Příspěvekod kzeman » pát lis 30, 2007 7:35 pm
Ahoj Ferdas, ZOOM 310 S mám přes 3 roky, a bohužel jsem tyto stránky objevil až nyní, přesto jsem rád zejména pro popisování plaveb, ale zajímavé jsou pro mne i ostatní články a rady.
S mojema zkušenostma se nemohu rovnat ostatním kteří Ti zde poskytují rady, přesto si dovolím připomenout:
Při dlouhodobějším skladování člunu v zabaleném stavu, POZOR NA HLODAVCE. Osobně tomu předcházím, že člun nafouknutý zavěšuji v garáži pod stropem, obrácený dnem vzhůru. Taky jsem si letos ověřil že do vzdálenosti cca 150 km je pro mne pohodlnější převážet člun nafouknutý na střeše auta, takže to pouze uvolním a spustím na držáky na střeše auta, ale do Chorvatska to přepravuji složené ve střešním boxu.
Co se týká kotvení, bylo zde popsáno velice dobře a pro doplnění uvedu svoji příhodu s prvním mým gumákem z Chorvatska která mi tehdy nepřipadala ani trochu úsměvná jako dnes. Na místě kde byla mělčina jsem ukotvil gumák a protože začínalo foukat, jistil jsem to dalším přivázáním k velkému kameni který byl bokem, ale protože jsem měl krátký provaz a byl jsem línej to překotvit nastavil jsem člun kolmo k větru tak jak jsem to vídal u druhých, ale neuvědomil jsem si že to nedělají s gumákem který je podstatně lehčí. Uvědomil jsem si to až když mne žena jekotem vzbudila a já viděl člun otočený s motorem pod vodou. Po urychleném vytažení jsem se snažil motor vysušit na sluníčku, bohužel se začlo zatahovat, vítr sílil a vlny se zvětšovaly. takže po 5 hodinách když kolem ostrova doposud nejela žádná loď, začínal večer, měli jsme pouze plavky, odhodlali jsme se k návratu, aby jsme domácího nevyděsili. Veškeré věci jsme na ostrově nechali, nasadili motor, vzali pouze vesla a záchrannou vestu vzala žena prvně na sebe bez jediné připomínky. Motor sice naskočil, ale stále zhasínal. až jsem nechal sytič vytažený s vědomím že to přechlastám, když se tak nestalo zasouval jsem sytič velice opatrně, když to po více jak 3 minutách nechcíplo přidával jsem plyn, ale do otáček to několik dalších minut vůbec nešlo. Nakonec se to umoudřilo. ale vzhledem k protivětru a výšce vln jsme si cestu necelý kilometr museli zvětšit na dvojnásobek. Těžko se dá popsat úleva kterou jsme pocítili když z dáli viděli domácí se sousedy kteří nás vyhlíželi.
Teprve druhý den se mi podařilo vysvětlit že nejsem hazardér, ale blbec. I když dnes z toho máme s ženou legraci, nejsem líný člun několikrát překotvit přídí proti proudu dokud nejsem spokojen.