rád bych Vám představil svoji loď (a taky se samozřejmě pochlubil) Southern Fox,Mikado 57 ketch.
V lednu roku 2010 mě náhoda zavála do Karibiku na katamarán Lagoon 570. Mělo to být na tříměsíční výpomoc. Nakonec jsem tam byl jako skipper více než čtyři roky. Práce to byla zajímavá, bavila mě, ale zhruba po třech letech jsem začal pociťovat, že by to chtělo změnu a začal jsem se poohlížet po vlastní lodi. Když máš dostatek času a navíc jsi tak nějak v centru dění, tak se vždy nějaká loď za dobrou cenu najde. Důvody prodeje takové lodě bývají různé, někomu dojdou peníze, zkrachuje mu firma, onemocní, zestárne, zabaví mu loď celníci (pašerákům) nebo ho to jen přestane bavit. Takže jsem se rozhlížel a čekal. Moje původní představa byla na začátek nějakou loď kolem 40 ft a 15000,-Eur, s tím, že na ní bude dost práce a za nějakou dobu ji vyměním za větší. V lednu minulého roku jsem na netu objevil inzerát na Foxe. Četl jsem ho a prohlížel fotky snad 100 x . Před tím ho měl nějaký chlapík z Kanady, který započal celkovou rekonstrukci a pak toho nechal. Loď byla na St. Maartenu, což je z Martiniku kousek a tak jsem napsal brokerovi, domluvil schůzku, sedl na letadlo a za pár hodin jsem stál před lodí. Hned když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že jsem v pr... Důkladně jsem si Foxe prolezl a učinil ještě jeden pokus, jak jej nekoupit. Prohlásil jsem, že je tam spousta práce, že to bude stát fůru peně a pokud majitel nesleví alespoň 30%, že do toho nejdu. Udělali jsme zápis, já se vrátil večer na Martinik a doufal, že na to majitel nepřistoupí. Do 24h jsem měl mail, že jo. A bylo to. S mojí přítelkyní Kamilou, která se mnou už dvě sezony jezdila na katamaránu jako druhý člen posádky, jsme dali výpověď a v dubnu si sbalili těch svých pár věcí, sedli na letadlo a odletěli na St.Maarten. Loď byla ve francouzké části, v Marigot v JMC marině, zakopaná v písku v hurikánové jámě. Začátek byl opravdu dost krutý. Loď byla na břehu už více jak tři roky, takže na ní nic nefungovalo. Marína byla otřesná! Sprcha žádná a jen dva záchody, jeden pro dámy a jeden pro pány, které však byly otevřené, jen pokud byl majitel v práci. Obvykle od 8 - 15h, v neděli nikdy a občas měl taky dovolenou. První věc, kterou jsme udělali, bylo to, že jsme koupili jednu baterii, oživili elektřinu v lodi a napustili vodu do nádrže. Dalších 14 dnů jsme jen uklízeli,třídili materiál a nářadí a jezdili na kolech po celém St.Maartenu a zjišťovali, kde co je. Velkou výhodou bylo, že předchozí majitel, když opouštěl loď, tak na ní nechal veškeré nářadí a spoustu materiálu. Hrubým odhadem toho bylo tak za 10.000,-USD. To nám velmi pomohlo. Dokonce jsem dost nářadí ještě prodal,vyměnil za protislužbu a něco jen tak rozdal. Původně jsem chtěl dát Foxe co nejdříve do vody a odplout třeba na St.Vincent nebo někam jinam, kde jsou maríny podstatně levnější. Nakonec jsem od toho upustil, protože na těch místech zase byla velmi špatná dostupnost materiálu a služeb. V tomto ohledu je St. Maarten z Karibských ostrovů asi nejlepší.
Tak jsme se vrhli do práce. Dá se říct, že 90% prací se týkalo rekonstrukce interiéru. Loď je v majitelské verzi. Tzn. příďová kajuta, WC se sprchou, prostorný salon, kuchyně, hooodně velká majitelská kajuta s vlastní velkou sprchou a toaletou a úplně na zádi ještě skipperská kajuta. Salon a kuchyně byly z větší části hotovy, místo příďové kajuty byla dílna,WC na přídi vůbec, majitelská v hrozném stavu, zrovna tak v druhé koupelně byly jen nedokončené skříňky a sprcha tam chyběla úplně a ve skipperské byl sklad. Nikde nebyly na stropech podhledy a podlaha byla použitelná jen v salonu. Tam byl 1cm silný teak, který stačil vybrousit a znovu nalakovat. Výhodou bylo, že všude byly nataženy nové rozvody elektřiny,vody, odpadů. Kde nebyly, tak jsem je dodělal. Zásuvky na 120V (jedná se o americkou verzi) jsem pojal docela velkoryse a tak jsou dostupné ve všech kajutách,salonu, kuchyni. Ukazuje se to jako dobrý počin. Každý s sebou dnes tahá spostu elektroniky a pořád se něco nabíjí. A stav, kdy se mi pak na navigačním stolku neustále povaluje několik mobilů,noťasů,foťáků a dalších "důležitých" nesmyslů, rád opravdu nemám. Samozřejmě jsem také na netu prohlížel fotky stejných lodí pro inspiraci. Ani jedna loď nebyla stejná. Chvíli jsem uvažoval, že z velké majitelské kajuty udělám dvě menší ( i tak by byly hodně prostorné), tak jak