Z Lipna do Řecka aneb naše jachtařské začátky

[kahi]

Z Lipna do Řecka aneb naše jachtařské začátky

Z jachtingem jsem začal současně se svou přítelkyní Věrou v létě 2007 jednodením kurzem s Vláďou Šámalem na Lipně. Od tohoto okamžiku mimo pár dní v roce na lyžích je to pro nás jediný možný způsob trávení dovolené. Zbytek roku 2007 jsme v rámci prodloužených víkendů
plachtili na Lipně na jolách a lodích do 12 m plachet, stanovali v kempu, spali na lodích a užívali si krásné přírody. V zimě jsme si udělali VMP, abychom mohli plout na větších lodích. Rok 2008 jsme začali jako první chartristi na Lipně a do podzimu, když byl čas, tak tam jezdili. Na podzim už nám byla přehrada malá, tak jsme si v řijnu 08 pronajali loď a na první mořskou plavbu vybrali Středodalmátské ostrovy. ( Na první loď a první plavbu se nedá zapomenout stejně jak na první ....... jízdu na koloběžce ? ) V 2009 – 2010 jsme byli 7 x v Chorvatsku a vzhledem k naší práci a mému odporu k vysokým teplotám a turistickému ruchu jsme vyzkoušeli jachting na Jadranu v říjnu, listopadu, prosinci, březnu, dubnu a červnu. Červen byl nejhorší a už bych to nikdy neudělal.
Začátkem roku 2010 jsme si udělali s Věrou průkaz C u ministerstva dopravy.
Koncem roku 2010 jsme se už cítili trochu na Jadranu svázaní a toužili po změně. Koncem října 2010 jsme poprvé propluli Kyklády a našli to co jsme hledali ( klid, pustinu, samotu, vítr, prostor pro delší plavby, meditaci a dobré jídlo a také pár podobných toulavých jachtařů co nehonějí NM a užívají si jachtingu a přírody ). V roce 2011 jsme se tam vrátili v dubnu a říjnu a v rámci poznávání nových míst jsme se zastavovali i na těch už známých a oblíbených. Jaro 2012 jsme začali v dubnu v Turecku ( z Goceku ) a jedním z cílů byl i ostrov a přístav Symi/Sími. ( Tam jsme dopluli, ale po dvou hodinách nás donutili odplout a nevím jestli byla větší chyba, že jsme neměli originál Insurance of boat anebo, že jsme vyvázali vedle řecké vojenské lodě s vyvěšenou tureckou vlajkou. Je fakt, že dost foukalo a oba jsme toho měli celkem dost a z únavy zdvořilost podcenili.
U přístavní policie byli neoblomní a ani předpověd 7-8 Bf je v šest večer neobměkčila, takže jsme vypluli a díky tomu jsme v následujících dnech potkali pár skvělých tureckých rybářů a majitele hospody, jehož jsme byli jediní a nejlepší zákazníci, jak Hasan často opakoval,ale to by bylo na další vyprávění.....V květnu jsme si projeli Kyklády, abychom na ně nezapomněli. Na září 2012 jsem pronajal loď z Punatu, že si proplachtíme sever Chorvatska a zastavíme se na Praemantuře, kde jsem se kdysi dávno ze břehu díval do rozbouřeného moře a mám na ni krásné vzpomínky. Nevyšlo to, v poslední chvíli jsme nemohli odjet, tak jsme nechali loď na první kapitánskou plavbu našemu synovi.
A protože se nám už v říjnu po moři stýskalo tak jsme v listopadu 2012 vyrazili na Rhodos s tím, že konečně v Sími přistaneme a nejenom tam. V Sími jsme nepřistáli, protože tam byla jejich slavnost sv. Martina nebo jiného svatýho a v Mandraki nám řekli, že se tam řekové sjížději z široka daleka. Přistáli jsme v sousední zátoce Pethi. Vylezli jsme na kopec odkud je krásný výhled na městečko Sími ( válečná loď tam pořád stála ) a mola byla plně obsazena loďmi všeho druhu. Věra zaspívala u chory tureckou písničku co ji naučili Hasan s Mahmedem a já s ulomeným klackem ve tvaru turecké šavle předváděl Věře přepadení ostrova. Další den jsme chtěli plout na Niseros/Nisiros, ale během plavby vítr sílil na 7 – 8. Křižováním, bychom tam byli až za tmy tak jsem trochu změnil kurz a pluli jsme na Tilos ( Livadhiou/Livadia ). Loď to zvládala dobře a doplachtili jsme až před přístav. U majáčku na nás už mávala madame harbourmaster a ukazovala na tabuli s nějakou čmáranicí. Vplul jsem do bazénu, otočil loď ( madame mezitím asi 5 x objela na skůtru celý přístav, při tom stihla zbuzerovat místní pobudy a na nás vždy zavolat nějaký pokyn ). Po uvázání se za námi zastavila se zeptat jak dlouho budeme, jestli chceme vodu a elektřinu a proč plujeme v takovém počasí a taky si mě dost prohlížela. Odpověděl jsem, že vodu ani elektřinu nechci, budeme 2 noci a na otázku proč plujeme v takovém počasí jsem se zmohl jenom ( jak správnej dement ) na odpověď.... why ...... ? A po zbytek plavby jsem na její otázku hledal odpověď. Proč si mě prohlížela jsem zjistil až, když jsem se šel učesat před večeří ( vypadal jsem jak kdyby mi někdo vylil kýbl vody na hlavu a nasypal na to pytel soli.
