Marien - plavba stredomorim

Vaše zprávy a cestopisy z plaveb a akcí kolem lodí a vody.

Moderátoři: MARIS, Pepa, vilma

Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Marien - plavba stredomorim

Příspěvekod dodo » pát črc 03, 2015 10:23 pm

Ahoj,
tato reportaz volne navazuje na reportaz z nasi predchozi plavby v roce 2013
Marien - plavba vznitrozemim z cech do stredomori

Puvodne jsme chteli pokracovat uz v roce 2014, ale z nekolika ruznych duvodu (zejmena pracovnich, financnich a zdravotnich) jsme v roce 2014 bohuzel vubec nevypluli :cry: :-(

Ale letos 2015 uz zase plujeme. A stejne jako predtim plati, ze nechceme delat zadne plavby na vykon, rychlost, hodne uplutych mil nebo tak neco, ale chceme se plavit ciste turisticky s cilem poznat kraje kde se budeme plavit a uzit si spolecne straveny cas na mori. Plujeme ja se zenou Katkou a dva kluci 5 a 6,5 roku + obcas na par dni nekdo z rodiny ci pratel.

Mapu nasi trasy najdete tady. Sem nevim jak to vlozit :(

Pokud budete mit nejake dotazy nebo naopak nejake rady tak to sem samozrejme piste.

Diky

Dodo
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » pát črc 03, 2015 10:45 pm

Nalodění – duben/kveten2015

Po roce a půl se opět dostáváme na naší loď. Ta zůstala celou dobu stát vytažená na suchu v jedné loděnici ve francii na břehu jezera Etang de Thau kousek od města Sete.

Na konci dubna tam jedeme autem a prozatím na pracovní týden, čeká nás svařování, broušení, natírání, uklízení, zkrátka dlouhý seznam věcí, které jsou nutné udělat, abychom mohli v květnu konrcne vyplout. To se nakonec zadaří, i když s obtížemi, ale to už jistě nikoho nepřekvapí.

Přejezd do Francie maximálně naloženým autem trvá 15 hodin, přijde nám to dlouhé, ale to ještě netušíme, jaká nás čeká cesta autobusem v květnu. A zatímco u nás doma padá sníh, ve Francii je o poznání tepleji, svítí slunce, ovšem kvůli velkému větru stejně nosíme bundy a čepice, takže žádná změna. Pracujeme od rána do večera, hotové práce pomalu škrtáme ze seznamu, bohužel ty, které nejsou akutní nestíháme a přesouváme je do časového neznáma. Poslední den Katka pada ze žebříku, naštíplé žebro se vyléčí az pár dní před tím, než opět v kvetnu vyrážíme z domova na loď.

Děti odvážíme k rodičům a 15.května vyrážíme znovu do Sete. Cesta autobusem je přes Lyon, Montpellier, Sete a trvá 24 hodin. Upřímně nedoporučujeme! Ještě dva dny mame bolavej zadek, Katka bolesti do ruky a nohy od páteře z prochladniti od klimosky. Navíc Katka chytila klimatizační rýmu a během pár dní ji zalejhá ucho. Aby toho nebylo málo, v Sete nemůžeme najít taxíka, zřejmě siesta či co, takže se táhneme s batohama a taškama zbylé 3km pěšky až k lodi.

Loď nacházíme na stejném místě jako pored mesicem, už teď ale tušíme, že dostat jí z místa, kde je zarovnaná dalšími třemi řadami lodí k molu bude problém. Jean Claude (majitel loděnice) ale tvrdí, že je to "no problem" a převoz dohadujeme na další den. Jean je vůbec podivná bytost. V tom, kde stojí jaká loď nemá absolutně žádný systém, lodě nestojí ani vedle sebe, ani za sebou, ale spíš složí loď prostě tam, kde se mu to momentalně hodí. A pak celé dny „hraje tetris“ s loděma – šoupe s loděma sem a tam, jen aby odvezl určenou loď, kam potřebuje. Přitom má vše na centimetry, a tak není divu, že mu to občas nevyjde. I my jsme svědky jedné kolize a evidentně Jeana nějaká díra v laminátu zas tak nerozhodí. Zřejmě dobrá pojistka na blbost. ;)

Večer ale přichází žena Jeana s tím, že nás budou převážet přes sousední pozemek oklikou. Francouzi jsou neskuteční, paní jde manévr dohodnout k sousedům, zazvoní a zeptá se asi nasledovne: „Nevadilo by vám, kdyby jsme zitra k vám na dvorek zajeli s nasim 30ti tunovým jeřábem, trochu vám tu rozjezdili obrubníčky a trávník a převezli tudy támhle tu 9ti tunovou loď?“ Sousedka se usměje a řekne: „Ne, nevadí.“ Takže povolení bylo, ovšem samotné provedení bylo peklo. Loď se převážela na podvozku, na kterém stála dost nejistě a i když jí tři chlapi kurtovali a podpěrovali přes hodinu, stejně se tam podivně houpala a docela jsme se zpotili, než jí Jean ještěrkou odvlekl až k molu.

Ale protože od tohoto dne dalších 5 dní neskutečně foukal mistral, zůstali jsme na tomhle houpajícím se podvozku. Nalodění a stavba stěžně se kvůli větru stále odkládala.

Pomalu jsme dodělávali vše ostatní, hlavně obrousit a natrit spodky kýlů. V pátek večer jsme dokonce měli návštěvu z Prahy a v sobotu přijeli Kamaradi Filip a Kamil, kteri s nami popluji prvni usek ze Sete do Nice. Ti přivezli opět kupu věcí, které jsme museli do lodi nastrkat, ovšem nejde vše schovat, stále je potřeba spoustu věcí mít po ruce, takže je v lodi všude něco. Do této doby je loď vlastně takovým skladištěm a najít místo na sezení představuje přeskládat hromadu věcí na vedlejší hromadu věcí.

V neděli se zdá, že bude den bez větru, takže vytahujeme eso. Bereme Tullamorku a jdeme dohodnout spuštění lodě na vodu. Frantíci totiž v neděli nepracují, tak je to trochu problém, vunec se jim nechce, ale nakonec Jean souhlasí. Pro nás je to jediná šance, v neděli večer proplout mosty v Sete a během pondělka doplout co nejdál směrem na vychod, kam už mistral, který ma prijit opět v úterý, nezasahuje.

Obrázek

Nedělní ráno nezačíná optimisticky, Jean vylézá až v deset hodin, zdá se být v podivném stavu a stále si libuje, jak byla ta whiskey výborná. Předpokládáme teda, že v sobotu večer neodolal a Tullamorka byla načata. Každopádně za půl hodiny nakopne ještěrku a převáží loď těsně ke břehu. Už jen tahle operace je infarktová, jakmile mu z koule na jesterce vypadne oj podvozku, musíme pod kola hodit dřeva, jinak by se podvozek i s lodí šupky sesunul do vody. Protože tam opět nemá dost místa, musí loď narvat natěsno k další lodi a nakraj mola, aby vůbec projel s jeřábem. Vše se nakonec daří, na řadu přichází sundání stěžně na zem a pak Jean přendavá loď konečně na vodu. Jeřábování už byla více klidová akce, přesto nám přijde Jean stale lehce pod parou. Raději pak odchází na siestu a my narychlo připravujeme stěžeň na zvednutí, tankujeme vodu a dáváme oběd.

