Bez stěžně - Dismasted!

[spuzva]

Bez stěžně!
Ve svém příběhu popsala Somira Sao, jak její rodina ztratila svůj „domov“ poté, co jejich loď Open 40 přišla o stěžeň. Stalo se tak nedaleko Mysu Horn při plavbě na směrem na východ.

Časné ráno na palubě lodi Anasazi Girl. Jakmile jsem se probudila, uviděla jsem páru, která vycházela z mých úst při vydechnutí. Byla opravdu zima. Ležela jsem s našimi třemi dětmi v na posteli v kajutě na pravoboku naší lodi. James seděl u navigačního stolku a zkoumal poslední stažený grib a mapy. Slyšela jsem zvuk oceánu přes uhlíkový trup, cítila jsem jak loď surfuje vlnami. Opatrně jsem se přenesla přes děti, abych mohl vylézt z lůžka, aniž by je probudila. Dostat se z prostoru kajuty, která je vhodná tak pro jednu dospělou osobu a pak překročit balast v lodi bylo složité, ale bylo to nejbezpečnější místo na lodi na této plavbě Jižním oceánem.

Byl únor roku 2014 a s ránem počal pátý den naší plavby z Aucklandu. Zásoby na lodi byly dostatečné, plánovlai jsme plavbu dlouhou minimálně 60 dnů. Po delším pobytu na Novém Zelandu jsme měli v úmyslu plout non stop do bretaňského Lorientu. Tato plavba měla být zároveň první dlouhou plavbou pro naši roční dceru. Pětiletá dcera Tormentina a tříletý syn Raivo byli již ostřílenými námořníky. (3) were now well-seasoned sailors. Pokud bychom dopluli až do Lorientu, byla by zakončena rodinná plavba ze západu na východ kolem 3 velkých mysů.

Snažili jsme se držet optimální rychlost lodi mezi 10-12 uzly a zůstat na příznivém kurzu směřujícím k Drakeově průlivu. Měli jsme jednoduchý plán – plout rychle, ale komfortně, níže nechávat na pravoboku, výše na levoboku a především nic nezničit a co nejméně poškodit.
Posadila jsem se vedle Jamese a dívala jsem se, kudy jsme pluli. Jen něco málo přes 1000 mil z Nového Zélandu, se stabilním severozápadním větrem a mírně zvlněným oceánem. Prognóza ukázal, že se vítr změní během následujících 4-6 hodin na SW.

Zvažovali jsme, zda zapnout topení, ale děti ještě spaly a v kajutě, ve které se bylo poházeno hodně spacích pytlů, bylo docela teplo. Rozhodli jsme se ještě vyčkat. Také jsme měli jen 53 galonů nafty a bylo nutné šetřit s palivem.
Následující dny se staly poměrně stereotypní rutinou. Bohužel tyto dny nebyly slunečné a teplé, nebyly to dny kdy sedíte s dětmi v kokpitu a pozorujete delfíny, ptáky, želvy a velryby jako v Atlantiku. Plavba Jižním oceánem byla více o přemýšlení a přecházení rizikům.
Děti velmi záhy pochopily, že nejbezpečněji je dole v lodi, a když počasí a oceán ukázaly svou pravou tvář, bylo nejlepší ležet na posteli v kajutě. Nutno říci, že James se choval tak, jakoby plul solo. On dělal všechnu navigaci, préce na palubě, stavění plachet a refování, kotroloval v jakém stavu jsou plachty, lana a takeláž a neustále pečlivě kotroloval všechny lodní systémy. Na palubě se vždy držel, a vždy měl na sobě záchrannou vestu a harnesy.

