S Lakomcem přes Atlantik - 2010

[Lakomec]

Touto reportáží bych chtěl navázat na tetu Vilmu a její povídání o tom, jak se se mnou plavila na západní polokouli. Vilmě jsem ji slíbil a dlužím ji taky Liborovi. Za všechno, co pro JI dělá.
Nevím, jestli to bude něco, na co jsou čtenáři JI zvyklí, není to zábavná reportáž o jachtění, nebudu nikomu podstrkávat své názory na jachting a vše kolem něj, jen se pokusím o co nejpřesnější popis toho, co člověka čeká, když chce přes Atlantik a vše to organizuje. Ale i tak si myslím, že to nejde popsat přesně, stres a zodpovědnost se popisují dost blbě.

Samotná přeplavba není něco, aspoň podle mě, co by se organizovalo nějak často a proto začíná mnohem dřív, než samotné nalodění. V mém případě to začalo slibem kamarádovi, že pokud budu moct, pomůžu mu splnit dávný sen. Standa se na to taky dlouhodobě připravoval. Několikrát se jako člen posádky se mnou plavil, loni a předloni si nechal vyměnit obě kyčle, letos vyoperovat žlučník, aby ho cestou nic nezlobilo. A tak to začalo. Nejdřív sehnat loď. Je mnoho způsobů, jak to udělat, já zvolil ten, že jsem se domluvil s kamarádem Pepínem a ještě jeho kamarádem, že převezeme jeho jachtu BAVARIA 50 do Karibiku, kde pak asi zůstane. Jenže to jsou dohody, plány, a skutečnost pak někdy vypadá jinak. První náznaky, že ne všechno je jak má, jsem dostal v létě od Myšáka. Právě on měl s naší lodí plout v létě ve Středozemí, jako kapitán. Nic lepšího jsem si nemohl přát, aspoň jsem měl jistotu, že loď bude v dobrém stavu. Jenže z léta byly asi jenom dva týdny, dohody-nedohody, realita byla jiná. Tak jsem začal uvažovat o náhradním plánu, protože alternativa, že by se neplulo, pro mě už neexistovala. Tak jsem se na doporučení Myšáka spojil s majiteli katamaránu LAGOON 570, protože jsme věděli, že budou potřebovat někoho, kdo by jim ho bezpečně dopravil na sezónu do Karibiku. Setkání příjemné, dohoda skoro na stole, ale ve finále jsem si řekl, že budu držet původní dohodu já, tak jsem nabídku na LAGOON nepřijal a nechal vše při starém. Pepíno potřeboval na zimu z Evropy do tepla, navíc dohoda s majitelem BAVARIE 50 pořád platila, tak nebyl důvod k panice. Posádku jsem postupně skládal se svých známých, kamarádů, něco doplnil Pepíno. Tak se stalo, že v září byla loď naplněná, na tři etapy celkem 25 lidí. K tomu letenky, samozřejmě tak, aby to na sebe navazovalo, co nejmenší prostoje.
Taky jsem se konečně potkal i s Myšákem, jen tak si pokecat, těsně než odlétl do Karibiku. O lodi mi vše povyprávěl, takže jsem byl připravený na to, že ne vše bude stoprocentní, ale nejsme přece žádní blbci, tak něco málo opravíme před vyplutím, něco v průběhu plavby, to by v tom byl čert, aby to nedopadlo dobře. V podstatě největším problémem se jevily prasklé nádrže s vodou, to by jsme na Atlantiku taky mohli zůstat bez vody. Jenže proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, to přece opravíme před vyplutím, pokud se to nepovede ve středomoří, na Gibu určitě.
Taky se musela zorganizovat přeprava na místo nalodění, do Gaety, kousek od Neapole. Devět lidí, trocha toho proviantu a hlavně někdo, kdo pak auta přiveze zpět. Naštěstí máme kamarády, kteří se chtějí jen tak v září vykoupat v moři, že kvůli tomu jedou
1500 km tam a pak zpět, je skoro jedno.
Protože zatím vše probíhalo více-méně bez problémů, něco se muselo stát. A stalo. Asi tak 12 dní před vyplutím mi večer zavolal Pepíno, celý zdrcený, že asi BAVARII mít nebudeme, že je vše v prdeli a že neví, co má dělat. Tak mě polilo horko, ale hned mi bylo jasné, že nějaké řešení budu muset vymyslet, protože možnost, že se nepopluje, zkrátka neexistovala. Okamžitě jsem se spojil s majitelem toho LAGOONu, kterého jsem předtím odmítl, pokoušel jsem se nějak dát dohromady jeho plány s přeplavbou s těmi mými. Už jsme byli těsně před dohodou, jenže to by byl problém pro Pepína, vracení záloh lidem, kteří už zaplatili a všechen ten cirkus od začátku, tak jsem si řekl že to nějak musím doplácat s tou BAVÁRKOU. Začal jsem jednat s majitelem BAVARIE já a dozvěděl se, že problém se vyskytl, když loď připravovali na přeplavbu v Gaetě. Dělal se antifouling a vše potřebné věci tak, aby loď byla schopna přes Atlantik. No a kontrolou se zjistilo, že do teakového obložení (nejen kokpit, ale i celá paluba) zatéká voda, takže se musí odfrézovat, černá izolační látka ve spárách taky a vše pěkně udělat nanovo. Vypadalo to tak, že pokud bude dobré počasí, budeme schopni vyplout se zpožděním 14 dní. Masakr, všechny letenky přebookovat, spousta lidí by odřekla, no hrozné. Nevím, jak se mi to povedlo, ale nakonec i po domluvě s loděnicí jsem akceptoval zpoždění o dva dny. Místo v pátek jsme z Čech odjeli v sobotu, místo vyplutí v sobotu jsme vypluli v pondělí v poledne. Vzhledem k tomu, že jsem plánoval plavbu já, věděl jsem, že mám dostatečnou rezervu a vše v pohodě stihneme. Sice za cenu toho, že ve středomoří nebudeme moc courat, ale čas na Mallorcu a Gibraltar mít budeme. Však lidi na první etapu chtěli hlavně doplout na Gib a vidět ho.


