2725
Registrován: pát lis 16, 2007 1:00 am
Reputace: 48

Příspěvekod windward » stř úno 26, 2014 7:51 am

:good: FordPerfect,

budu za troglodita, ale malem jsem napsal Oliver Twist. Na mou malou hlavu prilis mnoho Oliveru. :)
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3123
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 306
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » stř úno 26, 2014 9:20 am

Romane, Ty zločinče!
Mám Ti velmi za zlé, že:
a) nepíšeš daleko častěji – Tvoje vyprávění se výborně čte,
b) děláš mi (potažmo nám všem) laskominy v únoru, když mě čekají ještě chmurné tři měsíce (a něco) bez moře,
c) nevím, co (asi spíš kdo, že?) je to zejman – nějaké tušení mám, ale...

:lol: :good:

Lynx
Uživatelský avatar
bob-bart
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 22
Registrován: pát črc 06, 2007 2:00 am
Reputace: 0
Bydliště: ČB

Příspěvekod bob-bart » stř úno 26, 2014 9:59 am

Páne větru, díky za pěkné čtení :good:
Naposledy upravil(a) bob-bart dne čtv úno 27, 2014 1:28 pm, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
stani119
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 217
Registrován: čtv led 24, 2013 1:00 am
Reputace: 19

Příspěvekod stani119 » stř úno 26, 2014 11:40 am

Ano ano, krásný to zážitek, nezapomenutelný a navždy zapsán do ochablé mysli všedním životem.
Dík, hezky napsáno :)
A jaké to bylo po maestralu ? Obsluhováni usměvavým italským stvořením na pevné zemi ....
Obrázek
a ta Corine ....
Obrázek
Uživatelský avatar
Libor
bez hodnocení
Příspěvky: 8708
Registrován: úte lis 08, 2005 1:40 pm
Reputace: 108
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Libor » stř úno 26, 2014 12:59 pm

No to musela ale být pěkně povedená taškařice... :good:

A já si pořád říkal co na tom pekle v Mediteránu pořád vidí..... :D

Moc pěkné počtení, ALE NEPIŠ moc často, nebo mě z toho něco trefí.. :gun:

Živě popsané, jeden se cítí jako by tam byl také. Díky.

Zejman je takové pěkné slovo v nářečí....

Německy Seemann,
nebo holandsky zeeman
nebo polsky marynarz
nebo česky námořník
Uživatelský avatar
Viky_CZ
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 2105
Registrován: ned led 02, 2011 1:00 am
Reputace: 29
Bydliště: Tynec n/L
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Viky_CZ » stř úno 26, 2014 2:33 pm

Domnivam se, ze v Holandsku se zeeman cte presne takhle, ani bych tomu nareci nerikal.
Uživatelský avatar
bob-bart
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 22
Registrován: pát črc 06, 2007 2:00 am
Reputace: 0
Bydliště: ČB

Příspěvekod bob-bart » stř úno 26, 2014 8:39 pm

Portorosa
Obrázek

Plavba na Cagliari
Obrázek
Naposledy upravil(a) bob-bart dne čtv úno 27, 2014 9:31 am, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
bob-bart
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 22
Registrován: pát črc 06, 2007 2:00 am
Reputace: 0
Bydliště: ČB

Příspěvekod bob-bart » stř úno 26, 2014 9:02 pm

Marsala skulptura
Obrázek
Naposledy upravil(a) bob-bart dne čtv úno 27, 2014 9:32 am, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
bob-bart
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 22
Registrován: pát črc 06, 2007 2:00 am
Reputace: 0
Bydliště: ČB

Příspěvekod bob-bart » čtv úno 27, 2014 9:25 am

Maestral směr Malta
Obrázek

Msida marina
Obrázek

Valletta pevnost
Obrázek

Pub
Obrázek

Kulky
Obrázek

Navy rum
Obrázek

Plavba na Sicílii
Obrázek

Krocení delfínů
Obrázek

Stromboli
Obrázek
Uživatelský avatar
stani119
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 217
Registrován: čtv led 24, 2013 1:00 am
Reputace: 19

Příspěvekod stani119 » pát úno 28, 2014 9:44 am

a ještě pár zajímavostí

loď odolná maestralu
Obrázek

fixování jezdce na ráhně a velikost hlavní plachty, když kulky vzaly roha
Obrázek
Obrázek

i na golf byl čas na krásném 18-ti jamkovém hřišti Royal Malta Golf Club ve Vallettě
Obrázek

a při odjezdu z přístavu Marsa nám nikdo nemával z té známe žluté jachty
Obrázek
Janík
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 232
Registrován: úte bře 14, 2006 9:13 pm
Reputace: 0

Příspěvekod Janík » pon bře 03, 2014 9:00 pm

Ty tři kýble vody za límcem jsem úplně cítil. Sugestivně napsáno. A taky je to docela mučení číst v předjaří takové reporty.
Windwarde díky.

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host