Zkušenosti z Řecka
Moderátoři: Pepa, smike, vilma
-
Lakomec
zkušenosti
Tak to máte dobré zkušenosti napříště. Určitě je lepší stát po větru a řešit problém, jestli mě dvě lana udrži. Když ten pocit mám, dám čtyři. Kotva slouží jen k tomu, aby držela příď na místě. V celém bazénu je hloubka 3 metry, kotvy drží dobře, ale při předpovědi jaká byla bych já nikdy na návětrné molo nešel, pokud bych si mohl vybrat. Ber to tak, že celý večer v klidu strávím v hospodě naproti, pak se v klidu přesunu na loď, zavřu poklop do kokpitu a nějaká tříšť mě nezajímá. Ráno je kokpit aspoň čistý, bez popele z cigaret. Podle mě lepší než celou noc držet hlídky s nastartovaným motorem a se sousedy, kteří mají kotvy vyhozené nevím jak a kde.
-
toms
- pravidelný návštěvník
- Příspěvky: 244
- Registrován: stř kvě 09, 2007 2:00 am
- Reputace: 10
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Kotvení v Pali na Nisirosu pokračuje druhým dějstvím:
Po tom co jsme dopoledne zabezpečily loď vyvezením záložní kotvy plus vytažením a převezením hlavní kotvy jsem zalezl do své příďové kajuty, sepsal příspěvek na JI s tím ho večer pošlu z taverny a začal relaxovat v leže. Tak jsem tak ležel a přemýšlel o minulé noci: „Nakonec to nebylo tak špatné. Možná jsme mohly vyvést záložní kotvu už v noci, ta drží jako zabetonovaná. Ještě, že jsme se vykašlaly na změnu stání a přejetí na protější molo. Molo je víc otevřené, teď za dne je vidět jak tam jde jeden poryv za druhým a v noci byl vítr víc z boku a až po ránu se otočil přímo proti. Tak by to s námi pěkně cukalo na lanech. Řešení s motorem bylo nakonec nejklidnější řešení. Mnozí to měly horší. Nevím co se stalo na jedné lodi, ale ti mají problém. Buď zničily kotevní vrátek, nebo ho snad přímo vytrhly z lodi. Celý den se hrabou v kotevně, kotevní řetěz kompletně venku vyvázaný na vazáky a výtah.
Moře dělá pěkný příboj, dopoledne byl klid, ale teď bych řek, že vítr zase zesiluje. My teď stojíme na dvou kotvách, tak je klid, ale brzo na nás nalehne Oleg, jeho příď už nedrží Akula. To, že jsme z jejího řetězu odvezly naši kotvu vysvětlilo proč jí kotva tak dobře držela. Taky její skipper už říkal, že mu kotva povoluje a škoda té naší kotvy. Bez ní by to bylo v noci horší. Stejně nechápu jak se kotva ocitla v úhlu 45° od naší přídě 20 m před přídí Akuly. V moři bylo 40 m řetězu. …“
Jak tak uvažuji a usínám tak mě probralo cloumání s lodí a hlasy. No jasně: „Oleg, jeho kotva povolila. No není čas na válení se, je čas něco dělat“ Z kajuty vykouknu luknou a koukám Olegova loď stoji v pohodě metr od naší lodi a nikdo u něj na palubě není. Otočím hlavu a užasle zírám na záď lodě tak tři metry před přídí. Další dějství je v běhu. Už dlouho jsem tak rychle nevypadl z kajuty. Z posádky ani sousedních lodí nikdo nezaregistroval přiblížení a problém nové lodi.
Z přídě koukáme, že novému návštěvníku přístavu Oceanisu 41 se nějak povedlo se dostat před naší příď bez ohledu na naše kotvy. Záložní kotvu, která je na laně, již chytil lodním šroubem a teď podle všeho visí řetězu hlavní kotvy kormidlem nebo kýlem. Naštěstí cizí loď zatím vydá, že se nepřišla o pohon a vzdaluje se. Lano záložní kotvy je přeseknuto tak pět metrů od přídě. Kotvy máme jen minimálně od sebe tak nepředpokládáme, že šroubem minul řetěz hlavní kotvy který byl v místě přeseknutí lana tak půl metru vedle. Všichni očekáváme, že loď má namotáno lano na šroubu, pokud už o řetěz neurvala šroub vůbec. Myšlenka zda nevisí za kormidlo na laně nebo řetězu není také od věci.
Nicméně posádka lodi se nakonec vcelku v klidu vyvazuje na protější molo. Jen nás trochu vyvádí z míry, že vůbec nereaguje na okolí. Už se chytám na přátelskou návštěvu u nich na palubě a jako dárek na uvítanou si beru potápěčské brýle. Nakonec koukáme, že se posádka cizí lodě sebrala a vyráží k nám, tak počkáme. Po chvíli posádka přichází. Němci, skipper jedený dospělý a čtyři kluci tak šestnáct let. Posádka se k problému staví čelem. Rovnou přecházejí s tím, že přístav má maximálně 3,5 m hloubky, tak si dojdou pro věci a půjdou se potápět. Dnes vypluly z Rhodosu a cestou se dostaly až do poryvů 60 kt, (my máme denní maximum v přístavu 33 kt), ale do problémů se dostaly až tady. Předem si nezkontrolovaly jistič kotvy a přijít na to, že nejde kotevní vrátek při kotvení již bylo trochu pozdě. Kluci nevěděly kde je jistič, tak skipper musel do podpalubí. Bohužel před tím než předal kormidlo stáhl motor na volnoběh a kluci si nepřidaly výkon a tak než kotvu nahodil a vrátil se na paluby to loď sfouklo na naše kotvy. Naštěstí se nějak vyhnuly šroubem našemu řetězu a lano nenamotaly. Každopádně měly štěstí, nespíš podpořené řezačem lan na šroubu.
