Jak vyzkoušet případného člena posádky

[vojtaharok]

O víkendu po cestě z Chorvatska po týdenní plavbě ve dvojici se začátečníkem mě napadl následující test, kterým určíš, jestli případný budoucí člen posádky na to má nebo ne.

Domluvíte se na podvečer třeba někde v restauraci. Vytáhneš čistý papír A4 a propisku. Řekneš: "Franto, potřebuji si tě vyzkoušet, jestli na to máš a nebo ne. Podívej se, tady je papír a pero. Já teď odejdu. Jediné co po tobě chci je, abys každou minutu udělal jednu čárku, a to do té doby, než se vrátím"

Když budete chtít plout s ním na týden do Chorvatska, vraťte se asi za hoďku. Pokud přes oceán, za tři. Ale zkouška může trvat jen pár sekund

[err_]

S neznamym clovekem pres ocean, aniz bys mel dalsi cleny posadky, neni asi dobra volba. Bez ohledu na jakekoli testy. Je to urcite narocne i se spriznenou dusi.

V Chorvatsku, v lete, se to da tyden asi vydrzet. Jde jen o to, zda budete odjizdet spokojeni, se zazitkem nebo nastvani. Ale v tehle lokalite se da situace resit pomoci uniku - koupacka, mesto, ostrovy, restaurace ... tyden je hned pryc a moznosti je hodne.

Muj nazore je, ze cela tato uvaha o zkouseni pripadneho clena posadky je spatne. Z mnoha hledisek. Skoro bych to svym vyznamem zaradil do Tlacharny.

[geronimo]

Nechápu, jak z šedesáti nebo více či méně čárek na papíře zjistíš, jaký je dotyčný společník, jestli magor nebo pohodář....může to být trpělivý magor a psychopat ale i pohodář, který si poklepe na čelo a odejde...pouč nás !

[Jarda885]

To err
Martine, Tvůj názor je hodnotný.

V roce 2010 jsem se účastnil jedné etapy atlantické přeplavby. Trochu jsem nakoukl do toho, jak to chodí.
K mému velkému překvapení jsem zjistil, že značná část posádek se při nástupu na loď vidí poprvé. V marině na Kanárských ostrovech jsem viděl několik inzerátů "hledám loď, na které se dostanu přes oceán".

Celá plavba probíhá v režimu služeb, jednotliví účastníci se potkávají pouze při předávání směn. Mnoho dnů v kuse je loď v náklonu, houpá se, na vlnách tančí hodně. Potřeba přežít převažuje nad vším.
Není čas ani na zábavu ani na konflikty.
Při několikahodinovém mezipřistání jdu na procházku (prohlídku města, pivo, oběd) s tím, kdo mi voní. Koho nechci, toho nemusím vidět.


Za výběr posádky je plně odpovědný skipper. Jakákoliv rada pro něj není zbytečná.

[err_]

Ja vim, ze i takhle to obcas funguje. Ze jsou namorni stopari. Nekdy se to ovsem muze zapeklite zvrhnout (uz jsem to sem daval): https://www.yacht.de/magazin/heft_info/was-geschah-auf-der-pan-tau/a62503.html

Vidim, ze uz je tam z toho jen torzo. Ve zkratce tedy: puvodni clanek pojednaval o tom, ze ty holky byly prave stoparky a ze padla dohoda, ze za plavbu bude sex. Se vsemi. Vsechny holky na to pristoupily. A zbytek je jiz v clanku.

vojtaharok psal o tom, ze se jedna o 1+1. Kde druheho nemuzes tedy ignorovat, nelze se mu nijak vyhnout, jen s nim vyjit. Pokud to je jen mozne. A vsichni vime, ze nekdy proste neni ... Kdekoli jsi na tyden, je to OK. Ale takhle mas minimalne 20 dnu jistych A polovinu z tech dnu se mu davas plane vsanc. To uz asi stoji za poradne zvazeni, koho si s sebou vezmes ...

[Michal123]

No minimálně bych s ním vyrazil někde na přehradu u nás. Ať ví o co jde.

[vojtaharok]

Můj test vychází z toho, že na plachetnici člověk potřebuje hlavě
- trpělivost
- svědomité a pečlivé vykonávání povelů skippera, i když by se třeba zdály nelogické nebo nesprávné.

