Ahoj Lakomče,
Díky Tobě i Vilmě za popis Vaší plavby v Řecku, závist se mnou cloumá. Na podzim jsem byl v obdobné pozici plachetnice X velký motorák jako ty, myslel jsem si (a všichni na lodi taky) že máme přednost. Bylo to cca 1Nm před přístavem, všude plno místa, hloubka přes 50m, prostě trajekt mohl klidně uhnout bez vlivu na rychlost a délku své plavby. Trajekt krátce houknul, směr nezměnil a já to naštvaně vzdal a uhnul jsem mu. Diskuze na palubě řešila povýšené chování kormidelníků motorových obrů a jestli jsem to nevzdal moc brzo. Stále mi to však vrtalo hlavou ve všech dostupných příručkách kapitána, učebních textech a jiných výtazích z COLREGu jsem přednost velkých lodí před malými plavidly nenašel. Někde bylo pouze doporučení se nemotat se velkým plavidlům do cesty protože jejich schopnost manévrování je odlišná od všech malých plavidel. Doporučení a povinnost jsou v případě kolize a soudu dvě naprosto odlišné věci.
Překvapením proto pro mě byla otázka v testu VMP kde je to v ČR řešeno jednoznačně :
Vyhláška ministerstva dopravy č. 224/1995 Sb. §2 Čl. 9.02 odst. 4 (test VMP otázka 198)
Malá plavidla nesmějí křížit směr plavby plavidel která nejsou malými ve vzdálenosti menší než 200m.
Od té doby jsem přesvědčen že něco obdobného je i někde COLREGu a platí to i na moři akorát se to ke mně nedostalo. Představa že plachetnice má přednost před trajektem je sice lákavá ale nelogická.
S Lakomcem do Řecka - 2008
Moderátoři: MARIS, vilma, Pepa
-
Lakomec
přednost plavidel
JirkaM promine za Off Topic, necméně mi to nedalo. Jak píšeš, přednosti jsou jasně dané. Nebyli jsme v pásmu rozdělené plavby, kde pro malá plavidla platí křižování nejkratším možným způsobem. Colreg mluví jasně, kdo má přednost a za jakých okolností. tAKY ALE MLUVÍ O TOM, ŽE se má pozorovat, aby se zabránilo srážkám plavidel na moři. A velcí toho trošku zneuívají. Kdybych měl starou kocábku na pojištění a byl na lod sám, tak bych neuhnul a on by měl problém. Jenže to jsou jen takvá kdyby, takové to domácí tlachání. Prostě jsme uhnuli a uhnul by každý. A příště uhnu zase.
Jasne mas pravdu. Ty velci na to nekdy kaslou, nebo spis toho zneuzivaji. Vzdycky si reknu, ze oni jsou v praci a ja na dovolene. Byval jsem driv tvrdohlavejsi, ale nejak meknu:) Kazdopadne mas pravdu. Jen doufam, ze si nekoupis nejakou starou kocabku na pojisteni:)) - celkem rad ctu tvoje prispevky a kdyz by jsi spatne odhadl rychlost, velikost a silu protivnika....
-
vilma
- moderátor
- Příspěvky: 3189
- Registrován: pon kvě 28, 2007 2:00 am
- Reputace: 46
- Bydliště: Olomoucko
Lakomče, chlapče,
pěkně to píšeš, má to spád a navíc to tak opravdu bylo. Asi Ti to psaní budu muset přenechat v zájmu lepšího kulturního zážitku našich čtenářů.
P.S: Škoda jen, že nahoře bez byls tak akorát ty. Já teda dost špatně vidím, tak jsem si to ani nemohla užít. Zdravím do dalekého Ringapatamu.
pěkně to píšeš, má to spád a navíc to tak opravdu bylo. Asi Ti to psaní budu muset přenechat v zájmu lepšího kulturního zážitku našich čtenářů.
P.S: Škoda jen, že nahoře bez byls tak akorát ty. Já teda dost špatně vidím, tak jsem si to ani nemohla užít. Zdravím do dalekého Ringapatamu.
-
Lakomec
plavání
Kurňa, Vilmo. Nejenže špatně vidíš, ale ani si nepamatuješ? To jsi si do notýsku nenapsala? Co já vím, tak minimálně Koča se nahoře bez koupala, na o vsadím cokoliv. Mějte se. Kde že je ten Ringapatan?
. Ma muj vkus jich tam bylo prilis, ale vsechny byly celkem dobre krmene turisty i domacimi.-
Lakomec
Bodrum
Dobrá tedy, když Vilma jinak nedá, napíšu něco o Bodrumu.
Den sedmý, Bodrum
Protože Bodrum se uplně vymyka jakémukoliv srovnání, ať už s Chorvatskem nebo Řeckem, nebudu naším milým čtenářům vykládat něco, čemu by i tak nevěřili, zajeďte se tam podívat. Postup při odbavení a marínu jako takovou jsme popsali, čeká vás největší pevnost ve středomoří, spousta značkového zboží, samozřejmě ORIGINALY za bezkonkurenčni ceny, rybí trh, minarety, Ale to nejheyčí je v maríně. Desítky krásných dvojstěžníků, některé úplně nové,nejmodernější technologie, prostě paráda. Sám Maris to okomentoval tak, že něco podobného ještě neviděl a s odstupem času hodnotí zastávku v Bodrumu jako moc dobrý počin.
Zkrátka Bodrum stojí za to. Proto nebudu detailně popisovat, protože některým se to bude líbit víc, a řeknou si, že jsem byl ASI NĚKDE ÚPLNĚ JINDE, KDYŽ JSEM TU NÁDHERU NEVIDĚL, ALE NAJDOU SE I TACÍ, CO SI BUDOU MYSLET, ŽE JSEM BYL ASI ZHULENÝ, KDYŽ SE MI NĚCO TAKOVÉHO MOHLO LÍBIT A KDYŽ O TOM TAKHLE PÍŠU. tAKŽE TO NECHÁM NA KAŽDÉM Z vÁS. sTAČÍ JEN OBJEDNAT LOĎ, NAPNOUT PLACHTY A PAK UŽ JEN PLachtit a plachtit. Každý jednou k cíli dopluje, někdo dřív a někdo později. Ale to je jedno, na moři se čas až tak moc neřeší, a je to jedno, jestli později nebo dřív, důležité je doplout.