Vůbec taková operace stavění stěžně není jen tak, zvlast kdyz jsme to jeste nikdy nedelali. Už jen jak ho přivázat na jeřáb tak, aby se na něj pak nemuselo lézt a odvazovat lana je skoro věda. Pak se musí hlídat, aby se vanty, stěhy a lana moc nezamotaly. To třeba nám moc nevychází, naštěstí jde jen o jeden vant, takže se daří stěžeň postavit a pak musíme složitě operovat, jak přehodit vant přes sáling. Když stojí bezpečně stěžeň, instalujeme rychle ráhna, rolfok a plachty a konečně máme zase plachetnici :-) Všechno stíháme tak akorát, abychom večer projeli zvedacíma mostama v Sete. Máme trochu problémy se startem motoru (po roce a pul stani se mu moc nechce), ale pak už v klidu odjíždíme a doufáme, že se s Jeanem a jeho ženou se hned tak neuvidime. ;)

Obrázek

Sete je město protkané několika kanály, které spojují moře s jezerem, přes který vedou kanály, po kterých jsme jezdili loni. Když chce proplout loď se stěžněm, má šanci dvakrát denně, kdy se otevírají mosty, ty jsou buď zvedací, nebo otočné. Je neděle, tak se u mostů hromadí spousta lodí. Po projetí městem ještě kratce stavíme v bazénu pro vojenské lodě, protoze musíme uvázat poslední věci na palubě a uklidit, než vyrazíme na moře. Úklid se stejně nedaří, na moři jsou vlny a v lodi postupně vše padá a samo se přerovnává. Ale o tom, jak přeplouváme Lyonský záliv až příště.

Par dalsich fotek je tady

Dodo a Katka
Uživatelský avatar
Monty
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1124
Registrován: pon lis 28, 2005 4:47 pm
Reputace: 6
Bydliště: EU

Příspěvekod Monty » sob črc 04, 2015 8:31 pm

:lol: :lol: :lol: No vidím, že doma se toho moc nezměnilo... :lol: :lol: :lol: . Bože jak já se tam těším zpět.... :D Tak šťastnou plavbu.

howk
Monty
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » sob črc 04, 2015 11:47 pm

Lionský záliv a Azurské pobřeží

24.května po 20té hodině vyplouváme konečně ze Sete kurzem 100°. V podstate nefouka a tak až do brzkého rána motorujeme. Musime, protoze podle predpovedi uz dalsi den ma zas foukat mistral okolo 35-40 uzlu a ma vydrzet foukat asi dalsi 3 dny. Do takoveho vetru se nam s nevyzkousenou takelazi nechce a cekat nemuzeme, protoze za 5 dni prileti nase deti s babickama do Nice a my tam tedy musime byt, abychom je vyzvedli. Tak holt skoro celou noc motorujeme, abychom se pred prichodem mistralu dostali co nejdal na vychod, kam uz tak silne nedosahuje. Vlny jsou minimální. Noc probíhá v klidu, až je k neuvěření, že tahle oblast dokáže být tak zrádná a nepříjemná. Se svitanim konecne zacina foukat a tak vytahujeme plachty. Kolem páté odpoledne po 90ti mílích plavby konecne kotvime pred plazi v La Ciotat, koupeme se a plníme vyhladovělé žaludky.

Další den pokračujeme podel francouzkeho pobrezi na vychod a jedeme dalších 35 mil, coz nam trvá zhruba 7 hodin. Dopoledne trochu zápasíme s motorem (nechce moc startovat a tak ho musíme trošku přemlouvat), odpoledne zase s vlnama. Zpočátku pěkně fouká, a jen na genu plujeme az 7,3 uzle, coz je nasi 10.5 metrovou a 9 tun vazici lod slusne. Vlny se postupne zvetsuji az asi ke 3 metrům, ale jsou to dlouhe tahle vlny, takze nic dramatickeho.

Vecer kotvime na ostrovech Île de Porquerolles v Baie des langoustiers a děláme výsadek na ostrovy, které jsou přírodní rezervací. Ostrovy jsou moc pekne, lodi ani lidi tam zatim moc neni a tak litujeme, ze nemame vice casu se tam zdrzet.

Obrázek

Další den nás čeká dalších 42 mil než dojedeme do Saint-Tropez. Až tam někdo z vás pojede, tak radši nic moc nečekejte, nebudete pak tak zklamaný jako jsme byli my. Až na zavřenou pevnost na kopci a četnickou stanici v rekonstrukci nabízí město jen promenádu plnou luxusních jachet, předražené kavárny a značkové obchody plné bot s průhlednýma podpatkama. Snad nejhezčí místo bylo naše kotviště daleko za městem.

Pak nás čekalo vyhlášené město Cannes. Konečně jsme pluli cely den na plachty, pro změnu 30 mil za cca 7 hodin. Večer kotvíme přímo před promenádou v Cannes. To se smi jen do konce kvetna, pak uz je tam kotveni zakazano a musite bud do mariny a nebo zakotvit u asi 1.5 mile vzdalenych ostrovu. Posíláme na člunku vyhladovělé kluky na nákup. Zřejmě byl jejich žaludek v totální krizi, protože přitáhli dva batohy jídla, takže pak jeste vecer zagrilujeme a jdeme spát s přecpanýma břichama. Další den preplouvane do Antibes - naštěstí je všude málo lidí a dá se kotvit všude blízko města. Dáváme zase gril a odpoledne vysazujeme Filipa a Kamila kteří se už musí vrátit domů.

Škoda jen, že maso je ve Francii tak drahé, gril je rychlý, dobrý a bezúdržbový. Drive jsme meli gril Cobb na uhli, ale byli s nim problemy. Nejak nam to furt nechtelo moc horet, dlouho trvalo nez se nazhavi. Pak po grilovani jeho cisteni taky nic moc zabava. Tak jsme ted poridili gril plynovy (za cca 2000 z nejakyho karavanshopu) ke kterymu jsem svaril drzak na reling a zatim jsme naprosto spokojeny - hreje hned, omastek odkapava mimo lod do vody, cisteni taky v poho. Jeste tak chytit nějaké ryby, ale ty nám zatím nejdou.

Uz sami s Katkou pak přejíždíme do malého města Villefranche hned vedle Nice. Tam cekame na nase deti co prileti s babickama. Setkání s ními je trochu na dlouhé lokte, protože jízda od lodě na letiště Katce trvá skoro 4 hodiny - místní autobusová doprava je v neděli tragická, ještě že z Nice jede i vlak přímo k pláži kde kotvíme. Akorát jsme museli odtáhnout batohy asi kilometr daleko na nádraží, naštěstí cestou „potkáváme“ vozík z letiště a tak nedbáme ničeho a využíváme ho.

Konečně jsme všichni na lodi, nase deti berou loď útokem, všude šmejdí a Pepino okamžitě hledá svuj prut a rybaří. Tím nám začíná další etapa naší plavby. Opět je na lodi křik a pištění. Končí dlouhé plavby a začíná pomale flákání se na Azurovém pobřeží, koupani, rybareni a proste uzivani si spolecneho casu na mori.

Ovšem nakonec tomu bylo trochu jinak - kvůli dobré přepovědi počasí jsme velmi brzy Azurové pobřeží opustili a vrhli se rovnou na přeplavbu na Korsiku.
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » úte črc 07, 2015 4:59 pm

Monty píše::lol: :lol: :lol: No vidím, že doma se toho moc nezměnilo... :lol: :lol: :lol: . Bože jak já se tam těším zpět.... :D Tak šťastnou plavbu.

howk
Monty


Diky Monty, pozdrazuj Jean-Clauda az tam dorazis :good:
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » úte črc 07, 2015 5:16 pm

Korsika

Původně jsme měli v plánu trochu aklimatizovat babičky a děti na moře a trochu se courat po Azurovém pobřeží a koupat se na plážích, aby se nelekli hned ze začátku. Ovšem předpověď slibovala skvělé podmínky na přeplavbu i pak na Korsice, tak jsme se rozhodli hned druhý den vyplout z Antibes na Korsiku. Předpověď se potvrdila - byl krasny zadobocni vitr okolo 12-15 uzlu a tak přeplavba byla naprosto bez problémů, bez vln a většinou na plachty.

Pluli jsme 21 hodin a zdolali 96 mil. Pluli jsme při úplňku, takže ani v noci nebyla pořádná tma, k tomu vdáli obrysy Korsiky a východ Slunce, zkrátka nádhera. Cestou jsme potkali jen 4 velke nakladni lode, 2 z toho pomerne blizko, ale vcas zmenili kurz, takze nas videli asi dobre. Rano okolo 10hod jsme dopluli do Calvi na severozapade Korsiky, kde je hromada mista na kotveni v dobre kryte zatoce.

