Já si ty švédské důchodce představuji takhle
- prosím číst s humorem
Přijedou do zátoky, kde půl dne bez problémů kotví. Když se začne stmívat, začnou mít nějakou obavu, že jim hlavní kotva 60kg a 200 kg řetězu začne klouzat, a tak dojdou k nápadu to vylepšit a pojistit ještě jednou Danforthkou.
Z přihrádky v kokpitu vyhrabou lana, kýbly, fendry, kanystry aby nakonec vyndali i tu Danforthku. Tu nakládají do dinghy, aby jí vyvezli kus od lodi. Vyhození 30 kg kotvy z dinghy je něco mezi pokusem o propíchnutí a převržení dinghy.
Vše se nakonec podaří a tak s pocitem bezpečí jdou spát.
Bríza a vítr otočí loď za noc alespoň jednou dokola. Ráno když se vzbudí, tak mají zamotané kotevní lano a kotevní řetěz.
Když vyplouvají tak postupně tahají vrátkem jednu a rukama druhou kotvu. Celá posádka je na palubě. Po půlhodině tahání a popojíždění lodí sem a tam, se jim to podaří. Ještě zbývá vytáhnout Danforthku přes réling na palubu a pokud možno nepíchnout hrotem kotvy do dna lodi, ani neodřít bok.
Nakonec tu Danforthku zase zkovat zpátky na dno schránky pod všechny ty lana, kanystry a fendry.
Podle mě, to s tou Danforthkou bylo úplně celé k ničemu.
Proč když máte 60 kg hlavní kotvu a 200 kg řetězu, ještě házíte nějakou Danforthku na laně?
Mám hlavní kotvu a na tá stojím. Můžu se točit dokola a nic se mi nezamotá. Mám kotevní alarm. Mám alarm hloubky. Mám alarm na vítr.
Kdyby se něco opravdu v noci dělo, tak vstanu, vytáhnu kotvu vrátkem, na motor popojedu někam doprostřed zátoky, kde tu kotvu znova spustím, a vypustím ještě víc řetězu.