Především udržet děti v bezpečí
Já jsem měla na starost především bezepčí našich dětí. Všechen jejich pohyb po lodi jsem měla vždy pod kontrolou. Dokonce i naše starší děti se pohybovaly v lodi jen pod mým dohledem. Byla jsem stále ve střehu, pořád jsme se rozhlížela kolem sebe a chránil je před nebezpečími spojenými s pobytem uvnitř lodi a neočekávanými poryvy větru či nečekanými vlnami. Když děti spaly a byly uložené v bezpečí kajuty, mohla jsem Jamesovi pomoci s výměnou či prací s plachtami, mohla jsem být chvíli s Jamesem v kokpitu anebo si odpočinout v lodi a pustit autoplitoa.
Dvakrát denně jsme museli spustit Yanmar na1-2 hodiny, abychom dobili baterie. Zvuk motoru nebyl úplně příjemný uvnitř neizolovaného karbonového ho trupu. Vždy když běžel motor, provedli jsme všechny naše energeticky náročné úkoly: běžel watermaker, nabili jsme počítač, upřesnili jsme naši pozici, stáhli jsme nové griby a předpovědi počasí a dobili jsme také tablety dětem. Poté, co jsme vše obstarali, dovolili jsme dětem sledovat film, který jsme jim pustili v palubním computeru.
Při klidné plavbě ale i při drsném počasí jsme se střídali ve spánku u dětí, četli jsme jim anebo vyprávěli pohádky.

17 tý den stáhnul James nový grib a vložil soubor do mapy. Oba jsme zůstali stát a nevěřícně koukali na monitor počítače. Naše loď se nacházela cca 1300 mil od Hornu. Prognóza ukázala monstrózní tlakovou níži, která se blížila velmi rychle a byla velmi silná. Doufali jsme, že jí unikneme, ovšem byli jsme si jisti, že nás čeká silný vítr a velké vlny. Připravili jsme se na velké poryvy a ujistili se, že vše na palubě je přioutáno nebo naopak uklizeno do lodi.

Během následujících 3 dnů se zvětšovaly vlny a vítr zesílil. My jsme čím dál více času trávili schouleni v kajutě. Moře vytvářelo nádherné tmavomodré zdi, které za námi vyrůstaly jako hory.

Když dosáhla vlna vrcholu a slunce svítilo skrz hřeben, spatřli jsme průzračně čistým modrou barvu. Pak se vlna zlomil, ztrácela se v temné hloubi moře a tvořila spoustu bílé pěny. Příroda nebyla nikdy nebyla krásnější, nebezpečná a silná.

Se čtyřmi refy na hlavní plachtě a s plně vyloženým bouřkovým jibem jsme upluli něco málo přes 1000 mil během tří dnů. Vítr byl mezi 40-50 uzly, v poryvech 60-70.
Při rozbřesku 21. dne vítr konečně polevil. Cítili jsme, jak naše svaly odpočívají a relaxují po předchozích vysilujícíh dnech. Nacházeli jsme se 300 mil západně od ostrovů Diego Ramireze a nadšeně jsme se těšili z toho, že kolem Hornu proplujeme během příštího dne.


Vítr postuně opadal, ale moře bylo stále velmi rozvlněné. Pravidelně přicházely vlny, které velkou silou vrážely do boku lodě. Po těch dnech, kdy sme spali všichni v malé kajutě na pravoboku si Tormentina vybírá místo pro odpočinek v kajutě na levoboku. James se natáhl na sedačce u navigačního stolu, odpočíval a ani si nesundal boty. Měl zavřené oči a bojoval s bolestí hlavy. Hrozila, že se bolest promění v migrénu. Já jsem odpočívala na lůžku na pravoboku a pozorovala jsem přístroje. Raivo a Pearl spali.
Z ničeho nic zasáhla loď obrovská vlna, která přišla přesně kolmo na pravý bok lodi. "Jamesi!" Zařvala jsem a cítila, jak loď na chvilku zastavila.
Jakmile James uslyšel můj hlas natáhl ruku po dálkovém ovladači autopilota. Ale dříve, než stačil něco udělat, zrychlili jsme a pokládali se na levobok. Loď se ocitla v náklonu za bodem korekce
Viděla jsem Jamesův tělo letící prostorem jak ve zpomaleném filmu. Zapřela jsem se celým tělem, abyh svou vahou neohrozila děti. Raivo se svezl ve spánku až na začátek postele a jak loď pokračovala v naklánění se na levý bok, v jednu chvíli jsem cítila jeho tělo vedle mého, a téměř ihned jak sklouzává z postele.
Natáhla jsem ruku a snažila se ho chytit za kotník. Z hrůzou jsem sledovala, jak jeho malé tělo letí mimo můj dosah po podlaze na levobok, naráží na nádrže balastu, zatímco James byl ještě ve vzduchu.