Takže to bylo z Bodrumu vše, ráno jsme se pěkně vykoupali, vysprchovali, vykakali, opustili marínu a na službu se těšila Meryl a její dva koně - Dalibor a Henry
Den sedmý, Bodrum
Protože Bodrum se uplně vymyka jakémukoliv srovnání, ať už s Chorvatskem nebo Řeckem, nebudu naším milým čtenářům vykládat něco, čemu by i tak nevěřili, zajeďte se tam podívat. Postup při odbavení a marínu jako takovou jsme popsali, čeká vás největší pevnost ve středomoří, spousta značkového zboží, samozřejmě ORIGINALY za bezkonkurenčni ceny, rybí trh, minarety, Ale to nejheyčí je v maríně. Desítky krásných dvojstěžníků, některé úplně nové,nejmodernější technologie, prostě paráda. Sám Maris to okomentoval tak, že něco podobného ještě neviděl a s odstupem času hodnotí zastávku v Bodrumu jako moc dobrý počin.
Zkrátka Bodrum stojí za to. Proto nebudu detailně popisovat, protože některým se to bude líbit víc, a řeknou si, že jsem byl ASI NĚKDE ÚPLNĚ JINDE, KDYŽ JSEM TU NÁDHERU NEVIDĚL, ALE NAJDOU SE I TACÍ, CO SI BUDOU MYSLET, ŽE JSEM BYL ASI ZHULENÝ, KDYŽ SE MI NĚCO TAKOVÉHO MOHLO LÍBIT A KDYŽ O TOM TAKHLE PÍŠU. tAKŽE TO NECHÁM NA KAŽDÉM Z vÁS. sTAČÍ JEN OBJEDNAT LOĎ, NAPNOUT PLACHTY A PAK UŽ JEN PLachtit a plachtit. Každý jednou k cíli dopluje, někdo dřív a někdo později. Ale to je jedno, na moři se čas až tak moc neřeší, a je to jedno, jestli později nebo dřív, důležité je doplout.
Takže to bylo z Bodrumu vše, ráno jsme se pěkně vykoupali, vysprchovali, vykakali, opustili marínu a na službu se těšila Meryl a její dva koně - Dalibor a Henry
Naposledy upravil(a) Lakomec dne pon úno 16, 2009 2:57 pm, celkem upraveno 1 x.
150 m hloubky a představa , co tak může pode mnou plout v těchto končinách, zvláště, když jsme v Athénách viděli porcovat žraloka 
-
vilma
- moderátor
- Příspěvky: 3189
- Registrován: pon kvě 28, 2007 2:00 am
- Reputace: 46
- Bydliště: Olomoucko
ale jó, já si to taky možná pamatuju, ale když já chtěla být veřejně tak decentní
v každým případě jsem nic neviděla, a toho žraloka jsem taky potichu vyhlížela ale ono nic, a doopravdy, takže to bylo jakože : KONEČNĚ NA DOVOLENÝ ! Plavání bylo nádherný.
v každým případě jsem nic neviděla, a toho žraloka jsem taky potichu vyhlížela ale ono nic, a doopravdy, takže to bylo jakože : KONEČNĚ NA DOVOLENÝ ! Plavání bylo nádherný.
Naposledy upravil(a) vilma dne ned úno 15, 2009 10:28 pm, celkem upraveno 1 x.
Bodrum
Bodrum pro Lakomce: ...Ale to nejheyčí je v maríně. Desítky krásných dvojstěžníků, některé úplně nové,nejmodernější technologie, prostě paráda.
jeden z dvojstěžníků Papa Joe
další krása
jeden z dvojstěžníků Papa Joe
další krása
-
Lakomec
Bodrum
chtěl jsem ještě doplnit pár fotek z Bodrumu, ale nějak se tady peru s ImageShack, tak možná jindy. Takže něco ke dni osmému, plavba z Bodrumu na ostrov Amorgos. Nějak se mi ty dny pletou, nemůžu se dopočítat, zdá se mi že devět je moc velké číslo na to, co ještě máme před sebou. No nemám tady sebou deník, než to dopíšeme, určitě se správně zorientujeme v čase a prostoru a nakonec to sedne.