Obrázek

Tam jsme stravili jeden den a noc, rano zajeli do mariny v Calvi pro vodu. Za 10 EUR jsme mohli vzit neomezene mnozstvi vody, dojit si prohlednout mesto a nakoupit.

No a pak konečně začlo to flákáníčko po plážích. Děti se postupně otrkali, teď už řádí ve vodě a rvou se o to, kdo bude řídit přívěsnej motor u člunu. Taky se konečně rozjelo rybaření - chytají děti, my i babičky.

Obrázek

V podstatě skoro každý den večeříme ryby. Nejsou to žádné dorády nebo makrely, ale mořani. Nejsou to zadni obri, jsou to jsou asi 25cm veliké ryby, ale masa je na nich dost, jsou dobré a hlavně čerstvé. A je jich tu dost.

Obrázek

Zapadni pobrezi korsiky je nadherne - skaly, vysoke hory, plaze, pruzracna voda. Postupně plujeme podél západního pobřeží Korisiky, od Calvi až do Bonifacia. Postupujeme velmi pomalu, protoze mame dost casu a tak denne uplujeme v prumeru jen cca 10-15 mil a dukladne to tu poznavame a uzivame si. Lodi je tu naproste minimum, chartrove lode v podstate zadne. MOzna je to tim ze hlavni sezona jeste nezacala. Kotvíme pokaždé v zátokách, zprvu vetsinou při naprostém bezvětří a bez vln, postupně ovšem s větrem a vlnami. Ikdyz jsme meli dobrou kotvu uz predtim (JAMBO ANKER 20 kg) tak jsme se pred cestou rozhodli poridit novou, vetsi a modernejsi kotvu, protoze jsme predpokladali, ze kotvit budeme hodne. Nakonec jsme se rozhodli pro kotvu Rocna 25 a jsme naprosto spokojeni. Zatim jsme ani jednou nemeli problem, ze by se kotva nechytla. Chodil jsem ji po zakotveni pozorovat do vody a podle brazdy na dne fungovala presne podle podle popisu - v podstate vzdy stacilo popotahnout cca 1 m a byla krasne zaryta. Takze nic takoveho co zname z chartrovych lodi v chorvatsku, ze CQR kotvu tahneme nekolik metru a ona jen lezi na boku, bez sebemensi snahy se zaryt. S Rocnou se nam nic takoveho nedeje, takze v noci spime dobre :D , bez obav jestli kotva dobre drzi nebo jestli se chytne pokud se otoci vitr. Rocna se sice dost draha, ale ja myslim ze to tu jistotu a klid v dusi pri kotveni stoji. :good:

Obrázek

Trochu je blby, ze na zapadnim pobrezi neni mnoho mest, kde se daji sehnat sehnat čerstvé zásoby. Naštěstí bagety prodávají i v pidi vesnicích, takže někdy ráno pádlujeme pro vyhlášené bagety, co nám sedřou patro v puse, odpoledne už jsou gumové a druhý den už je nechtějí skoro ani ryby. Nechce se nám utrácet nehorázné sumy za mariny a tak další dny i přes trochu vetrnejsi pocasi počasí kotvíme v zátokách, které nejsou sice moc uzavřené, ale diky dobre kotve naprosto bez problemu. ;)

A pláže jsou tu nadherne, někdy kameny, někdy menší kameny a dost často písek. Objevili jsme i nekolik pláži s krásným pískem, málo lidma a postupným klesáním dna. Ideální pro děti. Trochu je blby, ze lepsi a vetsi pláže jsou vetinou obojkované a to dost daleko od pobrezi, rekl bych tak okolo 300m. Takze jezdíme na pláž člunem. Jediný problém jsou medúzy. Žahavé medúzy. Takže když někam přijedeme, hned co nahodíme na ryby, zkoumáme, zda jsou ve vodě fialový medúzy. První setkání jsem s medúzou schytal hlavne Martínek, doteď má osklivou jizvu na noze. Bali jsme se, ze se pak bude do vody bat, ale vzal to statecne.

Dole na jihozapade uz mame vetrneji, vetsi vlny, ale furt nic dramatickeho. Plavba do Bonifacia byla trochu divočejší, protoze lod poskakovala po vlnach, ale kluci jsou skvělí, i na vlnách a při větších náklonech nic neřeší, Pepča řídí loď a zpívá si, Máťa zase sleduje moře a hlásí veliké vlny. Nezaskočila je ani veliká vlna, co narazila do boku lode a vsechny nas v kokpitu postříkala, prostě jsme se tomu smáli a oni s náma. Je to přesně tak, jak jsme kdysi četli, když jsou v pohodě rodiče, děti taky. Jediná babicka Marie trochu stresuje, ale časem si zvyká taky. Ono jí ani nic jiného nezbývá .-)

15.června v pondělí pomalu končíme svojí pouť po Korsice. Čeká nás nejkrásnější město a tentokráte pozor, je tomu tak! Bonifacio rozhodně stojí za návštěvu. Město není veliké, rozkládá se kolem mariny a pak na útesu nad zálivem.

Obrázek

V Bonifaciu jsme si chteli prohlednou mesto, takze jsem se rozhodli jet do mariny. Kdyz nepocitam marinu v Calvi (kam jsme jeli jen pro vodu) tak je to vlastne prvni navsteva mariny od naseho vypluji ze Sete. Proste i bez marin to jde docela v pohode, i s detma. ;) Trochu jsme se bali, kolik bude marina stat, protoze je dost vyhledavana marina a ve velmi znamem meste. ALe nakonec to nebylo tak strasny - plati se za 1 metr ctverecni lode (delka x sirka). Pro nasi lod 10.6m x 3.5m a 6 lidi platime 42 EUR. Nakonec jsme zustali 2 dny a pořádně si to tu užíváme. Zvazovali jsme i zustat na muringu v druhe zatoce v vlevo (jak tu nekdo radil, ze tam stali a nic neplatili), ale je tam cedule ze je to taky placene a je to pomerne daleko do mesta. Marina byla naprosto v pohode, blizko je i obchod Spar takze jsme doplnili zasoby. Cekove Bonifacio urcite doporucujeme - nadherne utesy s nekolika kilometrovou stezkou po nich, pekny hrad a stare mesto. Urcite stoji za navstevu.


Obrázek


Par dalsich fotek je tady



Další nase plavba smeruje dál na jih na ostrůvky Lavezzi a pak hurá na Sardinii.


Dodo
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » sob srp 22, 2015 5:33 pm

Po tom, co jsme stáli dva dny v marině v Bonifaciu jsme se zpět vrátili k našemu cikánskému stylu. Na lodi si pěkně žijeme tři generace, v klídečku a v pohodě. Vše klape, vše se dělá společně, práce i zábava. Každý den ráno koupačka, pak přejezd, vaření, mytí nádobí, zase koupačka, opalovačka, někdy přejezd, zase vaření a večerní procházka.

Po Bonifaciu jsme navštívili dva menší ostrovy – Cavallo a Lavezzi. Na Lavezzi jsme objevili krásně krytou a mělkou zátoku s nádherným pískem a se spoustou ryb, které bylo zakázáno lovit. Ryby to asi dobře věděli, protože chleba žrali skoro z ruky.