První etapa: GAETA – GIBRALTAR, 25.10. - 6.11.2010

Hned po vyplutí se však projevil stres posledních dní, spadly ze mě veškeré starosti a okamžitě jsem lapil nějakou virózu, snad od Vilmy, nevím. Každopádně mi bylo tak blbě, jak ještě nikdy ne a taky jsem poprvé na lodi blil. Aspoň teď vím, jak je lidem, když to na ně přijde. Nic moc. Nejhorší je, když už není co blít a teče jen žluč. Strašně divně smrdí. Tak jsem se částečně začal léčit, Vilma se opět vyznamenala, nasadila mi prášky, jednu noc jsem měl klid a pak to už šlo. Sice to nebylo optimální, ale šlo to. Při tom všem jsme za pochodu dodělávali vše na lodi. O tom, že podmínky k jachtění byly ideální, už psala Vilma, tak jen doplním, že boční vítr stabilně 20-25 uzlů, někdy kolem 30, to podle toho, jak se kolem nás točily tlakové níže. Viděli jsme tornáda ve vzdálenosti do 1 km od lodě, ale ani jednou jsme nezmokli, žádná bouřka nás nepotkala, měli jsme štěstí. Však jsme si problémů užili před plavbou dost. Jenže to je taky relativní. Zjistili jsme, že vlastně plujeme s takovou ponorkou s plachtami. Do lodě už dva roky teče, nikdo neví kudy, všechny pokusy to zjistit byly marné. Tak se denně vylévalo takových 5-6 kbelíků vody z podlážek, někdy víc. Maximum bylo 17. Už jsme si pak z toho dělali legraci, při vaření občas šplouchla voda na nohy. Jenže každá mince má dvě strany, a když na jsme si na straně jedné z toho dělali legraci, tak na straně druhé jsem začal pomalinku přemýšlet, jestli je loď bezpečná. Myšlenky na to, kudy teče, kde je ta díra, jestli je už laminát postižen osmózou se stupňovaly a na Mallorce jsme měli s Pepínem dosti vážný rozhovor o všem. Sice jsem nebyl kapitánem, ale zodpovědnost za vše kolem plavby jsem cítil pořád a podle toho jsem se taky musel chovat.
Všechny problémy s lodí naštěstí vynahradila skvělá posádka. O kamarádech, kteří pluli se mnou jsme samozřejmě věděl skoro vše, posádku doplnila Linda a Martin. Oba naprosto perfektní za kormidlem, Martin se chystá časem na zkoušky, tak jsem s ním strávil asi dvě noci na službě a snažil se mu předat něco z toho, co jsem se zatím stihl naučit já. Moc šikovný kluk. Reakce, ostražitost, celkový přehled. Je radost, mít na lodi takové lidi. Říkal, že zkoušky plánuje u MD ČR, ne u nějakých pokoutních instruktorů bez oprávnění v Chorvatsku. Nejvíc mě však překvapila Vilma. V těžkých podmínkách za kormidlem naprosto samostatná, s kompasem už nebojovala, jen ho využívala ve svůj prospěch. Když to srovnám s plavbou v Řecku 2008, tak jednoznačný skokan roku. Výborná. Samozřejmě, že se taky starala o polomrtvou posádku, křísila nebožtíky a k tomu všemu ještě vařila. Jednou takhle koukla na Standu a ledovým klidem mu řekla, že by měl vysadit uzeniny, žádné čabajky a tak. Že má žluté bělmo v očích, hrozí bilirubinová kolika a že pokud se sebou něco neudělá, hrozí demence. Tak jsme se tomu zasmáli, ale Standa až za několik dní přiznal, že mu bylo fakt blbě a celkově se necítil v pohodě. Jo, stanovení diagnózy, na to je Vilma fištrónka. Taky jsme se dozvěděli nejčastější diagnózu, trpí jí veliká část populace. Odborně se nazývá ÚB.
Osobně si myslím, že takovéto plavby posunou jachtaře mnohem víc dopředu, než nějaký zátokový jachting, od hospody k hospodě. Aspoň na Vilmě to vidět je.
Jeden z členů posádky, říkáme mu TOI TOI je však extra týpek. Je poprvé na jachtě a rovnou si to střihne přes louži. Takové lidi mám rád, když už, tak pořádně a se vším všudy.Na Mallorce jsme strávili celý víkend, hnala se fronta se silným větrem od západu, nemělo smysl s ním bojovat, tak jsme zůstali. Byla to fajn zastávka, užili jsme si zde Halloween, posádka byla nadšená.
Přesně podle předpovědi se vítr začal stáčet a tak jsem zase krásně jachtali. Motorovali jsme jeden celý den před Malagou, zde jsme nabrali jednoho člena posádky na druhou etapu. Na Gibraltar jsme připluli ve čtvrtek večer po celodenním plachtění na motýla, před půlnocí jsme se vyvázali v maríně na anglické straně a okamžitě jsme šli do hospody na pořádný steak. Celý pátek na Gibu, v sobotu nám posádka odletěla a přiletěla další, která se chtěla plavit přes Madeiru na Tenerife. Ve středomoří jsme napluli 1041 NM, převážně pod plachtami. Nechytli jsme ani jednu rybu, pár záběrů bylo, ale nikdy nic. Teď, když už sedím někde uprostřed Atlantiku a pojídám naložené dorády, vím, že trpělivost se vyplatí.