Pohodář, který je lempl, ignorant a třeba i ukecanec, na loď podle mne nepatří.
Naopak magor, který se nebude chtít desítky hodin pustit kormidla, bude se snažit co nejpřesněji držet kurz a bude budit skippera při každé blbosti, to je člověk, kterému je možné loď v klidu svěřit a jít spát.

Pohodář, který si to klidně šine přes mělčiny s tím, že kapitán je blbec, že pluje po přímých kurzech a nezkracuje oblouky a nařizuje mu plout tak hloupě a nebo, který považuje za nadbytečné při noční plavbě na 2000 otáček míli od pobřeží neustále sledovat obzor, nebo, který v úžině není schopen v pravidelných intervalech hlásit hloubku, nebo který se dokonce panicky sápe kapitánovi po kormidlu, tomu se nedá na lodi svěřit ani lodní kuchyně a je spíš než pomocí - zátěží. Je potřeba jej 24 hodin v kuse hlídat, jestli náhodou nedělá blbosti.

[windward]

Kapitan, ktery mi ulozi carkovani archu papiru, jakoze me vyzkousi, zda jsem mu do vsech safru vhodny do posadky, musi byt bud muj ukrutny kamarad anebo svetoznamy admiral vsech oceanu. Jinak ten arch jednoduse sroluji a zasticrcim mu do patricneho mista, aby si potom v tichem koute na lodi mohl dokumentovane prezvykavat hodnotu svych kapitanskych kvalit. Pocitaci tycky pro prvni tridu tam patri take.

[MalyBob]

Sice nejsem žádný extra psycholog, ale upřímně řečeno jsem to moc nepochopil. Dle zkušeností mi spíše více řekne to pivo s Frantou než mu dávat nějaký papír na dělání čárek. Souhlas s winward. Srolovat a použít....

[err_]

to:

vojtaharok

Aby si spise clen posadky nezacal zkouset skippera, ktery na nej jde s takhle nadrazenym zpusobem, pricemz sam jeste pred necelymi dvema roky byl jen jedenkrat na mori. A ted bys zkousel posadku na ocean. Tomu rikam sebevedomi ...

Zde tvuj vstup na forum: http://www.jachting.info/viewtopic.php?f=103&t=4912&p=193242#p193242

[vojtaharok]

Nikoho do ničeho nenutím, jen nabízím svůj nápad....
Zkouška je finančně nenáročná a může to trvat jen pár sekund, jak dokládaní mnozí diskutující
Podle mé zkušenosti večer u piva neřekne o členu posádky vůbec nic.
Ano, zatím mám jako skipper napluto jen 1000 mil, zatím jsem ale nikde nenasedl, nic nepoškodil a nikomu se nic nestalo, jsem ale čím dál víc opatrnější a opatrnější. Chtěl bych, aby to tak zůstalo, a proto se budu dál raději plavit se ženuškou nebo sám. Když ale někdo projeví dostatek trpělivosti a svědomitosti v plnění příkazů, proč s ním neplout? Jediné, co potřebuji, je, abych se na člena posádky mohl spolehnout. Naštěstí nejsem profesionální skipper, ti musí brát takový materiál, jaký je

[pan.fotograf]

Vojto, nic ve zlém, ale přijde mi, že si chceš jako "skipper" realizovat nějakou zvrácenou představu o absolutní poslušnosti. Na nic se ve světě nemůžeš absolutně spolehnout - ani na kolegy v práci, ani na partnera/partnerku. Dokonce i to nářadí, auta, elektronika už nejsou, co bejvávaly...

Úkolem kapitána je vymáčknout z posádky to nejlepší, co je potřeba k plavbě. A příp. reagovat na nenadálé situace, kterých je vždycky dost. Sny o absolutní poslušnosti si můžeš realizovat v armádě, pakliže se dostaneš na velitelské místo. Ne na lodi, kde je to více o důvěře.

[Termit]

Fotografe, to jsi napsal skvěle. Furt jsem přemýšlel jak napsat že tupá poslušnost není to správné kritérium pro výběr posádky a ty jsi to vystihl.

[olin]

Fotografe, to jsi napsal skvěle. Furt jsem přemýšlel jak napsat že tupá poslušnost není to správné kritérium pro výběr posádky a ty jsi to vystihl.

