Po poměrně dlouhé době od mé registrace zde jsem se konečně rozhoupal k tomu abych splatil svůj „dluh“ k portálu i všem jeho přispěvovatelům.
Má přezdívka mě provází po většinu mého života, její původ je spojený se sportovním kolektivem a musím přiznat že mě ty tři písmena tak trochu charakterizují. Neměl jsem tedy při registraci nejmenší důvod vymýšlet přezdívku jinou.
Mé první bližší setkání s plachetnicí proběhlo v roce 1998 v okolí ostrova Elba na palubě lodi Carmen (myslím že řada z Vás jí potkala nejen na moři ale i u nás). Poté následovala pár roků přestávka, ale od roku 2006 trávím každoročně minimálně jeden týden na lodi s plachtami nad hlavou. Pominu-li Elbu, mám mořské zkušenosti pouze z Chorvatska, ale jsem přesvědčen že do doby než budu mít ambice podívat se i jinam určitě dospěju. Chorvatsko je však podle mě ideální destinací na sbírání zkušeností a jsem přesvědčen, že doba kdy bych se tam nudil a měl pocit že už není co nového objevovat nikdy nepřijde. Na moři se zatím plavím jen ve funkci prvního důstojníka. Ale na Orlíku, kam jezdíme s kamarády pravidelně otevírat jachetní sezonu , se plavím s pomyslnou kapitánskou čepicí na hlavě. A kromě toho jsem se tam po letech znovu setkal s Carmen a kapitánem který jí velel i tehdy na Elbě.
Před dvěma lety jsem také vyrazil na kanály do Holandska. Pro celou rodinu to byla báječná dovolená, pro mě pak ideální trénink manévrování s lodí v omezeném prostoru. I z tohoto důvodu můžu takovou zkušenost jedině doporučit.
Jako bývalý suchozemec v sobě postupně nacházím stále větší chuť být vodě co nejblíže a snažím se tyto chutě naplňovat jak je to jen možné.
Kromě party kamarádů, se kterými krásné chvíle na moři společně trávíme, mám také chápající manželku a dvě děti – u toho staršího to zatím vypadá, že se u něj nakažlivý virus lásky k lodím začíná usazovat.
Víc (zatím) neřeknu
Dub