Jak jsem už napsal, ten den měla službu Meryl, její dva koně Henry a Dalibor. Henry je fajn týpek. když jsme se představovali u přípitku, tak začal. Já jsem Jindřich, ale chtěl bych, aby jste mi říkali Henry. Tak jsme mu tak říkali. Pohodář, strašně krásně zpívá, vypráví vtipy a strašně rychle chodí. Viděl jsem ho na Kosu, když jsem si užíval frapé v kavárně, pochodoval přes náměstí takovou rychlostí, že kdyby založil na Kosu spolek přátel rychlé chůze, určitě by jim mohl dělat předsedu. Takže to byl Henry, jen aby jste věděli, že tam nebyla jen Vilma, Pepa, Maris, Kopča a já, představíme si i ty, co nepřispívají. A pak Dalibor. Mám tušení, že snad občas létá. Co se týče jachtingu, nevím, jak moc zkušeností má, ale byl fajn kluk do party a vybrala si ho Meryl, tá Meryl, která to celé pomáhala zorganizovat. Teď na to celkem hází bobka, nepíše, neposílá nic, ale víme, že je. A to nám stačí. Takže tahle parta, dalo by se říct.....parta hic... měla naší kocábku na starosti ten osudný den, jak jsem říkal, nevím, jestli devátý nebo který, no byl to zkrátka nějaký den naší pavby. opět jim bůh moře Poseidon nepřál. Pamatujete, jak pluli první den a pršelo, a my hráli prší? Tak dnes zase nefoukalo, ale vůbec. Měli jsme sice vytažené plachty, ale při vánku to plachtí fakt blbě. Meryl to nevzdávala a závratnou rychlostí několika málo desetinek uzlu se blížila nezadržitelně k cíli etapy- cca 80 mil vzdálený ostrov Amorgos. Bylo to jak na potvoru, jedna z nejdelších etap, a bezvětří. dalibor se snažil. Trimoval zadní lík geny jednou tak, podruhé onak, no když se Poseidon rozhodne, tak ani nejlepší trimmer neudělá nic. Takže pořád se blížíme tou závratnou rychlostí k cíli, a čím víc přepočítáváme ETA, tím víc si uvědomujeme, že Amorgos se nám vzdaluje mílovými kroky a že tím tempem budeme mít co dělat stihnout to do konce plavby. Ale Mery, vycvičená Chorvatskými vodami si to chtěla užít a jsme přece jachta, tak nebudeme motorovat. Ještě chviku jsme polemizovali, Maris se začal ošívat, protože představa další noci na moři ho vysloveně netěšila. A ještě noci bez větru, no hrozná představa. Tak nakonec přece jenom zvítězil druh jachtingu zvaný motoring a to už jsme se začali přibližovat cíli. Chtěli jsme to stihnout ještě za světla, no nepovedlo se. Nevadí, nepluli jsme až tak do neznáma, a i večerní připlutí je pěkné. Cestou jsme se kochali pohodou, proplouvali jsme kolem ostrůvků a protože jsme neměli dost dalekohledů, tak úplně nalepení na ostrovech. To Maris Nevydržel a s taktem jemu vlastným se chtěl dovědět, proč to je tak, že to může být nebezpečné. Maris je starý vlk, který nevěří ani mapám a u břehu se zkrátka plout nemá. To si ale naběhl, protože na palubě bylo tolik GPS přijímačů, a ty mapy v nich ukazovali hloubku dostatečnou, tak proč tomu jednoduše nevěřit. Tak se zase rozproudila debata, někdo říkal to, někdo ono, výsledek je ten, že u břehu se zkrátka nepluje a basta.
Pepa využil klid na moři k výuce zbylých členů posádky, myslím že se probírali uzly, práce za kormidlem a tak. Žádná nuda, protože jen pitomci se nudí. A to nebyl náš případ, byla to přece plavba kapitánů, a nejen jich. Ale žádní pitomci.
Na Amorgos do městečka Katapola jsme připluli pozdě večer, bylo to zajímavé připlutí. Meryl sledovala GPS, tak jsem jí poradil, že každý maják svítí, a když svítí, je vidět na moři přesně vzdálenost k němu a i od lodě k pobřeží je dobře vidět, tak se dá celkem přesně určit, kde že vlastně s tou lodí jsme. Protože nejhorší je, když se skipera nekdo zeptá: kapitáne, kam s tou lodí? A on musí vědět, přesně kam. A tak i Meryl věděla, že bokem k molu, přesně mezi dvě rybářské bárky. Fendry na boku , blížíme se k místu na molu, Meryl strnula a přemýšlela. Tak jsem se zeptal, jestli to zvládne, Meryl ale mlčela. TAk jak jsme se už blížili k tomu molu, ueptal jsem se podruhé, a meryl odpověděla že neví. Tak nebyl už čas něco vysvětlovat, asi jsem zvýšil hlas, přeběhl ke kormidlu, vyvázali jsme loď a pohoda, dokonce jsme se píchli i na elektriku.
Mám jednu radu pro všechny, kteří se chtějí něco naučit. Není ostuda se zeptat, jak se co dělá, ostuda je nezeptat se a nepožádat o pomoc. Znáte to: Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. Meryl to mohla v pohodě zvládnout, byli by jsme u ní a poradili, tak jako radili nám, když jsme se učili.
Podtrženo a sečteno, něco přes 80 mil, škoda že na motor. Příjemný den, příjemná zátoka, no prostě pohoda na plavbě kapitánů, a nejen jich.
Další den nás čekala plavba Malými Kykládami na ostrov Naxos, strašně krásné místo.
Tak dávejte fotky, ať to stihneme dopsat.