Jo a pak se posádka včetně kapitána musí smířit, že je někdo už deset let naturista a pak na ně během plavby ve stísněném kokpitu vystrkuje holou pr.el a mává jim před nosem ptákem...

[vilma]

To neni naturista, ale exhibicionista bez citu pro eleganci, kteremu ani kapitan nesdelil jeden ze zakladnich bodu jachtarske etikety, ze v kokpitu se nesedi holej, (tam se treba ji a stejne jako v hotelu se nechodi ke snidani s holym pupkem), a nudismus se provozuje na pridi lodi.

[err_]

Ted tady olin vyse napsal neco o tom, jak to resili. Ale myslim, ze to musela byt jizda. Napred sam skoci do vody bez lana, pak fotograf lita nahatej po kokpitu bez ohledu na druhe. Stoji to za to?

[olin]

Ted tady olin vyse napsal neco o tom, jak to resili. Ale myslim, ze to musela byt jizda. Napred sam skoci do vody bez lana, pak fotograf lita nahatej po kokpitu bez ohledu na druhe. Stoji to za to?

Jízda to byla neskutečná, až mi občas bylo kapitána upřímě líto. Těch pár dní by vydalo na napsání knihy a byl by to trhák! To by se ale muselo psát pod pseudonymem a pozměnit jména osob a místa, aby to někdo nedal k soudu. Sice to byly samý prkotiny, jako desinfekce kormidelní páky (nebudu psát podrobnosti ani důvody, aby se to někoho nedotklo), nebo "možnáskaženej" salám a plno dalších.
Tolik historek jako tam jsem nenasbíral za posledních pár let. Ono by stačilo i pár fotek, který mluvěj za všechno.
Do tý vody jsem skočil s lanem, ale jen v ruce a ono mi vyklouzlo. Sice nešlo o život, protože moře bylo klidný a na ostrovy by se doplavat dalo. Ale už bych takovou kravinu taky neudělal.
Já ale neříkal kdo. A dotyčnej taky nebyl nahej, měl triko a klobouk.

[windward]

Naštěstí nejsem profesionální skipper, ti musí brát takový materiál, jaký je

Profesionalni skipper je prave proto profesionalni, ze pracuje nikoliv s "materialem, jaky je", ale s zivymi lidmi.

Zakladem cinnosti profesionalniho skippera je v prvni rade prace s lidmi. Aby mohl svoje povolani vykonavat, musi profesionalni skipper mit lidi rad, chovat k nim velkou uctu, starat se o ne na sve lodi jako o male deti a byt dostatecne vzdelany v jednani s nimi. Vse uvedene plus precizni znalosti a zvyk je uplatnovat na spravnem miste a ve spravny cas - to vse umoznuje profesionalnimu skipperovi mit u posadky autoritu.

Pro profesionaliniho skippera neni problem nastolit na sve palube nenasilny rad. Stejne tak, jako pro nej neni problem partnersky spolupracovat s lidmi, se kterymi si treba nemusi rozumet uplne ve vsem. Stejne tak neni pro nej problem zaridit i v ruznorode posadce odpovidajici pratelskou spolupraci.

Tim se profesionalni skipper lisi od amatera. Rozdil je v tom, ze profik s zivymi lidmi zachatet MUSI UMET. Cim casteji pojede amater s neznamymi lidmi, tim drive bude moc upustit od nedustojneho carkovani archu papiru.

Pro sebe se ridim vzdy takovym pravidlem: pokud je mi nejaka situace neprijemna, pak to znamena, ze jsem pro to nedostatecne vzdelany a profesionalni, musim se proto okamzite dovzdelat. Podle me to umoznuje velmi rychly pokrok. Doporucuji proto se vzdy ridit timto prostym pravidlem.

[vojtaharok]

Windwarde, napsal jsi to krásně. Obecně lze určitě souhlasit.

Ale dostávat z týmu maximum - a ještě aby si členové nepřipadali vymačkávání - toho mám dost za svou kariéru jako manažer v práci. O dovolené nemusím, díky.