Obrázek

Celý ostrov je opuštěný a na březích obrovské balvany, které z druhé strany ostrova omýlaly divoké vlny. Dokonce se nám podařilo se vecpat dopředu a kotvit kousíček od pláže na cca 3 metrech. Idylka opuštěného ostrova bohužel skončila ráno v 10 hodin, kdy přijeli dvě výletní větší lodě a přivezli stovku turistů na pláž a na oběd. Další lidi vozili lodě z Korsiky a takže rázem jsme během půl hodiny byli uprostřed turistické masy. Ale i tak to bylo krásné místo. A odpoledne kolem 17 hod. zas všichni vypadli a my si zase mohli vychutnávat opuštěný ostrov :-)

Obrázek

Při přejezdu z Lavezzi na Sardinii jsme se zase trochu pohoupali, úžina je tam vcelku úzká, takže tam většinou fouká více než podle předpovědi má. Naštěstí je široká jen cca 10 mil tak se to dá přežít v poho. My jsme dále mířili na ostrovy La Madallena, které jsou rezervací a platí tam přísná pravidla – snad i pro to jak si uprdnout. Jsou tam zony kde se nesmí vůbec a pak zony kde se smí za poplatek ovšem nesmí se tam kotvit přes noc. My se podívali přímo na jedno z nejznámějších míst na pink beach. Pláž je sice pěkná, ale rozhodně písek není pink a navíc se tam nesmí koupat. Zakotvili jsme kousek dál od pláže, protože tam se samozřejmě nesmí jezdit. A do půl hodiny už u nás byly dvě holky na člunu a ptaj se, jestli máme zaplaceno za vstup. Říkáme, že ne, že jsme to nevěděli (ikdyž jsme to věděli:-)). A oni jako že si to povolení mužem koupit u nich. :-) Ale protože po nás chtěli 44 Euro za den, tak jsme řekli, že si to ještě rozmyslíme a odjeli jsme:-) Měli jsme zprávy, že se tam ten poplatek moc nekontroluje, ale zjevně to není tak úplně pravda. Ale možná jsme jen byli ve špatnej čas na špatným místě.

No a pak jsme si vlastně žili tím cikánským životem celou dobu, dokud neodletěli babičky domů. Potloukali jsme se po severovýchodním pobřeží Sardinie, kterému se ne nadarmo říká "millionaires playground" nebo taky evropský karibik - zkoukli spoustu luxusních lodí, desítky zátok s průzračnou vodou a hlavně užívali slunce, vody a klidu. Dokonce jsme kotvili asi 300 metru od jedne z nejvetsich jachet na svete - 110 metru dlouhe jachty Dilbar nejakyho ruskyho ologarchy. Ocelova jachta s hlinikovou nastavbou a posadkou 47 lidi spotrebuje denne jen na provoz as 6 000 litru nafty. Asi bych nemel ani na tu naftu :D

Obrázek

Taky jsme hromadně oslavili narozeniny, zakalili u nových přátel z Německa na jejich 19ti metrové luxusní plachetnici.

Obrázek

Její majitel Thomas říkal, že jěště před rokem neměl s jachtingem žadné zkušenosti, ale udělali si týdenní kurz jachtingu, kurz přežití na moři, radio kurz atd. a pak pár dní na to koupil ve španělsku 19m metrovou plachetnici. Zřejmě lepsí oddíl no:-) ...ale sám uznal, že těch 19 metrů je pro dva lidi až moc :-) Ríkal taky, že chtějí přes Atlantik, ale prý až přístí rok protože nejdřív prý musí loď dovybavit pár drobnostma, jako např. jmenoval novou plachtu Parasailor za pouhých 19.000 Ecek apod. :-)

Na Sardinii jsme trávili další dva týdny, pluli od zátoky k zátoce, poflakovali se a čekali na příjezd kamarádů. Jeli jsme to mrknout dál na jih od Olbie. Trochu nás překvapilo, že tam bylo daleko méně lodí, zřejmě všichni jezdí trasu Bonifacio a severovýchod Sardinie, dál na jih se už málokdo podívá. Většinou jsou tu lodě co pak dále pokračují na jih aby pak přepluli na Sicilii, což jsme měli původně v plánu i my, ale kvůli situaci kolem uprchlíků jsme plány změnili.

A jak se žije na lodi na Sardinii? Docela v pohodě, ani jednou jsme nemuseli zajíždět do mariny, voda a nafta nám vystačila a nákup jsme řešili pěšmo. Někde se dá zastavit přímo před městem u mariny, dojet na člunu a nakoupit si. Někdy jsem šli pěšky z nějaké pláže kde jsme kotvili do města a taky to šlo. V podstatě kupujeme stejně jen jogurty, pečivo a zeleninu s ovocem. Vše ostatní máme na lodi. Taky jsme byli poprvé ochutnat italskou pizzu, byla výborná a za slušné peníze, tak jsem si řekli, že si jednou týdně někam na pizzu zajdem. Bohužel pizzy jsou od té doby stále dražší a hnusnější. :-(

Pak jsme se pomalu posouvali zpět na sever Sardinie, protože naši kamarádi, co nás přijeli navštívit, se chtěli podívat do Bonifacia a na Lavezzi. Většinou byly přejezdy v pohodičce, buď na poklidný vítr nebo motor. Na Sardinii jsme za celou dobu nezažili žádnou divočinu. Občas přišla večer silnější bríza, ale se západem rychle upadla a přes noc byl klid. Ovšem jak to bejvá, zlý osud mořský vlky nešetří a i nás potkala krize.

Tak jsme si jeli na plachty do známé zátoky kde už jsme byli. Plujeme pomaličku na slabý zadní vítr, blížili do průjezdu mezi skalnatýma ostrůvkama před zátokou a říkáme si, že to v pohodě projedeme. Vítr ale slábne a protože to tam není moc široký a je tam dost provoz různých zejména rychlých motorových člunů, tak si říkáme že tam už nebudeme plašit na plachty, sbalíme to a dojedeme na motor. Tak startujeme motor, co ještě cca před hodinou normálně běžel, jenže motor ne a ne naskočit, ikdyž byl ještě teplej. Zkoušíme to několikrat a nic. No nic, vítr pořád trochu foukal a tak plujeme dál na plachty. Ovšem v průjezdu se vítr točí okolo ostrůvků a najednou začalo foukat přímo proti nám. Na jedné straně je mělčina s kamenama, na druhé skály a nám se nedaří dost stoupat. A tak nás to snáší na skály. Motor pořád nechce naskočit a už pomalu začíná krizovka. Na plachty už to nejde, vítr začíná sílit a nás to snáší na ty skály. Už jsme dost blízko, jen asi 100m. Naštěstí je tam hloubka jen 14 metrů, takže se rozhodujeme hodit kotvu a získat tím čas. Ta se naštěstí hned chyta a zůstáváme stát tak 30 metrů před skálama. A voláme přítele na telefonu, co může být s motorem. Mezitím zkoušíme přívěsný motor, ale na vlnách je chvíli pod vodou a chvíli nad vodou, takže s naší lodí proti větru ani nehne. Do toho jsem si o něco rozřízl prst na noze, takže všude kde projdu je krev, což maličko zvyšuje na dramatičnosti. Jediný Máťa je v klidu, skládá si lego a nerozhodí ho ani Pepčův křik, že se roztříštíme o skaliska.

Kotva naštěstí drží, takže je čas prozkoumat motor. Zkoušíme odvzdušnovat apod. ale nic. Nebudu vás napínat, zpříčil se trochu chcípák motoru a o kousek se nevrátil do správné polohy. Takže motor normálně startoval, ale hned zase chcípal. Totální banalita, ovšem když to člověka nenapadne a zrovna nutně potřebuje motor… Večer připíjíme Neptunovi a kotvě, která nás včas zachránila.

Co se týká kotvy, jsme nadmíru spokojeni, občas vídáme, jak lidi hledají místo a kotví několikrát, než se jim kotva chytí. To jsme zatím nemuseli dělat nikdy. V písku je zarytá hned, i když se vítr stočí.

Obrázek

Na severu Sardinie v Palau vyzvedáváme novou posádku a vyrážíme v nepříjemném větru zpět do Bonifacia. Průliv je opět rozhoupaný, jak jinak. Ale Bonifacio ani Lavezzi nezklamali, jen tu ještě přibylo lodí. A tak jsme se brzy vrátili zpět do Palau na pizzu. Zaplatili jsme i vstup na jeden den na ostrovy La Madallena, ale zklamalo nás to, hrozně lodí, medúzy a nic extra.