Etapa druhá: GIBRALTAR – TENERIFE, 6.11., resp. 10.11. - 20.11.2010

Tato etapa se ukázala pro celou přeplavbu klíčová, co do zážitků a i do organizace.
Na Gibu zazvonil telefon, majitel LAGOONu se zeptal, jestli bych nebyl ochoten přeplavit mu ho do Karibiku, že posádky odřekli a kdesi cosi, zkrátka měl problém. Nechal jsem si čas na rozmyšlenou. Vzhledem ke stavu BAVARIE a k tomu, že jsem nebyl zcela přesvědčen o její technické způsobilosti v pohodě přeplout oceán, jsem majiteli LAGOONu na nabídku kývl a domluvil se s ním na tom, že přeplavbu povedu jako kapitán lodě. Dvakrát jsem ho odmítl a stálo to za prd, tak potřetí už tu samou chybu přece neudělám. Někdy se teď zabývám myšlenkou, jestli moje rozhodnutí bylo správné, když ale vidím nadšeného Standu s TOI TOI-ákem, spokojeného Sajriho a věčně usměvavého Martina, jsem přesvědčený že ano. Robert je kapitola sama pro sebe, ten by byl spokojený i v dingině, aspoň by se něco dělo.

Vrátím se ale zpět k plavbě jako takové. Nová posádka – 3 členové přiletěli v sobotu v poledne, jednoho jsme vezli z Malagy – se nalodila, dokoupili jsme proviant a večer chtěli vyplout. Byla to poslední možnost, protože od severozápadu se hnala fronta se silným větrem, který by nám znemožnil proplutí úžinou. Nějakým způsobem se ale stalo, že jsme špatně spočetli přílivové proudy a vypluli jsme později, než jsme měli. V kombinaci se silným efektem nálevky, kdy západní vítr pumpuje vodu do středomoří to znamenalo, že po 6 hodinách jsme upluli 3 míle zpět. Taky se projevilo asi i to, že předtím celý týden hučel východní vítr hnal vodu do ATLANTIKU, no a teď se vracela zpět.. Je to ale jen teorie, kterou jsme samozřejmě vedli, protože proud přes 4 uzle zde není normální. Po dohodě s posádkou jsem navrhl, abychom se vrátili na Gib a počkali do úterý, než to nejhorší přejde. Takže hurá zpět, tentokrát do nové maríny Alcaidesa v La Línea. Aspoň jsme si zase uvědomili, že to nejsme my, kdo určuje, kdy a jak proplujeme Gibraltarem. Vzpomněl jsem si na Myšákův email z Mallorky, kdy nám přál, abychom propluli Gibem s větrem v zádech. Bohužel se zase nestalo a pokorně jsme museli čekat.
Po třech dnech se druhý pokus podařil a my jsme se dostali do Atlantiku. Plavba na předoboční vítr, před Madeirou fronta, která o pár dní později uzavřela všechny přístavy v Portugalsku. Změnili jsme kurz tak, aby nás pak její okraj chytil a na jeho konci měli vítr v zádech. To nám vyšlo a tak jsme na Madeiru doplouvali opět na motýla. Před Madeirou se stalo něco, co bych už nikdy nechtěl zažít. Asi 20 NM před ní jsem uslyšel mohutné dvě rány do dna lodě. Rychlost 6 uzlů klesla na 2 uzle a vzápětí rány pod kormidlem. To jsme už stáli. Byl jsem v kokpitu, za kormidlem Láďa. Podívám se za loď a vidím hnědou vodu, přesně jako když najedete na mělčinu. Jenže co tady dělá mělčina? Vždyť podle map tady být nemá. To už se „naše mělčina“ zvedla z vody a za námi dvě velryby, podle všeho vorvani. Láďu jsme překřtili na velrybáře, nápojový technik nalil všem whisku, protože srážka s velrybou se přece zapít musí. Za chvíli jsme si z toho všichni dělali legraci, chtěli jsme vyvěsit dva kužele jako rybářské plavidlo, ale v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Naštěstí to loď i velryby přežily a tak jsme pokračovali dál do Funchalu. Madeira je nádherný ostrov, škoda jen, že jsme kvůli čekání na Gibu neměli možnost strávit tady víc dní. Ale zase je aspoň důvod se sem vrátit. Je fakt, že když jsme nemohli absolvovat prohlídku ostrova na kolech, nebo aspoň autem, najali jsme si vrtulník, abychom to celé obsáhli tak nějak najednou. Byl to úžasný zážitek, viděli jsme překrásné místa, vesnice a silničky zařezané v kopcích, prostě nemělo to chybu.
Z Madeiry na Tenerife nám vůbec nefoukalo, bylo pořád zataženo, pršelo, tak jsme dva dny skoro v kuse motorovali. Pokoušeli jsme se chytat ryby, za rybáře, pak i za velrybáře byl Láďa, ale nic. Nejnadějněji vypadal pokus před Selvagenovými ostrovy. Nakonec z toho byla jen rybářská síť. Ale nadřeli jsme se.
Na Tenerife jsme si vybrali jako místo kotvení marínu Atlantico v Santa Cruz, kousek od centra města. Vše OK, jen tady nemají benzínku, ta je jen v asi 3 NM vzdálené marínce Darsena. Večer jsme zašli celá posádky do hospůdky, ale čistě španělské. Malinkatý sklípek, super atmosféra, ale jeden problém, jídelníček jen ve špaňelštine, personál ani slovo česky, o angličtině ani nemluvě. Tak to zachránil přítel na telefonu. Standa má jednu z firem ve Španělsku, tak tam zavolal a on-line nám překládali jídelníček. Vybrali jsme perfektní jídlo, dobře jsme ho zapili, večer se vydařil.
Psádka: Pepíno, TOI TOI, Standa, Karel Procházka, Láďa Matějovský, Petr Fišer, Jarda Nejedlík a Lakomec. Jarda se svými kumpány byl nadšený, chtěli si zkusit jak to na lodi chodí, když jste pár dní bez dohledu pevniny. Taky zde zjistil, že plout se dá i na ponorce a pak přiznal, že teď už asi nebude nikdy řešit, když mu charterovka půjčí loď s nějakým problémem. Nic víc už podle něj nemůže být.
Napluli jsme přes 1000 NM.


Třetí etapa: TENERIFE – KARIBIK, 24.11.2010 - nevím do kdy, ale chtěli by jsme letos

