To Wlady,
Ještě že jsi se přiznal. Málem jsem se totiž přiznal k autorství zmíněného příspěvku také.
Už si nějak nepamatuji co jsem napsal a co ne.
Ale na to potápění s hadicí si pamatuji velmi dobře. Nemám to sice tak teoreticky podloženo jako ty nebo Lubor, vím ale že to potápění bylo úspěšné (téměř).
Dokonce i ta zmínka o studené a špinavé říční vodě sedí.
Coby parchanti (tak 8iletí) jsme trávili celé léto na Cindě (Císařská louka = ostrov na Vltavě).
Celý den se živili chlebem (krajíček 15 haléřů) ti movitější mázlý hořčicí (20hl) a hlavně byli furt ve vodě.
Ryli jsme bahnité Vltavské dno a lovili říční škeble (bylo jich tehdy mraky).
No potápět se jen tak na nádech jako všichni ti amatéři okolo, se nám zdálo příliš neprofesionální. Tak se začali vymejšlet ty různé dýchací aparáty, systém hadice + plovák.
Nevětší problém byl se sháněním materiálu.
Copak plovák, to byla sranda, stará duše ze smeťáku, zalepit díry, něco špagátu a hotovo.
Horší to bylo s hadicí. Kde by se taky vzala v městském bytě vhodná hadice, žejo.
Po neúspěšných pokusech s pospojovanými hadicemi od vysavačů, jsme přešli na zahradní hadice místních zahrádkářů. Tímto se jim dodatečně omlouvám, no tehdy to byl prostě jediný zdroj a v zájmu vědy, jdou morální předsudky stranou.
Bohužel se také příliš neosvědčili. Byli příliš těžké a hlavně neohebné. Jó, a děsně smrděli.
Nakonec to jistila místní SBĚRNA. Pod záminkou odevzdávání papíru a tub od zubní pasty "STOMA", jsme tam byli skoro denně.
Dnes se tom říká tipování. Tehdy jsme prostě očihovali neobjeví-li se něco zajímavého.
Nakonec byl to zdroj pro naše kola.
Jednou tam dorazila zásilka plynových masek. No to byla žeň.
Hned po setmění proběhla akce
„útok na zimní palác“, ta sběrna měla i podobnou bránu.
Kdo zná ten film, dokáže si živě představit.
Akce proběhla úspěšně a mi ověšeni dlouhými, kulatými plechovkami, se rozprchli k domovům.
Masky jako takové se sice později ukázali jako nepoužitelné (asi jsme měli malé hlavy),
Zato hadice se projevili jako vynikající.
Po jejich spojení a opatřením náustkem, vznikla docela docela vyhovující konstrukce.
Bylo to lehké, dostatečně ohebné a dobrého průřezu.
No nic méně:
Přesto že jsme se potápěli do hloubek tak okolo dvou metrů, dýchání už bylo dost obtížné.
Tady bych se přiklonil k vývodu Lubora. Asi to chtělo přece jenom alespoň mírný přetlak.
Rozhodně nešlo o nějaký půl hodinový pobyt pod vodou.
Bylo to vždy jen pár nádechů. No i tak jme byli na sebe náležitě hrdí.
Dodnes se divím že jsme to všichni přežili.
No; mi byli ještě kluci „vočkovaný satanem“, dnešní počítačové generaci bych následování, rozhodně nedoporučoval.
To jsem se zase rozkecal.

Ahoj, alffa