Po té co se skipper a jeden kluk oblékly ploutve a brýle vcelku rychle našly lano naší kotvy na dne přístavu. Na nás už byla jen kontrola lana jeho navázání. Ještě, že jsme měly člun neustále na vodě.
V mezi čase připlouvají další dvě lodě. Na moři to je asi veselé. První loď připlouvá s genou v divném stavu. Roztrhaném nebo snad jen divně namotaném. Nicméně pohledy všech v přístavu se upřely na italskou plachetnici, která nezvládla zaplutí do přístavu. Při obeplouvání vlnolamu si nechaly příliš velký odstup od vlnolamu a vystavily se bokem příboji. Do přístavu vede jen úzký vybójkovaný kanál podél vlnolamu. Za bójkami je hned mělčina s vodu do pasu. Posádka nezvládla vplutí do kanálu a dostala se bokem na příboj a vítr a skončila na mělčině. Po kontaktu kýlem loď dvakrát nalehla bokem na mělčinu, podruhé tak s náklonem tak 50°. Vytanulo mi na mysli video ze ztroskotání jachty La Rose na Velikonočním ostrově. Při dalším zhoupnutí lodě se italům povedlo vyrvat loď motorem na vodu. Každopádně tak tiché a zaražené Italy jsem ještě večer v hospodě nikdy neviděl.
Přístav Pali na Nisirosu s patrnou mělčinou u vjezdu
Lano kotvy po přeseknutí, nebylo to daleko
Tím den víceméně skončil. Nikdo další už nepřiplul a večer měl vítr lehnout. Tak už zbývala jen taverna a zítra další den a poslední dějství.
Po tom co jsme dopoledne zabezpečily loď vyvezením záložní kotvy plus vytažením a převezením hlavní kotvy jsem zalezl do své příďové kajuty, sepsal příspěvek na JI s tím ho večer pošlu z taverny a začal relaxovat v leže. Tak jsem tak ležel a přemýšlel o minulé noci: „Nakonec to nebylo tak špatné. Možná jsme mohly vyvést záložní kotvu už v noci, ta drží jako zabetonovaná. Ještě, že jsme se vykašlaly na změnu stání a přejetí na protější molo. Molo je víc otevřené, teď za dne je vidět jak tam jde jeden poryv za druhým a v noci byl vítr víc z boku a až po ránu se otočil přímo proti. Tak by to s námi pěkně cukalo na lanech. Řešení s motorem bylo nakonec nejklidnější řešení. Mnozí to měly horší. Nevím co se stalo na jedné lodi, ale ti mají problém. Buď zničily kotevní vrátek, nebo ho snad přímo vytrhly z lodi. Celý den se hrabou v kotevně, kotevní řetěz kompletně venku vyvázaný na vazáky a výtah.
Moře dělá pěkný příboj, dopoledne byl klid, ale teď bych řek, že vítr zase zesiluje. My teď stojíme na dvou kotvách, tak je klid, ale brzo na nás nalehne Oleg, jeho příď už nedrží Akula. To, že jsme z jejího řetězu odvezly naši kotvu vysvětlilo proč jí kotva tak dobře držela. Taky její skipper už říkal, že mu kotva povoluje a škoda té naší kotvy. Bez ní by to bylo v noci horší. Stejně nechápu jak se kotva ocitla v úhlu 45° od naší přídě 20 m před přídí Akuly. V moři bylo 40 m řetězu. …“
Jak tak uvažuji a usínám tak mě probralo cloumání s lodí a hlasy. No jasně: „Oleg, jeho kotva povolila. No není čas na válení se, je čas něco dělat“ Z kajuty vykouknu luknou a koukám Olegova loď stoji v pohodě metr od naší lodi a nikdo u něj na palubě není. Otočím hlavu a užasle zírám na záď lodě tak tři metry před přídí. Další dějství je v běhu. Už dlouho jsem tak rychle nevypadl z kajuty. Z posádky ani sousedních lodí nikdo nezaregistroval přiblížení a problém nové lodi.
Z přídě koukáme, že novému návštěvníku přístavu Oceanisu 41 se nějak povedlo se dostat před naší příď bez ohledu na naše kotvy. Záložní kotvu, která je na laně, již chytil lodním šroubem a teď podle všeho visí řetězu hlavní kotvy kormidlem nebo kýlem. Naštěstí cizí loď zatím vydá, že se nepřišla o pohon a vzdaluje se. Lano záložní kotvy je přeseknuto tak pět metrů od přídě. Kotvy máme jen minimálně od sebe tak nepředpokládáme, že šroubem minul řetěz hlavní kotvy který byl v místě přeseknutí lana tak půl metru vedle. Všichni očekáváme, že loď má namotáno lano na šroubu, pokud už o řetěz neurvala šroub vůbec. Myšlenka zda nevisí za kormidlo na laně nebo řetězu není také od věci.