Návštěva odjela a nás čekala další přeplavba, tentokrát nejdelší – 160 mil. Odjíždíme ze Sardinie směr východ - na ostrůvky u italského pobřeží Palmarola a Ponza.
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3123
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 306
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod lynx » pon srp 24, 2015 11:37 am

Moc pěkné vyprávění a skvělý způsob života na moři!
Přeju vám to a zárověň tiše závidím. :-)
Jura
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 172
Registrován: sob úno 25, 2006 10:10 am
Reputace: 15
Bydliště: Brno, A-26 Tobago, Motor sailer 31

Příspěvekod Jura » pon srp 24, 2015 2:04 pm

Škoda Dodo, že jsme se na Korsice míjeli o pár týdnůy. Byli jsme v Bonifaciu a vraceli se na Elbu, když jsi psal o Lavezzách a Sardínii.
Jinak Vám moc přeji, ať si to užijete na Ponze a obzvlášť na Parmarole, která je naší "srdeční záležitostí". Opravdu moc pěkné.
Ahoj Jura
Uživatelský avatar
Omen
vytrvalý návštěvník
Příspěvky: 1198
Registrován: pon říj 15, 2012 2:00 am
Reputace: 133
Bydliště: Olomoucko

Příspěvekod Omen » pon srp 24, 2015 2:35 pm

Hezké Dodo :good: , díky a pokračuj.
Jak jsou děti staré a jak to máte naplánováno do budoucna se školáky?
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » pon srp 24, 2015 4:29 pm

No ja to pisu s dost velkym zpozdenim. Na psani nejak neni moc cas :hmm: ...ze Sardinie jsme odjizdeli okolo 20. cervence a aktualne uz jsme par dni v Recku 8) Ale dalsi dily musim nejprve sepsat.

Jinak s detma je to tak, ze ted jim je 5 a 6,5 a protoze ten starsi za par dnu nastupuje do skoly tak nas to donutilo zmenit plany. Puvodne jsme chtli byt v recku az do rijna, jenze ve skole nam bylo dost durazne nedoporuceno, aby nastoupil o tolik pozdeji. Ne ze by to neslo, slo by to, svoleni by nam dali, ale rikali, ze prvni trida je pro dite dost zmena, ze si na to musi zvyknout atd. Volno na konci roku pry problem neni, ale na zacatku pry jo. Takze nakonec se zena s tim starsim na konci zari vraci domu. Ja s mladsim zustavam a prijedou za nam na 3 tydny babicka s dedou. No a pak uz to pro letosek asi zabalime. Jenze pristi rok zas do skoly nastupuje ten druhy :hmm: No uvidime, musime to nejak vymyslet. ;)

Jinak zapomnel jsem napsat, ze tady jsou nejake dalsi fotky z Lavezzi a Sardinie
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » pon srp 24, 2015 4:43 pm

Jeste jsem si rikal, ze by mozna mohlo nekoho zajimat nejaky prakticky info:

Mapy a navidace:
Mame na lodi celkem 6 GPSek - 2 tablety a 2 telefony (Android), starou nemapovou GPS zabudovanou v kokpitu a Garmin GSPMAP 78.

Pro navigaci pouzivame skoro vyhradne mapy Navionics na tabletu. Je to obycejnej 10' tablet (zadnej vodotesnej, zadnej kryt nic apod.) na drzaku v kokpitu pod striskou. Uz ho mame asi 3 roky a zatim bez problemu. S mapama jsme spokojeny, ale samozrejme je treba je vzdy brat trochu s rezervou - hloubky ne vzdycky sedi. A napr. na Korsice, kdyz jsme hledali misto na kotveni v jedny uzky zatoce a v ty zatoce mel bejt podle mapy v jednom miste sutr pod hladinou, tak jsem jel pomalinku, a daval si pozor, abych byl podle mapy dostatecne nalevo od toho sutru. Jedeme a koukame kde ten sutr je a najednou ho vidime asi 5 metru od lodi, ale na druhy strane. :? Nevim jestli to bylo nepresnosti map nebo chybou polohy diky spatnymu GPS signalu, ale od my doby si davame jeste vetsi pozor a takova mista objizdime s vetsi rezervou. A treba na severu Corfu, kdyz jsme jeli do nekterych zatok kotvit, tak nekde, kde podle mapy melo byt treba 7 metru (a tedy dobre misto ke kotveni) tak tam bylo treba 15 metru. No moc tam ty hloubky nesedeli, ale vetsinou byla vetsi 8)

Dal mame OpenCPN s mapama CM93 a Garminacky Bluecharty trochu starsiho data -ale v podstate je moc nepouzivame.

A pak mame jako zalohu papirovy mapy vytisteny na A2. Teda jsou to dve A3 slepeny k sobe, protoze tisk na A2 uz je dost drazsi. Takhle me jedna mapa vyjde na 10 korun, coz je na zalohu myslim dobry.


Piloty:
Mame zname knizky od Roda Heikell, ale napr. ve Francii a Italii se nam lip osvedcili eBooky co se daji zdarma stahnout z
http://www.sea-seek.com/ebook/index.php . Piloty od Roda Heikell jsou sice dobry, ale prijde nam, ze jsou zamereny hodne na pristavy a mariny a na kotviste moc ne. A vzhledem k tomu, ze my jsme do marin moc nechteli jsme potrebovali spis informace o kotvistich a na to jsou ty sea-seek eBooky super. Jsou to takovy komunitni piloty, co je pisou jachtari pro jachtare - vyhovuje nam jejich styl - u kazdeho mista je obrazek s vyrezem mapy, jedna az dve fotky daneho mista a strucny popis. Doporucuju. :good:


Dodo
Uživatelský avatar
catamaran
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 465
Registrován: ned srp 16, 2009 2:00 am
Reputace: 10
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod catamaran » pon srp 24, 2015 9:54 pm

Ahoj Dodo, jsi rikal, ze budete kluky ucit vy... Bo zmena? Strasne moc zavidim. Jinak suprove psany pribeh. Jsi se minul povolanim. Kolik stalo to rocni parkovani na suchu?

Cat...
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » úte srp 25, 2015 3:03 pm

Zdar Cate,
no, nakonec jsme se rozhodli, ze klukum nebudeme nastup do skoly komplikovat. A pak se uvidi, jak to vsechno bude. ;)

Rocni stani na suchu ve Francii nas stalo cca 50.000 Kc.

Dodo
Uživatelský avatar
mikel
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 71
Registrován: úte čer 29, 2010 2:00 am
Reputace: 7
Bydliště: Kolín

Příspěvekod mikel » pát srp 28, 2015 4:32 pm

...díky, pecka. Normálně se snažím nezávidět, ale teď tedy jo. Letos mám za sebou po částech na moři měsíc. Ještě mě čeká týden v říjnu....jenže je to stále máááálo!!!! Taky s tím budu muset něco udělat. Ať se daří!!!
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » pon srp 31, 2015 9:40 pm

Přeplavba k italskému pobřeží a Liparské ostrovy

Ze Sardinie na nejbližší ostrov u Itálie je to 160 mil. Počítali jsme radši s průměrnou rychlostí 4 uzle, takže to vycházelo na 40 hodin. Vypluli jsme radši ve 4 ráno, abychom měli jistotu, že tam do večera dalšího dne doplujeme. Trochu jsme se děsili, jak udržíme v klidu dva raubíře takovou dobu na lodi. Ovšem čeho se člověk děsí, bývá často v pohodě a naopak. Kluci zvládli přeplavbu naprosto skvěle.

Je teda fakt, že jsme měli poklidné počasí a v většinu doby za nás kormidloval Sam (tak jsme cestou pokřtili našeho větrného autopilota, protože prostě kormidluje sám:-)). Je jasné, že zvláště na delší přeplavby se autopilot hodí. Ale komerční produkty v cenách okolo 3-4 tisíc EUR jsou pro nás moc drahé a nějake rozumné plány (co by se mi líbily a vyhovovaly nám) na samo-domo výrobu jsem nenašel. Tak jsem se rozhodl zkusit si navrhnout a vyrobit sám něco, co nám bude vyhovovat. Samořejmě, že jsem nevymýšlel žadný nový převratný princip. Používané principy jsou všeobecně známé a jejich funkčnost dostatečně ověřena. Já prostě jen chtěl něco jednoduchého, co půjde vyrobit „na koleně“ doma v garáži, bez nějakého extra vybavení, z běžně dostupných materiálů, nebude stát majlant a bude dost robusní na 9ti tunovou loď. Ikdyž je jasné, že komerčně vyráběná autokormidla jsou vychytanější, myslím že hodiny strávené v garáži se vyplatily. Samozřejmě je nutné loď nejprve dobře vyvážit (to u všch větrných kormidel, i komerčních) a Sama. Ale pak jsme ho více méně už jen kontrolovali.

