Myšlenka začala na popud inspirativní reportáže od kolegy Macek0585 (tímto mu děkuji) už někdy na začátku roku 2013, ale nepodařilo se. Pak to znovu ožilo na začátku roku 2014 a to jsme už dotáhli do zdárného konce. Nejdříve nás bylo osm, pak šest, pak sedm a nakonec devět. Jmenovitě Pes s manželkou Janou, TashonkaWitko s manželkou Helenou, Roman s manželkou Lenkou, Saturn singl a já s ženou Zorou. Myslím že jsme si sedli výborně, prožili pospolu krásných 14 dní a máme na co vzpomínat.
Fotky jsou u mě na stránkách už více jak půl roku, teď jsem se tam dal to toho lodního deníku. Aby zdejší sešlost nebyla úplně ochuzena, budu i sem postupně, tak jak to budu dopisovat, vkládat jednotlivé dny. Jenom si nebudu hrát s vkládáním fotek a proplutých tras. Je možné že se ještě něco maličko opraví či doplní.
Jinak když bude zájem, můžeme ještě v Hodoníně nad fotkami něco probrat a dovysvětlit.
Seychely 30.1.-15.2.2015
CESTA:
Opět po několika letech venku panuje zima, je pátek ráno a my míříme do tepla. Tentokrát na jižní polokouli. Myšlenka začal mít reálné obrysy v únoru 2014 a nyní nastal čas, kdy devět nadšených lidí míří ze středu Evropy do Indického oceánu. Roman s Lenkou nás berou doma, v Brně se stavujeme pro Pepu a hurá na Ruzyni. Je kolem nuly, něco trochu padá, ale tomu hlavnímu přívalu sněhu dnešního dne jsme unikli.
Domluvené parkoviště u letiště klaplo na 100%. Paní nás dopravila k našemu terminálu a dál cesta pokračovala standardními postupy. Odlet máme na 15:40. V Dubaji při přesedání jsme se setkali s Honzou a Helenou, trochu kvalt na přestup, ale dobrý. Po vystoupení z letadla ve Victorii nás čekala dlouhá fronta a na jejím konci nekonečné vyptávání přísných imigračních úředníků. Kam jedeme, proč tam jedeme, kde budeme spát, kdy budeme odlétat… Nějak jim nebralo že nemáme zajištěný hotel a budeme 14 dní na lodi. Nakonec po ukázání kontraktu s charterovou to jaksi přijali. Ještě se podivovali nad mým zátěžovým opaskem s olovem, ale nakonec jsme šťastně odbaveni venku. Měníme nějaké minimum rupií a přistavený shuttle bus nás přesouvá o deset km na sever, k přístavišti trajektu Cat Cocos. Palubní lístky již máme koupené doma po internetu, tak jen čekáme na čas, kdy nás přepraví z ostrova Mahé na Praslin. A ještě teda na poslední dvojici posádky, let Tomáše a Jany má mírné zpoždění. Ale stíhají to. V 11:30 místního času vyplouváme. Jsme všichni, přesto že jsme se dopravovali třemi různými lety a natěšeně sledujeme okolní moře. Podle GPS si to katamarán Coco valí 30ti uzly, takže těch 30NM zvládáme přesně za hodinu, jak je plánováno.
SOBOTA 31.1.2015
Báze DreamYachtu je v zátoce Baie Sainte Anne, jen několik desítek metrů od přístaviště kam jsme dopluli. V kanceláři i na mole nás čekali příjemní, vstřícní a celkem fundovaní lidé. Čekal na nás několikrát osvědčený katamarán Catana 43 pojmenovaný po francouzském malíři Corot. Base manager Pascal s námi vyřídil papíry a finance, pojištění kauce se řešilo z části cash, z části kartou, dostali jsme inventář lodi a zatímco zbytek posádky posedával na mole, Tomáš a já jsme si procházeli a kontrolovali loď. Na první pohled byla vidět obrovská hromada potravin a pití, kterou jsme si nechali podle dodaného seznamu dopředu dodat na loď, bylo toho za 4.500 €. Loď jsme uznali za vyhovující a zavolali technika, myslím že se jmenoval Gregoire. Doladili jsme poslední věci které jsme nenašli, nechali si dovysvětlit některé věci ohledně měřáků sdruženého dobíjení se solárních panelů, osvěžil jsem si spouštění watermakeru, podepsali předání a už jsme mohli pozvat na loď celou posádku k zabydlení.
Byla to spousta práce. Tu hromadu proviantu jsme museli roztřídit a uložit do ledničky, mražáku, skříněk v salonu a do batist. Pak vlastní ubytování a konečně oddych.
