Bydlení na lodi

Krátkodobé i dlouhodobé pobyty na lodi / hausbótu z různých úhlů pohledu.

Moderátoři: Pepa, david, vilma

Uživatelský avatar
Stanislav
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 450
Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
Reputace: 27
Bydliště: moře

Příspěvekod Stanislav » pon pro 15, 2008 11:10 am

to Dodo
-Loď byla stavěna firmou Domp mám výrobní číslo 164. Na trhu starších lodí se pořád vyskytuje. Byly různé typy a délky.
-Koroze-žádné důležité části, okolo kotevny, něco v kokpitu, okna pod gumou a palubní podélník na kterém byly navařeny sloupky zábradlí a do kterých se dostala voda. Jinak trup od kýlu po střechu byl OK. Síla plechu trupu a vlastně všeho kromě spodku kýlu je 4mm. Dělal jsem nové prostupy pro dřez, fekální tank a nová okna, tak jsem to změřil.
-Paluba byla polepená v ploše nějakým umělohmotným sajrajtem (něco jako ten umělej teak) a když jsem to strhal tak se ukázala ta kotevna, a když jsem vyndal okna a stáhnul gumu ve ve které byly zasazeny, tak bylo jasné že to tam už nedám.
-Palubní plechy okolo kotevny a do kotevny jsem udělal nerezovou vanu abych to nemusel natírat. Vyměnil jsem palubní podélníky komplet, byl tam oválný jekl, ale já tam dal lešenářskou trubku a nerezové sloupky zábradlí. Vyrobil jsem nerezové koše, ty původní byly z normálního železa, opět abych nemusel natírat. Zavařil jsem okna a osadil nová. Jediná úprava v trupu spočívala v tom že jsem po uložení balastu navařil v kýlu další dno a balast tak uzavřel.
-Trup jsem pískoval jenom z venku, uvnitř jsem brousil a natíral ručně, nechtěl jsem vyndavat motor. Uvnitř nic nerezlo.
-Ničeho rozhodně nelituji, naučil jsem se hodně věcí. Pro danou velikost je to nejvýhodnější varianta. Loď kolem 8,5 m koupíš dnes kolem 10.000eur, ale stejně starou 12m už za 40.000eur. Když si to sám opravíš tak víš co máš a nemělo by tě nic překvapit. Co se týká rozsahu oprav tak co ušetříš při koupi, to je tvoje, protože na celou opravu jsem potřeboval 1 tabuli plechu (stejně 1/3 zbyla) a když pískuješ a natíráš tak celou loď (staré i nové části) tak že je to za jedny peníze. Důležitý je stav trupu pod vodou ale ani v tomhle případě bych se toho nebál, vyřezat a navařit opravdu není problém. Nějaké další fotky jsou ve fotogalerii na stránkách ČANY.
Jestli uvažuješ o koupi tak dej vědět - rád ti s tím pomůžu.
St.
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 511
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » úte pro 16, 2008 8:56 am

to Stanislav
diky za info, musim rict ze me mile prekvapilo jak pises ze po 25 byl trup furt vicemene OK a ze uvnitr nic nerezlo. Je videt ze ta firma co to stavela byla precizni. :good: ...a ta tvoje lod ma dve kajuty? ...aspon z tech fotek se mi zda ze ma jednu na pridi a jednu na zadi. Je to tak? ...a nedela se neco podobnyho ale trochu vetsiho?

A jeste jsi psal ze opiskovani jsi nechal delat externi firmu. A oni prijeli k tobe nebo jsi musel lod odvezt k nim? Jaky firmy tohle delaj - ja zadnou takovou totiz neznam :-( ...kolik za to zhruba pocitaj?



Taky uvazujeme o koupi ale bohuzel v trochu delsim horizontu - pocitame tak 2-3 roky. Zatim se snazime nasbirat nejaky informace a nasetrit nejaky penize :(

Chteli bychom se zenou poridit neco na cem bychom mohli plout i s detma a zatim mame zhruba takovyhle zakladni kriteria:

- pevna a bezpecna lod na ktery by se dalo s detma bejt/bydlet treba i nekolik mesicu v kuse

- material ocel (pripadne hlinik kdyby se podarilo sehnat neco za rozumnou cenu)

- alespon prumerne plavebni vlastnosti (zavodit nechceme ale zas abychom nekam dopluli :D)

- dve samostatny kajuty - pro nas a pro deti protoze delsi pobyt podle nas vyzaduje aby kazdy mel moznost mit urcite soukromy

- pokud mozno maly ponor aby bylo mozno : plout i po rekach/kanalech, kotvit v rybarskych pristavech kde je casto omezena hloubka, kotvit v zatokach blizko brehu apod.

- dostatek uloznych prostor a k tomu odpovidajici nosnost lode (abychom nepluli pretizeny)

- uprednostnujeme jednoduchost - nechceme lod plnou vsemoznych zbytecnych technickych vychytavek/vybaveni protoze cim vic takovych veci na palube tim vetsi pravdepodobnost ze se neco pokazi, tim vic penez za opravy atd. Chceme tam pokud mozno pouze nezbytny veci.
---------------------------------


taky je fakt jak pises "Když si to sám opravíš tak víš co máš a nemělo by tě nic překvapit." ...nekde jsem cetl ze s nadsazkou lze rict ze: "cruising je definovan jako opravovani lode na exotickych mistech." :lol: ...takze chceme abychom si pokud mozno byli schopni opravit vetsinu veci sami. 8)


...ted otazka na vsechny? ...nemate nekdo tip na lod odpovidajici popsanym pozadavkum? ;)

Tolik nase momentalni predstavy. Netvrdim ze jsou finalni - nazory se muzou menit s tim jak clovek poznava nove veci. 8) A klidne nam to zkritizujte jestli si myslite ze nektera z tech veci je blbost a nebo doplnte o dalsi dulezity veci na ktery jsme my doted treba nemysleli a jsou pro bydleni na lodi dulezite. Zatim jsme zadnou lod nevlastnili takze v podstate zname jen lode chartrove a to co jsme se nekde docetli :(


Jeste bych me zajimalo jak nejlip postupovat kdyz se clovek uz rozhodne k nakupu.

...vytipovat nejake lode na internetovym bazaru a pak se tam jet podivat?

...nechat udelat technickou prohlidku lode nejakou specializovanou firmou? ...slysel jsem ze snad v zemich jako je Holansko je to pri koupi nutnost.

...zkusebni plavbu?

...vyplati se najmout nekoho kdo se zabyva zprostredkovavanim nakupu lodi v zahranici - tzn. zna legislativu a vyzna se v lodich natolik aby byl schopen objektivne posoudit stav lode a vubec poradit? ...dela to cechach vubec nekdo?