jsem to viděl u ostatních lodí a tím zvýším kapacitu o dvě lůžka. Naštěstí jsem tuto variantu hned zavrhnul a udělal jsem dobře. Takto loď nabízí 4 lůžka v kajutách plus dvě možné v salonu a dvě místa ve skipperské. Padesátek s pěti kajutama je v nabídkách charterovek dost. Na druhou stranu 57 v majitelské verzi moc v nabídkách nebude. A mám rád pohodlí. První tři měsíce jsme jen odstraňovali staré nátěry,obkladové překližky a formiku, všechna dostupná místa brousili až na laminát a znovu natírali dvousložkovým epoxy primerem. Byla to práce úžasná. Spousta prachu,obzvlášť ten laminát byl výživný, horko a mraky komárů. Největší podíl na této práci nese Kamča. Na městskou holku, která před tím snad brusku ani neviděla, to byl obdivuhodný výkon. A to ještě spostu míst musela brousit ručně. Navíc jsme v lodi ještě bydleli. Jako sprcha nám sloužil zavěšený vak s vodou v kokpitu. Po třech měsících práce jsme začínali propadat zoufalství. Na lodi byl ještě větší bordel než když jsme ji koupili a práce vidět nebyla. Jako první jsem tedy udělal koupelnu na přídi. Byl to nádherný pocit, dát si večer po tak dlouhé době normální teplou sprchu. Pak už práce šla poměrně rychle a my jsme se radovali z každé nové věci, kterou jsme za den udělali. Jako "sklad" překližek a dřeva mi sloužila paleta, na které bylo vše vyskládáno a zakryto folií. Bylo to nekonečné každý den to několikrát rozbalit, vytáhnout jeden kousek a pak to zase všechno zakrýt. Každou chvilku totiž byly dešťové přeháňky a kdyby to člověk neuděla, tak mohl polovinu materiálu hned vyhodit. Vše se zamozřejmě dělalo na koleně a to doslova. Když jsme měli nejdůležitější hotovo, vyzvedli jsme Foxe z jámy na kozy, celý trup obrousili až na základovku a udělali antifouling. Pak nastal ten krásný okamžik a Foxík se dotknul konečně vodní hladiny. Zůstali jsme vyvázaní u mola a pokračovali v práci. Nedokážete si představit tu čistou radost z takové maličkosti, jakou je si jít na záchud, kdy se vám chce a ne když je otevřeno a nemuset se pak krčit někde ve křoví u plotu maríny. Pak nás čekala ještě jedna jobovka. Motor. Původní Perkins 185 HP Turbo vypadal ve velmi dobrém stavu a takjsem předpokládal, že taky bude funkční. Dokonce na něm byly vyměněny všechny hadice chlazení i tlakového oleje, elektroinstalace a nové turbo. Bohužel v kokpitu byla malá netěsnost, kterou se do motorového prostoru dostala dešťová voda, za ty roky zaplnila záchytnou vanu na olej pod motorem. Následně prorezivěla u bloku měrka oleje a bylo vymalováno. Začal jsem shánět motor na výměnu. Měl jsem představu,že koupím nějaký starší po generálce. Napsali jsme spoustu mailů,dostali dost nabídek, ale všude bylo nějaké to ale. Nakonec jsem se rozhodnul koupit motor nový. Na blízké Tortole měli oficiální zastoupení pro Perkinse a tak jsem tam koupil Perkins Sabre 135 HP, šestiválec. Pořádný lodní motor,váží také 600kg. Bylo to dobré rozhodnutí. Mě přežije. Pak už stačilo jen vyřezat díru v kokpitu, jeřábem vytáhnout starý a usadit nový motor a pak tu díru zase zalaminovat. Měl jsem z toho z počátku hrůzu, ale nakonec to šlo docela dobře. První start nového motoru byl jeden a půl hodiny před vyplutím. To už nás totiž hodně tlačil čas. Potřebovali jsme odplout na Martinik.
Na St. Maartenu jsme celkem strávili sedm měsíců usilovné každodení práce. Za celou dobu jsme si udělali jen jeden den volna a dokonce strávili půldruhé hodiny na pláži. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, zda bych do toho šel znova, tak říkám ANO! Ta radost za to stojí. Všechno jsme to dělali s Kamčou sami dva. Pouze na oživení elektroniky jsem zavolal specialistu.
Teď máme za sebou první sezonu a po naplutí cca 3000Nm jsem s Foxíka nadšený. Není to sice žádný rychlík, ale bytelná,bezpečná a pohodlná loď, s kterou se nemusíte bát na Atlantik nebo Pacifik.
TECHNICKÁ DATA
Typ Mikado 57 ketch
Výroba: francouzká loděnice CNSO, od konstruktéra Michaela Bigouina
Materiál: fiberglass ,balsový sendvič
LOA 17,37 m( 57 ft), beam 4,86 m ( 16ft), draft 2,10 (6,9 ft)
Voda: 1100l
Palivo diesel: 800l plus 500l přídavná nádrž na zádi
Motor:: Perkins Sabre 135C
Dinghy: Carib 11 ft, Mercury 20 HP
Elektronika (nabíjení, měnič, řídící jednotka): Xantrex
Generátor: Onan 10 Kw
Příďový propeler
VHF ICOM Marine IC-M602 s externím mikrofonem u kormidla
Charterploter: Garmin 7212
Hifi,TV, automatická pračka
Tak to je v kostce asi tak vše.

