Díků není nikdy dost, takže i posádka Jeleny se k nim připojuje a děkuje celé posádce organizátorů na kačici Magic i všem ostatním posádkám
Nebyl jsem sice kapitánem Luci, alias Jeleny, ale na jeho příspěvek nemůžeme čekat, neboť je i přes prvotní závodní ambice doteď zaneprázněn
sepisováním seznamu jmen lodí, kterým jsme viděli záď
No nic, zúčastnili jsme se, a i přes to, že špičkově připravené posádce selhávala technika, jako například utržené lano genakru, tak tyto nepředvídatelné
okolnosti přicházely v pravou chvíli, jináč bychom z toho genouška tu vodu kýblovali asi do teď
Po druhé etapě a krásném středečním ranním soulodění lodí v zátoce Pantera, zpestřené závody ve šplhu na stěžeň, jsme se po odjezdu ostatních lodí jali činnosti vaření oběda.
Však to taky bylo vidět na míle daleko. Tímto děkujeme posádce Ariany, že na rádiu jevila zájem o naší nebohou Luci a zjišťovala zdali nevysíláme
kouřové signály
Po vzájemné komunikaci jsme si vysvětlili, že smažíme řízky stylem suchozemce na moři a že se nic zlášního neděje.
Po vydatném obědě se celá posádka rozhodla odpoutat od hlavního peletonu a to hlavně z důvodu docházejícího papíru, páč nebylo již kam zapisovat jména lodí,
kterým jsme viděli záď, pro celodennonoční přeplavbu na Vis.
Po 27 hodinách divoké plavby za ukrutného zadního větru o síle 4kt jsme křižováním stylem 2 hodiny na moře, dvě hodiny na pevninu s posunem 6 až 10 majlí vyčerpaní
zakotvili u mola v Komiži.
No nebyl to tak špatný čas, vzhledem k brutální zajížďce na Biševo, kde část posádky viděla v pozdních odpoledních hodinách jedinačný úkaz - modrou jeskyni, která už
není modrá.
Všichni zírali překvapením.
K jakému údivu 2 hodiny po nás přistává u mola v Komiži známá loď se žlutou vlajkou RJI na zadním vantu a odpočatou posádkou, která předchozí noc strávila v poklidu
maríny a nemusela být v tom divokém větru na moři, připravena dále prohlubovat česko-slovenskou družbu násilně přerušenou loučením v Panteře.
Ano, je to Pain Killer, jehož něžnější část posádky vyburcuje v Jelenech mobilizaci posledních sil k další probdělé noci.
Prepáčtě chalani, boli ste dobrí, ale kvoli Vám by sme z našej Luci nevyliezli
Rozjetá československá družba u mola v Komiži končí ve dvě ráno se slovy - není co pít
Ještě že tak, aspoň pár hodin spánku. Ale ponaučení je jasné chalani. Týden nelza zkrátit na míň jak sedm dní, takže je třeba s sebou na příští akci vzíti více občerstvení
abychom všici mohli načerpat energii.
Toto je velké poděkování Pain Killeru a jeho kapitánovi, bo i z předchozích přídspěvků jsme zjistili, že tým pod jeho vedením byl vysoce obětavý.
Doufám, že jste to užili stejně perfektně jako my a v úúúúúúplně nejhorším za rok ahóóój
Radim