Protože se loď stále nacházela v náklonu cca 100° tak Raivo i James se dotýkali stropu salonu v lodi. Pak jsem viděl oceán vířící za oknem Lexan, které je umístěno na střeše lodi. Slyšela jsem Tormentina křičet ze svého lůžka "mami!".
Poté nastalo ticho. Čas se úplně zastavil a já jsem cítila zvláštní teplo a chvění po těle, očekávala jsem vodu, která se vlije do lodi nebo obrat o 360 °, ale loď se vrátila do původní polohy stejně tak rychle, jako se položila. James a Raivo spadli na podlahu.

Raivo zvolal: "Tati!" A James mu pomohl na nohy a ptá se jej, zda je vše ok. On rozzlobeně odpověděl: "Ano, ale narazil jsem si hlavu a záda!" Podívala jsem se na Pearl, která se také probudila. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jí. Jak byla rozespalá, nemluvila, jen přikývla.
James mi podal Raiva a já jsem mu pomohla zpět do postele. Pevně jsem ho držela. Byla jsem zvědavá, zdali je i Tormentina v pořádku. "Ano, ale mám všechno mokré" odpověděla.
James jí ještě zkontroloval a pak se podíval vzhůru oknem ven".
„Ale ne", řekl. "Ztratili jsme stěžeň a celou takeláž, Somira."
James reagoval na danou situaci velmi klidně, pečlivě kontroloval svou vestu a harness. "Musím jít nahoru a zhodnotit situaci," řekl. Držela jsem Pearl, která již byla vzhůru a kterou jsem kojila. Políbila jsem ji na její drobnou ruku. "Neboj se," řekla jsem.

"Vymyslíme cestu, jak se dostaneme do bezpečného přístavu" Doufala jsem, že moje sliby se vyplní.
James se vrátil dolů a posadil se k naigačnímu stolku. Vypadal zcela zdrceně. "Venku je neskutečnej chaos. Dvě plachty – kosatka a bouřkový jib - plavou ve vodě, takeláž je poškozena od paluby až k místu, kde se sbíhají stěhy a vanty, až k vrcholu stěžně. Ráhno ještě drží, a tak jsem ho zajistil, aby nebouchalo do lodi. "Vlny do nás opět udeřili a my jsme slyšeli skřípání karbonu a také to, jak se stěžeň posunul nad kabinou.
"Můžeme zachránit takeláž?" Zeptala jsem se.
"Budu se snažit, musím něco udělat hned. S tímhle vším co plave kolem lodě, nesmíme riskovat poškození kormidla nebo proražení díru v trupu."
James se podíval do mapy a označil naši pozici. Byli jsme asi 320 míle od Cookovy zátoky. "Pokud se nám podaří dostat se do Bahia Cook, pak tam můžeme zakotvit a vyčkat, až se moře zklidní. Pak možná můžeme posoudit zdali jsme na provizorní takeláž schopni se dostat do Puerto Williams. "
Hodiny, které pak následovaly, byly nejtěžší chvíle čekání, co jsem kdy zažila. Moře bylo hrozné, a my jsme poslouchali zvuk Jamese, který pracoval na palubě. Věděla jsem, že musím být dole a postarat se o děti, ale cítila jsem se bezmocně.