Jak jsem už napsal, ten den měla službu Meryl, její dva koně Henry a Dalibor. Henry je fajn týpek. když jsme se představovali u přípitku, tak začal. Já jsem Jindřich, ale chtěl bych, aby jste mi říkali Henry. Tak jsme mu tak říkali. Pohodář, strašně krásně zpívá, vypráví vtipy a strašně rychle chodí. Viděl jsem ho na Kosu, když jsem si užíval frapé v kavárně, pochodoval přes náměstí takovou rychlostí, že kdyby založil na Kosu spolek přátel rychlé chůze, určitě by jim mohl dělat předsedu. Takže to byl Henry, jen aby jste věděli, že tam nebyla jen Vilma, Pepa, Maris, Kopča a já, představíme si i ty, co nepřispívají. A pak Dalibor. Mám tušení, že snad občas létá. Co se týče jachtingu, nevím, jak moc zkušeností má, ale byl fajn kluk do party a vybrala si ho Meryl, tá Meryl, která to celé pomáhala zorganizovat. Teď na to celkem hází bobka, nepíše, neposílá nic, ale víme, že je. A to nám stačí. Takže tahle parta, dalo by se říct.....parta hic... měla naší kocábku na starosti ten osudný den, jak jsem říkal, nevím, jestli devátý nebo který, no byl to zkrátka nějaký den naší pavby. opět jim bůh moře Poseidon nepřál. Pamatujete, jak pluli první den a pršelo, a my hráli prší? Tak dnes zase nefoukalo, ale vůbec. Měli jsme sice vytažené plachty, ale při vánku to plachtí fakt blbě. Meryl to nevzdávala a závratnou rychlostí několika málo desetinek uzlu se blížila nezadržitelně k cíli etapy- cca 80 mil vzdálený ostrov Amorgos. Bylo to jak na potvoru, jedna z nejdelších etap, a bezvětří. dalibor se snažil. Trimoval zadní lík geny jednou tak, podruhé onak, no když se Poseidon rozhodne, tak ani nejlepší trimmer neudělá nic. Takže pořád se blížíme tou závratnou rychlostí k cíli, a čím víc přepočítáváme ETA, tím víc si uvědomujeme, že Amorgos se nám vzdaluje mílovými kroky a že tím tempem budeme mít co dělat stihnout to do konce plavby. Ale Mery, vycvičená Chorvatskými vodami si to chtěla užít a jsme přece jachta, tak nebudeme motorovat. Ještě chviku jsme polemizovali, Maris se začal ošívat, protože představa další noci na moři ho vysloveně netěšila. A ještě noci bez větru, no hrozná představa. Tak nakonec přece jenom zvítězil druh jachtingu zvaný motoring a to už jsme se začali přibližovat cíli. Chtěli jsme to stihnout ještě za světla, no nepovedlo se. Nevadí, nepluli jsme až tak do neznáma, a i večerní připlutí je pěkné. Cestou jsme se kochali pohodou, proplouvali jsme kolem ostrůvků a protože jsme neměli dost dalekohledů, tak úplně nalepení na ostrovech. To Maris Nevydržel a s taktem jemu vlastným se chtěl dovědět, proč to je tak, že to může být nebezpečné. Maris je starý vlk, který nevěří ani mapám a u břehu se zkrátka plout nemá. To si ale naběhl, protože na palubě bylo tolik GPS přijímačů, a ty mapy v nich ukazovali hloubku dostatečnou, tak proč tomu jednoduše nevěřit. Tak se zase rozproudila debata, někdo říkal to, někdo ono, výsledek je ten, že u břehu se zkrátka nepluje a basta.
Pepa využil klid na moři k výuce zbylých členů posádky, myslím že se probírali uzly, práce za kormidlem a tak. Žádná nuda, protože jen pitomci se nudí. A to nebyl náš případ, byla to přece plavba kapitánů, a nejen jich. Ale žádní pitomci.
Na Amorgos do městečka Katapola jsme připluli pozdě večer, bylo to zajímavé připlutí. Meryl sledovala GPS, tak jsem jí poradil, že každý maják svítí, a když svítí, je vidět na moři přesně vzdálenost k němu a i od lodě k pobřeží je dobře vidět, tak se dá celkem přesně určit, kde že vlastně s tou lodí jsme. Protože nejhorší je, když se skipera nekdo zeptá: kapitáne, kam s tou lodí? A on musí vědět, přesně kam. A tak i Meryl věděla, že bokem k molu, přesně mezi dvě rybářské bárky. Fendry na boku , blížíme se k místu na molu, Meryl strnula a přemýšlela. Tak jsem se zeptal, jestli to zvládne, Meryl ale mlčela. TAk jak jsme se už blížili k tomu molu, ueptal jsem se podruhé, a meryl odpověděla že neví. Tak nebyl už čas něco vysvětlovat, asi jsem zvýšil hlas, přeběhl ke kormidlu, vyvázali jsme loď a pohoda, dokonce jsme se píchli i na elektriku.
Mám jednu radu pro všechny, kteří se chtějí něco naučit. Není ostuda se zeptat, jak se co dělá, ostuda je nezeptat se a nepožádat o pomoc. Znáte to: Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. Meryl to mohla v pohodě zvládnout, byli by jsme u ní a poradili, tak jako radili nám, když jsme se učili.
Podtrženo a sečteno, něco přes 80 mil, škoda že na motor. Příjemný den, příjemná zátoka, no prostě pohoda na plavbě kapitánů, a nejen jich.
Další den nás čekala plavba Malými Kykládami na ostrov Naxos, strašně krásné místo.
Tak dávejte fotky, ať to stihneme dopsat.
Naposledy upravil(a) Lakomec dne ned úno 15, 2009 7:04 pm, celkem upraveno 2 x.
-
Lakomec
Imageshack a dny
Jo Baharisi, ale tady nemáme dobré připojení, tak mi příjde, že Imageshack vůbec nekomunikuje.
A k těm dnům, je to tak jak jsem myslel, bodrum byl den sedmý, ale večer. Takže plavba Bodrum - Amorgos byl den osmý, tak je to spravne. Bo disciplina musi byť. To je to nejduležitějši.
A k těm dnům, je to tak jak jsem myslel, bodrum byl den sedmý, ale večer. Takže plavba Bodrum - Amorgos byl den osmý, tak je to spravne. Bo disciplina musi byť. To je to nejduležitějši.
-
vilma
- moderátor
- Příspěvky: 3189
- Registrován: pon kvě 28, 2007 2:00 am
- Reputace: 46
- Bydliště: Olomoucko
to Pepa : krásný fotky !
to Lakomec : je to tak, plavba Bodrum - Amorgos je den osmý, opravím Ti to u Tebe, já sice nemám zapsaný kdo kdy měl plavky, zato můj deníček je plný hlubokých reflexí a taky čísluju dny.
Zastávka sedmého dne v Bodrumu se vymykala všem předcházejícím navštíveným místům. Pochodovali jsme podél pevnosti, pak skrz místní adidas tržiště, podél nábřeží. Oči nám přecházely z těch nádherných lodí. To jsme nevěděli, že ty hadry tak nesou. Taky ten pocit, že jsme takříkajíc v Orientu. Každý prodavač na tržišti se měl ptal, kde mám manžela. Když jsem po pravdě odpověděla, že doma hlídá děti, mohli se roztrhat smíchy. Po setmění se stoupající opilostí začali být všichni dotěrnější a tak mi nezbylo než se poklusem vrátit na loď.
