Spolužák mého táty postavil v roce 1955 plachetnici Čajka, je to něco mezi neckama a Mlokem, měla gaflovou takeláž s kosatkou. Kladky byly z dřevěných vajíček, které se prý dávaly pod slepice. V mých očích to byla obrovská loď, která rychle plachtila, nakláněla se a bylo to úžasné na ní jezdit. Bylo mi 9 let a plachtil jsem u Štěchovic.
Když mi máma zemřela v 1962, přihlásil jsem se do ČYK a jako dorostenec jsem byl svěřen Miloši Maximovičovi, který byl vedoucí začátečníků a mládeže. Výcvik byl na lodi třídy Star jménem Jiskra CZ-3333, krásná velká mahagonová kýlová loď.
V 1964 se stala členkou ČYK Ludmila Turková, jejíž strýc Jiří Hradecký byl členem ČYK od 1945. Dlouho jsem Lídu přemlouval, aby se zamilovala, a 1970 jsme se ve Švýcarsku vzali.
V mé první práci ve Švédsku jsem se seznámil s kolegou Helge Lundgren, který si sám stavěl loď Trålaren – něco jako kutr. Zatáhl nás do firmy Saxarplast která vyráběla laminátové díly lodí. Chodili jsme kolem a nezbývalo než snít.. neměli jsme peníze. Jednoho dne jsme našli na louce vedle firmy odložený trup a palubu plachetnice Arabesque 23, konstruktér Harry Becker. V této lodi dělali formu na vnitřní zařízení. Dohodli jsme že jí za malý peníz koupíme a doděláme. Plachtili jsme s ní několik týdnů a pak jí prodali.
V dubnu 1973 jsme si pronajali formy v Oxelösund na OE-36, konstrukce Olle Enderlein, kterou jsme doma dostavěli a plachtíme s ní od 1974 do dnes.
Kýl 2500 kg olova jsme odlévali do pískové formy, kterou jsme udělali. Svařil jsem podvozek pro loď ze dvou předních náprav z nákladního auta. Vztah s majiteli firmy Telus, která měla 350 zaměstnanců jsme měli skvělý. Měli jsme klíč do firmy a mohli jsme po večerech a víkendech dělat věci na loď, svářet, obrábět atd.
Když jsme potřebovali po jeřábáma smontovat palubu, trup a kýl nechal majitel vyklidit velkou část montážní haly, kde jsme mohli bezplatně pracovat.
Napříč Švédska vede Göta kanal s 80 komorami. Mezi jachtaři se nazývá „strouha rozvodů“, protože tam často vznikají rozepře v posádce kdo, co udělal špatně. Když jsme jeli kanálem po deváté, tak v některých komorách říkali, že to umíme. Tehdy malý syn Henry hrdě prohlásil – jedem po deváté, stejná loď a stejná manželka.
Dcera Jenny a manžel John měli plachetnici Shipman 28, také konstrukce Olle Enderlein.
Teď mají také OE 36.
Syn Henry koupil plachetnici Mc Gregor. Přikládám fotku naší rodinné flotily.
Pamatuji Rozáru - Josef Rössler – když na špičce v ČYK stavěl prvního Štíra a Valentýnu.
Několikrát jsme se tu sešli na Ostrově Štírů. Posádka Štíra byla i u nás doma a na klubovním ostrově. Na Štíru byl problém praskání řetězu mezi převodovkou a hřídelí. Sehnal jsem tady Hy čerpadlo, Hy pístový motor a ventil. Rozára vše mistrně zabudoval.
Rozára tu byl na svátek Lucie 13-prosince 2001. Koncert ve starém kostele v Täby se mu moc líbil. Další den jsme jeli gumákem na ostrov Štírů vykopat Totem Štíra, který vytesal Martin Hoetzel. Totem odvezla Jenny a John do Prahy a byl Rozárovy předán v ČYK k jeho 80tým narozeninám.
Do jeho knihy mi napsal věnování – Pavle bez tebe by Štír už dávno neplul.
19-10-2014 jsem se s Rozárou naposledy sešel na obědě v Třebsíně, kdy si dal vytouženou kachničku a pak jsme jeli k nám na Měřín. Bylo to jeho přání se semnou rozloučit. Hezky jsme si popovídali, vzpomínali a mluvili o jeho připravované knížce, kterou nedokončil.
Naštěstí mi nedošlo, že je to opravdu naposledy.
Malé jubilejní zamyšlení po 45 letech v cizině
1962 – Pavlovi zemřela máma, bylo jí 42 let
1963 - Pavel potkal v Českém Yacht Klubu v Podolí Lídu
1967 - byl Pavel s bratrem a otcem naposledy na štědrý večer u tety Ládi a strýce Otty
1968 – před 45 lety - 11 listopadu v 04 hodin se Pavel rozloučil s otcem v Janovského ulici, stavil se pro Jardu v Ovenecké ulici a pro Lídu v Podolí a odjeli jsme Pavlovým starým autem KDF.82 do Švýcarska.
1970 – se Pavel a Lída ve Švýcarsku před stěhováním do Švédska vzali
1970 - na podzim Pavel odjel s Lídou do Švédska, do Stockholmu. Po třech týdnech intenzivního kursu švédštiny nabídl Pavel firmě Tellus, že bude u nich zdarma pracovat jako konstruktér aby ukázal co umím. U firmy byl pak 10 let. A v automatizaci zůstal až do penze
1981 - se nám narodila Jenny
1983 - se nám narodil Henry
1999 - se seznámila Jenny s Johnem
2008 - koupila Jenny a John chatičku na Hästängsudd
2009 - našel John domek pro Henryho 300m od nich, blízko ale dostatečně daleko jak John řekl
2010 - postavila Jenny a John na Hästängsudd domek
2011 - se Jenny a John vzali
2012 - našla Jenny domek pro Lídu a Pavla 600 m od nich
2013 – 21-září se Jenny a Johnovi narodila dcera Julia
2013 – jsme zasedli ke štědrovečerní večeři všichni společně v krásném domku, který Jenny a John postavili. Po 46 letech s námi zasedli také teta Láďa a strýc Otta, kterým bylo 86. K večeři jsme měli kapra kterého ulovil bratr Pavla na chatě u Štěchovic kde Pavel prožil úžasné mládí.
Lída i já jsme čestnými členy ČYK. Rádi Vám pomůžeme a podělíme se s našimi zkušenostmi.
Rodiná flitila u kostelíčka na ostrově Utö
Rozára kope na ostrově Štírů - Sumpholmen - totem Štíra
Rozára, Radka Švorčíková 19-10-2014 na obědě v Třebsíně
Radka Švorčíková, Rozára a já 19-10-2014 na obědě v Třebsíně
a koukej pořádně nalomit Zuzku Škývarovou, ať si nějakou tu loď koupej taky 