Zatím bylo vše doposud více méně standardní plavba, takové to courání od ostrova k ostrovu, o když je mezi nimi i 700 NM. Ale pořád na dosah pevniny, několik málo dní. Přeplavba do Karibiku je už něco jiného, tam není cesty zpět. Tomu odpovídal i můj výběr posádky. Doplnili nás Robert, můj dlouholetý kamarád, se kterým jsme toho hodně prožili v Řecku a Sajri, který se ujal funkce navigátora. Máme sextanty, tak to odnavigujeme podle hvězd. Teď už vím, že zatím nám to jde celkem dobře.
Se Sajrim jsme odletěli na Lanzarote, kde jsem převzal LAGOON 570 - COPERNIC. Na palubě dva členové posádky, kteří se o loď starají a de facto na ní přes sezonu žijí – Marek a Radek, pak Pavel-kterému říkáme Ópio. Jde za dobrodružstvím do Karibiku, možná skončí ve Státech, sám v tom zatím nemá jasno. Zahulíme a uvidíme. A Vašek, taky poprvé na lodi. Přeplavbu dostal k narozeninám, 65-ti. Má taky dobré kamarády.
Připluli jsme na Tenerife, naložili Standu s Honzou (TOI TOI) a taky se přidal Martin. Chtěl plout původně s Pepínem, ale rozhodl se jinak a pluje s námi. Ani nevím, jak skončil Pepíno, podle poslední varianty dohody s majitelem BAVARIE měl zůstat na Gran Canarii, ale čert ví, jestli je to tak. To se dozvím až v Karibiku. Ve středu, 24.11.2010 vyplouváme ze Santa Cruz a navigátor stanovuje kurz 220°, což je na Kapverdy. Původně jsme je chtěli vynechat a plout přímo na Anguilu, vzhledem k předpovědi počasí a ohromné tlakové níži v této oblasti jsme plán pozměnili a Kapverdy jsme navštívili. Dorazili jsme do Mindela v pondělí, 30.11.2010 a odpluli jsme o den později, 1.12.2010.Teď už víme, že to byla dobrá zastávka. COPERNIC s námi letěl rychlostí kolem 8 uzlů, místy i 10, to když foukal bočák od západu. Nakonec nás bezvětří dostihlo před Kapverdami, tak jsme se bavili rybolovem. V neděli jsme vytáhli 4 dorády, v pondělí ráno pak pátou. COPERNIC se změnil v konzervárnu, ale zpracovali jsme všechno. Teď si pochutnáváme.
Dnes je neděle, 5.12.2010, je ráno, mám po službě. Včera bylo absolutní bezvětří, tak jsem začal s reportáží. V pátek večer bylo kino, s POPCORNEM a COLOU, dávali Pelíšky. Do té doby krásný jachting, všichni si plavbu užívají. Podle předpovědi se bude dnes malinko rozfoukávat na 10 uzlů a od zítřka čekáme zase dobrý vítr, 15-20 uzlů ze severovýchodu, stáčet se bude na východní. Takže konečně pasát. Už se těšíme. Včera jsme se koupali v oceánu, voda je příjemně teplá, sluníčko svítí. Sajri vede kurzy astronavigace, pořád se něco měří, počítá a vykresluje do mapy. Jo, skoro bych zapomněl, na Kapverdách jsme vzali stopařku. Lina, blondýna ale ne z Londýna, ze Švédska. Tak se cvičíme v angličtině, Sajri se ji pokouší vysvětlit práci se sextantem, ale podle mě ji to moc nebere. Poprvé se tady na lodi dozvěděla, co je to mléčná dráha a byla z toho úplně vedle. Ale tak to má být, každý den se můžeme něco naučit, a všechno je jednou poprvé.