Bohužel druhý den bylo několik hodin úplné bezvětří, takže jsme motorovali. A tady pro změnu zas kormidloval jiný samořidič (tak autokormidlu říkají kluci) - tentokrát elektroSam (tedy náš elektrický autopilot Autohelm ST4000). Takže si dovedete představit tu nudu - my jsme si hráli, četli, občas zkoukli prázdný obzor, váleli se na palubě, polejvali se kýblema vody a pouštěli si hudbu.

Obrázek

Když už byla veliká nuda, tak jsme zastavili a naskákali do neuvěřitelně modré (díky hloubce několika kilometrů) vody. Dvakrát jsme potkali delfíny, docela velké skupiny okolo 20 – 30 kusů. Co se lodí týká je tam moře doslova pusté – zahlédli jsme jen asi 3 lodě a to ještě z pěkné dálky. Tímto stylem jsme dorazili druhý den odpoledne na ostrov Palmarola. Tam pak začalo pořádně foukat, zrovínka když jsme to už vůbec nepotřebovali.

Obrázek

Palmarola i vedlejší ostrov Ponza jsou krásné, skalnaté, divoké a je tu i dost míst ke kotvení. Na Ponze se dá stát i blízko města a tak jsme zašli na slibovanou odměnu po přeplutí, na večeři. Bohužel nás čekala ta asi nejhorší a nejdražší pizza v Itálii. Na Ponze jsme taky zažili naší první bouřku a další test naší kotvy. S příchodem bouřky jsem přidali pár metrů řetězu a pak už jen pozorovali, jak se během 30ti minut naplnila loděma, co se tam přijeli schovat. Kluci jich napočítali 62. Tentokrát to dopadlo dobře, žádná loď se neutrhla.

Jinak na řečech, že civilizovaná evropa končí kousek pod Římem asi něco bude. Při procházení po Ponze se nám totiž uplně vybavila naše návštěva Indonésie před cca 10 lety - když si člověk odmyslel Italy tak jako by tam byl :-)

Dál jsme pokračovali přes ostrovy Ventotene, Ischia a Capri. Pro nás nic zajímavého, tak jsme je jen zběně zkoukli, přenocovali na kotvě a pokračovali dál. Ostrovy jsou strmé, když je tam pláž, tak jen pár metrů široká a zátoky narvané luxusníma loděma. Přitom se třeba na Capri kotví často na 20-30ti metrech. My máme ale jen 50 metrů řetězu takže pro nás nic moc. My měli kliku, že jsme po hodině objíždění našli místo na 12ti metrech. Na Capri jsme ani nevstoupili na břeh, jak jsme byli zklamaní.

Zato italské pobřeží nás překvapilo mile. Stáli jsme u malého městečka, kotvit se dalo buď u přístavu nebo u pláže, skoro žádné lodě, ve městě hlavně místní. Dětské hřiště z dob sedm desátých. My si tam hlavně udělali čerstvé zásoby na naší další přeplavbu. Čekalo nás cca 90 mil na Liparské ostrovy. Plavba trvala necelý den, z toho 4 hodiny na motor.

Mířili jsme na nejbližší ostrov Stromboli a s klukama čekali, jak ve tmě uvidíme červený lávotrysk. Bohužel Stromboli zrovna asi odpočívala, čímž kluky pěkně naštvala. Oni se těšili, že uvidí sopky jako na pohlednicích, kde se z nich valí láva a lítají žhavé kameny ale ono prdlajz. A protože jsme zakotvili na velké hloubce ve velkých vlnách na nechráněném místě, ze Stromboli jsme rychle odjeli a zůstali radši na ostrově Panarea. Tam jsme si odpočinuli a nadobro přejeli k další slibné sopce Vulcano. Dost blbý ale je, že v podstatě na všech Liparských ostrovech je problém s medůzama. Člověk se v klidu nemůže ani vykoupat, furt jen a by hlídal jestli odněkud nepřifrčela nějaká žahavá potvora. Po tom, co Máťu žahla medúza na Korsice jsme to už riskovat nechtěli. Tak jsme radši vylezli na sopku na Vulcanu. Dá se to zvládnout za cca hodinku, s dětma spíš za dvě. Nahoře je pěknej kráter, parádní výhled na soustroví a sem tam nějaký nažloutlý smradlavý čmoudíky. Pěkný.

Obrázek

Dost nás překvapilo město, trochu Asie, prostě takovej bordýlek (zvlášt mimo hlavní ulici), ale jinak příjemný a pohodový. Dost turistický, ale to se dalo čekat, navíc když jsme tam byli v plný sezóně.

Obrázek

Po pár dnech tedy vyrážíme dál – kolem severního pobřeží Sicílie k Messině a pak kolem italský boty za kamarádama do Řecka.

Dodo
Uživatelský avatar
modrymax
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 165
Registrován: ned úno 28, 2010 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Hranice

Příspěvekod modrymax » stř zář 02, 2015 8:55 am

Parádní :good: krásně se to čte :) už se těším na pokračování :D
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Re: Marien - plavba stredomorim

Příspěvekod dodo » úte lis 03, 2015 9:05 am

Omlouvám se za dost opožděné pokračování, ale nějak nebyl dřív čas. Takze to co ted popisuju se udalo uz nekdy začátkem srpna.



Kolem jižní Itálie do Řecka

Z Liparských ostrovů odplouváme za slabého severovýchodního větru a míříme na sever Sicílie. Čekat na lepší se vítr nám nechtělo, protože ani na dalších několik dní předpověď nic solidního neslibuje. Nakonec vítr slábne ještě víc a tak musíme na Sicílii domotorovat. Překvapuje nás, jak je severní Sicílie hornatá. Ani nevím proč jsem si myslel, že Sicílie je spíš placka – asi jsem nedával ve škole pozor :-) Škoda, že nemáme víc času, protože určitě by stálo za to, to tam víc poznat. My se ale už těšíme za kamarádama do řecka a tak se na Sicílii zdržíme jen velmi krátce, jeden den na kotvě v zátoce u Capo Milazzo, druhý den ještě zajedeme do Milazza dotankovat naftu a pak hned pokračujeme podél severního pobřeží Sicílie k Mesinské úžině.

Obecně je Mesinská úžina, oddělující Itálii od Sicílie, považována za potenciálně nebezpečné místo. Celkově je necelých 20 mil dlouhá a asi 1,5 až 5 mil široká. Proplouvá tudy celkem hodně obchodních lodí a hlavně je zde velkej provoz trajektů, které zajišťují dopravu na Sicílii. Taky je tu systém rozdělené plavby (TSS) a malé lodě se nesmějí plést velikým do cesty.

Obrázek

Dalším možným nebezpečím je silný proud (který samozřejmě mění směr a sílu podle přílivu a odlivu) a také větry, které většinou bývají silnější než hlásí předpověď (protože jak na Italské tak Sicilské straně jsou poměrně vysoké hory, které tvoří trysku). Je tedy dobré znát čas, kdy jdou proudy směrem severním a kdy směrem jižním. Pak jsou tu víry (jimž dominuje slavná Charybda a Scylla) o kterých psal už Homér v pověstech o Oddyseovi…

Scylla je nestvůra, nebo spíše drak, který má údajně 6 hlav, a žije v jeskyni, hned naproti další stvůře jménem Charybda. Ta žila, nebo možná ještě žije, v Messinské úžině a způsobuje obrovský mořský vír, který rozdrtí vše, co se do něj dostane. Námořníci neměli jinou možnost, jak se přes ně dostat, než plout blízko skály, kde žila Scylla, nebo to risknout, a plout přes oblast, kde pohlcovala vodu Charybdis. V řeckých pověstech o Oddyseovi je zmíněna i Skylla a Charybda. Když se Oddyseus vracel zpátky domů, za svou manželkou ze svých dobrodružství, plul mořem, a před ním byly překážky. Těmi překážkami byly tvor, zvaný Scylla, drak s šesti hlavama a dalším byla Charybda, podmořská obluda, jež pohlcovala moře, a chrlila jí zpátky ven.