...neco dalsiho?

predem diky za jakykoliv rady, nazory, pripominky i konstruktivni kritiku :)

dodo
Uživatelský avatar
Stanislav
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 450
Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
Reputace: 27
Bydliště: moře

Příspěvekod Stanislav » úte pro 16, 2008 9:54 am

to Dodo Ve předu klasické véčko, na zádi dvě kóje, ale přístup z kokpitu, za plavby když leje musíš být rychlej. V salonu jedna kóje. Když nepluji na plachty nebo jsem na postoji dá se kokpit zaplachtovat.
Mobilní pískovaní dělá dost firem, záleží odkud jsi, musíš počítat s tím že jim platíš dopravu na místo.
Výběr lodi je hodně otázka peněz, tedy na co máš. Taky je dost důležitá velikost, hlavně šířka, tedy jestli se vejdeš normálně na silnici, nebo jestli budeš nadměrný náklad. Taky čím větší loď, tím větší jeřáb potřebuješ na vytažení z vody (mne zvedne V3S tedy pětituna) a to jsou zase peníze. S tím výběrem-já hledal na netu a potom jsem se jel podívat do Holandska. Vem si sebou někoho, kdo má ocelovku.
St.
Uživatelský avatar
Denis
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 7074
Registrován: úte lis 08, 2005 5:21 pm
Reputace: 90
Bydliště: Bratislava

Příspěvekod Denis » úte pro 16, 2008 6:10 pm

Dodo, ťažko je niečo radiť, keď si nenapísal základné údaje. Cheš tu loď kotviť niekde na mori, alebo u vás na jazere, na rieke? Má byť bežne transportovatelná, alebo len výnimočne, alebo vôbec? Pred mesiacom bola napríklad v Taliansku na predaj 10 m ocelová plachetnica kompletne vybavená za 10.000,-Euro, asi 20 rokov stará, na vode a na plachtách. Už je fuč.
Ak si môžem dovoliť byť mierne vtipný, tak si kúp teraz velmi lacno ocelovku, niečo také ako Stanislav a za tie tri roky čo chceš ešte čakať a šetriť ju pomaly spravíš. Za cenu 3-5 tis euro sa sem tam objavujú pekné 8-9m ocelovky.
K tvôjmu nadšeniu k zachovalosti ocelovky starej 25 rokov, podla mňa to závisí najme od toho ako sa o ňu staral majitel a ako s ňou jazdil. Ak ju poriadne nenatieral a pravidelne každý rok zaplavil interier pár krát slanou vodou, tak bude akurát do starého železa.
Uživatelský avatar
dodo
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 511
Registrován: pon lis 06, 2006 1:00 am
Reputace: 8
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod dodo » stř pro 17, 2008 9:44 am

to Denis: asi to z toho meho predesleho prispevku nebylo jasny ale lod chceme samozrejme urcenou primarne na more (porizovat ocelovku k nam na Slapy by asi fakt nemelo smysl :-))

...s tou prepravou to je prave jedna z tech veci kvuli ktery chceme maly ponor abychom bylo schopni dojet
na Balt po Labi, pripadne po rekach a kanalech do stredozemniho more po vlastni ose. Jestli pak budeme lod nechavat na mori a nebo se s ni vratime stejnou cestou zpet uz si budeme moc vybrat podle moznosti a potreb. Jde o to ze to pujde. ;) Pokud jsem se dobre koukal tak ta Standova lod ma sirku 2.8 metru takze uz to je taky nadmerny naklad.

S tou udrzbou mas samozrejme Denisi pravdu - je mi jasny ze na tom jak se bylali majitele starali o udrzbu zalezi strasne moc.
Uživatelský avatar
Stanislav
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 450
Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
Reputace: 27
Bydliště: moře

Příspěvekod Stanislav » stř pro 17, 2008 10:14 am

K té šířce lodi, vozím loď každý rok na Labe a zpět a se šířkou nebyl nikdy problém. V r. 2007 nebyla voda a tak jsem loď nechal převézt za Berlín na kanály (bylo tam překladiště s jeřábem, nemusel jsem jeřáb shánět) a na podzim se s ní stejně vrátil. Nebyl žádný problém, ono se to od oka asi blbě odhaduje. Policie v Německu si prohlížela během bezpečností pauzy řidiče loď, ale o šířce nepadlo slovo. Spoléhat se na to ale asi nedá, blbec se najde všude.
St.
Uživatelský avatar
geronimo
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1822
Registrován: čtv říj 26, 2006 2:00 am
Reputace: 69
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod geronimo » stř pro 17, 2008 12:44 pm

Na vlastní oči jsem viděl na dálničním parkovišti rakouského policajta, jak vytáhl z kapsy košile provázek s maticí, udělal křídou na silnici čáru, obešel loď na vleku, udělal to samé a metrem přeměřil , asi byla v normě protože zase odešel !
Uživatelský avatar
Denis
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 7074
Registrován: úte lis 08, 2005 5:21 pm
Reputace: 90
Bydliště: Bratislava

Příspěvekod Denis » stř pro 17, 2008 3:57 pm

A aká je teraz norma, 250, alebo 255 cm?
Uživatelský avatar
kanic
aktívní jachtař
aktívní jachtař
Příspěvky: 772
Registrován: ned led 06, 2008 1:00 am
Reputace: 14
Bydliště: Hukvaldy

BYDLENÍ NA LODI

Příspěvekod kanic » stř pro 17, 2008 4:04 pm

Do 3m to jde, někteří otrlí vozili i Giaury.
Uživatelský avatar
Denis
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 7074
Registrován: úte lis 08, 2005 5:21 pm
Reputace: 90
Bydliště: Bratislava

Příspěvekod Denis » stř pro 17, 2008 4:32 pm

Jedná sa mi o toho rakúskeho policajta s maticí na provázku. U nich neznamená že keď zaplatíš pokutu, tak môžeš pokračovať ďalej. Kludne to môže znamenať preložiť náklad a podobne.
Uživatelský avatar
Libor
bez hodnocení
Příspěvky: 8582
Registrován: úte lis 08, 2005 1:40 pm
Reputace: 83
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Libor » stř pro 17, 2008 4:42 pm

Denis píše:A aká je teraz norma, 250, alebo 255 cm?

V ČR:
VYHLÁŠKA
ze dne 2. května 2006,
kterou se mění vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti
a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích,
ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb.
V § 16 odstavec 1 zní:

„(1) Největší povolené rozměry vozidel a jízdních souprav včetně nákladu jsou
a) největší povolená šířka
1. vozidel kategorie M1
.....................................................................2,50 m,
2. vozidel kategorií M2, M3, N, O, OT, T
.....................................................................2,55 m,
3. vozidel s tepelně izolovanou nástavbou, u které je tloušťka stěn větší než 45 mm
.....................................................................2,60 m,
4. dvoukolových mopedů
.....................................................................1,00 m,
5. ostatních vozidel kategorie L
.....................................................................2,00 m,
6. přípojných vozidel za dvoukolová motorová vozidla
.....................................................................1,00 m,
7. samojízdných a výměnných tažených strojů, nesených pracovních strojů v soupravě s nosičem a traktorů za podmínek stanovených v § 22 odst. 4
.....................................................................3,00 m,
8. tramvají
.....................................................................2,65 m,
Uživatelský avatar
Denis
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 7074
Registrován: úte lis 08, 2005 5:21 pm
Reputace: 90
Bydliště: Bratislava

Příspěvekod Denis » stř pro 17, 2008 8:59 pm

Stanislav píše:K té šířce lodi, vozím loď každý rok na Labe a zpět a se šířkou nebyl nikdy problém. V r. 2007 nebyla voda a tak jsem loď nechal převézt za Berlín na kanály (bylo tam překladiště s jeřábem, nemusel jsem jeřáb shánět) a na podzim se s ní stejně vrátil. Nebyl žádný problém, ono se to od oka asi blbě odhaduje. Policie v Německu si prohlížela během bezpečností pauzy řidiče loď, ale o šířce nepadlo slovo. Spoléhat se na to ale asi nedá, blbec se najde všude.
St.

