Shetlendské ostrovy jsem opustil brzy ráno za husté mlhy a deště. Kousek za ostrovy se ke mě připojil páreček kulohlavců a v jejich společnosti jsem na chvíli zapomněl na to, že je mi zima a že prší.
- North Roe. Poslední zastávka na Shetlendských ostrovech.
Následujícího rána mě probudil lidský hlas. Otevřel jsem oči, ale zůstal ležet. Před dvaceti minutami nebyla v dohledu žádná loď, tak to musel být sen. Hlas se ozval znovu. Vyskočil jsem z postele a vyběhl na palubu. Vedle mě plula plachetnice zhruba stejné velikosti a stáří jako Freja a na ní dva kluci z Německa, Benedikt a Onja, také plující na Faerské ostrovy. Bylo to dost nečekané, ale příjemné setkání na moři. V noci trochu foukalo a já jsem zmenšil plachty, aby byla Frejbva na vlnách klidnější a já se mohl trochu prospat. Vítr se již ale ztišil a naše rychlost klesla na tří uzlů. Znovu jsem tedy napnul plné plachty a vyrazil za mými novými známými.
V Torshavn se ke mě přidala holka s Francie. Stopařka, která hledala loď plující na Island. Benedikt a Onja také pluli na Island, ale vyrazili již večer před námi.
- Nečekané setkání na moři.
- První setkání s Faerskými ostrovy.
Rozhodli jsme se proplout kanálem Sundini, který odděluje ostrovy Streymoy a Eysturoy. Přibližně v polovině je zúžení a most. Personál přístavu mě varoval, že v bílskosti mostu jsou mělčiny a proudy zde dosahují až 12 uzlů, proto se této trase většina plachetnic vyhne. Podle průvodce a místních rybářů by nám s Frejou, která má ponor 1,3 metrů a na výšku kolem deseti metrů, mělčina ani most neměli vadit a proudy si stačí dobře načasovat.
A tak jsme za slabého větru a opět mlhy vpluli do fjordů a celý zbytek dne jsme v proměnlivém větru postupovali k mostu. Potřebovali jsme najít místo, kde by jsme mohli počkat až se bude proud otáčet naším směrem a zahlédli plachetnici uvázanou u mola ověšeného pneumatikami. Namířili jsme k ní a její posádka nám přispěchala na pomoc a česky se zeptala “co tady děláte?”. Další překvapivé setkání. Několik Čechů připravujících loď pro plavbu na Orkneje.
Zůstali jsme přes noc a brzy ráno vyrazili. Možná ještě trochu brzy, protože pod mostem proud nabral asi dva a půl uzle proti nám, ale snadno jsme se dostali na druhou stranu. Než jsme namířili na Island, pluli jsme ještě chvíli kolem faerského pobřeží a kochali se úžasnou scenerií, která se nám nabízela. Přeplavba nám zabrala necelé tři dny. Jeden den jsme pluli ostře proti větru, který se pohyboval mezi 20 a 25 uzly a v kajutě bylo značně vlhko. Dost se ochladilo a má nová spolucestující zůstala většinu dne zabalená ve spacáku. A i když ji byla zima a měla mořskou nemoc, měla pořád dobrý smysl pro humor.
- Severní pobřeží Faerských ostrovů.
- Severní pobřeží Faerských ostrovů.
- Severní pobřeží Faerských ostrovů.
- Severní pobřeží Faerských ostrovů.
- Island. Seydisfjardarfloi.
- Island. Seydisfjoerdur.
V Seydisfjordur jsme se rozdělili. Ona se vracela zpět do Francie a já pokračoval na sever.
I když předpověď často zněla dobře, například 12-15 uzlů jihovýchod, skutečnost byla naprosto jiná. Často foukalo jen chvíli, pak bezvětří. Potom se zvedl silný vítr z opačné strany, načež opět bezvětří. Do toho neustálí déšť, teplota kolem deseti stupňů a mlhy. Vzpomínám si, když na této plavbě padla mlha poprvé. Byl jsem v Norsku a plavil se kolem pobřeží a mlha přišla z moře. Od té doby mě neustále doprovází. Už mě ani neděsí, když na moři vidím jen na padesát metrů kolem sebe.
- Na kotvišti v Seydisfjardarfloi.
- Příjezd na kotviště Borgarfjoerdur.
Langanes je severovýchodní výbžek Islandu. Má špatnou reputaci díky mlhám a overfallum, které se tady tvoří. Ztroskotala zde nejedna loď. Počasí k obeplutí Langanes nemám úplně ideální. Kousek dále od pevniny je silný vítr, ale kolem pobřeží se jeho síla drží na čtvrtém stupni. Včera byl úplněk, takže proudy budou silné, a fouká z moře což taky není nejlepší. Když jsem asi deset mil od výběžku, vítr se vyšplhá na šestý stupeň a já zmenšuji hlavní plachtu na druhý ref. Naštěstí po hodině opět klesá na 3-4 a obloha se krásně vyjasnila.
Nemám rád takovéto oblasti silných proudů a overfallů. Pokud se jedná jen o silný proud s trochou zpěněné vody a strmějších vln, a plavba se dobře načasuje, tak není problém. Ale na některých místech vlny nečekaně vyrostou a lámou se ve vodopády, a ty mě nahání strach. Velké vlny vzniklé působením větrů vypadají přirozeně, ale tyhle proudové potvory působí hladově.
Langasnes míjíme pár minut před půlnocí. Za zády mi září rudý měsíc a červeně nasvícený skalnatý útes výběžku působí magicky a vzbuzuje respekt. Vlny vyrostou a začnou se lámat. Pohazují si s Frejou ze strany na stranu a snaží se dostat do kokpitu. Za deset minut je ale po všem a mi jsme opět v klidné vodě.
- Langanes před námi.
- Langanes za námi.
Následující noc jsem strávil v nejsevernějším Islandské přístavu Raufarhofn. Celý den byla hustá mlha, pršelo a mě nebylo příliš dobře a bolela mě hlava. Když se ale kolem osmé večer vyjasnilo nedokázal jsem odolat a přeplul o kousek dál na sever na Vikingské kotviště Hraunhofn.
Mnoho jsem toho nenaspat. Kotviště bylo velmi rozvlněné díky silnému větru a mě neustále bolela hlava a bylo mi zle. Nicméně jsem se rozhodl ráno vyplout a zamířil na asi 40 mil vzdálený ostrůvek Grimsey. Kurz jsem trochu upravil více na sever, protože jsem si přál dnes překročit polární kruh. Vítr se zvedal a s ním i moře a mě bylo čím dál hůř. Hlava mě třeštila, bylo mi zle a třásl jsem se zimnicí. Rozhodl jsem se tedy změnit cíl a místo ostrova Grimsey, zamířit k městečku Husavik. Nebylo sice o mnoho blíž, ale více na jih k pevnině měl vítr slábnout a také, protože foukal východní vítr, jakmile se dostanu za maják Raolnupur měl bych být chráněn před mořem pevninou. Nejprve jsem ale zamířil na sever a jakmile se na GPS objevilo 66°33´47,2 stočil jsem kurz k jihozápadu.
- Raufarhofn. Zkouška pozičních světel v mlze. Naprd!!!
Ještě bych rád doplnil, abych někoho nemátl. Často píši v množném čísle i když pluji sám, protože započítávám i loď Freju.