I kouření dýmky, jak jinak, opět se Sajrim. Protože je COPERNIC veliký, vyčlenili jsme jednu kajutu a všichni mají klid. Lina i my. Vypadá to, že klid zbraní vydrží do konce plavby. Před chvílí jsme s Robertem vytáhli plachty, rozfoukává se, tak nám to pěkně frčí i bez motorů. Od Kapverd jsme nic neulovili, pokud to takhle půjde dál, dojdou nám zásoby dorád a budeme se muset pustit do konzerv, hrozná představa. Dnes ráno velký záběr, asi dost velký tuňák. Na prutu celé lanko venku, pak tahání, zase celé venku. Takhle to šlo asi 20 minut, pak se definitivně vyškubl. Utřeli jsme slinu a nahodili znova. Zaděláváme těsto na buchtu, něco jíst musíme. Včera večer nápojový technik s posádkou zapili 1500 NM do Barbadosu, dnes to bude už jen něco kolem 1350. Vypadá to, že do 20.12.2010 na Martiniku budeme.
Nenapadá mě, co bych měl psát o plavbě samotné. Je jedno, kde se člověk plaví, práce s plachtami je pořád stejná, hledání optimálního trimu, služba, spánek, jídlo. To je to, oč tu běží. Jo, jedna změna. Čas je nepodstatný. Slouží jen k tomu, abychom věděli, kdy má kdo službu. Jinak ho nepotřebujeme. A taky žádné telefony. To je snad největší plus. Myslím, že fotky budou vypovídající a budou stačit k tomu, aby si čtenáři JI udělali představu o tom, jak to na přeplavbě Atlantiku vypadá.
Jestli budete koukat na fotky, může se zdát, že přeplavba je jeden velký mejdan. Myslím si, že pohoda k přeplavbě patří, takže na fotkách to vypadá hodně pohodově. To proto, že když foukají větry o síle 8-9 BFT, na focení není čas, nechodí se do kina, nepíše se reportáž. Je to vyčerpávající pro celou posádku, kormidlování vyžaduje velkou soustředěnost, chodí velké vlny které třískají do lodě, cloumají s ní ze strany na stranu, nedá se kloudně spát, o hygienických potřebách ani nemluvě. Jí se jen občas, žádné pečení buchet. Nám zatím Neptun přeje, tak máme pohodu. Však mu taky pravidelně dáváme ochutnat z našeho lodního baru. Za takové libůstky by měl být vděčný.

Všichni, kdo už mají za sebou víc mil a třeba i absolvovali přeplavbu oceánu, vědí, že pokud se i nám letošní přeplavba povede a v Mango Bay budeme pít drink, surfovat po netu a posílat tuto reportáž do světa českého jachtingu, nebude to proto, že jsme pokořili oceán, ale proto, že jsme se na plavbu dobře připravili, byli pokorní a oceán se k nám choval tak, že nás nechal na pokoji. Trochu si s námi pohrával, zkoušel, co všechno vydržíme, ale nechal být. Ale zatím pořád říkám, ještě tam nejsme a jak to dopadne, to budeme vědět až v Karibiku.