Ja som Giaura tiež u nás prevážal bez povolenia a v Nemecku by som sa s šírkou 2,8 m nebál, viackrát som počul že v Nemecku to je normálne a nerobia problémi. Ale čo sa týka Rakúšanov, s toho mám vetry.
Neviem kolko môže stáť preprava ocelovej lode ako má Stanislav, ale mám pocit že to moc lacný špás nebude. A svojpomoc nepripadá do úvahy ak nemáš firmu na prepravu. Volakedy sa robili nákladné autá špecialy na prevoz. Dnes sú Avie za pár korún, možno by aj to bola cesta, len či takého starého vyslúžilca, aj keď zrepasovaného, vôbec pustia na Nemecké cesty.
Ja myslím že pri večšej lodi je najlepšie nechať ju na mori a nevoziť ju speť. Tak sa to vlastne aj dnes bežne robí. Kolko stojí kotvenie lode v Nemecku nemám šajnu, len som počul že je podstatne nižšie ako v HR. Ak tam teda človek strávi celú dovolenku a po skončení šupne loď na breh, tak by to bolo šetrné k lodi a asi aj ekonomické riešenie.
Uživatelský avatar
Stanislav
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 450
Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
Reputace: 27
Bydliště: moře

Příspěvekod Stanislav » čtv pro 18, 2008 7:58 am

Nechat loď někde u moře je jedna z možností a v Polsku i v Německu za relativně dobré peníze. Když ale na lodi potřebuješ udělat nějaké úpravy nebo opravy (já jsem teď předělával dobíjení ze soláru na windgenerátor) tak už to tak výhodné není. Musíš tam dojet, když ti něco chybí tak než přijdeš na to kam zajet, všechno nářadí tam taky nedovezeš atd. Doprava po vlastní ose mi přijde asi nejlepší, vyjde to celé zhruba jako poplatky za stání a když potom některý rok náhodou nemůžeš, tak máš loď doma a nic tě to nestojí. Mám to na Labe 11 km, tak že jeřáb + podvalník a potom naftu do motoru a cca 1 týden cesty a jsem ve Štětíně nebo v Lubecku. Obráceně je to horší, proti proudu Labe do Ústí se nechávám táhnou a jsem závislý na tom jak jedou šífy. Od Střekova pak zase na vlastní motor do Týnce, potom zase jeřáb a podvalník, 11km a jsem doma. To trvá tak 2 týdny. Když o tom tak přemýšlím tak tohle pendlování je asi nejlevnější varianta a je to i hezká cesta.
Uživatelský avatar
Denis
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 7074
Registrován: úte lis 08, 2005 5:21 pm
Reputace: 90
Bydliště: Bratislava

Příspěvekod Denis » čtv pro 18, 2008 10:50 am

U vás má takýto spôsob prepravy tradíciu a má aj zrejmé výhody ako ich popisuješ. Pre bežného fachčenka s 4-5 týždňami dovolenky tá preprava nie je asi prijatelné riešenie. Najme ak si chce užiť aspoň trochu ilúzie bývania na lodi.
Skôr by som to videl na velkú laminátku. Volakedy sa také robili, myslím tým dĺžku medzi 8 a 9 metrami a šírku 220-255 a váhou asi 2500 kg. Sú stále v ponuke a dnes už ako nemoderné sa predávajú za prijatelnú cenu. Terénnych automobilov je pomerne dosť a teda aj možnosť niekoho zohnať na odtiahnutie je pomerne vysoká. Myslím to tak, že v prípade nutnosti je možnosť, aj keď drahá, tu loď dovliecť speť domov.
Ale robia sa aj 7-8 m bachrošky ideálne na krátkodobé, teda niekolko týždňové bývanie. Váha primeraná, transportná velkosť tiež, cena obstojná a hlavne pre mladších s malými deťmi bývajú aj dvojkajutové s centralkokpitom. Teraz je taká na boatshop24 jedna za 7000 euro.
Uživatelský avatar
Stanislav
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 450
Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
Reputace: 27
Bydliště: moře

Příspěvekod Stanislav » čtv pro 18, 2008 11:00 am

No jo, s tím časem je to někdy problém, ale třeba na plavbu po proudu je dost lidí který to mají rádi (kanály a řeky) a rádi to převezou. Zpátky ve vleku to žádná zábava není, ale než dopluješ do Magdeburgu tak Odra a okolo Berlína je parádní. Od Ústí je to zase jenom bublání po hladké vodě, a zase není problém to obsadit. Tak že zbývá 300 ř.km. ve vleku a to trvá tak 5 dní.
Uživatelský avatar
Denis
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 7074
Registrován: úte lis 08, 2005 5:21 pm
Reputace: 90
Bydliště: Bratislava

Příspěvekod Denis » čtv pro 18, 2008 9:46 pm

To je Stanislave organizačne dosť náročné, klobúk dolu že to zvládaš. Asi sa musíš na to celý rok tešiť a byť poriadne nažhavený.

Tu je ta bachratá bufeťácka plachetnička Buckler MKII, s dieslovým motorom za 7000,-Euro mi to pripadá dosť dobré, na pobývaní a bydlení na lodi pre mladých rodičov s deťmi.
http://www.boatshop24.de/web/de/suchen/ ... lcount=189
Uživatelský avatar
dan
s/y Hannah
Příspěvky: 746
Registrován: ned úno 26, 2006 6:49 pm
Reputace: 2
Bydliště: Denia,Espana

Příspěvekod dan » čtv pro 18, 2008 10:12 pm

Stanislave,zajimalo by me jak je to s tim tazenim sifem,ten jede asi o dost rychleji nez je max rychlost plachetnice,nebo ne?jakou rychlosti se teda souprava pohybuje?na jak dlouhem lane je tazena lod?jak je to s pripadnym brzdenim?ty sify mas domluvene z Cech nebo "stopujes"cestou?jak to funguje?diky
Uživatelský avatar
Libor
bez hodnocení
Příspěvky: 8582
Registrován: úte lis 08, 2005 1:40 pm
Reputace: 83
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Libor » čtv pro 18, 2008 10:23 pm

Odpovím ti dane na jednu část.
Mám spolužáka ze základní co pluje už od školy pravidelně Labe. Teď už jen Ústí- Hamburk a zpět, pořád dokola.
Před týdnem jsem ho potkal po letech, tak jsem trochu vyzvídal.
Proti proudu moc nefrčí, dle něj 5-6km/h jak kdy. A jsou místa kde to jede jen 2km/h. Tak nějak, snad jsem si to zapamatoval správně.
Zrovna nedávno prý táhli jednoho kluka s plachetnicí.
Více spíš vykládal co je to za práci a že na jinou by si už nezvykl.