Nicméně posádka lodi se nakonec vcelku v klidu vyvazuje na protější molo. Jen nás trochu vyvádí z míry, že vůbec nereaguje na okolí. Už se chytám na přátelskou návštěvu u nich na palubě a jako dárek na uvítanou si beru potápěčské brýle. Nakonec koukáme, že se posádka cizí lodě sebrala a vyráží k nám, tak počkáme. Po chvíli posádka přichází. Němci, skipper jedený dospělý a čtyři kluci tak šestnáct let. Posádka se k problému staví čelem. Rovnou přecházejí s tím, že přístav má maximálně 3,5 m hloubky, tak si dojdou pro věci a půjdou se potápět. Dnes vypluly z Rhodosu a cestou se dostaly až do poryvů 60 kt, (my máme denní maximum v přístavu 33 kt), ale do problémů se dostaly až tady. Předem si nezkontrolovaly jistič kotvy a přijít na to, že nejde kotevní vrátek při kotvení již bylo trochu pozdě. Kluci nevěděly kde je jistič, tak skipper musel do podpalubí. Bohužel před tím než předal kormidlo stáhl motor na volnoběh a kluci si nepřidaly výkon a tak než kotvu nahodil a vrátil se na paluby to loď sfouklo na naše kotvy. Naštěstí se nějak vyhnuly šroubem našemu řetězu a lano nenamotaly. Každopádně měly štěstí, nespíš podpořené řezačem lan na šroubu.
Po té co se skipper a jeden kluk oblékly ploutve a brýle vcelku rychle našly lano naší kotvy na dne přístavu. Na nás už byla jen kontrola lana jeho navázání. Ještě, že jsme měly člun neustále na vodě.
V mezi čase připlouvají další dvě lodě. Na moři to je asi veselé. První loď připlouvá s genou v divném stavu. Roztrhaném nebo snad jen divně namotaném. Nicméně pohledy všech v přístavu se upřely na italskou plachetnici, která nezvládla zaplutí do přístavu. Při obeplouvání vlnolamu si nechaly příliš velký odstup od vlnolamu a vystavily se bokem příboji. Do přístavu vede jen úzký vybójkovaný kanál podél vlnolamu. Za bójkami je hned mělčina s vodu do pasu. Posádka nezvládla vplutí do kanálu a dostala se bokem na příboj a vítr a skončila na mělčině. Po kontaktu kýlem loď dvakrát nalehla bokem na mělčinu, podruhé tak s náklonem tak 50°. Vytanulo mi na mysli video ze ztroskotání jachty La Rose na Velikonočním ostrově. Při dalším zhoupnutí lodě se italům povedlo vyrvat loď motorem na vodu. Každopádně tak tiché a zaražené Italy jsem ještě večer v hospodě nikdy neviděl.
Přístav Pali na Nisirosu s patrnou mělčinou u vjezdu
Lano kotvy po přeseknutí, nebylo to daleko
Tím den víceméně skončil. Nikdo další už nepřiplul a večer měl vítr lehnout. Tak už zbývala jen taverna a zítra další den a poslední dějství.
Naposledy upravil(a) toms dne pon lis 17, 2014 6:01 pm, celkem upraveno 3 x.
-
Lakomec
Pali, Nisiros
To Toms: s tou mělčinou to je takhle. Původně přístav vypadal jinak, viz foto. už jsem to tady psal někdy v roce 2008. Při převládajícím směru větru byl přístav skoro nepoužitelný kvůli strašně velkému dmutí. Na dnešní návětrné straně se nedalo kotvit, byla zanešená pískem a břeh vůbec nebyl zpevněný. Ještě tak dva metry od silnice byla hloubka okolo jednoho metru. Pokud tam někdo stál, tak na dlouhých lanech a na břeh jezdil dinginou. Až v roce 2006-2007 celou stranu u hospod upravili do dnešní podoby a zvětšili tak kapacitu o 100%. Do té doby skoro všechny jachty stáli v trajektovém přístavu Mandraki, hloubka kotvení 12-15 metrů, bokem k větru. Pakárna.
Takže mělčina tam vždy byla, protože byla úplně mimo plavební dráhu. Teď, pokud se držíš směr mezi majáky, nemůžeš mít problém.
Pali 2005
Mandraki
Takže mělčina tam vždy byla, protože byla úplně mimo plavební dráhu. Teď, pokud se držíš směr mezi majáky, nemůžeš mít problém.
Pali 2005
Mandraki
a 
kotvil jsem letos v květnu na Nisirosu na straně hospod, v noci foukalo 15-20kn. Někteří sousedé měli v noci kotevní cvičení. Místa je tam dost na celou délku kotvy, kotva mě ale poprvé nedržela tak jsem kotvil na dvakrát a OK. Při předpovědi většího větru bych na stranu vnlolamu asi překotvil. Bazén je velký, mělký a velmi klidný. Dvě ruské posádky stály vedle nás.
-
lynx
- zkušený harcovník
- Příspěvky: 3502
- Registrován: pon říj 01, 2007 2:00 am
- Reputace: 410
- Bydliště: Praha
V takových podmínkách bych na záložní kotvu nespoléhal a přenesl na záď hlavní kotvu i s řetězem.
Ano, je to trochu opruz, ale těch pár minut práce za klidnou noc stojí, ne?
A kdybych si chtěl být jó jistý, použil bych hlavní a záložní kotvu tandemově. Sice by to zvýšilo možnost, že někomu překřížím jeho kotvu nebo řetěz, ale v těch podmínkách by to stálo za zkoušku.
Ano, je to trochu opruz, ale těch pár minut práce za klidnou noc stojí, ne?
A kdybych si chtěl být jó jistý, použil bych hlavní a záložní kotvu tandemově. Sice by to zvýšilo možnost, že někomu překřížím jeho kotvu nebo řetěz, ale v těch podmínkách by to stálo za zkoušku.
-
Lakomec
Pali
Petře, ono to tam zase není tak dramatické, jak to na té jedné fotce vypadalo. Ten vlnolam z balvanů je široký minimálně 7 metrů a jeho výška asi 3-4 metry, pak ještě molo, a to má taky aspoň 5 m šířky. Sprcha je vcelku ojedinělá.
