mořská nemoc

[ok1fwg]

Jo tááák, jasný Jj, mělo být 2-3 hodinách.... To bysme jinak asi nedali

[spuzva]

prostě se nás tam točilo 5. Vždycky 2 lidi po 3 hodinách, myslím, že jsem byl nahoře skoro celou noc a občas jsem dával odpoadlíkům pití, mokrej šátek na hlavu a nahoru vachtě tatranku a čaj

[spuzva]

bylo to takhle - 2 hodiny po tom, co jsme minuli maják Dorbusch už blili 3 z posádky 8 lidí. Foukalo v poryvech 28kn a celou cestu jsme jeli 7-8kn. Loď celkem slušně mlátila sama se sebo. Zbylých 5 bylo na vachtě celou noc v kadenci 2 lidi po 3 hodinách a já jsem byl v permanenci nahoře nebo v kajutě a taky jsem obsluoval to blicí komando s mokrými ručníky na hlavu, podával jsem jim po lžičkách kokakolu a staral se o ně. Nebyla to úplná sranda ani pro trpící ani pro zbytek posádky. Ráno cca v 5-6.00 jsme byli na úrovni Kodaně, tam jsme motorovali, bo vítr spadnul, a na úrovni Helsingoru už to zase frčelo na vítr (5-6Bf) až na Anholt, kam jsme dojeli v 8 večer. Celkem 198 Nm za 28 hodin. Slušnej výkon. Blicí komando už pak bylo zbytek týdne v cajku

[TRIM]

Medikamenty :
Doporučit mohu Torekant čípky. (Na předpis) . Na 4 hodiny 100% pomohly každému . Další účinost po 4 hodinách už byla individuelní.

[spuzva]

Medikamenty :
Doporučit mohu Torekant čípky. (Na předpis) . Na 4 hodiny 100% pomohly každému . Další účinost po 4 hodinách už byla individuelní.

Nejsem osobne zastancem zadnych leku. Kinedril oblbuje a cipky? Brrr... Proste dobrej spanek, strava, odpocinek. Podavat zazvor ci kokakolu a maximalne se vyblejt. Jeste jsem nezazil, ze by to nekomu trvalo dele nez den

[PetraValkova]

Tak to ještě neznáš mne

[Nemo]

zaujaly mne ty Delirogeny sem nevěděl co to je tak jsem si to našel, no není to pro slabší povahy
http://cs.wikipedia.org/wiki/Delirogeny

Po přečtení odkazu mně napadá příčina některých námořních katastrof, především srážek lodí, najetí na břehy apod.

[Lachtan]

+++ V tom mne puch jakýsi surový zarážeti počne a mozk i všecky vnitřnosti mi projma, povalí mne. Tu já se, jako i jiní způsobu tomu nepřivyklí, válím, řičím, rady sobě nevím; všecko se ve mně rozplývá a ze mne leje, že se nejinak zdálo, než že jak hlemejžď na slunci, tak my tu na té vodě se rozplyneme. Tu naříkati na sebe i vůdce své počnu, nevěře, aby živu zůstali možné bylo; ale od nich všech místo politování smích jsem měl. Věděli zajisté zkušením, čehož jsem já nevěděl, že ten způsob nebude leč některý den trvati; jakož tak bylo a síla má pomalu se vracela zase a poznal jsem, že vzteklé moře toliko mě tak přivítalo. +++

Takto popisuje mořskou nemoc J.A.Komenský. Moc se toho nezměnilo za těch 400 let.