
Po příjezdu domů mě samozřejmě napadlo dalších tisíc věcí na které jsem se zapoměl zeptat( i když jsem to měl sepsané na papíře). Docela se divím , že to vydrželi si se mnou dopisovat ty dva měsíce. Všechno jsme překládali do polštiny pomocí automatického překladače, tak něco bylo pochopeno až na druhý nebo třetí pokus. Dopadlo to dobře, takže máme těžší balast tedy 400 kg a pro můj dobrý pocit přidanou vrstvu laminátu jak na spodku tak na palubě. I domluva na místě probíhala bez tlumočníka a je zajímavé, že my jim rozuměli bez problému, ale oni nám už nějak méně. Jinak jsem musel předělat vlek ( přidával jsem nápravu, měnil hmotnost, prodlužoval rampu se světly a pod.)
Konečně přišel mail, že 25.11.bude loď k odběru, tak jsme za lehkého sněžení 24. 11 v 23 hod.večer vyrazili. Ráno v 6.00 hod. jsme stáli před továrnou a dali si dvacet, jelikož zde pracují až od 09.00 hod.
Po příchodu do haly nás čekal šok. Loď zde sice stála. ale né naše. Tahle měla antifoulig a výtoky na obou stranách trupu ( tedy jak z umyvadla z kabiny WC, tak ze druhé strany ze dřezu. Nějaké peníze nad dohodnutou částku jsme sice měli ( kvůli té vrstvě laminátu navíc a tomu balastu), ale tohle bylo rozhodně nad limit. Dovnitř nebylo vidět, protože stěžeň byl uvázan těsně nad luknou a dovnitř se dalo nahlédnout jen škvírou. Byli jsme ujištěni, že všechno potřebné je určitě uvnitř, že je to naše loď a věci navíc jsou pozorností továrny. Manažerka nám sdělila, že to prý bude to první Viko 25 v ČR a ředitel takto rozhodl. Zřejmě se bál, že mu uděláme svými dodělávkami ostudu.


Tak jsme naložili a začínáme kurtovat novou Alču. Naštěstí jsem doma přesně trefil těžiště lodi, tak jsem nemusel posouvat nápravy.

Máme zaplaceno podle původní dohody. Vyjíždíme z haly a Alča prvně vidí oblohu.

V 11.15 hod. zapřaháme a vyrážíme k domovu. Aby to nebylo tak fádní napadlo 5 cm sněhu.