Den sedmý Bodrumský skončil pečením ryb zakoupených na tržišti. No mohlo se mi to povést i lépe, kdybych je tak dlouho nepekla a nevysušila, ale nenašel se nikdo, kdo by mi to vyčetl, prostě fajn posádka.
V marině se platilo, ale to se snad ani nelze divit, při zázemí, které nabízejí a při nutnosti tak rozlehlou marinu udržovat, navádět plavidla k určenému molu, hlídat ostatní před poškozením atd. atd. Přesnou útratu ještě najdu v kopii Lakomcova deníku později.
Takže ten den osmý - Bodrum - Amorgos : ještě něco na doplnění ode mne :
Ráno v Bodrumu jsem sice byla jako vždy v 5 ráno vzhůru, ale kdybych nebyla, tak křík z jistě vzdálené mešity by mě probral. Jsem ráda, že tento den posádku nevzbudilo třískání hrnců, ale religiozní zvuky, takže to bylo vznešené a nikdo mi nemohl nadávat, (jako jindy). Kolem půl osmé jsme zase slyšeli něco jako megafon svolávající dětičky do školy, to jsme jim tedy nezáviděli.
Plavba ten den byla klidná, slunečná, bez větru, tak jsme se věnovali dovzdělávání a na tomto místě musím poděkovat Pepovi, že se mnohokrát během plavby obětoval a snažil se mi mnohokrát něco předat, i když to jistě pro něj byla dřina.
Kromě praktické výuky jsme ten den študovali teoretické materiály, které přivláčel na palubu Lakomec, protože on to vzal opravdu odpovědně a když to měla být plavba, kde se budou lidé dovzdělávat, tak on dodal kufřík plný moudrostí. Šly samozřejmě na dračku.
Konečně jsme vypadali jak rodinka na dovolené, Kopča s Péťou vytáhly barevný osušky a začaly plnit další položku ze svého dovolenkového plánu - opálit se. Povalující se literatura vypadala jak detektivka na dovolenou, Pepa si chladil nohy v móři, jiní poklimbávali, no prostě balada.
K Amorgosu jsme dorazili už potmě, naskytl se nám krásný pohled na osvětlené nábřeží, stihli jsme absolvovat procházku po ostrově po starém překočkovaném městě, kolem chrámu nad vodou, vodních kanálů a mostů, stihli jsme i nákupy potravin v nábřežním krámku.
to Lakomec : je to tak, plavba Bodrum - Amorgos je den osmý, opravím Ti to u Tebe, já sice nemám zapsaný kdo kdy měl plavky, zato můj deníček je plný hlubokých reflexí a taky čísluju dny.
Zastávka sedmého dne v Bodrumu se vymykala všem předcházejícím navštíveným místům. Pochodovali jsme podél pevnosti, pak skrz místní adidas tržiště, podél nábřeží. Oči nám přecházely z těch nádherných lodí. To jsme nevěděli, že ty hadry tak nesou. Taky ten pocit, že jsme takříkajíc v Orientu. Každý prodavač na tržišti se měl ptal, kde mám manžela. Když jsem po pravdě odpověděla, že doma hlídá děti, mohli se roztrhat smíchy. Po setmění se stoupající opilostí začali být všichni dotěrnější a tak mi nezbylo než se poklusem vrátit na loď.
Den sedmý Bodrumský skončil pečením ryb zakoupených na tržišti. No mohlo se mi to povést i lépe, kdybych je tak dlouho nepekla a nevysušila, ale nenašel se nikdo, kdo by mi to vyčetl, prostě fajn posádka.
V marině se platilo, ale to se snad ani nelze divit, při zázemí, které nabízejí a při nutnosti tak rozlehlou marinu udržovat, navádět plavidla k určenému molu, hlídat ostatní před poškozením atd. atd. Přesnou útratu ještě najdu v kopii Lakomcova deníku později.
Takže ten den osmý - Bodrum - Amorgos : ještě něco na doplnění ode mne :
Ráno v Bodrumu jsem sice byla jako vždy v 5 ráno vzhůru, ale kdybych nebyla, tak křík z jistě vzdálené mešity by mě probral. Jsem ráda, že tento den posádku nevzbudilo třískání hrnců, ale religiozní zvuky, takže to bylo vznešené a nikdo mi nemohl nadávat, (jako jindy). Kolem půl osmé jsme zase slyšeli něco jako megafon svolávající dětičky do školy, to jsme jim tedy nezáviděli.
Plavba ten den byla klidná, slunečná, bez větru, tak jsme se věnovali dovzdělávání a na tomto místě musím poděkovat Pepovi, že se mnohokrát během plavby obětoval a snažil se mi mnohokrát něco předat, i když to jistě pro něj byla dřina.
Kromě praktické výuky jsme ten den študovali teoretické materiály, které přivláčel na palubu Lakomec, protože on to vzal opravdu odpovědně a když to měla být plavba, kde se budou lidé dovzdělávat, tak on dodal kufřík plný moudrostí. Šly samozřejmě na dračku.
Konečně jsme vypadali jak rodinka na dovolené, Kopča s Péťou vytáhly barevný osušky a začaly plnit další položku ze svého dovolenkového plánu - opálit se. Povalující se literatura vypadala jak detektivka na dovolenou, Pepa si chladil nohy v móři, jiní poklimbávali, no prostě balada.
K Amorgosu jsme dorazili už potmě, naskytl se nám krásný pohled na osvětlené nábřeží, stihli jsme absolvovat procházku po ostrově po starém překočkovaném městě, kolem chrámu nad vodou, vodních kanálů a mostů, stihli jsme i nákupy potravin v nábřežním krámku.