V jednu chvíli nás vlna zasáhla velmi tvrdě a já jsem si všimla, že se stěžeň posunul, slyšela jsem hlasité zvuky z paluby, jakoby škrábání. "Jsi v pořádku ?!" zařvala jsem.
Žádná odpověď. „Jamesi!“ Tormentina a já jsme znovu něklikrát zakřičely. "Jsi v pořádku?" Ticho mne přinutilo vstát z lůžka a otevřít dveře z podpalubí. James nakonec odpověděl:... "Jsem OK"
Ukázalo se, že vlna zasáhla stěžeň a celý ho přetočila o 90 ° a James byl natlačen na sloupek relingu. Trochu si poranil záda, ale podařilo se mu zbavit se takeláže v horní části stěžně.

James pokračoval na odstranění stěžně. Slyšeli jsme ho jak namhavě jak pracoval. Byl jsem si jista, že m poáhá adrenalin, protože téměř nespal, nejedl ani nepil. Jakmile bylo pro nás bezpečné se pohybovat po kajutě, pomohla jsem Tormentině do suchého oblečení, použít toaletu a sníst nějaké jídlo. Byla teď v mé posteli v teple a suchu. Společně s Pearl se dívaly na film. Raivo spal.

Po asi šesti hodinách přišel James dolů. Sundal si rukavice, postroj a bundu. Posadil se k navigační stanici a vypadal naprosto vyčerpaně.

Stěžeň byl na odpis, ležel na dně hlubokého tmavě modrého moře. A tak dopadla i kosatka a storm jib, lanka relingu a další části takeláže. Část hlavní plachty, kterou se podařilo zachránit, ležela na boku paluby.
Nemluvili jsme. Nabídla jsem Jamesovi horkou polévku a vodu. Snědl jen trochu, bylo zřejmé, že ztratil úplně chuť k jídlu. Položil se k navigačnímu stolu a zavřel oči. Byl úplně vyčerpán

Zatímco spal, vstoupila jsem do kokpitu. Poprvé od té doby jsme se byli sraženi vlnou. Slunce svítilo, obzor byl pokrytý modrou oblohou a několika jemnými smířlivě vyhlížejícími bílými mraky. Moře bylo stále rozvlněné, ale vlny se zklidnily. Žádná monstra jako před několika hodinami. Vypadalo to, jakoby žádná bouře nebyla, kromě pahýlu stěžně a části hlavní plachty. Loď sama klidně plula na stanoveném kurzu rychlostí 3-4 uzle, jen s použitím autopilota a bez takeláže.

Nedostatek paliva
Při nehodě jsme bohužel ztratili náš radarový odražeč a radar. Naštěstí anteny a komunikační jednotka intsalována na zádi vydržela. Začali jsme s Jamesem pracovat na našem NMEA rozhraní, které by mohlo pracovat s programem Sea Me a radarovými komponenty. Zjistili jsme že naštěstí funguje náš navigační software. Počítali jsme, že pokud pojedeme s motorem na plný výkon rychlostí cca 6kn, bude nám trvat 50 – 60 hodin, než dosáhneme Cookovy zátoky. Měli jsme ještě 50l – velmi málo pro tak dlouhou plavbu, i když jsme nebarli v úvahu proudy, působení větru na trup lodi a drift. Měli jsme na výběr – buď driftovat směrem k Mysu Horn a pak použít motor v kanálu Beagle anebo motorovat již nyní k Bahia Cook. Zatím jsme nikoho o naší situaci neinformovali a nikoho nevolali. Věděli jsme, že pokud bychom iniciovali operaci pro naší záchranu, že je to nejjistější způsob, jak přijít o naši loď Anasazi Girl, ale že to bude stát další náklady a že budeme riskovat životy ostatních lidí.
Rozhodli jsme se, že naše největší šance bude motorovat do Bahia Cook a tam na kotvě opravit maximum takeláže z toho, co zbylo na palubě.
Jak jsme však pluli na motor dál, sledovali jsme, jak ubývá každá kapka paliva. Začali jsme se smiřovat s tím, že budeme muset požádat o pomoc. Ne příliš nadšeně jsme se spojili satelitním telefonem s kanceláří harbour mastera v Puerto Williams, abychom ho informovali o naší situaci. Měli jsme v úmyslu ho požádat o pomoc s najmutím rybářské lodi, která by připlula do blízkosti Bahia Cook a přivezla nám nějaké palivo.