Na léto už mám domluvenou štreku tam a zpět. :)
david
moderátor
Příspěvky: 5079
Registrován: pon led 02, 2006 9:30 pm
Reputace: 119
Bydliště: loď,momentálně v Davli

Příspěvekod david » čtv pro 18, 2008 11:34 pm

Libor píše:Odpovím ti dane na jednu část.
Mám spolužáka ze základní co pluje už od školy pravidelně Labe. Teď už jen Ústí- Hamburk a zpět, pořád dokola.
Před týdnem jsem ho potkal po letech, tak jsem trochu vyzvídal.
Proti proudu moc nefrčí, dle něj 5-6km/h jak kdy. A jsou místa kde to jede jen 2km/h. Tak nějak, snad jsem si to zapamatoval správně.
Zrovna nedávno prý táhli jednoho kluka s plachetnicí.
Více spíš vykládal co je to za práci a že na jinou by si už nezvykl.

Na léto už mám domluvenou štreku tam a zpět. :)


nejde o to, jak frčí proti břehu, ale proti vodě. jednou jsem byl na Coroně co ji táhli 18 km/h z Niegrippu do Magdeburku a zdálo se nám o čertech. Standart jedou ale jen kolem 10-12 km/h proti vodě.. I to v rozkvrdlané vodě za šroubem není nic moc. nemůžeš loď nechat bez kormidlování. Ideální je víc malých lodí za sebou a kormidluje víceméně jen poslední. Jde to taky šífu na boku, ale to mě připadá hodně o ústa, spíš o držku. radši jedu sólo.
Uživatelský avatar
JK
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 277
Registrován: pát kvě 11, 2007 2:00 am
Reputace: 1

Příspěvekod JK » pát pro 19, 2008 12:28 am

Davide, myslíš že 50 metrový horolezecký lano je dost dlouhý na vyvázání za remorkér?

Je to tak asi 40 - 45 metrů mezi loděma. Jde mi o to, jestli to neni moc blízko,
normálně ty velký potvory míjím s respektem a z dálky :shock:
Tohle lano neplave, má pevnost v tahu 1600 kg
Loď do vleku má cca 500 - 600 kg.
To by nás vlastně mohli naložit i na vanu...
Plánujeme do Berlína a zpátky to s tim pidimotůrkem nevyjedem. JK
Uživatelský avatar
Stanislav
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 450
Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
Reputace: 27
Bydliště: moře

Příspěvekod Stanislav » pát pro 19, 2008 9:09 am

Odtažení si domlouvám dopředu na dispečinku v Děčíne. Plavba za šífem je někdy dost divoká, hodně záleží jak jsi daleko za "tahačem". Snažím se domluvit a vyvázat se na jejich ocelové lano, které mají na zádi na navijáku. Potom za plavby mohou upravovat délku lana tak, aby moje loď jela na vlně. Nejhorší je když jedeš na vlně "do kopce", to se sečte vlna + rychlost a loď vypadá jak letadlo při startu (příď nad vodou, záď pod vodou), potom musíš něco udělat. Když tě táhnou na tvém laně, tak si nedělej na lodi oko, ale uvaž to na vazák a nech si volný kus lana na palubě. Můžeš potom povolit jak potřebuješ (přitáhnou za plavby ani náhodou).
Rychlost jak píše David a Libor, záleží jak jsou naložený (na jaký ponor), čím větší ponor tím lepší pro taženého. Během plavby jsem několikrát musel startovat motor, třeba v Drážďanech pod mostama je oblouk, "tahač" zatáčí ale ty jsi ještě pod mostem a chytne tě proud od jeho vrtule. Ale oni ti to šífáci včas řeknou. Když se končí (večer) tak odhazuji lano, počkám až se jim chytnou kotvy a jsou v klidu a potom přistávám na bok. Jednou jsem to uspěchal a jim ještě pracovali šrouby a když mě chytlo sání tak jsem měl fendry placatý (ale nemusel jsem spěchat s lanem, držel jsem tam přisátej). Vyvázaný na boku už jsem taky plul, je to pro loď dost záhul právě pro to sání, má to snahu nasát všechno pod sebe.
Nějak jsem se rozkecal a s bydlením na lodi to asi nesouvisí.
St.
Uživatelský avatar
Stanislav
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 450
Registrován: pát dub 25, 2008 2:00 am
Reputace: 27
Bydliště: moře

Příspěvekod Stanislav » pát pro 19, 2008 9:16 am

to JK takhle lehkou loď nemá cenu tahat po vodě, to ti někdo převeze za autem. To vlečení se platí.
Uživatelský avatar
geronimo
zkušený harcovník
zkušený harcovník
Příspěvky: 1822
Registrován: čtv říj 26, 2006 2:00 am
Reputace: 69
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod geronimo » úte led 27, 2009 4:16 pm

Už dlouho se neozvala Sachmet, naposledy 17.září 08. Nemáte někdo zprávy jak a kam doplula?
Uživatelský avatar
Libor
bez hodnocení
Příspěvky: 8582
Registrován: úte lis 08, 2005 1:40 pm
Reputace: 83
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Libor » ned úno 01, 2009 7:49 pm

geronimo píše:Už dlouho se neozvala Sachmet, naposledy 17.září 08. Nemáte někdo zprávy jak a kam doplula?

to víš, že máme...nestíhá, ale brzy prý něco písne..... ;)

".........když jsem zrovna v Čechách tak mám hrozný frmol a když jsem v Řecku tak za net musím platit.... já vím........, ale do Libštátu přijedu............ Dojela jsem do Řecka, zimuju v Gouvii na Korfu - přes zimu jsem na suchu a zvelebuju lodičku. Koncem března zamířím k Aténám a v Řecku tuhle sezónu zůstanu. Taky bych se chtěla jet podívat jak Pepa Dvorský staví svoji La Grace v Egyptě,............."
Uživatelský avatar
Sachmet
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 108
Registrován: ned led 21, 2007 1:00 am
Reputace: 0
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Sachmet » čtv bře 05, 2009 2:30 pm