Amorgos
západ slunce , stále plujeme na Amorgos
Amorgos v brzkém ránu
kýčovitá tavernička
kostelík v ranním slunci
zátoka
Amorgos v brzkém ránu
kýčovitá tavernička
kostelík v ranním slunci
zátoka
-
Lakomec
Kat
To Maris: Ano MArisi, úplně jsem zapoměl, ALE MYSLÍM, ŽE FOTKY JSI UŽ VLOŽIL na fórum . Katamaran krásný. Nechtěl jsem se k tomu moc vracet, protože co si každý dělá ve svém volném čase, je jeho věc. Jen obdivuji Hanku, jak to přešla s noblesou, když zjistila, že jsi se dal dohromady s Clarou, aby jsi měl Katamaran. No nevadí, za peníze v Praze dům a za trohu toho flirtování v Řecku katamaran. Jen mě zarazilo to jméno. Skoro by se dalo říct: Marisi, jestli si nevybojuješ to jméńo MARIS CLARA, tak si u mě mrtvej Navrátil. 
-
Lakomec
Plavba na Naxos
TAk se nám to krásně rozjíždí, fotky doplněny, tak budeme hned pokračovat. Den devátý, Amorgos - Naxos
Ten den měl Spužbu Pepa, Vilma a Sensitiv, částečně pomáhala Petra. Plavba zase klidná, bezvětří. Jak již Vilma zmínila, na palubě za takového počasí probíhala výuka, každý se učil něco jiného. Pepa se ukázal jako veliký učitel. Vím, že v deníčku Vilmy je jeden moc pěkný obrázek, připomíná to GPS a je na něm spousta čudlíků a Jeden z nich je PAGE. Ale něco k oblasti plavby. Proplouvali jsme Malými Kykládami, což je souostroví cca 7 ostrůvků mezi jižně od Naxosu. Je to moc pěkné místo, vzdáleně to připomíná chorvatské Kornaty, ale jsme v řecku a tak veškeré srovnávání s chorvatskem je trošíčku zavádějící. Jen námatkou: milí lidé, levno, neplatí se poplatek za to, že tam přijedete, nesrovnatelně lepší podmínky pro jachting atd..No nic, krásná oblast malých kyklád, pak nádherný ostrov Naxos. Pro všechny, kteří budou připlouvat do Naxosu, stejnojmenné město na NWW straně ostrova, pečlivě studujte mapy. Když se připlouvá z jihu mezi ostrovem Paros a Naxos, uhne se do prava do města, jsou tam nebezpečné skály, trčící z vody asi jen 15-20 cm. A protože řekové si nedělají starosti s tím, aby vše značili jakýmikoliv znaky, je to jen v mapě. Takže pozor, to platí v Řecku všeobecně, mapa je základ. Na vodě moc znaků není.
Po připlutí k Naxosu jsme vpluli nejdřív do bazénu pod Apolonovým chrámem, no je to spíš jen pozůstatek, vstupní brána. Je yde veliký a dlouhý vlnolam, takže stát se dá i zde na kotvě, hloubka cca 4-5 m. Pohled na Apolonův chrám z vody je jedinečný. Poté jsme zapluli do maríny, je zde dost míst pro jachty, opět na kotvě a prdelí k molu. Je zde elektrika, voda, ale od loňska se vybírá poplatek, v závislosti na délce jachty. Když ale máte známé, platit se nemusí. My tedy neplatili poplatek za loď, jen 5 EUR za vodu a 5 EUR za elektriku. Celkem fajn, protože to je poslední dobrá možnost doplnit tanky s vodou, do atén už příležitost není. Teda je, na západní straně Syrosu, ale my jsme pluli jinudy, to se ještě dozvíte kudy.
Protože jsme dopluli celkem brzy, někteří z nás využili možnost se koupat a zašli jsme na pláž, kousíček od maríny. Tady musím bonznout tetu Vilmu, protože zatím co ona se opalovala užívala sluníčka, na dálku ještě stihla zorganizovat doma sběr ořechů. No má zkrátka hodné děti. No když jsme u toho, víte co má každá žena? Pravdu, geniální děti a manžela blbce. A co nemá? Čas, peníze a co na sebe.
Nevím, jestli se mám pustit do opisování ostrova Naxos, konkrétně města. Nechal bych to na někom z posádky, myslím, že to byl opět jeden z nezapomenutelných zážitků. Zkrátka staré město je úžasné, to se jen tak někde nevidí, doufám že se zde objeví dost fotek toho krásného labyrintu. Na večeři jsme zašli do hospůdky, přiznám se, že jsem to doporučil a byl jsem rád, že posádka neprotestovala. Jsem dost konzervativní, když vím o nějakém místě,. že je O.K., tak neměním. Jídlo myslím všem chutnalo, bylo ho dost a vůbec to byl krásný večer. Z restaurace krásný výhled na marínu a moře, krásný západ slunce. Kolem samí příjemní lidi, navíc mluvili česky, no co víc si přát.
Napíšu jen něco málo o ostrově, to co jsme nemohli vidět. V roce 2006 jsem si půjčil motorku a projel celý ostrov. Na severu jsou krásné pláže, ale prázdné, protože když hučí Meltemi, je zde krásný příboj. Na východní straně je Dionýzova socha, je vytesaná jen z půlky, takže se mezi křovím válí desetimetrový šutr, z vrchu opracovaný, nohy, ruce, tvář a ze spobní strany ne, no nestihli to dodělat. Ale stojí to za výlet. A pak zpátky přes kopce, nevím to přesně, ale myslím že nejvyšší bod má kolem 1000 m - Diova hora(Mt.Zeus). MAjí v horách taky přehradu, do které ztéká voda. Myslím že v roce 2008 byl v horách sníh, nevím, jestli to je na lyžování, ale sníh tam byl.
Myslím že to je vše, co bych chtěl k Naxosu dodat, zítra poplujeme na Syros, zastavíme se na svatém ostrově - Delos. Začne opět foukat vítr, do Atén si to skutečně užijeme.