Potvrdili, že zůstaneme v kontaktu. Necítili jsme se úplně dobře. Po několika hodinách jsme se rozhodli, že zavoláme Andy Ballovi, našemu blízkému příteli z Nového Zelandu. Infomovali jsme ho o našich nedávno prožitých událostech a James se mu svěřil, že má podezření, že prasko jedno z žeber trupu lodi tím, jak odřezával takeláž z paluby. Ptali jsme se, jestli by mohl kontaktovat novozélandskou pobřežní stráž, aby nám pomohla v komunikací s Puerto Williams. Nebyli jsme si jisti, zda nám dobře rozuměli.

Strávili jsme bezesnou noc. Velmi brzy ráno jsme znovu zavolali Puerto Williams, aktualizace jsme naši polohu a ujistili jsme je, že naše posádk je v pořádku. Námořní úřad Nového Zélandu s nimi byl již v kontaku. James se zeptal, jestli by nám mohli pomoci s palivem. Odpověděli nám, že nám nejsou schopni pomoci s palivem, ale byla zahájena akco pro naši záchranu a že infomovali jednu z obchodních lodí, která byla přesměrována na kurz našich souřadnic, aby nás zachránili.

Nemohli jsme uvěřit, že se vše dostalo tak daleko. Zdálo se, že náš osud je zpečetěn. Uvědomili jsme si, že se děje to, co jsme nikdy nechtěli připustit. Obávali jsme se nástupu na záchrannou loď a chtěli jsme ukončit záchrannou operaci. Uvědomovali jsme si, že nejdůležitější je bezpečnost našich dětí. Tak jsme informovali Puerto Williams, že jsme v kontaktu s chilským námořnictvem a že se chystají nám pomoci a posílají pro nás loď. Také jsme jim řekli, že jsme si vědomi toho, že se musíme rozloučit s Anasazi Girl.

Dvě nejstarší děti nás slyšely a bylo to pro ně velmi emotivní. Loď byla jejich domovem. Řekli jsme si, že se pokusíme, aby James zůstal na palubě a pokusil se dostat loď do přístavu. Tormentina byla neústupná a trvala na tom, že musíme držet pospolu.

James připravil loď pro naši záchranu a vyklidil palubu. Po velmi obtížné komunikaci spojené s výpadky iridia jsme se spojili s kapitanátem v Puerto Williams. Telefon vzal muž, který mluvil perfektní angličtinou. Jmenoval se Juan Soto. James jej informoval o naší pozici a řekl mu, že jsme se šetřili palivem a můžeme zůstat na kurzu ke Cookově Zálivu. James mu ještě sdělil že má strach z toho, jak by proběhla evakuace na kontejnerovou loď. Soto mu odpověděl: „Nebojte se, obchodní loď zůstala stand by“.

Chystám se se svou posádkou opustit Puerto Williams a jet vám naproti. James se po této zprávě cítil lépe. Bolest v zádech přetrvávala. Když byl ráno na palubě, řekl mi, že měl v moči krev. Bylo to varování, aby si přes adrealin, který mu pomáhal při ostranění rigu uvědomil, že bez pomoci se z této situace opravdu nedostane.

