Ahoj.
Už jsem se zde někde na jiném místě zmiňoval, že do HR, resp. YU, jezdím pravidelně již nějakých 25 let. Nejprve do hotelů, pak s karavanem a dnes na loď. Mám to tam projeté křížem krážem a různých zážitků a postřehů jsou mraky...povětšině pozitivních, zejména s "obyčejnými" lidmi. Ale je pravdou, že mnohé se změnilo a většinou k horšímu. Vyprávět dnešním mladé generaci, že kdysi v hospodách například odmítali brát spropitné, by asi bylo k neuvěření. Jednou jsem jim v FKK kempu pár drobných s poukazem na absenci kapes doslova vnutil a .... když jsem si po pár hodinách přišel pro zmrzlinu a do kýženého množství mi v hrsti naopak pár šušňů chybělo, podali mi to s úsměvem a se slovy....že mám přeci předplaceno!
To, že se jugoslávští policajti při spatření auta s cizí SPZ raději ostentativně dívali jinam (aby snad náhodou nespatřili nějakou nepřístojnost) a i v rámci jakýchsi hromadných dopravních kontrol zastavovali pouze auta místní .....no to už se i mě pomalu zdá jako pohádka.
Dalo by se pokračovat dlouho, ale zpět k tématu. Taky mě ta další buzerace štve, protože též rád střídám pár dní pobytu v pokud možno liduprázdných zátokách s návštěvami měst. Zásoby v podobě doma zavařovaných jídel si pro větší pohodlí vozím a konoby navštěvuji pouze v "civilizačních dnech" a v případě nutnosti vzít zavděk kotvením v obydlené zátoce. Nicméně souhlasím s pechem, tento zákaz už tu jednou byl a mě, ani nikoho o kom bych věděl či jej třeba na hranicích viděl, nikdy ani neprohlíželi, natož aby něco zabavili. Uvidíme jak to bude tentokrát, ale myslím, že brzy slezou z hrušky dolů ... Alespoň v praxi.
O místní hospodskou stravu ostatně ani moc nestojím. Ryby nesnáším a upražený vepřový na grilu se přejí rychle. Ještěže existujou mořský plody a zejména salát "ot chobotnice". Naopak místní zeleninu, pršut, sýry a víno můžu. Málo kdy chodím na ty "mafiánské" trhy. Skoro všude jsou místní s nějakými těmi obchodovatelnými přebytky. Chce to jen nebejt línej a poptat se.

Ceny velmi mírné a kvalita většinou vynikající, jen to víno je o něco hůře poživatelné. Ale například milovníci Proška budou velice mile překvapeni .... chuť skvělá a cena proti obchodu třetinová. Jen to chce před nákupem na neznámém místě ochutnat .... a nebát se případně odmítnout a jít o dům dál. Já už mám tak trochu svoje stezky
Též mi připadá naivně úsměvné vynucovat si podobnými hovadinami členství v EU a naopak nesouhlasím s Planem. Oni o to členství stojí. A přenáramně! Dokonce pamatuji, jak jsem cca před třemi, čtyřmi lety (pamětníci si jistě vzpomenou, nějak tehdy nefungovala pravidelná předpověď počasí na vysílačce) musel z tohoto důvodu poslouchat místní rádio a už mi šla z těch jejich neustálých a donekonečna omílaných nářků na to, jak je na ně ta EU zlá když je nechce a jak jim v ní Slovinci škodí .... atd. atd. ...vážně hlava kolem.
Jezdil jsem tam i za války a mohu potvrdit zkušenosti tatyS. Přijetí bylo více než vřelé a pláže liduprázdné .... Všechno, co tu bylo o historii chorvatsko-srbských vztahů řečeno, je nepochybně pravda, ale přeci jen mi to hlava moc nebrala. Od těch neblahých dob už uběhlo hodně vody, ti lidé tam často léta žili vedle sebe a bylo tam i dost smíšených manželství... Udělal jsem tam v této věci i jednu docela šokující zkušenost, která do tohoto tématu vlastně patří dvakrát a možná někoho uchrání od podobného trapasu.
Jezdili jsme opakovaně k jedné rodině, která pronajímala domek u pláže. Jednou, když potřebovali peníze pro syna na studiích, jsem jim trochu pomohl předplatbou pobytu a od té doby jsme byli "jejich". Měli jsme u nich speciální ceny, zvali nás na jídlo atd. Při té příležitosti jsme zjistili, že mají i záhumenek a pěstují naprosto dokonalá (veliká, vejčitá a masitá) rajčata a z vlastních prasat vyrábějí i vynikající pršut. Byli to prostí, ale velmi milí lidé, žijící hodně pospolitým rodinným životem.Takže kdykoli jsme byli poblíž, alespoň jsme se zastavili na kus řeči a nakoupili výtečný a levný proviant. Byly jsme tam i v době války a pomáhali "paní domácí" utěšovat, protože se bála o život mladšího syna, který musel narukovat. Pak jsme přijeli nějak těsně po válce a při obvyklém posezení poslouchali, jak bylo chvílemi zle, kolik známých padlo atd. Když nám to paní se slzami v očích vypočítávala, řekl jsem jí, že jsme v našich médiích slyšeli zprávy, že jejich oblast prodělala několik raketových útoků (bylo to tam po celou válku stále za frontou) a že chápeme, že to musilo být hrozné, když tolik domů v jejich okolí je pobořených. Následovala scéna hodná závěru Čapkovy Matky, vypravující posledního syna do boje. Tak jak před tím schoulená vzlykala, najednou se napřímila, zazářili jí oči a hrdě pronesla : to ne JEJICH rakety, to NAŠI minéri (ženisté). Já nedovtipný blb se ještě zeptal pročpak asi že, načež mi velmi drsně a chladně odvětila : To byly SRBSKÉ domy ! No co budu povídat, rychle jsem převedl řeč jinam, dopil kafe a koukal zavřít dveře zvenku... Takže velmi doporučuji nenásledovat mého příkladu, je to velice ožehavé téma!
Wlady