Naxos večer
Ten den měl Spužbu Pepa, Vilma a Sensitiv, částečně pomáhala Petra. Plavba zase klidná, bezvětří. Jak již Vilma zmínila, na palubě za takového počasí probíhala výuka, každý se učil něco jiného. Pepa se ukázal jako veliký učitel. Vím, že v deníčku Vilmy je jeden moc pěkný obrázek, připomíná to GPS a je na něm spousta čudlíků a Jeden z nich je PAGE. Ale něco k oblasti plavby. Proplouvali jsme Malými Kykládami, což je souostroví cca 7 ostrůvků mezi jižně od Naxosu. Je to moc pěkné místo, vzdáleně to připomíná chorvatské Kornaty, ale jsme v řecku a tak veškeré srovnávání s chorvatskem je trošíčku zavádějící. Jen námatkou: milí lidé, levno, neplatí se poplatek za to, že tam přijedete, nesrovnatelně lepší podmínky pro jachting atd..No nic, krásná oblast malých kyklád, pak nádherný ostrov Naxos. Pro všechny, kteří budou připlouvat do Naxosu, stejnojmenné město na NWW straně ostrova, pečlivě studujte mapy. Když se připlouvá z jihu mezi ostrovem Paros a Naxos, uhne se do prava do města, jsou tam nebezpečné skály, trčící z vody asi jen 15-20 cm. A protože řekové si nedělají starosti s tím, aby vše značili jakýmikoliv znaky, je to jen v mapě. Takže pozor, to platí v Řecku všeobecně, mapa je základ. Na vodě moc znaků není.
Po připlutí k Naxosu jsme vpluli nejdřív do bazénu pod Apolonovým chrámem, no je to spíš jen pozůstatek, vstupní brána. Je yde veliký a dlouhý vlnolam, takže stát se dá i zde na kotvě, hloubka cca 4-5 m. Pohled na Apolonův chrám z vody je jedinečný. Poté jsme zapluli do maríny, je zde dost míst pro jachty, opět na kotvě a prdelí k molu. Je zde elektrika, voda, ale od loňska se vybírá poplatek, v závislosti na délce jachty. Když ale máte známé, platit se nemusí. My tedy neplatili poplatek za loď, jen 5 EUR za vodu a 5 EUR za elektriku. Celkem fajn, protože to je poslední dobrá možnost doplnit tanky s vodou, do atén už příležitost není. Teda je, na západní straně Syrosu, ale my jsme pluli jinudy, to se ještě dozvíte kudy.
Protože jsme dopluli celkem brzy, někteří z nás využili možnost se koupat a zašli jsme na pláž, kousíček od maríny. Tady musím bonznout tetu Vilmu, protože zatím co ona se opalovala užívala sluníčka, na dálku ještě stihla zorganizovat doma sběr ořechů. No má zkrátka hodné děti. No když jsme u toho, víte co má každá žena? Pravdu, geniální děti a manžela blbce. A co nemá? Čas, peníze a co na sebe.
Nevím, jestli se mám pustit do opisování ostrova Naxos, konkrétně města. Nechal bych to na někom z posádky, myslím, že to byl opět jeden z nezapomenutelných zážitků. Zkrátka staré město je úžasné, to se jen tak někde nevidí, doufám že se zde objeví dost fotek toho krásného labyrintu. Na večeři jsme zašli do hospůdky, přiznám se, že jsem to doporučil a byl jsem rád, že posádka neprotestovala. Jsem dost konzervativní, když vím o nějakém místě,. že je O.K., tak neměním. Jídlo myslím všem chutnalo, bylo ho dost a vůbec to byl krásný večer. Z restaurace krásný výhled na marínu a moře, krásný západ slunce. Kolem samí příjemní lidi, navíc mluvili česky, no co víc si přát.
Napíšu jen něco málo o ostrově, to co jsme nemohli vidět. V roce 2006 jsem si půjčil motorku a projel celý ostrov. Na severu jsou krásné pláže, ale prázdné, protože když hučí Meltemi, je zde krásný příboj. Na východní straně je Dionýzova socha, je vytesaná jen z půlky, takže se mezi křovím válí desetimetrový šutr, z vrchu opracovaný, nohy, ruce, tvář a ze spobní strany ne, no nestihli to dodělat. Ale stojí to za výlet. A pak zpátky přes kopce, nevím to přesně, ale myslím že nejvyšší bod má kolem 1000 m - Diova hora(Mt.Zeus). MAjí v horách taky přehradu, do které ztéká voda. Myslím že v roce 2008 byl v horách sníh, nevím, jestli to je na lyžování, ale sníh tam byl.
Myslím že to je vše, co bych chtěl k Naxosu dodat, zítra poplujeme na Syros, zastavíme se na svatém ostrově - Delos. Začne opět foukat vítr, do Atén si to skutečně užijeme.
Naxos večer
-
vilma
- moderátor
- Příspěvky: 3189
- Registrován: pon kvě 28, 2007 2:00 am
- Reputace: 46
- Bydliště: Olomoucko
Den devátý : jak to bylo ve skutečnosti podle mne (Amorgos – Naxos)
Ráno jen co jsme oči rozlepili, jsme si dali na palubě v ranním oparu kafíčko a pozorovali tichou krásnou zátoku Katapola obkrouženou kolem dokola horami. Blízko nás kotvilo jen pár lodí, katamarán nešlo přehlédnout. Po osmé hodině se začalo městečko probouzet a tak jsme snídali a pozorovali cvrkot okolí. Bylo to pro mne nejkrásnější ráno naší plavby.
Vypluli jsme až v 9 hodin, KK 282 na motor. Během 5 hod. plavby jsme trénovali náměry, uzly, hráli si s GPS a kormidlem, pozorovali jsme trčící skalky. Napluli jsme 37 NM a ve 14.15 jsme se vyvázali v Naxosu.