Vloni jsem tady byl svědkem, jak postarší posádka nezvládla vyplutí a v následném zmatku poškodili celkem tři lodě.
Ten bazén na straně hospod je dost mělký, kotevní řetězy jdou tedy dost pozvolna do hloubky. No a oni vyrazili moc pomalu, boční vítr je natlačil na řetěz sousední lodi - děda za kormidlem se toho nějak zalekl a začal nesmyslně manévrovat, na plynu nešetřil a dával dozadu dopředu, prostě chaos. Než okolní posádky zasáhly nabořili poměrně razantně do dvou lodí. Pak už to vypadalo vše pod kontrolou, děda visel za kýl na sousedovic kotevním řetězu - ten mu řetěz uvolnil a domluvili se, že děda překotví, aby se mohli sepsat poškození. Jenže děda byl úplně rozhozenej a při zajíždění odřel ještě třetí loď.
Přitom stačilo jen chvilku, po prvním zaháknutí kýlu o řetěz, počkat a on by ho vítr vysvobodil. Foukalo sice z boku, ale šikmo od mola. Jenže ten stres je někdy prevít.
Ten bazén na straně hospod je dost mělký, kotevní řetězy jdou tedy dost pozvolna do hloubky. No a oni vyrazili moc pomalu, boční vítr je natlačil na řetěz sousední lodi - děda za kormidlem se toho nějak zalekl a začal nesmyslně manévrovat, na plynu nešetřil a dával dozadu dopředu, prostě chaos. Než okolní posádky zasáhly nabořili poměrně razantně do dvou lodí. Pak už to vypadalo vše pod kontrolou, děda visel za kýl na sousedovic kotevním řetězu - ten mu řetěz uvolnil a domluvili se, že děda překotví, aby se mohli sepsat poškození. Jenže děda byl úplně rozhozenej a při zajíždění odřel ještě třetí loď.
Přitom stačilo jen chvilku, po prvním zaháknutí kýlu o řetěz, počkat a on by ho vítr vysvobodil. Foukalo sice z boku, ale šikmo od mola. Jenže ten stres je někdy prevít.
-
toms
- pravidelný návštěvník
- Příspěvky: 244
- Registrován: stř kvě 09, 2007 2:00 am
- Reputace: 10
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Závěrečné dějství kotvení v Pali na ostrovu Nisiros:
Vítr v noci opravdu ustal a ráno byl klid. Večer jsme spokojeně strávily ve stejné teverně jako minulý večer. Evidentně je to ta správná, když sem chodí správce přístavu i místní pop. Správcem mě dostal odpovědí na to proč nepoužívají můringy. „To bych taky rád věděl.“ Na to nebylo co odpovědět.
Po snídani se většina osazenstva přístavu chystá odplout zatímco my vyrážíme na průzkum ostrova v vypůjčeném autě. Ostrov se autem nedá objet a tak po návštěvě sopky a jednoho konce silniční sítě ostrova vedla naše cesta na druhý konec zákonitě zase okolo Pali. Z kopce vypadá naše loď OK, ale nakonec se u ní stavujeme. Loď je sice OK, ale hlavní kotvu nám někdo při odplouvání vytrhl. Podle řetězu je posunuta tak o pět metrů. Ještě, že máme tu záložní co drží. Netušíme co se tu dělo, naše kotva se určitě nekřížila s cizí. Každopádně o tom ostatní věděli, protože někdo přendal Olegovu pneumatiku za naší záď. Na druhou stranu je nám to vcelku jedno, máme druhou kotvu, která drzí a tak dopneme řetěz a jedeme dál. Jak postupujeme v průzkumu ostrova pomalu zjišťujeme, že nikde nenajíme. I v trajektovém Mandraki nikde není funkční pořádná hospoda. Jo,je už po sezóně. Tak se vracíme do oblíbené taverny v Pali, navíc dnes mají i chobotnice, které doposud nebyly. Tak není co řešit, jedeme k lodi.
Návratem k lodi se vracíme akorát na poslední dějství kotvení v Pali. S koncem dne připlouvají nové lodi. Společně se správcem sedíme v taverně pozorujeme příjezdy. Doposud i přes problémy s počasím bych řekl, že všichni přítomní věděly co dělají a zvládaly situaci vcelku s přehledem, ale to se mělo teď změnit. Není sice bezvětří, ale taky bych to neoznačil, že fouká.
První problém připlouvá v podobě modré lodě. Naštěstí se rozhodly pro protější molo. Vzhledem k tomu, že jim nedrží kotva tak se ji snaží zaseknout, což v jejich podání znamená, že ji nakrátko tahají pod dně přístavu, místo toho aby ji vytáhly a znova spustily. Jejich počínání vybudilo horlivou činnost jak na zakotvených lodích, tak u správce. Panika vrcholí v okamžiku, když začínají s kotvou směřovat kolmo před přídě zakotvených lodí ve vzdálenosti, která zaručuje. že jim vytrhnou kotvy. Pokřikováním se daří posádku odradit od jejich činnosti, tedy částečně. Kotvu již nevlečou, ale odvíjejí řetěz, nicméně na plánované stání se již neumějí vrátit a tak se vyvazují zcela na začátku mola. Vypadá to, že sousedi si oddechly. Tedy pro tento okamžik. Co se bude dít při odplouvání, už neuvidíme. Vzhledem k tomu, že modrá loď stojí přes dvě lodi vedle než tam kde má kotvu. My jsem naštěstí v klidu na protější straně přístavu.