Chtěl bych ještě zmínit, že při plánování přeplavby jsem se i bavil, a to například tím, že se mi podařilo dohodnout se s firmou GANT, která nám dodala trika. Jediné, čeho lituji je, že mě to napadlo pozdě a tak jsme si nemohli vybrat z kolekce roku 2010, protože v září byly tyto již staženy z prodejen a povalovaly se někde v krabicích na skladech. Tak nám nakonec marketingový ředitel nabídl trika z kolekce pro příští rok. Je jasné, že nabídku jsme přijali.



A taky jsem na lodi otevřel poštovní úřad. Nechal jsem si vyrobit razítka – jedno tohle:

PAQUEBOT
POSTED ON THE HIGH SEA
s/y BARBERIN, CZE 0372

PAQUEBOT je mezinárodní úmluva o posílání pošty z moře. No a protože loď plující pod státní vlajkou naší krásné země je českým výsostným územím, pošta podaná zde je tedy pošta česká a tudíž i s českou známkou. Jako druhé razítko, kterým razítkuji známky, jsem zvolil samozřejmě můj symbol, (měl jsem to připravené v souboru, při kopírování sem je to bez obrázků, omlouvám se, nevím, co s tím)
ale jen černobílý. Ještě doma jsem koupil 100 známek a všude, kde to bylo možné jsem kupoval pohledy a psal, a psal, až do zblbnutí. Pohledy z Mallorky jsem poslal z Gibraltaru, ty z Gibraltaru jsem vhodil na poště na Madeiře, z Madeiry na Tenerife a ty poslední z Kapverd pošlu z Barbadosu. Tolik pohledů jsem nikdy předtím neposlal, ale aspoň se na lodi bavíme. Co jsme měli poslední informace z Kapverd, tak už některé pohledy dorazily.


Končím tuto reportáž, jsme asi 1400 NM před Barbadosem. Je 6:50 lodního času (na Kapverdách jsme najeli na karibský čas-GMT minus 4), jdu spát, za pár hodin mám službu a začíná foukat.

Je 8.12.2010, doplňuji již napsanou reportáž, protože mi to nedá. Od neděle 08:00 hod plujeme se větrem v zádech, částečně na zadobok. Dnes jsme vytáhli spinakrový peň (hlavní plachta na druhém refu a kosatka na spinakrovém pni vyložená na druhé straně – tzv. motýl), už třetí den v kuse fouká přes 20 uzlů, krásné vlny. Denně plujeme mezi 180 – 195 NM, když se nám povede trefit vlnu, tak atakujeme 15-ti uzlovou rychlost, GPS ukazuje maximálku 19,3 uzle. Takhle nějak si představuji ideální jachting - sluníčko, vítr, vlny a samozřejmě dobrá loď. Dnes je to týden, co jsme vypluli z Mindela, na Barbados nám z původních cca 2100 NM schází 816 NM. Pokud takhle bude foukat i dalších pár dní, nám se nic neporouchá a v tomhle tempu budeme pokračovat dál, mohli by jsme být na Barbadosu už tuto neděli. Krásná představa, hlavně ale něco nezakřiknout.
Je sobota, 11.12.2010, dvě hodiny odpoledne. V poledne jsme si připili na snad posledních 300 mil k Barbadosu. Vítr nám lehce lehl, máme občas nějakou přeháňku, ale pořád postupujeme k cíli. Včera jsme lehce vybočili z kurzu, v 1915 lodního času jsme se vzdálenosti necelých 50 metrů míjeli meteorologickou bóji West Atlantic. Pěkně jsme si na holku posvítili a připili si na Sajriho, že ji jako navigátor našel a neminul. Je potřeba něčím zabít čas. Taky jsme vytáhli dorádu, byla dobrá. Nápojový technik dnes propadl beznaději, vypadlo to, že nebude čím připíjet. Než jsem se mu snažil vysvětlit, že na dobré lodi se tohle nemůže stát, protože funkce nápojového technika je velmi zodpovědná a nesnese žádná pochybení, vyšel z kajuty Standa. Nápojového technika uklidnil lahví TD – Tullamore Dew. To nám do pondělí vydrží určitě. Dnes jsme posnídali buchtu, ke svačině byly palačinky a k obědu mexické fazole. Pálili jak sviňa, ale byly dobré. Někdo je zajídal chlebem, Lina palačinkou. Jo, jiný kraj, jiný mrav. Robert má obavu, že na Barbadose budeme muset platit clo, aspoň za 7 kg. A taková to byla pěkná holka. Robert mi dnes říkal, že reportáž nemůžu psát, jako že se nic neděje. Že to lidi nezajímá. Chtěl, abych napsal, že každou minutu jde skoro o život, že přeplavba je náročná jak fyzicky, tak psychicky a že ji můžou zvládnout jen moc dobře připravení jedinci, zkrátka, že to není žádná prdel. Že vlny jsou minimálně 50 metrů (to, že se jedná o jejich délku a ne výšku už prý psát nemusím). Že jsme neustále mokří od vody (je jedno, že se sprchujeme, protože máme odsolovačku). A že nám z toho tady je už pěkně blbě (nemusíte vědět, že se přežíráme). No nevím, jestli by jste mi to sežrali.

Oblíbili jsme si palačinky, tak o ně hrajeme poker. Kdo prohraje, tráví čas za sporákem a hraje si s pánvičkou. Nejlepší je jednoznačně OPIO. Dnes jsem prohrál já, na ranní službě si budu hrát s pánvičkou.

Neděle, 12.12.2010, 20:00 hod lodního času.
Za malou chvilku si všichni připijeme na 100 mil na Barbados. Od poledne plujeme na motor, vítr nefouká, vůbec nic, moře je absolutně klidné, nebe vymetené, svítí měsíc. Celým kokpitem se line vůně čerstvě upečených jahodových buchet, které pojídáme a tabáku z Radkovy dýmky, hraje U2. Nevím jak ostatní, já si to užívám. Jsem spokojený.

Když se mě někdo zeptá, jaké to bylo na COPERNICU, povím mu tohle:

Rozdíl mezi plavbou na jachtě a plavbou na katamaranu je asi takový, jako mezi jízdou na motorce a jízdou vlakem.
To, že jsem svůj pobyt v mezinárodním expresu na trase Tenerife – Barbados strávil v jídelním voze, je už jaksi vedlejší, i když moc příjemné.


Moře je plné nekonečné energie kterou tu všichni společně nasáváme a šlukujeme a to doslova. Přeplavba má své nezapomenutelné kouzlo v podobě uvolnění, pročištění našich myslí a duší...….....Martin Fiala

Představoval jsem si přeplavbu přes Atlantik poněkud jinak, toto mi přišlo jako sranda v restauraci...........Vašek Horák – nápojový technik

With just a hundred nautical miles to go of this adventure as a swedish hitch hiker, who got the wonderful opportunity to join this great chezch crew I just want to say a hundred times thanks for a life long lasting experience...........Lina Wahlström


Já nevím, no prostě bylo to super. Přeplavba, Kapverdy, už jenom čekám, co bude v Karibiku..........Pavel Absolon – Ópio


Oceán je velice malý svět – mnohem menší, než si lze představit při pohledu na mapu. V průměrné kopcovité krajině přehlédnete od obzoru k obzoru větší plochu. Ale oceán, to jsou tři míle na všechny strany a víc toho neuvidíte, ani kdybyste se na hlavu postavili (leda že byste na té hlavě stáli na vrcholu stěžně). Přesně uprostřed tohoto světa se nachází svět ještě menší – loď. Loď se stává na několik týdnů vaším domovem a její posádka vaší rodinou. Naše loď – Copernic - se jmenovala po člověku, který prohlásil, že „střed světa“ - Země, žádným středem ve skutečnosti není, ale pohybuje se prostorem. A stejně tak se náš střed světa – loď, pohybuje oceánem..............Sajri


Na pro mne dobrodružnou přeplavbu Atlantiku jsem se vydal z malého přístavu na pobřeží Itálie jako absolutní suchozemská krysa. Na druhé straně oceánu vystupuji jako cestovatel objevitel a snad i trochu jako jachtař, který pro sebe objevil nový svět, získal nové zkušenosti a moře zážitků. Samotná přeplavba byla příjemná záležitost hlavně díky dobré partě lidí, počasí a větru vanoucímu správným směrem........Honza Hembal-TOI TOI


Pre mňa je to už 2. preplavba Atlantiku v tomto roku na tejto lodi. Tentokrát opačným smerom, od prichádzajúcej zimy v Európe pod karibské slnko. Každá bola niečim iná, niečim iným výnimočná. Táto hlavne dobrým počasím, dobrým vetrom v plachtách a skvelou partiou ľudí. Ale hlavne o nových skúsenostiach, čo sa týka jachtingu. Za neocenitelné považujem vecné pripomienky a rady k tejto lodi od vedúceho tohoto „odtučňovacieho“ zájazdu. A musím tiež spomenúť nové obzory, ktoré mi odkryl Sajri so svojím sextantom a astronavigáciou. Sice z mnohých pokusov zmerať pozíciu lode vyšiel luxusne len jeden s presnosťou na 1,5NM, ale začiatky sú ťažké. Radosť bola sa s nimi plaviť.........Marek Glevaňák


Nemám rád moc vzletné kecy, vždyť jsme chtěli přeplout přeci.
No a to se povedlo, zdravé ego pozvedlo.
Atlantik, to není sranda, dík Neptune, zdraví Standa ;)

Tylko spanialej zalodze, pogodzie i jachtowi zawdzieczamy te wspaniala przygode.
Wszystkim ktorzy sie jeszcze wachaja goraco polecam , a tych ktorzy nawet nie myslieli namawiam...juz sie boje co bedzie dalej na Karaibach......Robert

[Denis]

Dík za triezvy popis preplavby, tak vravíš že mal 65? To je dobré, už som sa bál že to nestihnem.