Po zabydlení posádky se tato rozešla podle svých chutí. Někdo po okolí, někdo do hospody. My se Zorou, Lenkou a Romanem jsme se člunem vydali na protější stranu zátoky vykoupat. Nebyla to ve všudypřítomných vlnkách moc příjemná cesta, ale kdo by si stěžoval. Je konec ledna, u nás mrzne možná sněží a my se v neskutečném vedru rácháme ve třicetistupňové průzračné slané vodě. Jak jsme se vrátili, byla za chvíli tma a většina posádky po dvou dnech cestování už neměla moc sil na další zábavu. Poměrně brzo jsme šli spát a těšili se na dny příští.
NEDĚLE 1.2.2015
Ráno po snídani doplníme vodu a vyplouváme na první část naší plavby. Jenom nakrátko, na motor míříme ke 4NM vzdálenému ostrovu La Dique. Spouštíme kotvu, napoprvé nechytá, trochu se posuneme a už dobrý. Jenom jsme se vykoupali a pokračujeme dalších pět majlí k jihozápadní části ostrova Felicité. Podle všech dostupných předpovědí počasí má celých 14 dní foukat příjemný větřík ze severních směrů. Naše kotviště tedy logicky vybíráme z jižní strany.
Kotvu spouštíme na JZ straně před korálovým rifem zátoky Anse Sévére. Byli jsme rádi že tam jsme sami, to jsme ještě netušili že to bude stereotyp následných 14 dní (zase sami). Hloubka 6 metrů, nějakých 25 metrů řetězu, oba motory za zpátečku 1500 otáček, kotva drží. Spouštím kotevní alarm a velím „Pohov, volno, koupat povoleno“. Stejně tak jako i v dalších dnech následuje rozprchnutí posádky po blízkém i širokém okolí. Dělat bylo opravdu stále co. Neskutečný život pod vodou, nádherné pláže, všudypřítomný příboj, bohatá zeleň vnitrozemí a monumentální skály rostoucí z písku všude kde se člověk podívá. Drobný, no možná i trochu větší problém nastal, když jsme se chtěli vracet na loď. Korálový rif nás k pláži pustil celkem lehce, ale když jsme se přes něj snažili dostat zpátky proti sílícímu příboji, ukázalo se že to beze ztrát nepůjde. Někdo více někdo méně, já byl dobitý jako kůň. Krev mě tekla snad ze všech končetin, a navíc se mnou příboj tak praštil o korál, že mě prosekl silnou kůži zespodu šlapky. Novikov byl v následujících dnech můj přítel. Ale poučili jsme se a velice rychle přizpůsobili místním podmínkám. Další dny už to bylo bez zranění.
Večer byl příjemný a klidný, v noci prý trochu sprchlo. Ale vzduch ani v noci neklesl moc pod 30°C. Část posádky s lehčím spaním rušil silný zvuk příboje, který se tříštil o skály kousek od lodě, sem tam to prý zhouplo. Manželka si zapsal do deníčku: „V noci moře hučí jako kráva“.
PONDĚLÍ 2.2.2015
Dnes máme v plánu trochu provětrat plachty. Ráno koupání, snídaně, koupání. Po deváté hodině vyplouváme, vytahujeme plachty a vyrážíme jen tak pro radost a užití si rychlosti v kurzu 60°. Katoš se chová standardně, se spuštěnými degry i celkem slušně stoupá. Rychlost není nijak závratná, kolem osmi devíti uzlů, odpovídá ne nijak silnému větru. Po hodině děláme réčko a míříme ke svému dnešnímu cíli – zátoka Baie La Raie na ostrově Curieuse.
Na ostrově Curieuse byla až do roku 1965 kolonie malomocných a tuto éru připomíná Doctor House s malou expozicí historie. V zátoce kde jsme kotvili byla v minulosti něco jako odchovna karet a na pevnině žije velké množství suchozemských želv obrovských. První a zároveň poslední placené kotviště v průběhu celých 14 dní. Za kotvení v zátoce vybírali 250 rupií a za možnost vstupu na ostrov který je národním parkem 200 rupií za osobu. Přitom nezáleželo na tom, jestli někdo šel na břeh nebo ne, platila celá posádka. Po naplutých dvaceti mílích jsme se tedy vyvázali v zátoce. Aby byl na prohlídku ostrova celý den, rozhodli jsme se že na oficiální vstup půjdeme až druhý den ráno. To odpoledne a večer jsme se věnovali odpočinku, koupání a když odjeli rangers, nahlédli jsme i na břeh a okraj ostrova.
Voda i vzduch mají stabilních 30°C, kolem deváté večerní jdeme spát. Bezpečí bóje a mírné pohupování nás příjemně uspává.
Takže pokračování někdy příští týden, neb zítra odjíždíme na víkend fotit.