Druhý den jsme měli trochu turistický, chtěli jsme se zajít do Órmos Eristou vykoupat a obhlédnout možnost kotvení pro další plavby. Do Eristou to bylo 12 km, ale poslední 3 nás svezl pěstitel melounů na korbě své trojkolky. Byl moc fajn. V Eristou jsem si zaplaval a pak hledal po pláži dárkové předměty pro naše blízké a Věra zatím plavala. Když s něčím začne tak neumí přestat. Protože jsem ji zakázal plavat do moře tak plavala podél břehu ( zátoka je dost dlouhá ) a já dělal čárky v písku, když proplavala kolem. Večer jsme zašli v přístavu na večeři a protože jsme cítili potřebu si s někým popovídat ( my si spolu řekneme jenom : "na zdraví, dobrou noc" a občas "zrefujem"... ) tak jsem pozval sousedy na skleničku.
Byl to mladý německý pár plující na 30 leté dánské lodi s dlouhým kýlem, myslím měla 28 nebo 29 ft. Na jaře 2012 připluli z Koperu, kam jim loď dovezli trajektem, v zimě ji nechají na Kosu a na jaře 2013 se budou pomalu vracet zase do Slovinska a Německa. Byl to příjemný večer a vzhledem k tomu, že mi vypili všechno mé víno tak se jim asi taky líbilo.
Další den jsme pluli na Nisiros do Palonu, ikdyž foukalo ze severu, bylo to tam v pohodě.
Vedle kotvili italský pár a paní italka mi pomohla uvázat a pak jsem si s ní povídal o tom co bude večer vařit, kam pluje, kolik má dětí, jaké bylo počasí. Říkala, že poslední 3 dny byly takový vlny, že i přes vlnolam se valily do její ložnice, tak museli otočit loď ....Věra zatím uvařila těstoviny, tak jsem se s Biancou musel rozloučit. Druhý den jsme měli krátkou trasu, tak jsme si jen tak plachtili a navečer zakotvili v Kefalou na JZ straně ostrova Kos u takové pěkné skály s kostelíkem.
Následující dny se vítr zmírnil na 5-4-3 Bf, užívali jsme si klidu a sluníčka, pomalu se vraceli k Rhodosu. Věra mi předčítala z Axela Muntha – z knihy o životě a smrti a já snil o dalších plavbách. Poslední dvoudenní zastávka před Mandraki byla v Panormitis na Sími. V olivových hájích probíhala sklizeň a hosté malého lázeňského městečka chytali v zátoce ryby včetně malých dětí a stařenek.Já trávil čas čtením a pozorováním oslů a Věra plaváním a pozorováním rybářů.
Do Mandraki jsme připlouvali v bouřce, větru a dešti. Večer jsem si domluvil půjčení auta a zašli na pivo. Ráno jsme naložili naše věci do fiátka o něco většího než Věřin kufr a vyrazili na malou prohlídku ostrova. První a nejdelší zastávka byla v Lindosu ( stojí to za to, ale v sezóně tam nejezděte ), další v údolí motýlů –bez motýlů, nebyl jejich čas, ale díky potokům, eukalyptům a chládku mi tam bylo dobře. Navečer jsme se ubytovali v hotelu s výhledem na přístav a naší poslední loď. Večer jsme prošli staré město, navečeřeli se v jedné z mnohých taveren a na závěr se rozloučili s Rhodosem v baru u Johnyho pár panáky.
A co bude dál ..... v březnu 2013 poplujem se podívat na El Hierro, La Gomeru a La Palmu
a taky jsem si koupil The Baltic sea. Je nám 52 a čas plyne .... Předloni jsme si pro letní dny a víkendy koupili starou Avar Micro, je skvělá, ale je to úplně jiný sport než jachting na moři.
Většinu plaveb jsme pluli jenom Věra a já, párkrát jsme vzali někoho z našich dětí s jejich tehdejšími partnery. Vzniklo z toho u nás doma známé pořekadlo : Jestli uvažuješ o tom, že s někým budeš žít, tak ho vezmi na týden, dva do hor a jestli to bude i potom nadějné tak ho vezmi na moře a pak o něm už nebudeš slyšet. A i proto plujeme nejraději sami.