Soto dostál svému slovu. Jako první dorazil se svou lodí, PSG - 78 Piloto Sibbald. Na palubě 28 mužů. Viděli jsme jak se blíží. Ze Sibbaldu vypustili dva zodiacy, z nichž jeden se vyvázal k naší lodi.
Byli v něm dva členové posádky, dva potápěči v neoprenech, jeden zdravotník a mladý důstojník, který mluvil perfektní angličtinou. James řekl zdravotníkovi, že se obábá, že má zlomená žebra a že má krev v moči a že má velké bolesti. Položila jsem ruku na Anasazi Girl a naposledy se jí dotkla. Tiše jsem zašeptala „Sbohem“. Dívali jsme se na loď se zlomenými srdci a se slzami v očích a vzdalovali jsme se od ní v Zodiacu. Děti byly dobře připraveny na evakuaci. Měly na sobě přilby, vesty s harnessy . Připnuli jsme je k lanu a posádka záchranné lodi je vyzvedla. Vylezla jsem po žebříku, přivítala mě usměvavá posádka a ihned mi podali moji Pearl.

Soto byl vysoký čtyřicátník s kudrnatými vlasy barvy pepř a sůl. Oba jsme mu poděkovali, že on i jeho posádka riskovali svůj život, aby nás zachránili. James řekl, že když uslyšel jeho hlas přes satelitní telefon , okamžitě se dostal do klidu. Setkání tváří v tvář Juanem jsme cítili, že vzniká celoživotní přátelství. Řekl nám, že má čtyři děti a že nejmladší jsou stejně staré jako naše. Pak nás šokoval, Podíval se na oblohu a řekl, že doufám, že počasí vydrží, aby mohlo odtáhnout naši loď. Bude možné ji táhnout rychlostí 15uzlů?

Zůstali jsme s Jamesem stát v úžasu. Čekali jsme, že další diskuze povede k tomu, jak na lodi otevřít všechny ventily, aby se brzy potopila, místo toho přišla nabídka na záchranu. Rychle jsme se dohodli a podepsali souhlas s tažením. Vyrazili jsme směrem k Bahia Cook. James skončil v ošetřovně. Byl fyzicky úplně na dně, měl zlomená dvě žebra. Měla jsem pocit, jako že se vše odehrává v živém snu. Musela jsem se štípnout do obličeje, abych se ujistila, že skutečně stojíme s dětmi na zadní palubě lodi chilského námořnictva, a sledujeme naší loď. Byli jsme všichni v bezpečí, James jediný utrpěl pár zranění.

Náš domov, Anasazi Girl, se s námi vrátila do bezpečí...

[copy]

občas ich pozriem na FB.
Ktovie, ako to vnímajú tie ich deti, väčšinu dňa zrejme "na vodítku" ..

[tosotoso]

Ako ich nájdemna facebooku?

[staffo]

Záchranári Anasazi Girl v akcii - foto je z FB stranky akterov....

[spuzva]

Záchranári Anasazi Girl v akcii - foto je z FB stranky akterov....

o které stránce píšeš? Soiry Sao nebo jiné? díky za odpověď. Jiří

[staffo]

mam na mysli https://www.facebook.com/anasaziracing/ ....
...velmi im držím palce, osobne sa mi naozaj pozdáva takýto spôsob života...

viac sa dá nájsť aj na ich stranke na http://anasaziracing.blogspot.cz/

R.

[spuzva]

Díky, jejich blog znám. Ten článek vyšel v Yachting Worldu minulý rok. Způsob života... - jo je to skvělé, ale myslím, že to nejde pořád. Přeci jen tě to malinko vykoření..

[copy]

skvelé to môže byť, kým sú niekde v Karibiku, teplé more, čerstvé ovocie, pohoda.
Ale v takomto počasí, 2 dospelí a 2 malé deti v tak malej (relatívne malej) lodi? To musí byť ponorková choroba ako vyšitá. A k tomu obyčajné každodenné problémy - napríklad kde oprať oblečenie, a kde vysušiť?

[staffo]

no, to áno copy, ale - to sú tie výzvy, pre ktoré to tí ľudia zrejme podstupujú....
Úprimne - keď si uvedomíš, že sa takto na značnú časť roka vieš zbaviť len
napr. ľudskej hlúposti v okolí.... paráda... ... jednoduché to ale asi nebude,
asi to obnáša velikánske odhodlanie, inak by sme tak kdesi boli všetci...

Pekný večer...

R.