[Komín]

Dík Lakomče, krásné počtení a vůbec mi tam nechyběl popis nastavování plachet... jen mě zas trochu nabilo energií na další měsíc. 22.1. vyrážím za vámi do teplíčka.

[catamaran]

Ahoj Lakomče. Četl jsem si to taky celé od vrchu až dolů. Lépe jsi to nemohl vystihnout. Doufám, že to není tvá poslední přeplavba přes Atlantik. Protože až budeš pořádat další, tak bych se moc rád(teda jestli mě vezmete)plavil s Vámi. Napsal jsi to tak, že to vlastně byla všechno paráda a zábava....

[Bilardos]

Díky za reportáž. S chutí a zaujetím jsem si početl.

[MARIS]

Petře,
velká gratulace,(i když u Tebe to jinak nemohlo dopadnout),pěkně jsi to popsal,znovu mohu jen litovat,že jsem se do toho nepustil s Tebou.A moc děkuji za pěkné pohledy.Pozdravuje i Hanka.

[designer]

Ahoj Petře,
moc pěkné!
Zdraví pokoutní instruktor

[bedrich]

Petře,
gratuluju a tiše závidím. Snad někdy...
Jarda

[JardaF]

Vynikající čtení!

[Papito]

Dobrá práce, Lakomče !

[Libor]

Lakomče udělal jsi mi radost a mrzí mě teď o to více, že jsem pozvání musel odmítnout...

[lynx]

Tomu říkám správný přístup k plavbě!
I když mám rád menší lodi, jen tiše závidím.

Petr

[ujoPeter]

... tato reportaz ma nacisto nastartovala na preplavbu ... Ked sa Marek vrati, poradim sa ... faktom ale je, ze zakladom je dobra partia (vtedy aj na pocasi az tak nezalezi

[leguan]

Ahoj Petře,
hezky popsané, parááááááda. Gratuluji celé posádce k přeplutí "velké louže"
Aleš

[ficcus]

Čtu to v kanclu s rozbitým topením (studenýma nohama) a je mi hned líp. Moc hezký

[Olivero]

Lakomče nádhera,vyborný popis tej nálady ktorú ste si vytvorili.Gratulujem.
Idem piect deckám palacinky.
Vďaka za reportáž

[Lakomec]

Děkuji všem za gratulace k přeplavbě. Fotky jsme doplnili o přístav v Bridgetownu, a dnes na Morpionu. Je to hnusné, když je u nás tolik sněhu a tady padáme vedrem.
To Komín: s kamarády připlujeme do Le Marin 22.01.2010, tak se snad uvidíme

[Milos]

Pripájam sa s gratuláciou!
Dúfam, že sa taká plavba podarí niekedy aj mne.

PS - zatiaľ Ti držíme kapitánsku kajutku (1+1) na funglovke Jelene, BENETEAU 50 (r.v. 11, počet osob 10+2), Fun Regatka JI 2011

Zdraví a príjemné sviatky praje Miloš

[Anonym]

s kamarády připlujeme do Le Marin 22.01.2010, tak se snad uvidíme

Gratulace i ode mne, teplo závidím, protože si ten rozdíl od ledna ještě pamatuju.
Když potkáš, pozdravuj od nás Myšáka.

[modrymax]

taky velká gratulace, moc pěkně se to čte, snad taky jednou .......

[tatinecek]

V půlce jsem přestal sledovat fotky, vypnul počítač, zatáhnul závěsy a dal si prášek na spaní. Bohužel nevydrží do konce zimy.. Jsem naprdnutej. Zima, sníh a moře v nedohlednu. Spravedlnost neexistuje.

Blahopřeju k plavbě. A závidíííííím.
A navíc , taky bych prožil rád den snů v Mindelu, 31.11 , to se fakt těžko dá prožít znovu.
I to svědčí o průběhu plavby.

[Lakomec]

To Tatinecek: tak to jsme na tom podobne, ani ja bych se tedy nemel letos do karibiku podivat. My se budeme donekonecna placat nekde na Atlantiku, nez nasledujici generace nezmeni kalendar :D .
Uz jsem to opravil

[Lakomec]

to Designer: Ondřeji, vidíš, ty jsi mě vůbec nenapadl. Buď v klidu, myslel jsem ty pokoutnější, jenže ti jsou v klidu, páč žijí ve svém dokonalém mikrosvětě

[designer]

Petře,
mě se to moc líbilo

[Autoit]

Uzasne jsem si pocetl a o to vic se opet tesim na vodu. Takhle si predstavuju Vanoce.