Ahoj lidi,
moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic nenapsala – pokud nejsem na lodi, tak překládám jak divá, abych vydělala nějaké kačky.
Přeplavba z Holandska do Řecka se podařila, občas to bylo dost dobrodružné, ale jak říká jeden můj kamarád, dobrodružství je průser, kterej dopadl dobře...takže vlastně všechno OK 
Celá cesta, kterou jsem plula já - to znamená až do Toulonu, kde si loď přebírali kamarádi - obnášela asi 300 plavebních komor a 2000 kilásků. Vyjížděla jsem technicky nedovzdělaná, s lodí, kterou jsem v podstatě neznala a v očích děs z každé komory – a na konci už jsem se hrabala v motoru jak starý servisák a troufla si přistát k čemukoli jakkoli. Prvních pár dnů v Praze jsem si chodila sednout k pidikomoře na Smíchově, abych si vyléčila absťák, chichi...hned bych jela znovu, byl to parádní zážitek :-)

Etapa první: Lelystad - Antwerp
Poslední den školního roku jsem se rozloučila s vyšší odbornou školou, kam jsem chodila učit angličtinu, s první posádkou jsme naložili auto a přívěs (lodní lávka se musela vejít ještě na střechu) a vyrazili směr Lelystad. První dva dny jsme strávili základní přípravou lodi na cestu, ale moc větších úprav jsme nestíhli, víceméně jsme vyrazili s lodí tak, jak byla koupená.
Neopomněli jsme přípitek Neptunovi a vyrazili pod plachtami polykat první kilometry té štreky, čekala nás první komora... Tahle euforie nám ovšem nevydržela dlouho. Odpoledne nebyl vítr moc příznivý našemu kurzu na Amsterdam, takže jsme na poslední kousek cesty nakopli motor, ať se tam dostanem ještě před setměním. Netrvalo ani dvě hodinky, Amstr už byl vidět - a objevili jsme, k čemu je v podpalubí ta houkačka z náklaďáku. Začala řvát jak splašená, že jsme málem naskákali do vody. A řvala, protože se přehříval motor. Takže jsme vypli elektriku, ať nevytroubíme celej Amstr a znovu nahodili plachty. Než jsme dokřižovali k průplavu vedoucímu k přístavu, vychladl už motor natolik, že jsme ten kousek mohli dojet. Ale to nebyl jediný dramatický zážitek toho dne - taky se nám podařilo poněkud nestandartně složit stěžeň....kdo tam byl, ten ví o čem mluvím, kdo ne, tomu nebudu práskat a řeknu jenom, že to byl poněkud zrychlenější postup, hi hi 
Po krátké prohlídce Amstru jsme už vyrazili na kanály a dumali, proč se motor přehřívá...nejdřív jsme pojali teorii, že nalepení protihlukové izolace do motorového prostoru mu neudělalo tepelně dobře…ale rozuzlení přišlo až mnohem později...
První část plavby kolem Rotterdamu až do Antwerp byla spíš průmyslově-obchodní: s naším ponorem jsme vybírali ty největší obchodní kanály, všude okolo beton a průmysl, zeleně a přírody málo...ale i tak to bylo dost zajímavé. Hned na začátku se pro velké obchodní lodi ujal termín 'krávy', který už vydržel až k druhému moři. Každých pět minut se ozvalo 'BACHA, KRÁVA JEDE!' a už tu byla, rozhoupal‚ naši lodičku až nám cvakaly zuby a měli jsme co dělat, provoz byl fakt hustý… A sedět za krávou v komoře je taky dobrej zážitek, zvášť když pak nastartuje motory, aby vyjela, chi chi...
Ten první týden se nám ještě celkem dařilo se držet časového plánu, dopoledne jsme prolejzali okolí a odpoledne jeli, občas s odstavenými schůdky, aby motor nehoukal… Tak plnit plán se nám už pak celou cestu nepodařilo 
Odpoledne jsme profrčeli belgickou hranici – semafor svítící zeleně, to bylo všechno – a za chvíli jsme už vplouvali do Antwerp…. Teda, alespoň jsme si to mysleli…předměstí je hrozně rozlehlé, doky, doky, doky, oceánksé ‚krávy‘, vedle kterých vypadala devítimetrová Sachmet jako myšička…mezitím se setmělo a to jsem fakt byla vděčná za GPS, jinak bych v tom bludišti doků bloumala ještě dneska… K přístavu pro rekreační lodě jsme dopluli po půlnoci. Zvedací mosty sice už nefungovaly, ale ukecali jsme to až na ten poslední, před kterým jsme vyčkali do rána. Hurááá, prvního postupového bodu bylo dosaženo, jedna parta odjíždí a střídají je další kámoši.

Etapa druhá: Antwerp – Pont l´Evêqué
Ráno vyplouváme z Antwerp brzy – navzdory proudu, protože se do večera chceme dostat k Bruselu. Jenže sotva vyplujeme z komory na Sheldu a začneme se horko těžkou prokousávat proti proudu, zas řve motor…řešila jsem to už v přístavu, ale evidentně to prd pomohlo. Takže všechno vypnout, proud mě nese na břeh, vrhám se vrhnout kotvu…ufff. Sedíme a dáváme si kafe. Rozhoduju se, že to ještě zkusíme, ale pokud bude takhle blbnout dál, najdeme opravdového mechanika. Dneska jsme odjeli jen proto, že v Bruselu bude večer čekat poslední členka posádky. Po půl hoďce nahodíme a vyjíždíme z Antwerp. Vypadá to dobře, ale bohužel jen dvě hoďky…intervaly mezi houkačkama se stále zkracují. Takže stojím na kotvě vprostřed řeky, kolem jezdí obří krávy…po chvíli se nám ještě podaří přejet ke zdi s úvazama pro obchodní lodi a tam stoupáme metry s přílivem a pak klesáme metry s přílivem, zatímco čekáme na policejní člun, který nás odtáhne k opravně. Na úsek od moře přes Antwerpy až k Bruselu jsou totiž jenom dva policejní čluny, jeden je zrovna u moře a druhý jako na potvoru tahá ztroskotaného kanoistu z komory u Bruselu. Konečně po pár hodinách nastal ten slavný okamžik, poliši přijeli, vzali nás na lano a odtáhli – ó hrůzo – zpátky do Antwerp, jenom tentokrát na druhý břeh, kde je za komorou jiný jachťák a tam maj servisáka… Jenže policejní člun komorou neprojede, tak nás nechává na molu uprostřed řeky a domlouvá, že pro nás z jachťáku přijede menší člun - no prostě parádní šou. Když se ve čtyři odpoledne konečně ocitáme u mola, je to fakt úleva. Servisák přijde druhý den ráno, sedíme s ostatníma, kdo na něj čekají a popíjíme české pívo...jedinečné univerzální platidlo za jakoukoli laskavost, mockrát mi a téhle cestě pomohlo z průseru. Poučení z cest č. 1: Vždycky mít dost českého piva. Ještě musím na nádraží pro Karolínu, která obětavě přicválala z Bruselu, jenom aby se tam podívala znovu s náma a se Sachmet. Druhý den ráno přišel servisák - a já jsem se pěkně bila do čela... Při koupi lodi jsem všechno projela, vyzkoušela - a taky bohužel věřila prodávajícímu, že stačí do toho lít naftu a olej a že motor je chlazený vzduchem, přes výměník...taková blbost... Kdybych si to líp prohlídla, došlo by mi že ta nenápadná trubice na boku, co vede do dna, je tam od toho, aby nasávala vodu...a tou vodou chladila, hihi...taková krávovina, nevšimnout si – na druhou stranu je fajn, že to nebylo nic horšího. Servisák povolil kohout a hrozně se smál, že ten chlap místo aby udělal to samé, nainstaloval houkačku… Naštěstí mu to přišlo tak humorné, že ani nechtěl prachy… Poučení z cest č. 2: Nevěřit ničemu, co říká prodejce lodi (zvlášť když je to postarší notář, který na ni nikdy nešáhnul vlastníma rukama). Po poledni se otevírá komora a spolu s dalším opraveným člunem vyrážíme po Sheldě na Brusel – konečně. Naštěstí je to motorák a jeho majitel Eddy je ochotný nás trochu popotáhnout, protože proud nám už zas nepřeje. Tentokrát mu pomáháme vlastním motorem, který spokojeně přede a chrchlá vodu…ty dýzly fakt vydrží všechno. Kolem čtvrté se dostáváme za první komoru, konečně proud zmizel a my jedem zase na vlastní pohon. S Eddym trávíme ještě hezký večer v jedné malebné vesničce – má na lodi i ženu, tři děti a psa s roztomilou plovací vestou. Tráví na lodi vždycky v létě půl roku a zbytek roku sedí doma a vydělává, paráda. Druhý den konečně dorážíme do Bruselu, vyvážeme se v Royal Yacht Clubu a prolezeme nejzajímavější části města. Noční rozzářené Atomium je fakt paráda! Zvlášť když si člověk pod ním v pirátské hospodě dává belgické vafle a calvados :-)
I při vyplutí z Bruselu druhý den nás stíhá počasí, které přivezla nová posádka – samé přeháňky a sychravo. A vydržely nás pronásledovat celých čtrnáct dní přesně do chvíle, než si posádka číslo dvě sbalila kufry a odjela – od té chvíle už bylo jenom sluníčko. Ale zpátky za Brusel. Večer toho dne jsme přijeli na fantastické místo – v Ronquiéres je fantastický výtah pro lodě. Dvě vany proti sobě jezdí po kolejích na kopec. Postavili ho v roce 1968, je dlouhý 1432 m a stoupá do výšky 67,73 m. Každá vana na lodě mí 91x12 m, je hluboká 3,5m a unese 1350 tun. Prostě jsme tam vjeli, zavřely se za námi vrata jako v komoře a vyrazili jsme nahoru. Výtah je lemovaný chodníčkem pro cestující a jede po kolejích rychlostí 1,2 m/s, takže celé stoupání trvá 22 minut. I přes ten liják to byl fantastický zážitek. Nahoře jsme vyjeli do kanálu, který se táhnul nade všemi ostatními prvky v krajině - pod námi byla pole, řeka, kopce, nad tím vším jsme pluli...prostě paráda! Bohužel jsme zjistili, že navzdory garantované hloubce kanálu nejde vjet do přístavu jen tak, že člověk zamíří mezi zelenou a červenou bójku a zakotví u mola - zkoušeli jsme to dvakrát, ale pokaždé jsme uvízli kýlem v bahně. Nakonec nezbylo, než se vyvázat na mostek u fabriky, kudy se nakládají ‚krávy‘. Další den nás čekal další technický zázrak. Ve Strépy-Thieu jsme zas sjeli dolů. Největším lodním výtahem na světě. Místo řady komor byl v roce 2002 dokončen jeden veliký výtah. Jedna kabina unese 8000 tun, má rozměry 112x12 m, hloubku 4 m a celé to jezdí po spoustě lan tlustýh jak moje ruka. Výtah je celkem 73 m vysoký a cesta dolů trvá 7 minut. Když člověk vyleze z lodi, postaví se dopředu a kouká do krajiny, je to fakt zážitek.
Dole jsme už zamířili směrem k francouzské hranici a nejb ližšímu městu Valenciennes – bohužel kanál Pommeroul a Condé, který nám mohl zkrátit cestu o pěkný kus byl zavřený, takže jsme se velikou oklikou proháněli ještě dva dny jen abychom dojeli zhruba na stejné místo, jen o něco níž. To už jsme byli v té části Belgie, kde se mluví jenom francouzsky, takže naše počáteční domluvy v marínách byly docela humorné – kreslili jsme po pivních táccích měsíčky, kolik nocí chceme zůstat a tak…Když jsme takhle rukama nohama vysvětlili v zapadlé vsi v Roucourtu, že chceme z Amsterdamu do Marseille, jeden místní mořský vlk s obřím knírem se nejdřív deset minut chcechtal, až se za pivní panděro popadal a pak nám vysvětlil, že to bychom museli přes Paříž, která je na Seině a tam je přece proud...a že s plachetnicí a dýzlem jednoválcem to nikdy nemůžem projet...škoda, že jsem mu neposlala pohled z Korfu, chi chi...
No a už jsme si to frčeli kanálem du Nord. Ještě před dalším střídáním nás čekala další zajímavost – tunel du Ruyaulcourt. Byl 4,5 km dlouhý, byla v něm pěkná kosa a celou dobu jsem trnula, abych nepopostrčila krávu před námi, která jela neuvěřitelně pomalu. Ten den, kdy jsme měli čekat další posádku v domluveném přístavišti, nás kromě tunelu čekala ještě další nepříjemnost – na hřídel se nám namotala spousta zeleně, nedalo se přistát u břehu, protože tam bylo moc mělko, tak nezbylo, než hupnout do plavek, přitáhnout loď co nejvíc stranou z plavební dráhy a potápět se a potápět, dokud jsme to zelené svinstvo neodmotali - ještěže mám tak obětavou posádku ;-) Se soumrakem jsme dorazili do Pont l´Evêqué a strašně jsme se divili, že střídající parta tam ještě není…Ono totiž ve Francii existují asi čtyři vsi jménem Pont l´Evêqué a v Paříži je pronto odeslali so Pont l´Evêqué kamsi u la Manche, který je nejznámější, anobrž se tam vyrábí calvados… Takže museli zpátky na Paříž a odtud do Noyonu a z Noyonu to k nám bylo ještě pěkný kus – tož jsme vyndali další český píva a šli prosit vedlejší krávu, aby sundala se střechy autíčko a zajeli nám pro posádku…a jako vždy to fungovalo.

Etapa třetí: Pont l´Evêqué - Paris
To jsme ještě netušili, že v Pont l´Evêqué si pobudeme poměrně dlouhou dobu. Druhý den byl státní dvátek na památku pádu Bastilly, takže komory nepremávaly a když už komorníci nemuseli do práce, tak vymysleli, že zůstanou doma ještě týden a budou stávkovat – za celý týden se nám nepodařilo odhalit, za co vlastně. Slyšela jsem, že ve Francii stávkuje kde kdo, ale komorníci na komorách? Kam ten svět spěje…
Když jsme po nuceném odpočinku konečně mohli vyrazit dál, projížděli jsme směrem k řece Oise po takovém minikanálku, kam jsme se sotva vešli a kde všichni místní rolníci zůstávali s pokleslou čelistí, že vidí plachetnici – to se jim asi dlouho nestalo, krásná pustina. Oisa nám pak malinko pomáhala proudem a byla poměrně malebná. Za den se nám podařilo ujet něco přes sto kilásků, což byl dosavadní rekord, jinak jsme se šinuli rychlostí asi tak 4 uzle. Nádherná krajina, malebná zákoutí, moooc pěkně se jelo. A pak už Seina – proud sice byl, ale nebylo to nic hrozného. A fakt jsem si užívala ten pocit, že jedu poprvé do Paříže – a po vodě, vlastní lodičkou, přesně, jak jsem si to představovala. A pak se vynořila, v bočních ramenech spousta zjímavých hausbótů, vlevo Boulogneský lesík, pak se objevily i budovy v centru, nábřeží…a tak se nám to zalíbilo, že jsme se vykašlali na jachťák a přivázali se u nábřeží přímo naproti Louvre. Každý večer hráli muzikanti na ostrově, Louvre svítil, nad náma filosofovali na nábřeží studenti...a my jsme žrali sýry a popíjeli vínko a bylo nám naprosto úžasně. Prolezli jsme celou Paříž denní i noční a byla to fakt paráda, všechny ty místa, co člověk zná jenom z knížek… Jenom jeden průšvih nám hrozil - tahle posádka původně měla jet mnohem dál, jenomže ta stávka je tak zdržela, že už museli domů...a mně chyběla jedna parta...
Takže jsme se přemístili do jachťáku – konečně teplá voda, hurá – a narychlo sháněli náhradní posádku. Měli jsme štěstí, tři študáci architektury zrovna neměli co dělat a nějaká doba na lodi jim přišla jako zajímavé dobrodrůžo.

Etapa čtvrtá: Paris – Pontailler sur Saône
Architekti dorazili, tož jsme se mohli rozloučit s Paříží a vydat se na nejmalebnější část cesty. Trochu nám kazilo náladu, že na komoře mají přednost obchodní lodě před rekreačníma, tkže hned další den po vyplutí z Paříže jsme u jedné komory čekali od rána až do jedné odpoledne...ale takhle hrozné už to nikde dál nebylo.
Nejdřív jsme jeli po řece Marne, odsud pak na kanál latéral á la Marne až do Vitry le François. Tam už to začalo být zajímavé ohledně komor. Až dosud byla na každé komoře obsluha a otevírala komory bez našeho přičinění. Sem tam se objevila komora, před kterou visela tyč a po jejím otočení se komora otevřela. Vevnitř se pak zataháním za zelenou signální tyč zavřou dveře a napustí komora. Kromě toho tam je ještě červená tyč pro případ, že by něco nefungovalo. Ale tady to začalo být ještě zajímavější – přišla k nám obsluha z organizace VNF, která má na starosti vodní cesty a přidělila nám dálkové ovlánání – jo, opravdu, DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ ke komorám. Přijedete ke komoře, namíříte krabičku, řeknete zaklínání (otevři komoro ty jedna potvoro) – a je to. Jenže to ještě nebylo všechno. Takhle jsme pokračovali asi dva dny, až jsme takhle v pondělí ráno přijeli ke komoře, řekli zaklínadlo, namířili krabičku – a nic. Naštěstí šel zrovna okolo pán a dost se chechtal jak se snažíme – prý tohle je manuální komora a měl by tu být nějaký pan VNF, který pojede s náma a pomůže nám komory otvírat a zavírat klikou...ale jezdí tu prý tak málo lodí a je pondělí ráno, že asi zaspal. Tož se kluci chopili kleští a vrhli se manuálně na komoru - kliky byly schované, takže si museli vystačit s nářadím z lodi. Ale fakt jim to šlo. A že to byla operace - přijet těsně ke komoře, vyhodit architekty, zacouvat před vrata, oni zatím manuálně točí vrátkem a ootevírají vrata. Pak vjet dovnitř, kluci točí jiným vrátkem aby se napustila voda. Po napuštění stejným způsobem otevřít a zavřít vrata na druhé straně, zacouvat k vratům, nabrat kluky a frčíme k další komoře, která je na dohled. Takhle jsme projeli asi čtyři komory, než nás dojela pěkně nakrknutá paní VNF. Pak už nás vždycky stihla předjet na mopedu, připravit kliky a spolupracovala při otevírání a zavírání. Jenže byla tak naštvaná, že jsme ji vytáhli z postele a dokonce ani nestavíme na oběd, že ji ani jeden z kluků nepřiměl k úsměvu, a to se poctivě střídali :-)
Tohle byl kanál Champagne et Bourgogne. Takhle jsme vystoupali 68 komor nahoru – nějakých 340 metrů. Je fakt, že horskou turistiku s plachetnicí jsem ještě neprovozovala, to byl zážitek. A nahoře tunel, další čtyři kilásky tmy a zimy a pak dalších 43 komor dolů – ty už byly naštěstí z větší části zas na dálkové ovládání – i když dvě jsme museli otevírat táhlama, taky dobrej systém. Komor bylo fakt hodně, ale jiným kanálem to s naším ponorem nešlo. Nádherně opuštěná krajina, v prťavých vsích často nebyla ani hospoda...ale to výbec nevadilo. Když jsme vylezli s kanysterm z lodi a chtěli naftu, všude nás posílali pro víno a pro šampáňo, protože tady se všude pěstuje, každá pidives má svoji značku, takže jsme víno a sýry jedli v podstatě pořád, mňáááám!
Taky jsme v komorách párkrát uvízli – někdy byly jen nefunkční a museli jsme čekat, až přijede nějaký pan VNF to nahodit (to už u těch na dálkové ovládání), jednou to mělo kurióznější příčinu – dole ve vratech se pod vodou zaklínilo břevno. Nejdřív se sjeli páni VNF ze všech stran a hrozně rokovali, že musí zavolat hasiče a potápěče…ale když jsem se začala vyptávat, jak je to hluboko, tak se tolik lekli, že bych se tam snad chtěla potopit, že si ode mě radši půjčili potápěcí brejle a vylovili to sami – krásnej výstavní kořen, vezla jsem si ho pak jako suvenýr až k moři 
Tyhle mraky komor, kde bylo vidět od jedné k druhé, nás hrozně zdržely, další parta se střídala v Pontailler sur Saône, což zdaleka nebylo v původním plánu...časové rezervy se dávno vyčerpaly, touhle dobou jsem už měla být na Rhôně.