Obrázek

Obrázek

Oddyseus měl to štěstí, že Scylla na něj, a jeho posádku už čekala u vchodu u skály, a Charybda pohlcovala vodu, čímž tvořila vodní vír. Oddyseus si měl vybrat, buď popluje u skály, jež obývala Scylla, a bude riskovat život svůj, a svých mužů, nebo popluje blízko možského proudu, jež tvořila Charybda, a bude riskovat ztroskotání lodi. Oddyseus se rozhodl pro první možnost, při níž on přežil, ale část jeho posádky byla sežrána Scyllou. Dle pověstí z této smrtící kombinace v moři vypluly pouze dvě lode, a to loď Argonautů, která byla ovšem chráněna bohy z Olympu. Druhá byla loď Oddyseova, která neměla žádnou pomoc, a vše zvládla se svou posádkou sama.

Obrázek

Ještě v předminulém století byly tyto víry mnohem nebezpečnější, avšak mohutné zemětřesení v roce 1908 naštěstí změnilo tvar dna a tedy i proudění vody v úžině a ta se pak stala vcelku spolehlivou a frekventovanou námořní trasou.

Takže už cestou plánujeme, jak nejlíp Messinu proplout. Pilot říká, že tam můžou proudy dosahovat až 4 uzly, což by při naši běžné cestovní rychlosti okolo 5 uzlů bylo sakra znát. Naštěstí prý jen na kratších úsekách v nejužším místě úžiny. Stejně se ale rozhodujeme zbytečně neriskovat a počkat si, až bude proud našim směrem. Dle pilota začíná proud jižním směrem cca 4,5 hodiny po High Water v Gibraltaru. Zakotvili jsme tedy v zátoce před Messinou (na Italské straně) a čekali. Taky jsme se rozhodli neplout v TSS (systému rozdělené plavby), ale využít pobřežních vod, kde není plavba řízena. Dle pilota se sice musí na řídící centrum TSS hlásit jen lodě delší než 45 metrů, ale na zahraničních fórech jsme našli různé informace o tom, že praxe je od toho, co říká pilot, často rozdílná a že nějaké plachetnice dostali mastnou pokutu apod. Tak než se dohadovat po vysílačce s nějakýma bláznivýma italama jsme radši zvolili plavbu v pobřežních vodách, kde bychom neměli nikoho moc zajímat.

Vypluli jsme cca půl hodiny před předpokládaným začátkem proudu jižním směrem, od čehož jsme si slibovali, že ze začátku poplujeme v mírném/končícím protiproudu a že do neužšího místa doplujeme cca v době, kdy bude proud minimální, protože se by se měl měnit jeho směr. Jenže to se jaksi moc nekonalo. Hned nám bylo jasné, že to nebude tak jak jsme si naplánovali – nejenže v úžině se vítr okamžitě zvedá na cca 2 až 3 násobek toho co před úžinou, ale místo očekávaného slabého protiproudu, nás stále více urychluje proud našim směrem (ačkoliv jsme ještě měli mít spíš protiproud) a po chvilce už místo našich běžných 5ti uzlů plujeme víc než 8 uzlů. Ve vysílačce slyšíme jen samé „All ships, all ships, all ships“ a „securite, securite, securite, …“ ale dál už tomu kvůli italské angličtině a kvílení větru prdlajz rozumíme. Ale ostatní lodě plují normálně dál, asi 50 metrů od nás projeli CostGuardi (sice nás chvíli očumovali, ale nic nevolali ani negestikulovali) tak pokračujeme také. Vítr je bohužel proti a sílí, takže se zvedají nepříjemné krátké a strmé vlny. Ale není to zatím nic dramatického.

Rychlostí okolo 8 uzlu se tedy blížíme do nejužšího místa. A najednou i v těch vlnách jasně rozeznáváme ten očekávaný vír. Akorát to nebyl klasickej kruhovej vír, ale spíš takové rozhraní dvou proti sobě tekoucích proudů, které ve výsledku tvořili takový hodně eliptický tvar s ostrým rozhraním proudů uprostřed. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Jako když jedna řeka teče jedním směrem a hned vedle ní druhá řeka teče opačným směrem. Jakmile jsme tím rozhraním projeli, tak v podstatě během pár metrů klesla naše rychlost z 8mi uzlů na asi 2. A navíc ten protiproud nás tlačil směrem ke břehu, což vzhledem k tomu, že jsme pluli v zóně pobřežní plavby (a tedy nějakých cca 100m od břehu) nebylo moc zábavný a měli jsme docela slušně sevřenej zadek ;) . Zvlášt při představě, že by se v tu chvíli třeba něco stalo s motorem nebo tak něco. Ale toto trvalo jen chvíli, jen pár desítek metrů (pak už proud dost znatelně slábnul) a tak zpětně musím říct, že nějak zvlášť nebezpečný to nebylo. A navíc to tam docela hlídaj Coast Guardi, který by snad v případě problémů pomohli. Takže jsme pokračovali stále dál, protiproud pomalu slábnul, akorát vlny co zvedal protivítr od jihu se zvětšovali. A jak byli strmý, tak byly docela nepříjemný a plavba proti nim trochu nepohodlná.

A protože na konec úžiny to bylo ještě dost daleko, tak jsme se rozhodli zastavit v přístavním bazénu v Regio di Calabria. Předpověď totiž slibovala, že v noci se má vítr otočit a my bychom tedy zbytek úžiny propluli s větrem v zádech. A taky jsme měli info, že zde prý tolerují jeden den stání zdarma u mola (ikdyž tam je jednak marina a jednak nějakej yacht club). Zpočátku to tak i vypadalo a my si v klídečku stáli mezi starýma loděma u mola, uvařili jsme si teplý jídlo a protože byla neděle, tak tam v podstatě nebyla ani noha. Jenže asi za 2 hodiny přijeli coast guardi a že prej tam stát nesmíme a musíme buď odjet nebo plout naproti – načež ukázal rukou směrem k tomu yacht clubu naproti, kde už na mole stál chlapík a mával na nás. Hned nám bylo jasný, že to on na nás coast guardy poslal, syčák :x. Protože nikomu jsme tam nevadili. Jen jemu asi vadilo, že tam stojíme zadarmo, když on má u mola místo. A protože hádat se coast guarda (ještě k tomu italskejma) by asi nebylo moc chytrý, tak jsme holt do toho yacht clubu přejeli a vyplázli 50 EUR. Ale protože to byla teprve naše třetí návštěva mariny za více než 2 měsíce co jsme na cestě, tak jsme to prostě vzali jako fakt a dál to neřešili. Do večera tam nahnali další lodě. S jedněma jsme se bavili a řekli nám, že to tam je prostě mafie, že jsou domluvený s coast guardama a nemá cenu se s nima hádat. Oni moc dobře vědí, že nikde blízko žádná levnější alternativa stání není.

V Messině je ještě jedna zajímavá věc – místní rybáři. Messinská úžina je také známá tím, že tudy proplouvají mečouni a tuňáci. A tak je logický, že je místní rybáři loví. Ale loví je poměrně specifickým způsobem – mají speciálně uzpůsobený lodě (tzv. Swordfishing boats) tak, že na cca 10-15m motorové lodi, mají odhadem tak 20-30 metru vysoký příhradový „stožár“ a z přídě té lodi je vpřed vystrčena neskutečně dlouhá „lávka“, odhadem taky okolo 30 metrů. Ten „stožár“ a „lávka“ jsou propojeny soustavou lan jak mezi sebou, tak s lodí. Na vrcholu „stožáru“ sedí 1-2 lidi, kteří jednak pozorují, kde se mečouni nacházejí a rovnou ze shora řídí loď k nim. Na konci lávky je pak harpunář, který se právě díky té ve vzduchu zavěšené lávce nepozorovaně dostane nad nic netušící mečouny, které se pak snaží harpunou zasáhnout a ulovit.