Ale zatím mám příliš velký respekt k moři, abych vzal na lodˇ a pod svou odpovědnost lidi, kterými si nebudu jistý. Se ženou si jistý jsem. I když má skoro poloviční hmotnost než já, bezpečně mě jistí na skále tak, že mě vůbec nenapadne, že bych neměl do toho sedáku spadnout (na ledovec jsme se nepustili - trénovali jsme, ale prostě nemůže ten cepín zalehnout tak, aby mě zachytila). Jak píše František Sýkora: Na plavbě kolem světa se vyskytují především páry, mnohé v důchodovém věku. A osamělý mořeplavec je ten, jehož žena nevydržela mořskou nemoc a vystoupila v nejbližším přístavu (parafrázuji).

Ale jde taky o to, co od jachtingu lidi očekávají:
Já nemám rád na jachtě hudbu, kecání, ledničku, motorování, příliš pestrou stravu (aby byl přehled v zásobách), maso (hlavně ne různé guláše či jiné hotovky), kouření, chlastání, blízkost pevniny nebo ostrovů, náklon, zastávky (nejraději bych plul a plul nonstop), zbytečné koupání, sprchování (dá se polévat a mýt vedrem s mořskou vodou), GPSku používám jen pro kontrolu, miluju kompas; chytrý telefon mám jen nedávno. A neustále se bojím, a proto hodně refuju a vše dělám dlouho dopředu. Kdo by vůbec chtěl na takovou plavbu?

Ženě vycházím vstříc, takže ale zastavujeme a dáváme jen jedu dvě noční plavby za týden a dáváme delší procházky po pevnině. Abychom se nebáli a byli v pohodě, při letošní březnové plavbě zpět ze Splitu do Biogradu jsme si dokonce najali skippera, proti večerní búře Bf6 bylo veseleji. Běžná posádka by se mi asi vysmála, že jsem srab, ale žena byla vděčná, že se mohla probudit až v Biogradu vyvázaná u mola. Protože skipper spěchal na poslední autobus, vysadil jsem jej u benzínky a sám jsem přistával v maríně - alespoň člověku do toho nikdo nekecá a není potřeba nikoho hlídat.

Ale uznávám, že to další věc, co se amatér musí naučit. Nenechat se znervóznit. A spolupracovat přátelsky s lidmi se vždycky hodí.

Jak ale říkám, jsou asi různé druhy jachtingu a každý si tam může najít své ... a svou posádku Ahoj!

[err_]

To se casem zmeni. Dobre si uschovej to, co jsi nyni napsal. I s datumem. A pak si to precti treba za 5 let nebo po dalsich 5tis. nm

[windward]

Ale zatím mám příliš velký respekt k moři, abych vzal na lodˇ a pod svou odpovědnost lidi, kterými si nebudu jistý.

Pokud smim, prijde mi to jako naprosto strizliva myslenka a zodpovedny pristup.

A neustále se bojím, a proto hodně refuju a vše dělám dlouho dopředu. Kdo by vůbec chtěl na takovou plavbu?

Na takovou plavbu by urcite chtel ten, pro koho je bezpeci nade vse. V takovem pristupu urcite neni zadna zavada.

[kapo]

Ale jde taky o to, co od jachtingu lidi očekávají:
Já nemám rád na jachtě hudbu, kecání, ledničku, motorování, příliš pestrou stravu (aby byl přehled v zásobách), maso (hlavně ne různé guláše či jiné hotovky), kouření, chlastání, blízkost pevniny nebo ostrovů, náklon, zastávky (nejraději bych plul a plul nonstop), zbytečné koupání, sprchování (dá se polévat a mýt vedrem s mořskou vodou), A neustále se bojím, a proto hodně refuju a vše dělám dlouho dopředu. Kdo by vůbec chtěl na takovou plavbu?

Plně s Tebou souhlasím,stačí když tohle nastíníš případným zájemcům, čárkovací test nebude potřeba...

[vojtaharok]

V mém pojetí je jachting pokorné splynutí s přírodou...

[Liv]

Neda mi aby som na to nereagovala aj ked asi by som sa tu nemala hned rozmachovat. No toto je taky bullshit, ze sa neda inak.

Poviem ti to takto, ja som mala presne takehoto - pomenuj sa ako chces - majitela lode kde som robila.