Další katastrofa připlouvá v podobě lodi s německou posádkou. Zde to již od začátku vypadá na zajímavou akci. Početná posádka se rojí po palubě, ale výsledek je nula. Posádka míří na stejné místo jako původně modrá loď. První nacouvání vypadá dobře, až na to, že trojice na přídi jaksi nespustila kotvu níž než pod hladinu. Následuje výměna operátorů kotvy. Další pokusy o zakotvení k ničemu nevedou, loď se zmateně pohybuje přístavem, kotva nahoru a dolů. Zatím nikoho neohrožují, ale kormidelník začíná ztrácet nervy. Posádky lodí v přístavu postává na přídích, správce popojíždí na motorce podle situace a baví se. Situace vrcholí v okamžiku, když posádka z neznámého důvodu zahazuje do přístavu háček. Za to se jim dostává od všech posádek bouřlivého aplausu a potlesku. To už bylo na posádku příliš. Jejich psychika šla ke dnu stejně jako jejich schopnosti. Ze snahy o kotvení se stala záchrana háčku, ale to se s kotvou na dně dělá špatně. V posádce vládne rozkol, který vrcholí gestikulací a výměnnou kormidelníka. Trpělivost už ztrácí i správce přístavu a žene se ke mně ať ho dovezu člunem na palubu lodi. Jenomže, my jsem už sundaly motor. Tak přichází ke slovu záložní řešení. Loď navádíme k našemu molu kde je přitahujeme bokem k molu a vyvazujeme. Němci jsou na dně, že ani nevědí co je to spring, nebo to možná opravdu nevědí.
V taverně mě již stydne chobotnice. Další loď již delší dobu v pohodě vyčkává v přístavu, až se situace s němci uklidní. Evidentně soukromá loď s velkou řeckou vlajkou na zádi, chlapík v poklidu sedí za kormidle a pozoruje co se děje s partnerku v poklidu sedí na nástavbě. Německá posádka již vypadá, že je bezpečně u mola, a tito vypadají, že vědí o co dělat, tak jdu na chobotnici.
Stihnu sníst jedno chapadlo a už vidím, že odejít byla chyba, Ještě, že na palubě jeden z nás zůstal. Loď je napasovaná zádí z boku na naší příď před nárazem jen odtlačována členem naší posádky. Ukazuje se, že propastný rozdíl na profesionálním nadhledem a laxností, byť zpočátku vypadá stejně. Loď se zase nepříjemně pohybuje šroubem u našeho lana záložní kotvy. Chlapík za kormidle jen sedí a kormidluje, ale jinak nic. Partnerka sedí stále na stejném místě na nástavbě a o okolí nezajímá. Správce přístavu také předpokládá, že posádka jsou řekové a smaží jim radit řecky. Reakce je absolutně nulová, tak zkusíme angličtinu a nic. Maník na se na nás ani moc nenamáhá podívat. Nakonec se stále sedíc otočí na nás, sebere lana na zádi a hodí nám je. V jeho podání to znamená, že je hodí dvě více než desetimetrová lana do vody tak metr od zádi a snaží se na ně nacouvat. Správce přístavu již ztrácí nervy, už na kormidelníka řve ať zastaví motor a nenamotá si nějaké lano do šroubu, kterých už v okolí má dost. Naštěstí jedno zahozené vázací lano zůstalo viset na našem springu. Akorát, že tak uprostřed tj. min. tři metry od lodi i od břehu. Nakonec se k lanu a dostáváme lezením po springu dřív něž skončí ve vodě lano nebo my. Pak už loď je dotahuje ke břehu a jde se na zbytek chobotnice. U stolu se shodujeme na tom, že dělat správce přístavu je super. Zde nuda nehrozí. Správce říká, že je už zvyklí na hodně, ale tyhle dvě lodě stály za to. Taky konstatujeme, že jestli ta krasavice na nástavbě má takový laxní přístup ke všemu pro co ji na palubě, tak chápeme ze maník už ani nemluví.
Každopádně se v posádce shodujeme na tom, že i přes některé problémy nás tento ostrov oslovil jako žádný jiný. I přes různé události nás nepotkala žádná katastrofa. Převládání pozitivní zážitky z poklidu ostrova a jeho zajímavostí. To že nás ráno budí německá posádka, ta co nám přesekla lano, cloumáním lodí nás už ani nevzrušuje. Je ostatně také ne. S přehledem odstraňují naši kotvu ze svého řetězu a odplouvají.
Tomáš
Vítr v noci opravdu ustal a ráno byl klid. Večer jsme spokojeně strávily ve stejné teverně jako minulý večer. Evidentně je to ta správná, když sem chodí správce přístavu i místní pop. Správcem mě dostal odpovědí na to proč nepoužívají můringy. „To bych taky rád věděl.“ Na to nebylo co odpovědět.
Po snídani se většina osazenstva přístavu chystá odplout zatímco my vyrážíme na průzkum ostrova v vypůjčeném autě. Ostrov se autem nedá objet a tak po návštěvě sopky a jednoho konce silniční sítě ostrova vedla naše cesta na druhý konec zákonitě zase okolo Pali. Z kopce vypadá naše loď OK, ale nakonec se u ní stavujeme. Loď je sice OK, ale hlavní kotvu nám někdo při odplouvání vytrhl. Podle řetězu je posunuta tak o pět metrů. Ještě, že máme tu záložní co drží. Netušíme co se tu dělo, naše kotva se určitě nekřížila s cizí. Každopádně o tom ostatní věděli, protože někdo přendal Olegovu pneumatiku za naší záď. Na druhou stranu je nám to vcelku jedno, máme druhou kotvu, která drzí a tak dopneme řetěz a jedeme dál. Jak postupujeme v průzkumu ostrova pomalu zjišťujeme, že nikde nenajíme. I v trajektovém Mandraki nikde není funkční pořádná hospoda. Jo,je už po sezóně. Tak se vracíme do oblíbené taverny v Pali, navíc dnes mají i chobotnice, které doposud nebyly. Tak není co řešit, jedeme k lodi.
Návratem k lodi se vracíme akorát na poslední dějství kotvení v Pali. S koncem dne připlouvají nové lodi. Společně se správcem sedíme v taverně pozorujeme příjezdy. Doposud i přes problémy s počasím bych řekl, že všichni přítomní věděly co dělají a zvládaly situaci vcelku s přehledem, ale to se mělo teď změnit. Není sice bezvětří, ale taky bych to neoznačil, že fouká.
První problém připlouvá v podobě modré lodě. Naštěstí se rozhodly pro protější molo. Vzhledem k tomu, že jim nedrží kotva tak se ji snaží zaseknout, což v jejich podání znamená, že ji nakrátko tahají pod dně přístavu, místo toho aby ji vytáhly a znova spustily. Jejich počínání vybudilo horlivou činnost jak na zakotvených lodích, tak u správce. Panika vrcholí v okamžiku, když začínají s kotvou směřovat kolmo před přídě zakotvených lodí ve vzdálenosti, která zaručuje. že jim vytrhnou kotvy. Pokřikováním se daří posádku odradit od jejich činnosti, tedy částečně. Kotvu již nevlečou, ale odvíjejí řetěz, nicméně na plánované stání se již neumějí vrátit a tak se vyvazují zcela na začátku mola. Vypadá to, že sousedi si oddechly. Tedy pro tento okamžik. Co se bude dít při odplouvání, už neuvidíme. Vzhledem k tomu, že modrá loď stojí přes dvě lodi vedle než tam kde má kotvu. My jsem naštěstí v klidu na protější straně přístavu.
Další katastrofa připlouvá v podobě lodi s německou posádkou. Zde to již od začátku vypadá na zajímavou akci. Početná posádka se rojí po palubě, ale výsledek je nula. Posádka míří na stejné místo jako původně modrá loď. První nacouvání vypadá dobře, až na to, že trojice na přídi jaksi nespustila kotvu níž než pod hladinu. Následuje výměna operátorů kotvy. Další pokusy o zakotvení k ničemu nevedou, loď se zmateně pohybuje přístavem, kotva nahoru a dolů. Zatím nikoho neohrožují, ale kormidelník začíná ztrácet nervy. Posádky lodí v přístavu postává na přídích, správce popojíždí na motorce podle situace a baví se. Situace vrcholí v okamžiku, když posádka z neznámého důvodu zahazuje do přístavu háček. Za to se jim dostává od všech posádek bouřlivého aplausu a potlesku. To už bylo na posádku příliš. Jejich psychika šla ke dnu stejně jako jejich schopnosti. Ze snahy o kotvení se stala záchrana háčku, ale to se s kotvou na dně dělá špatně. V posádce vládne rozkol, který vrcholí gestikulací a výměnnou kormidelníka. Trpělivost už ztrácí i správce přístavu a žene se ke mně ať ho dovezu člunem na palubu lodi. Jenomže, my jsem už sundaly motor. Tak přichází ke slovu záložní řešení. Loď navádíme k našemu molu kde je přitahujeme bokem k molu a vyvazujeme. Němci jsou na dně, že ani nevědí co je to spring, nebo to možná opravdu nevědí.
V taverně mě již stydne chobotnice. Další loď již delší dobu v pohodě vyčkává v přístavu, až se situace s němci uklidní. Evidentně soukromá loď s velkou řeckou vlajkou na zádi, chlapík v poklidu sedí za kormidle a pozoruje co se děje s partnerku v poklidu sedí na nástavbě. Německá posádka již vypadá, že je bezpečně u mola, a tito vypadají, že vědí o co dělat, tak jdu na chobotnici.
Stihnu sníst jedno chapadlo a už vidím, že odejít byla chyba, Ještě, že na palubě jeden z nás zůstal. Loď je napasovaná zádí z boku na naší příď před nárazem jen odtlačována členem naší posádky. Ukazuje se, že propastný rozdíl na profesionálním nadhledem a laxností, byť zpočátku vypadá stejně. Loď se zase nepříjemně pohybuje šroubem u našeho lana záložní kotvy. Chlapík za kormidle jen sedí a kormidluje, ale jinak nic. Partnerka sedí stále na stejném místě na nástavbě a o okolí nezajímá. Správce přístavu také předpokládá, že posádka jsou řekové a smaží jim radit řecky. Reakce je absolutně nulová, tak zkusíme angličtinu a nic. Maník na se na nás ani moc nenamáhá podívat. Nakonec se stále sedíc otočí na nás, sebere lana na zádi a hodí nám je. V jeho podání to znamená, že je hodí dvě více než desetimetrová lana do vody tak metr od zádi a snaží se na ně nacouvat. Správce přístavu již ztrácí nervy, už na kormidelníka řve ať zastaví motor a nenamotá si nějaké lano do šroubu, kterých už v okolí má dost. Naštěstí jedno zahozené vázací lano zůstalo viset na našem springu. Akorát, že tak uprostřed tj. min. tři metry od lodi i od břehu. Nakonec se k lanu a dostáváme lezením po springu dřív něž skončí ve vodě lano nebo my. Pak už loď je dotahuje ke břehu a jde se na zbytek chobotnice. U stolu se shodujeme na tom, že dělat správce přístavu je super. Zde nuda nehrozí. Správce říká, že je už zvyklí na hodně, ale tyhle dvě lodě stály za to. Taky konstatujeme, že jestli ta krasavice na nástavbě má takový laxní přístup ke všemu pro co ji na palubě, tak chápeme ze maník už ani nemluví.
Každopádně se v posádce shodujeme na tom, že i přes některé problémy nás tento ostrov oslovil jako žádný jiný. I přes různé události nás nepotkala žádná katastrofa. Převládání pozitivní zážitky z poklidu ostrova a jeho zajímavostí. To že nás ráno budí německá posádka, ta co nám přesekla lano, cloumáním lodí nás už ani nevzrušuje. Je ostatně také ne. S přehledem odstraňují naši kotvu ze svého řetězu a odplouvají.
Tomáš
-
hrad66
- návštěvník fóra
- Příspěvky: 120
- Registrován: čtv zář 02, 2010 2:00 am
- Reputace: 8
- Bydliště: Olomouc
To TOMS
Ahoj a díky za pěknou reportáž o možných zážitcích při kotvení v přístavním bazénu, věřím, že z některých momentů bych asi rostl
a obdivuji, žes to zvládl s takovým nadhledem. Jenom bych tě poprosil o menší korektury pravopisu před odesláním příspěvků. Neber si to osobně, ale prostě mě to strašně tahá za oči, když se dočtu že : ...mnozí to měly...kluci nevěděly...kluci si nepřidaly...nebo že ...všichni přítomní to věděly...
Ahoj a díky za pěknou reportáž o možných zážitcích při kotvení v přístavním bazénu, věřím, že z některých momentů bych asi rostl
a obdivuji, žes to zvládl s takovým nadhledem. Jenom bych tě poprosil o menší korektury pravopisu před odesláním příspěvků. Neber si to osobně, ale prostě mě to strašně tahá za oči, když se dočtu že : ...mnozí to měly...kluci nevěděly...kluci si nepřidaly...nebo že ...všichni přítomní to věděly...
-
Lakomec
Pali, Nisiros
To Toms:
jan malá připomínka k druhému dni. Pokud jsem připlul za blbého počasí a tudíž nevím, jak jsou zakotveny vedlejší lodě a mám důvod se domnívat že né moc dobře, pak první činnost po ránu je kontrola kotevních řetězů. Zvlášť v Pali to je vhodné, hloubka jen 3 metry, to zvládne každý. Já bych to každopádně udělal a před výletem bych donutil sousedící lodě, pokud bych viděl, že řetězy nejsou OK, k akci. Je ještě pár míst, kde se podobná akce dá udělat, někde to není možné. V bazénu se plavat nesmí, ale kontrola kotvy je v pohodě, to všichni berou.
Další věc: Pali nemá správce. Celkem přirozenou autoritu místního bose má majitel taverny u Kapitána. Jeho civilní povolání je kapitán trajektu Nisiros-Kos. Místní se scházejí u něj, včetně Manose, u kterého jste museli tankovat benzín do auta.
Nisiros se nedá objet kolem dokola, nicméně pokud jedeš z Pali nahoru a neodbočíš ke kráteru, jedeš dál smer Nikea, před vesnicí je odbočka dolů a můžeš se dostat až na jižní a jihozápadní pobřeží. Na východní pláž se dostaneš podél Pali směr východ, ale tam jste asi byli.
jan malá připomínka k druhému dni. Pokud jsem připlul za blbého počasí a tudíž nevím, jak jsou zakotveny vedlejší lodě a mám důvod se domnívat že né moc dobře, pak první činnost po ránu je kontrola kotevních řetězů. Zvlášť v Pali to je vhodné, hloubka jen 3 metry, to zvládne každý. Já bych to každopádně udělal a před výletem bych donutil sousedící lodě, pokud bych viděl, že řetězy nejsou OK, k akci. Je ještě pár míst, kde se podobná akce dá udělat, někde to není možné. V bazénu se plavat nesmí, ale kontrola kotvy je v pohodě, to všichni berou.
Další věc: Pali nemá správce. Celkem přirozenou autoritu místního bose má majitel taverny u Kapitána. Jeho civilní povolání je kapitán trajektu Nisiros-Kos. Místní se scházejí u něj, včetně Manose, u kterého jste museli tankovat benzín do auta.
Nisiros se nedá objet kolem dokola, nicméně pokud jedeš z Pali nahoru a neodbočíš ke kráteru, jedeš dál smer Nikea, před vesnicí je odbočka dolů a můžeš se dostat až na jižní a jihozápadní pobřeží. Na východní pláž se dostaneš podél Pali směr východ, ale tam jste asi byli.
-
maple
- nováček na fóru
- Příspěvky: 1
- Registrován: úte črc 11, 2017 4:27 pm
- Reputace: 0
- Bydliště: Sušice
Zkušenosti z Řecka
Zkušenosti z Řecka 2017
pár zkušeností z Řecka z posledního týdnu října 2017.
Letenky Mnichov - Preveza (Lefkada) zpáteční cca 2200,-/za osobu letecká společnost Condor
Taxik neměl problém vzít pět osob: letiště - marina Lefkáda 35Euro, vzali jsme si od něj kontakt a domluvili i zpáteční cestu.
Marina Lefkada - je tam přímo obchod, ale byl velmi drahý
Kotvení: ostrov Paxos - městský přístav Gaios, kotvení zdarma, voda elektřina za poplatek - nepotřebovali jsme. V Gaiosu jsou dva "markety" s přijatelnými cenami, internet zdarma před poštou, jinak v kavárnách. Z nich byl dosah až na loď
Kotvení: na pevnině město Sivota - městský přístav, kotvení zdarma, voda i elektřina zdarma.
pár zkušeností z Řecka z posledního týdnu října 2017.
Letenky Mnichov - Preveza (Lefkada) zpáteční cca 2200,-/za osobu letecká společnost Condor
Taxik neměl problém vzít pět osob: letiště - marina Lefkáda 35Euro, vzali jsme si od něj kontakt a domluvili i zpáteční cestu.
Marina Lefkada - je tam přímo obchod, ale byl velmi drahý
Kotvení: ostrov Paxos - městský přístav Gaios, kotvení zdarma, voda elektřina za poplatek - nepotřebovali jsme. V Gaiosu jsou dva "markety" s přijatelnými cenami, internet zdarma před poštou, jinak v kavárnách. Z nich byl dosah až na loď
Kotvení: na pevnině město Sivota - městský přístav, kotvení zdarma, voda i elektřina zdarma.
-
vilma
- moderátor
- Příspěvky: 3179
- Registrován: pon kvě 28, 2007 2:00 am
- Reputace: 46
- Bydliště: Olomoucko
Re: Zkušenosti z Řecka
Rijen 2017 teprve bude.
-
FerenCS
- aktívní jachtař
- Příspěvky: 637
- Registrován: pát srp 10, 2007 2:00 am
- Reputace: 2
- Bydliště: Zvolen
- Kontaktovat uživatele:
Re: Zkušenosti z Řecka
vilma píše:Rijen 2017 teprve bude.
... a to som si myslel, že cestovanie v čase je možné iba dozadu...PS: Nič v zlom, ja som musel...
Re: Zkušenosti z Řecka
Několik málo informací o plavbě v Egeji, také třeba pro Dakara na příští rok.
Cesta autem přes Maďarsko, Srbsko a Makedonii dlouhá 1773 km. Bez větších zdržování v pátek v 18:00 jsme vyjeli a v sobotu v 15:00 našeho času jsme byli tam. Tedy 21 hodin. Ke konci cesty se již dělalo výrazně více zastávek, protáhlo se to podle mě zbytečně o cca jednu hodinu. Soubor gpx mohu zaslat. Jinak toho moc nevím, cestu se vždy (s úspěchem) snažím prospat.
Pluli jsme po trase Kea - Milos - Sifnos - Kithnos - Athény a udělali jsme 218 NM. Nutno říci že kvůli nepříznivým ne/větrům jsme více jak půlku motorovali. Kea na kotvě, Adamas u mola za 13€ (voda + elektřina), téměř celodenní prohlídka severních břehů Milose, Vathi na Sifnosi kotva s nepříjemnými bočními vlnami, Mérikha na Kithnosi u mola za 16€ (voda + elektřina). Sounion jsem vzdal, protože celý den do něj bušily vysoké vlny a nešlo předpokládat že i po utišení větru přestanou. Vybrali jsme kousek od táď Olympic marínu a to byla darda. Samozřejmě voda + elektřina, navrch luxusní sociální zázemí, ale cena 61€ nás nepotěšila.
Ráno jsme pouze přepluli do Sounionu na prohlídku chrámu a už jsme mazali do Athén. Třetinu na motor, třetinu na germána a třetinu na čisté plachty. Potřebovali jsme udržet rychlost 5kt a podle toho určovali zdroj rychlosti.
Jinak seriózní technik nás překvapil až úzkostlivě dokonalou prohlídkou check-out, až to konečně našel. Plastový průvlak navíjení geny za 30€, který jsme nemohli ulomit byl dárek na rozloučenou jinak celkem pěkného týdne.
Cesta autem přes Maďarsko, Srbsko a Makedonii dlouhá 1773 km. Bez větších zdržování v pátek v 18:00 jsme vyjeli a v sobotu v 15:00 našeho času jsme byli tam. Tedy 21 hodin. Ke konci cesty se již dělalo výrazně více zastávek, protáhlo se to podle mě zbytečně o cca jednu hodinu. Soubor gpx mohu zaslat. Jinak toho moc nevím, cestu se vždy (s úspěchem) snažím prospat.
Pluli jsme po trase Kea - Milos - Sifnos - Kithnos - Athény a udělali jsme 218 NM. Nutno říci že kvůli nepříznivým ne/větrům jsme více jak půlku motorovali. Kea na kotvě, Adamas u mola za 13€ (voda + elektřina), téměř celodenní prohlídka severních břehů Milose, Vathi na Sifnosi kotva s nepříjemnými bočními vlnami, Mérikha na Kithnosi u mola za 16€ (voda + elektřina). Sounion jsem vzdal, protože celý den do něj bušily vysoké vlny a nešlo předpokládat že i po utišení větru přestanou. Vybrali jsme kousek od táď Olympic marínu a to byla darda. Samozřejmě voda + elektřina, navrch luxusní sociální zázemí, ale cena 61€ nás nepotěšila.
Ráno jsme pouze přepluli do Sounionu na prohlídku chrámu a už jsme mazali do Athén. Třetinu na motor, třetinu na germána a třetinu na čisté plachty. Potřebovali jsme udržet rychlost 5kt a podle toho určovali zdroj rychlosti.
Jinak seriózní technik nás překvapil až úzkostlivě dokonalou prohlídkou check-out, až to konečně našel. Plastový průvlak navíjení geny za 30€, který jsme nemohli ulomit byl dárek na rozloučenou jinak celkem pěkného týdne.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů