Svět je malý??

[Michal123]

Není tomu tak dávno, kdy jsme vyráželi na cesty s hromadou peněz v kapse, informací bylo poskrovnu a do našeho návratu domů jsme mohli dát vědět akorát pohlednicí nebo při troše štěstí zavolat z budky.
Dnes máme vše nastudováno z internetu, rezervace zajištěny za pár minut z počítače, mobil v kapse(nebo satelit) zajišťuje neustále spojení s domovem (a podpůrným týmem), trasu jistí GPSka, místo pohlednic posíláme perfektní fotky a peníze už nemusíme zašívat o kabátu - máme karty.

Svět se zmenšil a je otázka jestli je to dobře nebo špatně. Na jedné straně se ztrácí kouzlo neznámého ale na straně druhé je tu lepší bezpečnost. Co myslíte?

[classic]

jo a taky se snažíme v co nejkratším čase prožít co nejvíce věcí aby jsme mohli vydělávat další peníze na další dobrodružství prožité ve dvou hodinách

[Akrastan]

Webb Chiles, který se v sedmdesátých letech rozhodl obeplout jako první Američan svět nonstop sám, neměl na lodi elektřinu, motor ani vysílačku, jen malý bateriový tranzistorák, neměl lodní záchod a jeho loď ani nebyla z nejspolehlivějších. Dvakrát nedoplul ze San Diega ani na jih k mysu Horn - zadržely ho opravy a musel se vrátit. Napotřetí zjistil, že mu puklinou v trupu do lodi teče, opět ještě před čtyřicátým stupněm jižní šířky, ale riskl to, a nakonec to skoro dokázal. Poté co obeplul Horn, co se třikrát převrátil kolem dokola, poté co zažil v Indickém oceáně vichřici, kterou i meteorologové odhadovali na 100 kn, musel nakonec přistát na Novém Zélandě, když denně kýbloval z lodi (neměl ani pumpu) čtyři tuny vody a jeho plachty na sobě nesly souhrnem tolik oprav, jaky by je celé ušil znovu sám.
Nepořídil si na další cesty loď lépe vybavenou, spolehlivější, větší ani nepotopitelnější, ale naopak, vydal se na další cestu ze San Diega napříč Pacifikem, Indickým oceánem, přez Suez a Středozemní moře do Atlantiku - tentokrát už s plánovanými zastávkami - na otevřené lodi bez kajuty dlouhé pět a půl metru.
Když v knize, ve které popisuje svou první cestu, psal o vybavení své lodi, vysvětlil své rozhodnutí plout bez elektřiny (a tedy možnosti jakéhokoli volání o pomoc) tak, že by to pak přeci nebyla ta výzva. S možností volat o pomoc nebo s možností se z nebezpečí dostat pomocí motoru, by si byl býval připadal, jako by jeho výkon neměl tu hodnotu, pro kterou se na cestu vydal.
Je to jistě extrém.
Přesto mně jeho heslo "žijte vášnivě, i kdyby vás to mělo zabít, protože něco vás zabije tak jak tak" (live passionately, even if it kills you, because something is going to kill you anyway) zní srozumitelně.
Možnosti jsou dnes neskutečné. A jistě je to dobře. Ale je to vždycky otázka volby.

[JardaF]

Dobrej tip, hned jsem si tři jeho knížky poslal do Kindle

[Gargi]

Já zažil jako mladík jednu dobrodružnou cestu na lodičkách v tehdejším SSSR. Jeli jsme absolutně do neznáma a bez informací... Jsem rád, že jsem to přežil a skoro o tom nevyprávím, protože mne nebaví odpovídat na otázky: "Proč jsme si mobilem nezavolali pomoc, proč jsme neměli GPS" a podobně....

Dnes dávám přednost poklidnému plachtění na Vltavě, kde nemusím řešit, jestli za zatáčkou čeká vodopád nebo hejno krokodýlů...

[Michal123]

Já zažil jako mladík jednu dobrodružnou cestu na lodičkách v tehdejším SSSR. Jeli jsme absolutně do neznáma a bez informací... Jsem rád, že jsem to přežil a skoro o tom nevyprávím, protože mne nebaví odpovídat na otázky: "Proč jsme si mobilem nezavolali pomoc, proč jsme neměli GPS" a podobně....

Dnes dávám přednost poklidnému plachtění na Vltavě, kde nemusím řešit, jestli za zatáčkou čeká vodopád nebo hejno krokodýlů...

Ono je otázka, kde je hranice mezi dobrodružstvím a zbytečným riskováním nebo ničením zdraví.

Bohužel mám dost špatných příkladu ve svém okolí, například spaní na horách v zimě bez karimatky (tenkrát nebyly). Mají krásné vzpomínky to ano, ale chytli revma do zad nebo něco takového a jsou dny kdy se nemůžou skoro hnout. Na hory už kvůli toho nechodí.

[Felix]

Myslím, že otázka leží trochu jinde: kde leží hranice civilizačních vymožeností, které už nechci při svém dobrodružství využívat. (Odhlížím od toho, že některé vymoženosti si prostě nemohu dovolit).

Vyplout na lodi, do které teče, ačkoliv jsem ji mohl opravit, to je hazard, nikoliv dobrodružství. Ovšem vyplout s vědomím, že se dobrovolně vzdávám možnosti přivolat pomoc, to je výzva - výzva plout tak, jak ještě před pár desítkami let plul každý, protože jinou možnost neměl.

Četl jsem zrovna nedávno Kokolského "Zápas o Atlantik" a velmi mne oslovila citace slov, jimiž ředitel závodu oslovil první účastníky OSTARu: "Věřím, že chápete riziko, které na sebe osamělou plavbou přes oceán berete, a že jste jako gentlemani připraveni jít v případě nutnosti se svou lodí ke dnu a nevystavíte jiné lidi nebezpečí spojenému s pokusem o vaši záchranu." Moc se mi to líbí.

P.S.
Přesně jsem v tu chvíli viděl před očima ony dva gentlemany z filmu Titanic