Po krátké přestávce - po koupačce a poleženíčku na blízké písčité pláži - jsme se celá posádka vydali k útesům prohlédnout zbytky Apolónova chrámu. (Viz Lakomcovo foto výše, ten kamenný rám). Henry tady předvedl, jak blízko se lze dostat k hladkému okraji skály, z níž před pár lety spadl německý turista. No, nebylo to na můj žaludek, ale ustál to a tak jsme se nemuseli zdržovat sháněním bronzové pamětní destičky a mohli pokračovat zpět směrem ke středu města.
Naxos je relativně větší sídlo, kde už by se dalo žít, zvlášť kavárenští povaleči by ho ocenili. Důmyslná spleť ulic a uliček vždy spolehlivě zavede k nějaké kavárně. Drželi jsme se stále směrem vzhůru, abychom po několikerém bloudění došli jak jinak než k místní pevnosti a kostelu, kde se nám naskýtaly daleké výhledy po okolí.
S Petrou a Senzitivem jsme si pak dali kdesi na zahrádce obří zmrzlinu a čekali na ostatní, až se sejdeme k večeři na rybárně. Měli jsme tam přichystaný dlouhatánský stůl s výhledem na moře.
Během večeře na mě ale padla veliká únava a tak jsem se rozhodla to neprodlužovat a jít spát. To jsem ještě netušila, že po vydatné sprše tak nějak pookřeju a bude mi líto tvrdnout na lodi. Setmělo se, uondaná a přecpaná posádka se začala trousit na loď, ale to já už nastrojená a navoněná vyrážela do ulic nočního Naxosu. Před odchodem jsem se stala ještě terčem mnoha nejapných vtipů, jenom Pepa se mě zeptal, jestli mám u sebe nabitý mobil.
Sobotní večer na ostrově byl skvělý, všude to žilo a hučelo, trvalo mi dost dlouho, než jsem přešla přes rozsvícené nábřeží až kamsi na okraj, kde byly jen schody do moře a tma a nic. Seděla jsem tam hodně dlouho, než mě tam vypátrali nějací místní opilci. Pak mi nezbylo než to opět brát klusem mezi lidi a pak na loď. Když jsem se vrátila, na lodi už se spalo.
Ráno jen co jsme oči rozlepili, jsme si dali na palubě v ranním oparu kafíčko a pozorovali tichou krásnou zátoku Katapola obkrouženou kolem dokola horami. Blízko nás kotvilo jen pár lodí, katamarán nešlo přehlédnout. Po osmé hodině se začalo městečko probouzet a tak jsme snídali a pozorovali cvrkot okolí. Bylo to pro mne nejkrásnější ráno naší plavby.
Vypluli jsme až v 9 hodin, KK 282 na motor. Během 5 hod. plavby jsme trénovali náměry, uzly, hráli si s GPS a kormidlem, pozorovali jsme trčící skalky. Napluli jsme 37 NM a ve 14.15 jsme se vyvázali v Naxosu.
Po krátké přestávce - po koupačce a poleženíčku na blízké písčité pláži - jsme se celá posádka vydali k útesům prohlédnout zbytky Apolónova chrámu. (Viz Lakomcovo foto výše, ten kamenný rám). Henry tady předvedl, jak blízko se lze dostat k hladkému okraji skály, z níž před pár lety spadl německý turista. No, nebylo to na můj žaludek, ale ustál to a tak jsme se nemuseli zdržovat sháněním bronzové pamětní destičky a mohli pokračovat zpět směrem ke středu města.
Naxos je relativně větší sídlo, kde už by se dalo žít, zvlášť kavárenští povaleči by ho ocenili. Důmyslná spleť ulic a uliček vždy spolehlivě zavede k nějaké kavárně. Drželi jsme se stále směrem vzhůru, abychom po několikerém bloudění došli jak jinak než k místní pevnosti a kostelu, kde se nám naskýtaly daleké výhledy po okolí.
S Petrou a Senzitivem jsme si pak dali kdesi na zahrádce obří zmrzlinu a čekali na ostatní, až se sejdeme k večeři na rybárně. Měli jsme tam přichystaný dlouhatánský stůl s výhledem na moře.
Během večeře na mě ale padla veliká únava a tak jsem se rozhodla to neprodlužovat a jít spát. To jsem ještě netušila, že po vydatné sprše tak nějak pookřeju a bude mi líto tvrdnout na lodi. Setmělo se, uondaná a přecpaná posádka se začala trousit na loď, ale to já už nastrojená a navoněná vyrážela do ulic nočního Naxosu. Před odchodem jsem se stala ještě terčem mnoha nejapných vtipů, jenom Pepa se mě zeptal, jestli mám u sebe nabitý mobil.
Sobotní večer na ostrově byl skvělý, všude to žilo a hučelo, trvalo mi dost dlouho, než jsem přešla přes rozsvícené nábřeží až kamsi na okraj, kde byly jen schody do moře a tma a nic. Seděla jsem tam hodně dlouho, než mě tam vypátrali nějací místní opilci. Pak mi nezbylo než to opět brát klusem mezi lidi a pak na loď. Když jsem se vrátila, na lodi už se spalo.
Naxos
připlutí na Naxos
liduprázdná pláž
průrva ve skále - moře má sílu - odtud ten německý turista nespadl
nádherné zákoutí uliček
pevnost na Naxosu
vykopávky
pohled na přístav z"Lakomcovi " hospůdky- bohužel není skoro nic vidět,
ale live to bylo úžasné
liduprázdná pláž
průrva ve skále - moře má sílu - odtud ten německý turista nespadl
nádherné zákoutí uliček
pevnost na Naxosu
vykopávky
pohled na přístav z"Lakomcovi " hospůdky- bohužel není skoro nic vidět,
ale live to bylo úžasné
Naposledy upravil(a) kopca dne stř úno 18, 2009 8:35 am, celkem upraveno 1 x.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host