Kahi

[Pefry2012]

moc pekny...
...tak doufam, ze to bude probihat nejak podobne u me

petr

[kahi]

Pefry, děkuji a držím palce

kahi

[Anonym]

Pěkná zkrácená historie posledních pěti let.

[miras]

Hezké. Pro nás bylo Lipno také startovací čárou a první obraty na Vau se nezapomínají. Mirek

[Jura]

Moc zajímavý příspěvek. Obzlvášť jsem přemýšlel nad jeho poslední větou....
Nebýváš se svým "víkedovým" Avarem Micro taky náhodou na Vranově? My s manželkou máme Avar Tobago a po Elbě, Korsice a Chorvatsku se poohlížíme po jiných destinacích. Bylo by určitě fajn se potkat s někým, kdo sdílí podobné záliby v cestování a jachtingu a kde napluté NM nejsou kriteriem č. 1. Třeba bychom si mohli předat nějaké zajímavé tipy na dosud neznámá místa.
Ahoj Jirka

[kahi]

Mirasi,
Lipno mám rád a rád se tam vracím teď aspoň jednou do roka.
Pro toho, kdo nemá svou loď na moři beru jezerní jachting jako minimální trenink.
Dá se tam naučit možná většina aspoň tedy techniky, psychika je na moři hodně jiná a zvláště, když pluješ sám nebo ve dvou.
Když jsem naposled plul z Hydry na Milos cca 75 NM tak jsem ani jednou nepřehodil plachty.
Kolikrát přehodíš, když pluješ z Frymburku do Plané ?

[kahi]

Jirko,
na Vranov to mám z práce 40 min. když není v práci problém tak odpoledne mrknu na windguru a když fouká tak tam na chvilku zajedu.
Do března mám celkem dost času tak se rád ve Znojmě nebo Brně kam celkem pravidelně jezdím potkám a popovídám.
Kahi

[RACEK]

Juro,
ty jsi byl a Avar Tobago na Elbě a Korsice? Jestli ano, moc prosím o informaci, kde jste jeřábovali, a kde jste porkovali auto a vlek?

Už jsem si vzpomněl, ty jsi o tom psal ve vlákně spoluplavba. Díky.