Nastastie moj kapitan bol skvely typek, co povedal to platilo bez otazok, proste som to vnimala ako zakon prezitia... ked mi raz povedal ze mam drzat lano, zlomila som si palec bez otazok - dobre to prehanam, ale narazeny bol tak slusne ze ked som to lano pustila padla som. Ked mi povedal ze mam vyskocit z lode, na pevninu a uviazat lod lebo nemame support na pevnine tak som sa pousmiala ale skocila... a skus viazat katamaran na Mykonose kamo.

Ale potom nastupil majitel ktory nas obcasne bral na denny trip "vyskusat". A to Ti bol taky kus chuja, ze pri poslednej plavbe som to odmietla lebo ja som nim tak opovrhovala, ze cokolvek povedal som automaticky brala ako bullshit bez ohladu na to ako dolezite to bolo. A to uz ohrozovalo celu posadku.

Takze z tej opacnej strany Ti mozem povedat, ze vyzadovat si respekt a prizvukovat ze ty si tam kapitan a tvoje slovo je svate je uplne zbytocne. Svojimi vedomostami, postojom a prirodzenou autoritou by si mal posobit tak, ze nikto sa nemusi pytat kto tam kapitanuje a Ty by si to zaroven nemusel ani raz spomenut.

Ja som vedela presne kto bol moj kapitan a keby po mne pozadoval nezmysel tak ho sice splnim ale nasledne cakam vysvetlenie a do buducna na neho pozeram uz s tym ako mi predcadzajucu blbost vysvetlil. Ci to bolo alebo nebolo adekvatne situacii. Tym ti potom kredit stupa ale rovnako tak klesa.

Hrat sa na boha je dvojsecnou zbranou. Nie len pozadovat, ale aj davat by si mal ako boh.

Prajem Ti ozaj vela stastia s hladanim vhodnej posadky.

[vojtaharok]

Ahojda, zdá se, že ze sebe dělám nelidu

Příspěvek vznikl v šoku po tom, co jsem strávil týden koncem léta na lodi v Chorvatsku se svým otcem ve 2 a zešedivěl jsem, jak řekla viděla žena po návratu. Táta nikdy na moři nebyl a na jachtě jen na Orlíku na 2 dny. Říkal, že by si to moc přál někdy zkusit a tak jsem mu věnoval týden dovolené. Snažil jsem se jako dobrý kapitán vyhovět programem, abychom stihli i plavbu na plachty i koupání v zátokách i městečka i ústřice z vody i "třikrát se vine Rio Grande", dělat přestávky na koupání, na jídlo, zastavit se za známýma a tak. Počasí bylo ideální. Snažil jsem se být klidný, vše jen navrhovat, nic nepřikazovat a jen jednou když hrozilo nebezpečí pádu po hlavě mezi zrcadlo a molo, tak jsem byl důraznější a ani to nepomohlo, protože udělal na truc co chtěl a už už tam padal. Přizpůsoboval jsem program tak abych omezil riziko jeho smrti a mého uvěznění v Chorvatsku z různých důvodů souvisejících s nerozumem (bez pokrývky hlavy, bez košile, přetěžování při nakládání lodě, nebezpečná mnohaminutová manipulace s nožem u tepny při lékách na ředění krve atd.). Bohužel jsem mu nakonec nemohl nic svěřit, protože záměrně při kormidlování nedržel kurz a zkracoval oblouky, dokonce se mi pak sápal na kormidlo, když jsem kormidloval, a když jsem potřeboval v pravidelných intervalech odečítat hloubku (průjezd Malou Proversou proti zapadajícímu slunci za přítomnosti ostatních lodí), tak po pár sekundách skončil, protože jej to nebavilo. Neustálé stížnosti například že plujeme příliš pomalu (4 uzly při 10 uzlovém větru) nebo příliš rychle (5.5 uzlů při 25 kt větru), že si dělám příliš starosti s těmi světýlky na obzoru a že mám jít radši spát (vyhýbací manévr při noční plavbě) nebo že odmítl se učit zacházet s lodním záchodem a pak si stěžoval, že to smrdí, to bylo jen to nejmenší.

Píšu to jako varování pro začáteční skippery co se týče posádky rodinných příslušníků... Raději se vzdát myšlenky na idylku a neriskovat zhoršení rodinných vztahů.