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek


Počkali jsme tedy v Regio di Calabria do druhého dne, předpověď vyšla a my časně ráno vyrážíme jižním směrem s příjemným větrem v zádech. Museli jsme vyplout opravdu brzy, protože na jihu itálie není vůbec žádná marina ani kotviště, kde by se dalo v případě potřeby schovat. A tak chceme doplout až do mariny Rocella Ionica, což je ale nějakých 60 mil, takže pro nás odhadem 12-15 hodin plavby. Vyplouváme tedy za rozbřesku a cestou v dáli ještě pozorujeme siluetu Etny, 3300 metrů vysoké Sicilské sopky.

Počasí nám ale přálo, takže okolo 5té hodiny odpoledne jsme tam. Před marínu sám od sebe vyjel člun, přijel k nám, řekl jen dvě slova - Follow me – a zas se otočil a odjížděl. Vjezd do mariny je totiž dost zanesený a musí se tedy plout hodně vlevo a pak těsně vedle vlnolamu. Jedeme tedy za člunem. Ještě si zapnu záznam trasy na tabletu v navionicsu, abychom podle toho pak mohli vyjet ven. Marina je to moc příjemná, poměrně nová, personál příjemný a navíc na italské poměry celkem levná (platíme cca 30 EUR). Za 1 EURo si tam půjčujeme kola a vyrážíme do cca 2 km vzdáleného města. V Maríně je navíc vyhlášená pizzerie, kam se sjíždějí lidé z široka daleka. Když bych trochu parafrázoval pohádku o Rákosníčkovi, tak by se dalo říct, že : Ve dne je ta pizzeria docela obyčejná, ale sotva ji večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdřív totiž na molech před marínou rozloží další stoly. Spousty stolů. My napočítali cca 130 stolu pro 6-8 lidí. A nutno říct, že většina z nich byla rezervovaná. A to byl všední den. Pak začnou proudit doslova zástupy lidí a ty stoly obsazovat a objednávat si. To ale není všechno. Nedělají tam totiž klasické kulaté pizzy. Tam dělají obdélníkové pizzy a prodávají je na metry. Přesněji řečeno, minimální objednávka je 0,5 metru, na který si můžete objednat 2 různé druhy. My si pro 2 dospělé a 2 děti objednali 1m (složený ze 4 různých druhů) . To nám donesli na metrovém prkně, které dají doprostřed stolu, ze kterého si každý bere co chce. Bylo to vynikající a bylo toho fakt hodně. Pupky jsme si nacpali k prasknutí a i tak jsme to všechno nesnědli. Zbytek nám automaticky zabalili s sebou do krabice a to celé za cca 25 EUR. Prostě parádička a budete-li mít někdy cestu kolem tak tam určitě zajděte ;-)

Vyplouváme opět brzo ráno, protože nás čeká zas docela slušná štreka. Podle uložené trasy v navionicsu bezpečně proplouváme skrz zanesený vjezd a míříme podél pobřeží na sever do přístavu Le Castella. Tam jen na kotvě přespíme protože předpověď na další den slibuje příznivý vítr k přeplavbě do řecka. Je to nějakých 160 mil, takže pro nás s nějakou rezervou zhruba 40 hodin. Vstáváme ve 4 ráno, abychom tam za den, noc a den byli a nemuseli být na moři 2 noci po sobě. Když pluje větší posádka tak je to pohodička – většinou se při přeplavbách pravidelně střídají “na 3 směny” s tím, že mají “službu o kormidla”, “odpočinek ” a “spánek”. Jenže když jsme jen 2 a k tomu máme s sebou děti tak to jaksi nejde  Jednak 2 lidi na 3 směny jaksi nevycházejí ale hlavně ani na žádný “odpočinek” moc není kdy, protože kdo nekormidluje musí dohlížet na děti a hlavně je nejak zabavovat když už je nebaví hrát si legem, na tabletu a tak apod. Jedna noc na moři jde celkem v pohodě, druhá noc za sebou už by asi byla únavnější. Ale naštěstí jsme to zatím nikdy nepotřebovali. Navíc kluci jsou bezva, většinou se zabaví sami a I pomáhají kormidlovat apod. A taky náš VětroSam odvádí velký kus práce, takže často jen kontrolujeme obzor a sledujeme jak míle ubývají. Asi půl dne sice fouká o něco víc než hlásila předpověď, takže se na otevřeném moři zvedli zhruba 3 metrové vlny, ale naše loď to zvládá v pohodě a se cítíme se na ni bezpečně. Akorát že původě jsme měli v plánu plout na sever Corfu (protože to tam je nejblíž), jenže vítr se oproti předpovědi trochu stočil a taky jsme se nechtěli probíjet proti vlnám, takže v průběhu plavby měníme plán a stáčíme loď ze severovýchodního kurzu víc na východ a plojeme na bočák někam mezi Corfu a Paxos.

Druhý den v poledene vítr v podstatě lehnul. Už máme sice Corfu a Paxos na dohled, ale i tak nám trvá ještě zhruba 5 hodin, než odpoledne okolo 18té hodiny, po cca 38 hodinách plavby, zakotvíme na severu Paxosu v zátoce Lakka.

Trochu slavíme štastné doplutí do Řecka a říkáme si, že nejhorší už máme za sebou, že teď už nás čeká jen pohodové flákání „chorvatského stylu“ po řeckých ostrovech. Ale to ještě netušíme, co nás čeká. O tom ale až příště :-)
lynx
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 3123
Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
Reputace: 306
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Marien - plavba stredomorim

Příspěvekod lynx » úte lis 03, 2015 10:38 am

Nádherné vyprávění, dík za něj!

Lynx
Uživatelský avatar
Omen
vytrvalý návštěvník
Příspěvky: 1198
Registrován: pon říj 15, 2012 2:00 am
Reputace: 133
Bydliště: Olomoucko

Re: Marien - plavba stredomorim

Příspěvekod Omen » úte lis 03, 2015 1:27 pm

Kdyby zde byla, vedle fotosoutěže, vyhlášena i soutěž psavců, hlasuju pro Doda :good:

Dodo, ty máš na lodi vlastního drona? ;)
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 516
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Re: Marien - plavba stredomorim

Příspěvekod dodo » stř lis 04, 2015 8:16 am

Ne drona nemam. ...jestli se na to ptas kvuli ten fotkam swordfish lodi tak ty nejsou moje - to jsou jen odkazy na fotky z internetu, ktery jsem jen pripojil pro ilustraci, aby jste si to dokazali lepe predstavit. Ja ty lode taky vyfotil, ale hodne z dalky takze nic moc kvalita :(

...ale mas pravdu ze mit na lodi drona by mohla bejt fajn hracka ;) ...zrovna minuly tyden mi kolega z prace rikal ze si predobjednal toto : https://www.lily.camera/

Dodo
Uživatelský avatar
stani119
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 217
Registrován: čtv led 24, 2013 1:00 am
Reputace: 19

Re: Marien - plavba stredomorim

Příspěvekod stani119 » stř lis 04, 2015 4:50 pm

Na videu Lily vypadá excelentně :)
Dej prosím vědět, jaké bude mít kolega z práce vlastní zkušenosti s provozem Lily ;)
Uživatelský avatar
u.karel
nováček na fóru
nováček na fóru
Příspěvky: 3
Registrován: pon kvě 02, 2016 4:55 pm
Reputace: 0

Re: Marien - plavba stredomorim

Příspěvekod u.karel » úte kvě 03, 2016 8:04 pm

Ahoj, chystame se v cervenci jachtit na SV Sardinie. Dva dotazy: jak moc plno tam je na noc v zatokach? A druhy dotaz: meduzy?
Predem dik!

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host