Etapa pátá: Pontailler sur Saône – La Ciotat
Přijíždí poslední parta a ještě týž den vjíždíme na Saônu. Odsud už to jde rychleji – pomáhá nám proud, komory jsou větší a je jich málo. Jenom je potřeba vědět, že odsud už jsou povinné v komoře záchranné vesty – dokud je nemají všichni, kdo jsou na palubě, obsluha nezačne napouštět komoru.
A na Rhôně už je to teprve fičák – s proudem jedeme 7-8 uzlů. Je to nádherná řeka, po okolních kopcích vinice, za každou zákrutou nějaká zříceninka...jen vždycky před komorou se od řeky odděluje poměrně dlouhé umělé koryto, lemované průmyslovými podniky, které se po komoře zas připojuje k řece. Na trase jsou města Lyon, Valence a Avignon, které určitě stojí za vidění, každé má krasné staré centrum…škoda, že bylo tak málo času…
Když člověk jede večer po řece, pomalu se stmívá, barvy oblohy se odrážejí na vodě a moře je každou zákrutou blíž, je to vážně nepřekonatelný pocit...
Ale ani průšvihům ještě není konec – na Saôně jsme jednou zastavili v poledne na prostředku na koupání a pak už nenaskočil motor. Zas nás museli táhnout k nejbližšímu molu, kde jsme pak měnili palivový filtr. No a před jednou z posledních komor nám to po dvou dnech chcíplo zas. Už byl večer, blížila se půl devátá, kdy velké komory zavírají - a padesát metrů před komorou zas motor vysadil. Betonové koryto nebylo u kraje dost hluboké, takže jsem Sachmet jemně postavila na kýl kousek od břehu, přebrodila s lanem na břeh a pak makala na komoru dojednat pomoc. K věži se nedalo dostat, všechno bylo zamčeno, takže jsem to měla jak bojovku – přelézt plot a dozvonit se na komorníka. Komorník samozřejmě mluvil jenom francouzsky, ale to už jsem uměla základních pár vět a taky byla loď z věže vidět. Zavolal hasiče, ti přijeli nejdřív autem, pak se chvíli chechtali, že loď s pěti babama sedí na kýlu pár metrů od mola u komory a nakonec zavolali člun, který nás tam popotáhnul, fakt super. Večer jsem se zanořila do motoru, to už jsem uměla zjistit, že je to zas ucpané, palivo nejde z nádrže do motoru, je to zas ve filtru nebo v hadičce. Druhý den se v tom pohrabali i chlapi z komory a došli k tomu samému. Sehnali servisáka, který nejdřív říkal, že nemá čas, pak propláchnul nádrž a odpojil filtr, pak dvě hodiny opakoval merde a impossibile, protože to nefungovalo a nakonec vyměnil hadičku mezi filtrem a motorem a bylo to. Kolem třetí jsme konečně proplouvali komorou, komorník z toho měl takovou radost, že zavřel všechny lodě v komoře a přišel se s náma osobně rozloučit...to měli ostatní radost, hihi.
A pak už jenom jedna dvě komory a najednou vidím na obzoru modrý pruh...moře! Středozemní moře! Fakt se to povedlo, proplula jsem od moře k moři a projíždím poslední komoru do Port Saint Louis du Rhône, kde nám v servisu postaví stěžeň. Stmívá se a všechny si jdeme omočit nohy ve Středozemním moři, abychom uvěřily, že jsme konečně tady. Huráááá!
Je před námi víkend, pak stavění stěžně - a pak zase tak šeredný vítr, že není rozumné vyplout. Mám na lodi dvě baby s dcerama a nikdo z nich ještě nebyl pořádně na moři.
Tak se zatím jezdíme koupat, prolízáme národní park Camarque a zvelebujeme lodičku.
A konečně je to tady – vlny jsou ještě tak jedenapůl metru, to už půjde. Loučíme se s partou v servisu, kde jsme už mezitím zdomácněly a míříme na Marseilles. Brzy odpoledne už vidíme v dálce město a ostrov If, nacházíme přístav pro rekreační lodě hned pod kostelem Notre Dame de La Garde, který přístav střeží. dpoledne trávíme na přeplněné pláží (fuj!) a večer procházkou po městě. I když to prý není moc bezpečné, alespoň ke kostelu jsme vylézt musely…
Další dva dny trávíme po kalangách - tohle původně korsické slovo označuje hluboce zaříznuté malobné vápencové zátoky, kde je fantasticky azurové moře. Bylo dost studené, přesto jsme si to krásně užily. Nesmí se tam kotvit, jen vyvazovat, je to chráněné území.
Podle předpovědi se prý zas blíží něco ošklivého. V prvním přístavu je plno, tak přeplouváme ještě do La Ciotatu kousek před Toulonem. A jak se ukázalo, byla to taky naše cílová stanice. Přiblížil se čas, kdy jsme se měli střídat všichni. A počasí nás další tři dny nepropustilo.
Končí léto, musím jet zas do Prahy trochu vydělávat, vyřídit výpověď v práci, udělat něco na dizertaci…povinnostem člověk neuteče…

S lodí pak byl 14 dnů kamarád s rodinou v Toulonu a pak ji převzal kapitán a kamarád Láďa Veselý, který s ní plul dál do Řecka. O ten nejhezčí úsek cesty jsem tak přišla, ale počítám s tím, že si to vynahradím…cestou do Španělska, nebo možná až do Karibiku, za rok…

Pobyla jsem dva měsíce v Práglu a honem zpátky. Koncem října jsem se rozjela na Korfu do Gouvie, abych mohla stát na molu a dívat se, jak Sachmet po dlouhé cestě vplouvá do svého zimoviště. Tady se konečně dočkala pořádné péče. Momentálně je na břehu, předělali jsme rozvod vody, elektriky, připojili 120l sak na vodu, přidali čerpadlo pod podlážku. Bylo taky nutné vyměnit mírně zakřivený hřídel, úplně odešlé silenbloky a protékající těsnící koudel. Pak jsem se vrátila ještě v prosinci, oslavili jsme tam Silvestra a já jsem tam pak zůstala překládat až do konce ledna. O plavbě jsem se dokonce byla vypovídat v rozhlase - teda ne že by mě nechali všecko to říct, bylo by to dlouhé povídání, hihi... zkusím ten rozhovor přidat do patřičné sekce.

Co se týče dalších plánů, tak koncem března tam jedem zas, ještě natřem spodek antifoulingem a hurá do Athén. Tam pak zůstane Sachmet celou sezónu a budu se s ní prohánět po řeckých ostrovech, kámoši si tentokrát chtějí užít 'opravdovou' dovolenou, bez tolika nerváků :-)

Ale další sezónu…tu Riviéru prostě musím vidět, když jsem ji minule propásla…tak že by Španělsko? Už mi zas chybí klidné večery u vody, kytara, plachty, sluníčko...a v neposlední řadě kamarádství lidí od vody, kteří přesto, že jsme si často nerozuměli ani slovo, vždycky pomohli s čímkoli, co bylo potřeba, rozdělili se, popovídali, poradili. Díky jim! A taky vám, za podporu a rady!

Trvale na Sachmet sice nakonec nebydlím, povinnosti to tak úplně neumožňují – ale myslím, že celkem vyváženě střídám čas doma a čas na lodi. Pořád tomu tak úplně nemůžu uvěřit…ten bláznivej nápad vyšel! Život je fajn…

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů